Consuelo de Saint Exupéry

Přidat do oblíbených Koupit knihy

francouzská, 1901 - 1979

Nové komentáře u autorových knih

Paměti růže Paměti růže

„Docela jsem se na knihu těšil. Do půlky to bylo celkem fajn, pak už to připomínalo spíš kolovrátek – rozchody, nevěry a návraty pořád dokola. Mnohé z nás určitě překvapilo, jak snadno Cosuela (ze Salvadoru) se stala vůči Antoinemu poddajnou. Asi za to mohl její mateřsky ochranitelský pud. Určitě nejsem sám, koho hodně zklamalo chování Saint-Exupéryho. Jak to celkem přesně napsala sama Consuela – velké dítě. Řekl bych spíš přerostlý protivný harant. Nebo je to dáno tím, že byl i umělec? Přes všechno výše uvedené na jeho knihy rozhodně nezanevřu.“... celý text
— Česneksmedem

Paměti růže Paměti růže

„Docela jsem se těšila na Paměti manželky autora Malého prince, ale vlastně jsem vůbec nevěděla do čeho jdu. Zezačátku jsem měla problém se zorientovat v textu a pochopit, jak je kniha napsaná. Chvíli mi trvalo si zvyknout na styl, jakým je kniha napsaná, ale vyprávění Consuelo je dost zajímavé. Je tam dost informací o životě v době mezi světovými válkami - o cestování a stylu života vyšší vrstvy. Místy je to docela zmatené a je těžké pochopit, co tím bylo myšleno. Ještě dvoření Antoina byla ta hezčí část a první roky manželství. Poté přichází fáze, kdy se jejich vztah zhorší až tak, že jdou od sebe, i když se nikdy nerozvedou. Musím říct, že způsob, jakým s ní slavný autor zacházel, mi byl silně proti srsti, místy mi z toho bylo opravdu špatně. Především v době, kdy onemocněla a pak také v prvních letech války. V dnešní době by takové chování bylo totálně nepřípustné a myslím, že i v té době bylo špatné. Bylo mi Consuelo líto, ale je pravda, že se nejspíš do smrti nějakým zvláštním způsobem milovali. Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, i že jsem se donutila ji dočíst. Ale znovu bych do ní nešla, zase tolik důležitých informací mi to nedalo a ani jsem neměla ze čtení úplně dobrý pocit.“... celý text
— NymphMaeve

Paměti růže Paměti růže

„Přemýšlela jsem, jak bych knížku hodnotila, kdyby to by příběh neznámé dvojice. Asi bych ji zhruba ve třetině odložila, protože věnovat čas čtení o vztahu, "kde jeden druhým zametá ako so špinavou handrou a ten druhý to akceptuje" (jak to výstižně napsala uminaa), fakt nechci. Osoba Antoina de Saint Exupéry mě udržela až do konce. Nevím, jestli jeho knihy teď budu číst jinak. Tři hvězdy dávám proto, že pasáže o životě letců a jejich žen v počátcích komerčního létání mě zaujaly, zrovna tak jako popis emigrace v USA.“... celý text
— vlaj

Paměti růže Paměti růže

„Pokiaľ by som mala hodnotiť obsah knihy, tak musím priznať, že som mala chuť zaradiť knihu asi stokrát do priečinka "Nedočítané". Takýto druh vzťahov, kde jeden druhým zametá ako so špinavou handrou a ten druhý to akceptuje, je pre mňa nepochopiteľný. Avšak nebola som pri tom a ťažko odhadnúť, čo ostalo zamlčané a nevypovedané, tak som zaťala zuby a knihu dočítala. Aj napriek všetkému musím uznať, že kniha sa dobre a svižne čítala, preto štyri hviezdičky. Pravdepodobne budem Malého princa pri najbližšom čítaní vnímať inak. Nie v zlom, len jednoducho inak.“... celý text
— uminaa

Paměti růže Paměti růže

„O tom jaký opravdu Saint-Exupéry byl jsem nikdy nečetla, ale tak nějak jsem tušila, že moje představa určitě skutečnosti neodpovídá. Čtenář si rád idealizuje autory knih, které má rád. Takže moje představa opravdu byla daleko od skutečnosti. Navíc Consuelo pro mne byla velkou neznámou. Věděla jsem o ní jen že existovala. Jinak nic. S velkou chutí jsem se pustila do čtení. Dobře se to četlo, děj měl spád. Asi tak do poloviny. Pak už to bylo jen trápení. Už jsem měla dost jejich věčně se opakujících dohadů, rozchodů, návratů. Nedokázala jsem pochopit ani jeho ani ji. Přestalo mne to bavit. Přesto jsem dočetla. Své čtenáře si kniha určitě najde, ale já byla zklamaná. Nejen Anthonym, ale i Consuelo. Jak tady někdo psal, byl to toxický vztah. Přesto si myslím, že ten kdo napsal takovou krásu jako Malého prince, musel někde v sobě mít šťastné vzpomínky na dětství a aspoň trochu dobroty a něhy. Já tomu chci věřit a věřím.“... celý text
— Nočnípták

Přejít na knížky autora