Paměti starého práškaře: Aeroklub a Slov-air 1975-1999
Jan Juračka
Před časem autor nesměle umístil na internet článek nazvaný Paměti starého práškaře. Mělo se jednat o vzpomínky na léta strávená při létání nad poli a lesy při letecko-chemickém ošetření rostlin. První článek měl mezi čtenáři velký ohlas, který autora přiměl k napsání dalších pokračování. Ve všech svou osobitou formou líčí své bohaté letecké zážitky, a že jich za ta léta nebylo málo. Úspěch jednotlivých povídek byl tak velký, že se Jan Juračka rozhodl obdobnou formou sepsat vzpomínky z celé své dosavadní letecké kariéry a jako celek je vydat knižně. Jak se ukázalo, toho, na co se i po létech stále vzpomíná, je tolik, že rozsah rukopisu se stále rozrůstal. Proto jsou Paměti starého práškaře úvodní knihou popisující léta strávená při sportovním létání ve Svazarmu a především pak období, kdy autor létal jako „práškovací“ pilot u podniku Slov Air. „Práškování“ byla a stále je specifická letecká činnost, při níž piloti nalétají velké množství hodin v náročných přízemních výškách, v členitém terénu a na rozmanitých místech. Zejména v osmdesátých létech se nad československými poli a lesy ročně nalétaly desetitisíce hodin, ale tato oblast našeho letectví je v dnešní době velice opomíjená. Kniha Jana Juračky se stává jakýmsi průlomem, průlomem o to cennějším, že je čtenáři předkládán ve stylu přátelského vyprávění.... celý text
Přidat komentář
Za mých mladých let se tomuhle stroji říkalo "žlutá rakovina". Jsem moc rád, že jsem si tuto knihu mohl přečíst, a to hned ze dvou důvodů. Člověk měl o tom létání a práci zkreslenou představu, a taky se mi velice líbí otevřená zpověď autora, který přiznává i věci, které klidně mohl zamlčet. Fajn pohodovka!
Takovýmto lidem má patřit úcta a obdiv!
Měla jsem štěstí, že všechny lety, které jsem v životě obsolvovala, řídili spolehliví profíci, ale na knižní vyprávění pilotů jsem - kromě stylizovaných příběhů Saint-Exupéryho a Richarda Bacha - až dosud nenarazila.
Jistě, nejsou to paměti propuštěného vraha ani anorektické fotomodelky, a tak to asi nebude čtenáři tolik vyhledávané - což by ovšem být mělo. Totiž pokud chcete číst příběh o vysoké profesionalitě, ke které se lze dobrat jenom poctivou a soustředěnou prací a učením, o odpovědnosti, veselých i dramatických zážitcích, nadšení i zklamání, lidské malichernosti i gentlemenské velkorysosti, tak vřele - a oba díly! - jednoznačně doporučuji.
Knihu jsem četl po kapitolách na jednom známém fandovském webu a i když jsem promeškal začátek, dočetl jsem pak do vydávací periody téměř jedním dechem.
Autor má velké nadání vyprávět i o složitých technických problémech velmi hravě a především ilustrovat vlastními zážitky ve kterých se nebojí ani pustit sám do sebe. Inu, z práškovací výšky přeci jen získal velký nadhled a jeho dílo tak velmi příjemně plyne i pro člověka, který je leteckým analfabetem. Je vlastně překvapivé, jak laskavá může být profese práškovacího pilota a kolik nevšedních zážitků denně přináší.
(Obzvláště pro fanoušky létání) mimořádně kouzelná, vtipná a zajímavá kniha vyprávějící o zážitcích autora od jeho nadšeneckých začátků v bezmotorovém létání až po práškování. Kniha obsahuje mnoho souvisejících fotografií, ale hlavně „veselé příhody z natáčení“, které dělají knihu tak čtivou právě proto, že je psal život a k tomu skvěle zaznamenal autor.
Autorovy další knížky
2015 | Paměti starého práškaře: Aeroklub a Slov-air 1975-1999 |
2016 | Paměti starého práškaře 2 |
Velice ráda čas od času sáhnu po knize, která mi dokáže přiblížit některou netradiční profesi. Většinou mívám hlavní výtku k tomu, že se autor pokusil knihu sepsat sám, bez nějakého profesního vedení skutečného spisovatele. Tentokrát ovšem, ke zpracování nemám vůbec žádných výhrad. Pan Juračka svůj profesní příběh sepsal velice zábavou formou a díky tomu, že se nevyhnul ani některým situacím, které ho nevykreslují zrovna v tom nejlepším světle, kniha získává na autentičnosti. Za což jsem byla velice ráda. Audiokniha je neméně vydařená a opravdu velice dobře ji načetl pan Pavel Marek.