Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Svatopluk Čech
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1173/mid_pravy-vylet-pana-broucka-do-mesice-I2Y-1173.jpg
4
310
310
Pan Brouček série
1. díl >
Satirický výlet Matěje Broučka, komického šosáckého pražského měštana, na Měsíc. Pan Brouček je zámožný pan domácí na Starém Městě v Praze a je denním hostem hradčanské hospůdky "Na Vikárce". Jednoho večera poseděl "Na Vikárce" trochu déle a také víc popíjel, a když se vrací domů, vidí před sebou Prahu zalitou měsíčním svitem. Napadne ho, co četl a o čem vášnivě mluvil s hospodským "Na Vikárce" (bavili se o tom, jestli je měsíc obydlen). Zadívá se na měsíc, a jako by byl přitahován zvláštní přitažlivostí, vystoupí na zeď podél starých zámeckých schodů, odtud na střechu domku, ale pak už je opravdu tažen vzhůru, výše a výše, až dopadne na pevnou půdu - je na Měsíci...... celý text
Přidat komentář
Opět jsem si vychutnala ojedinělý výlet pana Broučka do Měsíce. Nádherným jazykem a nadoblačnými verši sepsaný příběh o typickém příslušníkovi maloměšťácké společnosti Prahy 19.století, kterého zajímá pouze plné břicho zalité pořádným přídělem plzeňského piva a to, jestli mají všichni jeho nájemníci zaplacenou činži. Kulturní barbar, materialista a necita pan Brouček se ocitá ve společnosti Měsíčňanů, křehkých až přecitlivělých bytostí, čímž dochází k vtipné konfrontaci těchto dvou světů.
Kdysi jsem četla jeho výlet do XV.století, tudíž mi bylo jasné, že se budeme se Sváťou zase trochu prát. A asi už fakt stárnu, protože se to nakonec nekonalo. Nevadila mi stará čeština, naopak jsem si ji užívala, protože jsem se díky ní úplně maximálně ponořila do dané doby. A i když jsem si s naším úctyhodným pražským měšťanem Broučkem střihla výlet na Měsíc, místo abych zůstala v matičce Praze,nakonec to bylo docela fajn.
Nic se nemá přehánět, ani pivo Na Vikárce. Pak to takhle dopadá. Tedy pan Brouček dopadl na měsíc. Chápu, byla lunojasná noc a nebeský zákeřník lákal k návštěvě. Nebo to byl bledý brach? Každopádně měsíc je obydlen a to měsíčňany, éterickými bytostmi, živícími se krásou a rosou. Takže zákonitě muselo dojít ke střetu. Hvězdomír Blankytný a jeho kůň Pegas se ujali role průvodců. Příběh je jednoduchý, za to čeština je boží. Je to krátké dílko a za přečtení určitě stojí.
První seznámení s panem Broučkem a Svatoplukem Čechem.
Co u této knihy moc oceňuji je cit pro jazyk, se kterým je kniha psána. Popisné části jsou opravdu úžasné a čtení se stává zážitkem. Jediné, co mi zde (oproti již dočtenému druhému dílu) trochu vadí, je postava Měsíčňana, která mi moc nesedla. Přišla mi až moc ukňouraná a otravná. Zcela chápu, že přesně takto měla být vyobrazena, přesto mi to až trochu vadilo.
Knize jako celku uděluji čtyři hvězdičky, 70%
Přečteno v rámci čtenářské výzvy, jinak bych se ke knize nejspíš vůbec nedostala. Zajímavá a pro mě naštěstí i krátká satira, bohužel jsem se nemohla vůbec začíst právě kvůli stylu jazyka, ale nakonec jsem ráda, že jsem knihu přečetla a to jako e-knihu, kterou jsem si mohla stáhnout právě na Databázi knih, za což moc děkuji.
Velmi květnatá staročeština mě přímo uchvacovala a velmi pobavila. Místy se mi kniha jevila jako téměř nadčasová a Měsíčňané měli rozhodně něco do sebe. Dost dobrá knížka, až na tu poslední kapitolu. Tou se to docela pokazilo (nebo ne?) Přiznávám, že jsem to poslouchala jako zdařile namluvenou audioknihu, nevím jak by to dopadlo, kdybych to četla.
Čteno kvůli Čtenářské výzvě. Starý dobový jazyk byl pro mě poněkud těžkopádný a odváděl od plynulosti děje. Bohužel tato oceňovaná klasika není mou krevní skupinou. Takováto satira u mě ne e...
Poslední kniha co mi chyběla do výzvy - jejíž děj se odehrává ve vesmíru.
Ze základní školy vím, že se četl úryvek z knihy, ale vůbec si nepamatuji...
Je to jednohubka na jeden večer, ale trochu jsem měla problém se začíst.
Úsměvná satira a špatně se mi hodnotí v dnešní době. Určitě stojí za přečtení 3,5*
Výsměch parnasistnímu estétství, které vás (možná) pobaví. Matěj Brouček a jeho tvrdé snění je rozhodně něco, k čemuž bych se chtěla vrátit znovu.
Úsměvná satira, především kvůli neustálému strachu pana Broučka co bude jíst.
Bez ČV bych po této knize nikdy nesáhla, ale jsem ráda, že jsem si rozšířila čtenářský obzor. Těžko tuto knihu hodnotit, je to prostě z jiné čtenářské doby.
Musím říct, že jsem se bavila. Satira, jak má být. Skvělá čeština, postřehy hodící se i na dnešní dobu, barvité popisy věcí i okolí a samozřejmě i příběh samotný.
Také jsem poprvé knihu četla na základní škole a byla jsem vyloženě nadšená. Nepopírám však že jsem byla tak trochu výjimka. Mám to úplně stejné jako sgjoli. Asi jsem se s knihou střetla poprvé ve správnou chvíli a a měla šance jenom a pouze mě zaujmout.
Poprvé jsem tento titul četla na základní škole, a i když si umím představit, že ty archaismy v knize použité mohou i kdejakému dospělému třeba dělat při čtení potíže, mně ten starý jazyk, kterým to je napsané, prostě uchvacoval. A i když možná půjdu proti proudu, mně ten pan Brouček prostě bavil – už na té základce. Knihu jsem pak četla ještě párkrát (na střední i na vysoké škole) a se stejným nadšením. Nejen příběh samotný, ale i ta závěrečná pointa, celková atmosféra knihy a jazykové + literární provedení mi v případě této knihy prostě sedí. Ale chápu, že asi ne každého to už v dnešní době chytne…
Matěj Brouček je božan. Je to takový správný zaprděný měšťan, který se na Měsíci setkává s (i na můj vkus) trochu moc citlivými, romantiky. I z toho ale vzniká řada situací takřka komických, některé ovšem hodí se i na dnešní dobu a jsou zamyšleníhodné.
Pan Brouček je obyčejný chlápek, co je majitelem jednoho činžáku v Praze a moc nemusí, když se mu tam roztahují umělci. Proto pro něho není zrovna dvakrát příjemné, když se dostane na Měsíc, kde jsou místní obyvatelé přecitlivělí romantičtí básníci.
Máme tu teda klasický střet odlišných povah, který má být zdrojem komedie. Osobně jsem se teda u Broučka smíchy za břicho nijak nepopadal, ale to bych ani u komedie z 19. století nečekal. Každopádně buclatý Brouček, který by se rád na Měsíci jen v klidu najedl, ideálně to ještě zapil nějakou tou plzničkou, mi byl určitě sympatičtější než všechny ty éterické bytosti představující fakt ty nejšílenější umělce, co se dojímají nad svými básněmi, idealizují si svou lásku tak, že radši na ni počkají třeba deset let a tak podobně. Pravděpodobně to je parodie umělců, a za to dávám autorovi bod k dobru, to je fajn.
Bohužel Svatopluk Čech je sám taky básníkem, takže větší část knihy je psána poměrně poeticky. Dává na odiv to, jak s tím krásným českým jazykem umí čarovat a jak neobvykle a květnatě dokáže cokoliv popisovat. Na popis oblohy potřebuje odstavec a Měsíc v jeho podání není samý kráter, ale divoká krajina všech možných barev a tvarů. Mě tahle poezie nijak neoslovuje, takže se mi to kvůli tomu často dost blbě četlo. Místo pohodové satiry je Brouček na můj vkus příliš básnický a zadumaný.
Pět básníků utržených ze řetězu z deseti.
Štítky knihy
klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1970 |  Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století |
| 2008 | Pravý výlet pana Broučka do Měsíce |
| 1952 | Výlety pana Broučka |
| 2009 | Hanuman |
| 1983 |  České humoresky |
Nope.. Za mě prostě NE