Výlety pana Broučka
Svatopluk Čech
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123964/vylety-pana-broucka-123964.peg
4
100
100
Pan Brouček série
Humoristická trilogie o nejznámějším cestovateli. Pan Matěj Brouček cestuje v čase a prostoru, aby si potřásl rukou s Měsíčany, setkal se třeba i s Janem Žižkou z Trocnova, nebo navštívil velkolepou událost - Jubilejní výstavu průmyslu a umění Čech.
Přidat komentář
Fantastická kniha, toho zdravého rozumu obyčejných lidí a vlastenectví, skvělé, naprosto, doporučuju
Kdysi dávno v 90. letech jsem to četl na střední škole a celkem mě to bavilo. Nyní po dlouhých letech jsem se ke knize vrátil a nemohl jsem se do toho začíst. Až moc mi vadila ta satira. Zjišťuji, že čím jsem starší, tím méně mám rád satiru.
Příběhy pana Broučka, který cestuje v čase a prostoru, jsou plné humorných situací a sarkastických postřehů.
Na Měsíci se pan domácí setkává s nečekanými bytostmi a zážitky. Zjišťuje, že Měsíčňané mluví česky, má radost na jejich počtem a hned si spokojeně myslí, že snahy národních buditelů o záchranu češtiny tak mohou skončit, ať jsou klidně všichni Češi poněmčeni.
V 15. století se Svatopluk Čech více věnoval ději, ale na druhou stranu přidal více popisů ulic, domů, oblečení. Brouček se dostává do Prahy obležené křižáckým vojskem a naplno projevuje svou zbabělost, jak se snaží vše jen přečkat, do ničeho se nezaplést. V závěru se Jan Žižka podivuje, že by v 19. století mohli mít Češi tak zbabělé potomky, odmítá tomu uvěřit.
Česká knižnice vydala někdy před dvěma lety souborné vydání všech "broučkiád" a vydání je to naprosto výborné. Je až fascinující, jak zásadní rozdíly byly mezi časopiseckým vydáním Výletu do Měsíce a knižní podobou - z dnešního pohledu je čtivější a o něco zajímavější knižní podoba, která je propracovanější, malinko svižnější a je vidět, že některé nápady v ní Čech rozvedl a jiné naopak úplně vynechal. Epochální výlet do patnáctého století je čtenářsky nejstravitelnější, protože je psán současnějším jazykem, je ironičtější, celkově zábavnější, vzhledem k zasazení do minulosti realističtější, navíc jeho humor vychází z rozdílů mezi životem v jednotlivých stoletích, což je vždy nosné a atraktivní. Výstava už je taková labutí píseň, v níž se oslavuje pokrok, není tak satirická, naopak je taková trochu posmutnělá a nejlepší je v několika chvílích, kdy si lehce střílí z českého (tedy spíše moravského) folklóru a nechává Matěje Broučka zoufale pobíhat po jednotlivých oddílech a hledat jeho lásku. Celkově vzato je škoda, že pan Brouček se v dějinách české literatury trochu opomíjí a je zastíněn především Švejkem, protože i on si zaslouží značnou pozornost, neboť Svatopluk Čech v něm vytvořil silně nadčasovou postavičku, která zesměšňuje zahleděnost do sebe sama, trochu i "pražský" náhled na zbytek tehdy ještě českých zemí, povrchnost a typické čecháčkovství, kdy se většinou čeká, jak se situace vyvine a pak se teprve přidává na vítěznou stranu. Nebýt opravdu archaického jazyka, byly by broučkiády vesměs moderním dílem, které se pokoušelo o něco jako vůbec první "sci-fi", které ale samozřejmě s pozdější podobou žánru nemá společného skoro nic, to ale vůbec nevadí, protože v některých myšlenkách je hodně současné, ve své ironii poměrně laskavé a při troše tolerance pořád čtivé. 80 %
Jedna z mých oblíbených knížek v dětství, takže když pak na ní před léty přišla řada v rámci povinné četby, nezaváhala jsem ani vteřinu a znovu se do ní začetla.
Pan Brouček, byl takový můj hrdina. Cestovatel v čase a i jakýsi ,,první kosmonaut..." ; ) Jeho nepředstavitelné kousky a dobrodružství, mě vždy bavilo číst.
Knížka, na kterou dodnes ráda vzpomínám.
Všechny knihy pana Broučka jsou velice dobře napsané. Měli jsme to jako povinou četbu ve škole a jsou knihy, ke kterým se člověk zase rád vrací. Myslím, že tyto dílka jsou jedním z nich.
Měsíc byl super ale Husiti byli bohužel jenom hrozně popisný (šaty, místnosti, davy...) a vtipný bylo v podstatě jenom to, když pan B. zakopával o tu halapartnu nebo co to bylo, takže 4+2/2=3. Škoda, hrozně moc jsem se na tuhle mnou ještě nečtenou klasiku těšila, ale Sváťa, myslím, chtěl ve "dvojce" popsat co nejvíc stran. Ne že bych ho podezírala ze zištnosti nebo touze po popularitě, jen po úspěchu "jedničky" chtěl asi dopřát čtenáři více čtiva. A víme, jak je to s tím "Méně je někdy...". Ale každopádně jsem s panem B. výletila moc ráda.
"Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století" jsem četla už kdysi dávno, tuším, že to bylo někdy na začátku gymplu, možná dokonce koncem základky. Už tehdy mě to překvapilo svou čtivostí a hravostí, letos jsem se tedy k husitskému dobrodružství pana Broučka vrátila a přidala jsem k tomu i jeho cestu na Měsíc. Líbí se mi Čechův nadhled a někdy až ironický náhled na češství, mám pocit, že ani takový ten náš český požitkářský životní styl ("Hlavně pivo a jídlo!") se nijak zvlášť nezměnil. Trochu lepší se mi ale pořád zdá putování pana Broučka v XV. století, protože ten Měsíc mi přišel až trochu psychedelický. I tak ale hodnotím oba příběhy velmi kladně a podle mě především Čech trochu předběhl dobu - na to, kdy oba ty příběhy vznikly, je to dost moderní (pokud samozřejmě nebereme v potaz jazyk).
Četla jsem to kdysi ve škole, teď jsem se ke knize vrátila. Pořád je fantastická, i po těch letech!
Výlety pana Broučka jsou povedeným satirickým pohledem na českého člověka 19. století (který vlastně není nepodobný tomu ze století našeho). Autorova kritika nemíří jen na samého hrdinu (pakliže mu tak můžeme říkat). Ve výletu pana Broučka do Měsíce se velmi jasně setkáváme s tím, co si vybral S. Čech za svůj hlavní cíl kritiky – samotného Matěje Broučka, představujícího jakýsi prototyp moderního člověka a Pražana. Je to člověk velmi sebestředný, materiálního založení, hledící si především velkého zisku a plného břicha, a zároveň, napříč tomu, že to nebyl zrovna žádný chudák a měl se dobře, neustále si na něco stěžujícího a cítícího se jako oběť společnosti. Na druhou stranu zde kritiky neujdou ani éteričtí Měsíčané, kteří zase naprosto odmítají vše „mrzké” pozemské a tělesné, a staví na odiv svou domnělou oduševnělost a uměleckost, nad kterou dle nich nic není (a přesto postupně poznáváme, že mají stejné špatné vlastnosti jako pozemšťané).
Přesto mě mnohem více bavil druhý Broučkův výlet, ve kterém se dostal do 15. století, do dob husitských. Zde kritika cílí především na morálku novodobého člověka, kterou staví do ostrého kontrastu s odhodláním za pravdu a morální sílou člověka středověkého. Druhý Výlet měl mnohem dynamičtější děj a lepší vyvrcholení, jakož i sympatičtější postavy (Měsíčané mě začali brzy otravovat). Oba příběhy jsou značně popisné, což jsem ale především u druhého ocenila, byť nevím, s jak velkou historickou přesností je zde středověká Praha vykreslena, nicméně pro čtenářovu představu to bylo velmi imaginativní.
Popis měštana 19.století s celou jeho nabubřelostí, pýchou, nestřídmostí se v mnohém nezměnil v popisu člověka 21.století. Kniha byla milým, krátkým výletem do 19. a následně 15.století, kde se lidské činy poměřovaly jinými měřítky.
Přečetla jsem jen první dva "výlety". Rozhodně se mi více líbil výlet mezi husity. U obou příběhů velmi oceňuji kritiku měšťanstva 19. století. Na druhou stranu však autor vkládá kus satiry i do popisu Měsíčňanů, což je zajímavé. Správný postoj zkrátka získáme zprůměrováním pana Broučka a Měsíčňanů. Husitská Praha mi přišla bližší, zřejmě kvůli větší realističnosti. Velmi kladně hodnotím jazykovou výbavu autora a dobré vypravovací schopnosti.
Matěj Brouček měl kliku. Picnul se na Vikárce a už si to svištěl... Jeho výlet "do Měsíce" (zajímavé spojení) mě zas až tolik nebral a upřímně řečeno, Měsíčňané mě docela rozčilovali, Broučkova cesta proti proudu času do husitské Prahy je pro mě naopak svěží dílko, u kterého se vždycky pobavím. Takže Měsíc za tři, patnácté století za pět, jako celek čtyři hvězdy.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce byl svižný, vtipný a jiskrný, Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do XV. století mě už tolik nezaujal, přišel mi těžkopádnější, táhlejší, téměř bez vtipu. A tak i když tu Čech více narážel na otázky, kterými se zabývala soudobá česká společnost, a i když se tu více věnoval charakteru pana Broučka, hodnotím první broučkiádu 5* a druhou 3*.
Štítky knihy
satira humor česká literatura humoristické romány
Část díla
- Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století 1972
- Pravý výlet pana Broučka do Měsíce 1972
Autorovy další knížky
| 1970 |  Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století |
| 2008 | Pravý výlet pana Broučka do Měsíce |
| 1952 | Výlety pana Broučka |
| 2009 | Hanuman |
| 1983 |  České humoresky |
Na slavné Broučkiády jsem byl hodně zvědavý, ale nakonec nedokážu říct, která z nich byla nejméně nezáživná. Svatopluk Čech se jako jiní autoři svezl na vlně satirických románů/cestopisů, které posílají hrdinu do neobvyklých míst, ať už je to v Broučkově podání cesta na Měsíc, časem zpátky do minulosti... nebo na výstavu. Podobné knihy jsem měl vždycky rád, kdy tomu kralují Lukiánovy Pravdivé příběhy, ale Čech se jim ani nepřiblížil. Dost možná za to může i nesympatický protagonista, který měl radši zůstat doma a nic nedělat.