Pan Probaštin

03.09.2014

V této krátké novele mě dokázal i přes její celkem vážné téma pan Dostojevskij spíš pobavit, než že bych dumala do hloubky nad životem a jeho koncem. I v anotaci této miniknížky je uvedeno, že se jedná o tragikomedii a já když si představila ten shluk podivných ruských figurek v jedné místnosti, jak se vším svým temperamentem řeší absurdní situaci, v níž se octli popsanou dokonalým autorovým stylem, tak jsem se při četbě prostě musela usmívat... V podstatě by se dalo říct, že to je takové dílko o ničem a o všem dohromady, záleží jen na čtenáři, jestli si v něm najde něco, co ho zaujme, pobaví, znudí apod. Ale každopádně postavy z děl pana Dostojevského jsou prostě jedinečné a nezapomenutelné.

"Ještě kdyby zaujímal nějaké významné postavení, měl ženu a děti, nebo kdyby ho někdo z něčeho obžaloval a tahali ho k soudu, ale taková nula s jedním dřevěným kufrem a německým zámkem, člověk, který ležel víc než dvacet let za zástěnou, mlčel, nevěděl nic o světě, ani že existuje neštěstí, lakotil a najednou z ničeho nic banální, bezvýznamné slovo zaviní, že mu přeskočí a začne mít strach z toho, že život je těžký... A přitom si neuvědomí, že všem je těžko! "Kdyby uvážil, že všem je těžko", pronesl Okeanov, "zachoval by si chladnou hlavu, přestal by vyvádět skopičiny a staral by se o svoje." (úryvek z knihy)