Dvě věže
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151642/pan-prstenu-dve-veze-151642.jpg
5
7648
7648
Pán prstenů série
< 2. díl >
V dávných dobách vykovali elfští kováři prsteny moci, netušili však, že Temný pán Sauron dal vyrobit ještě Jeden prsten, který měl vládnout všem. Spojené armády lidí a elfů nakonec Saurona porazily a prsten mu odňaly, tato magická věc se však ztratila, aby po mnoha letech padla do rukou Bilba Pytlíka. Trilogie Pán prstenů vypráví o nebezpečné cestě Bilbova příbuzného Froda, který musí opustit ospalou vesničku Hobitín v Kraji a vydat se na nebezpečnou cestu přes celou Středozem k Puklinám osudu, aby zničil Prsten, a zmařil tak Sauronovy temné plány.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2011
,
Argo
Originální název:
The Two Towers, 1954
více info...
Přidat komentář
Poslouchala jsem audioknihu namluvenou Alešem Procházkou a bylo to skvělé :)
Tento díl mě bavil více než ten první. I když jsem neustále měla tendenci srovnávat s filmem, který jsem viděla o mnoho let dříve. S bitvou si více pohráli filmaři. Ale třeba Enti dostali v knize mnohem více prostoru. :)
Jak jsem očekávala, bylo to super. Něco navíc oproti filmu, něco ve filmu jinak než v knize, ale krása.
Tahle kniha určitě nemohla zklamat. Holt Tolkien to vše uměl báječně vymyslet. Filmy mám jsem několikrát viděl, takže jsem věděl do čeho jdu a že to bude fajn počtení. I když, i tak jsem se někdy ztratil při všech těch názvech míst a jmen. Dobré bylo i to, že po rozdělení společenstva, kniha v první půlce popisuje jednu skupinku (Aragorn a spol.) a v druhé půlce knihy, druhou skupinku (Frodo se Samem). Kdyby kniha skákala po kapitolách, ztrácel bych se ještě mnohem víc.
Společenstvo Prstenu nasadilo laťku hodně vysoko, ale Dvě věže ji při nejmenším dostihly. Děj zůstává přirozeně akční a zároveň poutavý, poznáme nové postavy, které děj oživí. Jen mi dost vadilo rozdělení na knihy první a druhou. Myslím, že kdyby byl děj klasicky rozdělen s odstupem kapitol a ne celých knih, bylo by to asi záživnější.
Za mne je kniha Dvě Věže nejlepší knihou trilogie Pána prstenů, kterou jsem četl podstatně víckrát než zbylé dvě knihy.
V této knize se rozděluje děj na dvě linie: jedna je akční, krásná a plná nových věcí, druhá je zdlouhavá a plná deprese a tíhy. Jejich kombinace je ale krásná a posouvá děj nezadržitelně (byť mírně rozvlekle) k vrcholu. Ale kdo se bojí vleklosti, nečte Tolkiena.
Uff, po několika měsících mám konečně dočteno/doposloucháno. Přemýšlela jsem, jestli má vůbec cenu knihu hodnotit, protože jsem se na ni tolik nesoustředila a brala ji spíš jako takovou oddechovku na vypnutí mozku, což v případě Tolkiena úplně nejde. Audiokniha byla každopádně fajn, Aleš Procházka se poslouchá jedna báseň, ale i přesto mě tolik nebavila jako první díl, protože pořád Středozemi nemůžu přijít na chuť. Třetí díl si nechávám do budoucna, možná na Vánoce, ale chci na něj mít hlavně čas, a nečíst ho taky půl roku a kvůli tomu strhávat hodnocení.
Celú sériu Pána prsteňov som čítal veľakrát. Všetky knihy sú vynikajúce, no túto mám najradšej. Odporúčam.
Obsahem druhého dílu je budování týmové spolupráce v boji proti společnému nepříteli. Hrdina jde sám za svým nesplnitelným cílem, a původně malá koalice bojovníků za svobodu postupně roste. Každý má jinou motivaci, ale zapojí se, protože ví, že nelítostný nepřítel je stále silnější, a jiná cesta, než boj o život neexistuje.
Rohanský král Théoden mi připomněl Winstona Churchilla, s legendárním výrokem z roku 1940 – „Nemohu nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot.“
Filmová adaptace je v případě Dvou věží dost odlišná od knihy. Boj o Helmův žleb, který je hlavní a nejdelší scénou filmu, se v knize odehraje na několika málo stránkách.
Kdo by neznal Pána Prstenů? Kdo by nemiloval Pána Prstenů?
(spoiler) Líbí se mi, že Frodo nikdy nevyhnal Sama, jak je to ve filmu. Líbí se mi, že ti dva si vždycky věřili a nikdy neudělali nic, co by jejich přátelství ohrozilo.
Líbí se mi, jak vás kniha nutí se dívat na obyčejný svět očima jeho autora, jak se přistihnete u toho, že se toužíte někdy podívat do Fangornu a potajmu koukáte po stromech v krásných zahradách, protože doufáte, že tam někde objevíte Entky.
Druhý díl Pána prstenů je rozdělen na dvě dějové linie: Aragorn, Legolas a Gimli hledají Smíška a Pipina a Frodo, Sam a Glum putují do Mordoru. Více mě tedy bavila ta první část s Aragornem, enty a bitvou o Helmův žleb.
Každopádně jsem opět překvapena, co vše ve filmu nebylo, např. děj ve Fangoru nebo rozmluva Gandalfa a Sarumana po zásahu entů v Železném pasu. Ale na druhou stranu je fajn, i když člověk viděl filmy snad 100x, tak ho děj může stále překvapit.
První díl Společenstvo prstenu mě ale bavil víc.
Ikdyž je tento díl zdlouhavý, mám ho velmi ráda. Miluji atmosféru entích lesů a entů samotných. Jsem ráda kolik prostoru dostali.
Další skvělé pokračování. Tento díl dělí čtenáře na dvě skupiny - Ten, Kdo viděl dříve film, nehodnotí knihy extra kladně.
A My, co jsme četli dříve knihy.
uffff... Tak tenhle díl mě opravdu, ale opravdu nebavil. To je asi tak všechno, co k tomu mohu říct.
Upřímně by mě překvapilo jestli i po tolika letech by byl něchdo schopný dodat nějaký nový nápad na recenzi komentář.
Štítky knihy
přátelství elfové zfilmováno Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobitiAutorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Ve druhé části trilogie už se „velké“ dějiny dávají do pohybu a je to strhující jízda Rohanem, který málem rozložily síly zlovolného Sarumana. „Málo jsme dbali na to, co leží za hranicemi naší země. Máme písně, jež o těch věcech vyprávějí, zapomínáme je však a učíme jim jenom děti, lehkovážně, jen ze zvyku. A teď mezi nás ty písně sestoupily z podivných míst a viditelně chodí pod sluncem,“ říká král Théoden. Gandalf mu odpovídá: „Není teď ohrožen jen život lidí, ale i život tvorů, které jsi považoval za pověst. Nejsi bez spojenců, i když je možná neznáš.“ O tom je tato kniha. A také o tom, že se nevyplatí kácet stromy, protože v tajemných lesích Středozemě žijí prastaří entové, kteří se dají na svůj poslední pochod a pomohou na okamžik zastavit postup temných sil. Přes poněkud zběsilé tempo vyprávění si i zde Tolkien našel čas na obrazy jako „paběrkování“ dvou hobitů uprostřed zkázy Železného pasu, nadšených z objevu nejlepšího dýmkového koření, nebo dušení králíka na bylinkách v temnotou zahaleném jižním Ithilienu. Tolik nezapomenutelných momentů jako pronásledování skřetů, sraz entů ve Fangornu a jejich tesknění po entkách, sebevražedná cesta Froda se Samem (a Glumem) do Mordoru s napínavými momenty v Mrtvých močálech nebo doupěti Oduly… (10/10)