Húrinovy děti
J. R. R. Tolkien , Christopher Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/426/bmid_hurinovy-deti-l0x-426.png
4
1399
1399
Pán prstenů série
>
Poprvé vychází další z Tolkienových příběhů. Húrinovy děti jsou tragickou pověstí o prokletí a zkáze rodu velkého lidského bojovníka z konce prvního věku Středozemě. * Po Hobitovi a Pánu prstenů jsou třetím Tolkienovým příběhem z fantastické Středozemě. Autor knihu za svého života pouze rozepsal, pracovat na ní začal dokonce už v pětadvaceti letech. Z Tolkienových poznámek sestavil Húrinovy děti do finální podoby jeho syn Christopher, který je držitelem autorských práv na odkaz slavného spisovatele. Existují příběhy o Středozemi z dob mnohem starších než Pán prstenů, a příběh vyprávěný v této knize je zasazen do rozlehlé země za Šedými přístavy na západě, kudy se kdysi procházíval Stromovous, ale která se potopila při obrovském kataklysmatu, jímž skončil První věk světa. V oné pradávné době sídlil první Temný pán, Morgoth, v obrovité pevnosti Angband na severu, a tragédie Túrina a jeho sestry Niënor se odehrávala ve stínu strachu z Angbandu, za války, kterou Morgoth vedl proti zemím a ukrytým městům elfů...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2007 , ArgoOriginální název:
The Children of Húrin, 2007
více info...
Přidat komentář
Tato kniha jest konkrétnější než-li Silmarillion, není-liž pravda?Přestože vypráví jen o Túrinovi, doporučuji ji přečíst, poněvadž čta tuto knihu, zapomněl jsem na všechny své neduhy.
Moc rád bych chtěl mít Húrinovy děti v úctě jako mnohovrstevnatou sérii Pána prstenů. Moc bych si přál mít rád Húrinovy děti jako pohádkového Hobita. Jenže, pokud bych chtěl číst telefonní seznam zkombinovaný s mapovým rejstříkem, nesáhnu po fantasy... Ano, přiznávám, to je ke knize trochu zlé, ale ty desítky stránek s nosným příběhem, které jsou obklopeny stovkami propojovací a kontextuální "vaty", mně nestačily. Vždy, když se začalo dít něco zajímavého, bylo vše bohužel brzy utnuto. Není to špatné, něco tomu chybí. Je to bonus, doplnění, ale samostatně to pro mě neobstojí.
...asi nejvíc mi celou knihu shrnuje krásný citát jedné hlavní "postavy": "Všechny tvé cesty byly zlé, Húrinův synu. Nevděčník, přijatý syn, psanec, vrah přítele, zloděj lásky, usurpátor Nargothrondu, zbrklý velitel a zrádce své rodiny. Tvá matka a sestra žijí v Dor-lóminu jako nevolnice v bídě a nouzi. Ty se šatíš jako kníže, ale ony chodí v hadrech a teskní po tobě, ale ty na to nedbáš. Tvůj otec bude mít radost, až se dozví, že má takového syna; a dozví se to." A Túrin očarovaný Glaurungem jeho slovům naslouchal, spatřil se jako v zrcadle zkřiveném zlobou a to, co viděl, se mu hnusilo.
K pradávných příběhům z Tolkienova světa, na které odkazoval již v Silmarillionu, si nedokážu vytvořit vztah jako k původní trilogii a Hobitovi, ale přesto vnímám kvality a propracovanost světa. Rád bych viděl, jak by to sám J. R. R. dotáhl do konce, aniž by to musel jeho synátor sestavovat, ale i v této podobě je to povedené dílko.
První ze samostatných příběhů Středozemě ve Starých časech je dobrý. Určitě je nadprůměrně dobrý. Nemá však na můj vkus dostatečný tah po celou dobu. Až v závěru knihy jsem cítil z příběhu nějaké napětí, když šlo Túrinovi o život. Do té doby je totiž v knize Túrin vykreslen jako extrémně sebevědomý a čtenář má pocit, že by snad skolil celou legii skřetů sám, což u mě vede k tomu, že se s postavou nedokážu úplně ztotožnit a příběh mě pak moc nebaví. V závěru knihy už však projde aspoň částečnou proměnou a příběh graduje až k dramatickému konci. Knize bych vytkl také úplně mizivou popisnost lokalit, které nám tak krásně vyobrazily filmy Pana prstenů, takže jsem se nemohl ponořit do toho, jak úchvatně musel vypadat Nargothrond, Menegroth nebo Gondolin. Celkově ale byla kniha pěkná.
To je tak strašný příběh. Tak strašný. Ale tak krásně napsaný, odehrávající se v tak pěkně vykresleném světě, že je to radost číst, i když je vám z toho smutně.
Geniální spisovatel, stejně jako od ostatních Tolkienových knih se od příběhu nejde odtrhnout.
Příběh, jehož zkrácenou verzi jsem četl už v rámci Silmarillionu. K Silmarillionu tuhle knihu váže i samotný styl vyprávění, který je velice podobný. Příběh je vyprávěn jakoby s velkým odstupem. Obrovskou pozornost autor věnuje jménům postav, kde spousta z nich má jmen hned několik. Stejně tak se staví k zeměpisným lokacím, kterých je pojmenováno zbytečně mnoho. Co mi asi vadilo asi úplně nejvíc je, že právě jménům a rodinným vztahům kdejaké zcela nedůležité postavy je věnován větší prostor, než popisu, jak daná postava vypadá nebo působí. Tenhle fakt mi jako čtenáři vepmi brání si v mysli jednotlivé scény vizualizovat. Např. drak Glaurung má ohromný potenciál, který zůstává dost nevyužit.
Samotný příběh je fantastický. Nádherně temný a tragický a za něj má pan Tolkien jednoznačně můj obdiv. Bohužel ale vzhledem k formě vyprávění a lingvistickým orgiím (ač ne tak strašných jako v Silmarillionu) nemohu hodnotit lépe. Bohužel Tolkienovy příběhy z Prvního věku mi moc nesedí.
Zbožňujem Stredozem, ale najviac očarená som stále Pánom Prsteňov. Hobit mi stále prišiel ako taká jednohubka, Silmarillion a Nedokončené príbehy sa mi už zase zdali príliš komplikované. Ani dodatky na konci Pána Prsteňov som doteraz ešte neprelúskala. Aj keď samozrejme pred Tolkienom skladám pomyselný klobúk, pretože celé toto vymyslieť je niečo neskutočné. A tak som sa aj do Húrinových detí púšťala s menšími obavami, že či sa mi budú páčiť, aj keď jednu verziu som už čítala v Nedokočených príbehoch, pretože “nepáčenie sa by mi istým spôsobom prišlo ako nejaká zrada. Ale našťastie to dopadlo dobre. Do príbehu som sa začítala hneď, aj keď občas som mala problém s veľkým množstvom mien, ktoré si navyše boli navzájom podobné. Taktiež už som si nepamätala rôzne súvislosti, ktoré boli spomenuté (asi) v Silmarillione (veď to sa ani nedá), ale to mi až tak nevadilo, na dôchodku to možno poriadne preštudujem :D. A aj keď to bolo miestami zložité a príliš opisné, príbeh som si užívala. Hlavne tú krásu jazyka, celý ten štýl, akým je to napísané. Ja to mojimi slovami opísať ani neviem. A napriek tomu, že celý príbeh je tragický a temný, tak to bol príjemný návrat do Stredozeme.
Po úspešnom zvládnutí Silmarillionu som znovu prečítala Húrinove deti. Epický a temný príbeh o Morgothovej kliatbe uvrhnutej na Húrina a jeho potomkov: Túrina a Niënor.
Za mňa je to jednoznačne ten najtragickejší príbeh, aký Tolkien napísal. Keď som si myslela, že už horšie nebude, tak vtedy sa len autor zahrieval. Nájdete v príbehu detaily o Nirnaeth Arnoediad, Túrinovom živote, páde Nargothrondu, osudoch Morwen, Niënor a drakovi Glaurungovi.
Som neskutočne šťastná, že stále vychádzajú nové vydania menej známych príbehov zo Stredozeme. Stále ma vedia niečím novým prekvapiť.
K Tolkienovy se už napsalo snad vše. Skvělý vypravěč, který dokáže skvěle popsat scény stejně jako v tomto příběhu. Temný osud Húrinovy rodiny mě opravdu chytl i přes počáteční zasvěcení do spousty postav. Ale naštěstí jsem se rychle zorientovala. Jeho knihy a příběhy miluju.
Přečteno pro čtenářský klub kkvysočina na téma Draci a saně. Sice trochu odbočka, ale drak tam je a hraje velkou roli. Asi by mi pomohlo, kdybych před tím četla Silmarilion, takhle jsem se trochu ztrácela v tom, kdo je kdo. Taky to chtělo hodně listovat na předsádku s mapou. Ale celkově hodně dobrá kniha, asi si i ten Silmarilion přečtu.
Příběh Túrina Turambara, pronásledovaného temnou sudbou, mě zaujal už v Silmarillionu, rád jsem si přečetl další úryvky v Nedokončených příbězích a pak jsem byl nadšen, když jsem si ho mohl přečíst upravený a dokončený Christopherem Tolkienem. Nádherná, ale veletemná tragédie. Jeden z nejzajímavějších, nejkrásnějších a nejčtivějších Tolkienových příběhů.
Trochu jiný příběh ze Středozemě - děj je oproti Pánu Prstenů/Hobitovi výrazně temnější a depresivnější - což není vůbec na škodu. Hlavní hrdina Túrin je propracovaný a jeho boj s Morgothovým prokletím je skvěle napsán. Christopher Tolkien odvedl výbornou práci při sestavování příběhu - děj je plynulý a styl vyprávění je na půl cesty mezi Silmarillionem a Pánem prstenů.
(SPOILER)
Tolkien tu stvořil lyricko-epickou antickou tragédii se vším všudy - prokletí rodu, jakkoliv se snaží aktéři prokletí vyhýbat, vždy mu jen vyjdou vstříc; zásahy vyšší moci, incest z neznalosti, hořký a tragický konec, sebevražda aktérů, kteří zjistí hroznou pravdu. Túrin Turambar je jedna z nejtragičtějších postav celého Tolkienova světa, kterého na každém kroku pronásleduje kletba uvržená Temným pánem Morgothem na Túrinova otce Húrina a celý jeho rod. I když jsem ve zkrácené podobě tento příběh četl v Silmarillionu a věděl, jak vše skončí, stejně jsem knihu četl se zatajeným dechem. Četl jsem ji pomalu a vychutnával si každý básnický obraz (čemuž napomáhá perfektní překlad), kterým Tolkien šperkuje celý příběh, a také proto, abych se neztratil v záplavě jmen a míst, i když jsem již měl leckteré zažité právě ze Silmarillionu.
Je to ale právě tato složitost jmen, míst, přezdívek, různých jazyků a jejich vývoj, různá označení pro stejné místo, ale měnící se v čase a u různých národů apod., co Tolkienovu světu dodává tak neuvěřitelnou živost (jen Túrin je postupně označován asi desítkou jmen a přízvisek). Jakmile by vše bylo příliš přímočaré, jednoduché, vypadalo by to jen příliš uměle vytvořené. Takto tyto příběhy mají vše pro to, abychom je mohli pokládat za opravdové příběhy z minulosti nebo minimálně za reálné mytologie. Většina autorů by se spokojila s tím, že ve svém světě mají trpaslíky, elfy a lidi. Tolkien ve svém světě elfy dělí na Eldar, Sindar, Noldor, Avari, Teleri, Falmari, Vanyar... a mnoho dalších skupin, totéž samozřejmě platí pro lidi a trpaslíky. Ano, je často složité se ve všech místech a jménech vyznat, ale je to zcela jako když jsme poprvé slyšeli o Diovi, Héře, Héfaistovi, Athéně, Héraklovi, Midasovi, Kirké, titánech, gigantech, satyrech, najádách, harpyjích apod. nebo když se učíme opravdovou historii - ta je také plná nám zprvu neznámých jmen, v nichž se musíme vyznat, pokud chceme pochopit historické události.
Za sebe skládám obrovský hold oběma Tolkienům, otci za to, jak neuvěřitelně propracovaný a do sebe zapadající svět dokázal vytvořit, a synu za to, jak neskutečně pilnou prací dokázal redigovat ohromné množství textů z otcovy pozůstalosti, díky čemuž si tato jedinečná díla můžeme vůbec vychutnávat.
Miluju Středozem a miluju Tolkiena. Tím by to mělo skončit...jenže bohužel :( musela jsem dát jednu hvězdu dolů a to kvůli té spoustě jmen...ať to byly jména postav, krajin, hor...bylo toho opravdu hodně a už jsem se v tom bohužel ztrácela...ale příběh jako takový byl velmi zajímavý a jsem velmi vděčná Christopherovi Tolkienovi, že pokračoval a dokončil dílo svého otce :)
Úžasně vymyšlené a propracované příběhy. Bohužel Tolkienovy knihy se čtou spíš jako učebnice dějepisu než jako román. Člověk aby měl při čtení v druhé ruce mapu a v třetí rodokmen. Všechna čest za stvoření tak úžasného světa, ale prokousat se knihou bylo docela utrpení.
Po dlouhé době jsem se vrátil do Středozemě a není lepších fantasy příběhů než Tolkienových
A když už jsem si začal myslet, že fantasy přestává být pro mě, že další velkolepé vyprávění o cynických hrdinech a přemoudřelých čarodějích prostě nezvládnu, vrátil jsem se ke starému dobrému Tolkienovi a zas a znovu jsem byl fascinován. Těžko se popisuje čím. Číst Húrinovy děti je jako číst staré mýty, založené na tíživých sudbách, které nelze odvrátit, na činech bytostí, které nelze přemoct, na bláhové odvaze lidí, která často nevede nikam. Tolkienovy věty jsou klidné, přesné, zhuštěné, každé slovo je na svém místě, jazyk sám je naplněný tíhou. Abyste vše ocenili, nechce se po vás málo: postav je mnoho, vztahy mezi nimi jsou košaté. Věnujete-li však dílu patřičnou pozornost, dostane se vám zážitku, který je (bohužel) ve světě literatury dost vzácný.
Čekal jsem jen delší převyprávění kapitoly ze Silmarillionu, ale byl jsem příjemně překvapen. Pomalu vyprávěný a krásný příběh z dávných dob Středozemě má svoje kouzlo nepodobné tomu z Hobbita, či Pána prstenů. Tak nějak napůl cesty mezi starými eposy a dnešní fantastikou, leží svět Středozemě, který nás vždycky dostane.