Návrat kráľa
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376078/bmid_navrat-krala-oWR-376078.jpg
5
7388
7388
Pán prstenů série
< 3. díl
Pán prsteňov je rozprávkovou históriou Vojny o Prsteň, rozprávaním o boji slobodných národov Stredozeme proti Tieňu a o putovaní Hobita Froda, ktorý sa vyberie zachrániť svet. Po rozbití Spoločenstva Prsteňa a príchode Veľkej tmy začína Vojna o Prsteň, ktorá má rozhodnúť o všetkom...
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Slovart (SK)Originální název:
The Return of the King, 1955
více info...
Přidat komentář
Jedinečné, propracované dílo od geniálního autora. Musím dát pozitivní hodnocení i filmu, což se mi zatím ještě nikdy nestalo :-)
Plně souhlasím s předchozím komentářem - mluví mi z duše. Mou nejoblíbenější postavou je Sam, který prokázal obrovskou odvahu a statečnost. Ve chvílích, kdy byl na pokraji svých sil a mnohý z nás by to vzdal, se zvedl a šel dál. Bez něj by Frodo ve svém poslání selhal. Sam se z naivního chlapce stal silným mužem (hobitem :-)).
Trilogie je silným příběhem a ačkoliv to Tolkien ve své předmluvě popírá, pro mě má mnohem hlubší význam.
Nejemotivnější část trilogie. Nikdo nevyjde bez škrábance na těle i na duši. Nikdo už není schopný žít tak jako dřív, zejména Frodo, který si sáhl na dno svých sil a dokonce i vlastního selhání. Největší hrdina v tomto příběhu je Sam, nenápadný nebojovný Sam, kterého drží nad vodou hlavně věrnost a tak trochu víra v lepší budoucnost. A vlastně na konci, kdy už sám věděl, že se nevrátí, stejně šel dál. Nádherný příběh, velký smutek nad ztrátou nevinnosti, iluzí a ranami, které nejsou vidět. A neuvěřitelná, pro nás moderní zhejčkané lidi nepochopitelná odvaha zemřít pro věc, která je možná ztracená, ale která se jeví jako správná - bojovat za svou zemi, za své rodiny, je ta nejnormálnější věc na světě.
Výborně natočená byla i filmová adaptace, Jackson si své Oskary zasloužil víc než oprávněněn a s ním celý jeho štáb a všichni ti lidičkové, kteří dělali neuvěřitelné věci a vydrželi někdy dost vyčerpávající natáčení. I ve filmu bylo několik emočně vypjatých scén, kdy nezůstalo oko suché a to už nejsem dávno typ, který se jen tak nad něčím dojme. Sáhli si na dno, dá se říct, všichni co tam byli, Frodem počínaje, Samem konče. I Eowyn, i Boromir (v prvním díle), i Arwen, u které mě těší, že jí ve filmu dali daleko víc prostoru než v knize.
Brilantní zakončení trilogie, která vešla do dějin jako jedna ze stavitelek žánru fantasy.
Celá tato trilogie je pro mě jako nějaký oblíbený seriál, na který se šeredně těšíte. Jste celí bez sebe - když to začne, hltáte jeho děj a nakonci si řeknete: "Ne nadarmo jsem ztrácel čas". Ještě dlouho jsem se v mysli obracel k těmto knihám a někdy si ještě vybavím část pasáže. Za mě jsou tyto knihy společně s "Kmotrem" 4 nejlepší knihy a právem stojí na místech vítězů...
Perfektní kniha líbila se mě i synovi,který velmi nerad čte,ale tuto knihu hltal.
Nádherné zakončení celého příběhu. Oproti filmu je tu spoustu věcí navíc a řekl bych, že jsou dost důležité a v jistém smyslu mění charakter celého finále.
Návrat krále - co jen k tomu dodat. Tato kniha byla úžasný závěrem celého prstenvé trilogie a každý si v ní najde své. V tomto díle mě více oslovila linie Aragorn a spol, než vyprávění o zničení prstenů. Osobně si myslím, že Frodo je hrozných ufňukánek. Chápu jak to pro něj muselo být těžké, ale mohl se zkusit rvát jako Sam. Sam je hrozně věrný a nemyslí vůbec na sebe, VŠE se točí okolo Frodo. Radši mám Smíška a Pipina. Konec byl celkem šťastný , to že Frodo nezůstal v Stř. se dalo předpokládat, protože ho prsten poznamenal. Kniha se mi líbila a byla ještě lepší než ostatní. Nebavil měl ale dodatek, který byl místy až moc zdlouhavý a podrobný .
Troch víc se mi líbily Dvě Věže, a to proto, že v mém vidání od Arga je samotný příběh do 60% knihy, zbytek jsou dodatky,které jsou důležité jen tak z 50%, jinak by tam vůbec nemusely být.
Musím ale pochválit mapu Středozemě, na kterou jsem se často koukal.
Vzít to kolem a kolem,po Hraničářovu učni je to moje nejoblíbenější série.
Co říct, je to epické.
PS.Četl jsem od Tolkiena jen pár knih např. Hobit, Silmarilion a Nedokončené příběhy, které jsou opravdu nedokončené,ale Pán Prstenů je od něj prostě nej, o trochu lepší než excelentní Hobit.
Vyvrcholenie príbehu so všetkým, čo k tomu patrí! So správnou dávkou napätia (v bitke na Pellenorských poliach, v Mordore či v Kraji), krásnych opisov, pri ktorých si človek vydýchne, pocitu zadosťučinenia pri naplnení Aragornovho osudu, a napokon clivoty, že príbeh, hoci s víťazným dobrom, končí. Istou útechou sú dodatky v závere knihy, kde sa o (nielen) ďalšom živote obľúbených hrdinov čo-to dozvieme.
Epické. Dojemné. Nezapomenutelné. K téhle trilogii se zaručeně zase vrátím a s chutí se ponořím do kouzelného vyprávění mistra Tolkiena. Nutno podotknout, že závěr třetího dílu mě mile překvapil (možná až šokoval) - nečekal jsem totiž, že Saruman ještě vystrčí své temné růžky a potrápí naše hobity...
S odstupem času (asi dvě dekády) vyprchala euforie z nepoznaného. Báječná kniha, kde mi málo vadí to "antické" přátelství mezi Frodem a Samem, ale hodně mě ruší servilnost a psí oddanost sluhy k pánovi, jenž mu mnohonásobně vděčí za život i duši, ale nikdy nedopustí setření třídní odlišnosti (i mezi hobity, sic!) a sebesrdceryvnější provolání vděku nezapomene zaobalit do blahosklonnosti. Jinak pánoprstenovská klasika a fajn čtení.
V rámci série se mi nejvíce líbily Dvě věže, Návratu krále tedy ve srovnání s nimi jednu hvězdičku ubírám, i díky té části knihy, která zfilmovaná nebyla (nechci spoilerovat) a se kterou se nějak nemůžu srovnat. Sice vše nakonec dobře dopadne, ale mám ráda návraty do toho, z čeho člověk vyšel, je to takové nějaké víc optimistické, když hrdina, jenž zažil mnoho běd, ví, že doma je vše v pořádku (teď už ale spoileruji).
Z celé knihy se mi nejhůře četly dodatky, které jsou sice zajímavé, ale zejména u těch lingvistických se mi v hlavě objevila taková ta opice s činely, jako mívá Homer Simpson, a vůbec jsem nechápala, na co to koukám - písmena mi absolutně nedávala smysl :-). Oceňuji však informace o dalších osudech členů Společenstva (poté, co jsem poznala svého muže, mi přijde osud, který si zvolila Arwen obzvláště krutý a stejně jako ona chápu Númenorejce a jejich touhu po překonání Sudby lidí), rodokmeny a též časovou linii celého příběhu, která mi pomohla některé věci doladit a lépe pochopit (bez její znalosti však příběh neutrpí).
Když jsem knížku četla poprvé, nějak jsem se více soustředila na dějovou linii Pána Aragorna, na hrdinství jízdmarky a na elfy. Prostě takové to zářné hrdinství, které imponuje, ušlechtilé postavy, kterými čtenář touží být. Je zajímavé uvědomit si, jak se náhled čtenáře na příběh mění, když má za sebou nějak zkušenost a váží si klidných večerů v kruhu rodiny. Proto na mne tentokrát nejvíce zapůsobila dobrodružství hobitů, jejich moudrost, která nevyplývá ze vznešeného původu či staletí odžitých ve Středozemi, ale z kořenů obyčejného života, kdy je člověk rád, že se má dobře, má co jíst a může si lebedit v teple své nory. A že když tohle nemá k dispozici, musí vinou neovlivnitelných okolností strádat a trpět, dokáže za to své bojovat s vervou větší než lecjaký veliký bojovník.
"(...) A pak si dáme na chvíli klid. To víš, my Bralové a Brandorádi nevydržíme žít dlouho ve výšinách."
"To ne," řekl Smíšek. "Já ne. Aspoň zatím ne. Ale aspoň je, Pipine, vidíme a vážíme si jich. Asi je nejlepší mít nejdřív rád to, k čemu se hodíš: musíš někde začít a mít nějaké kořeny a v Kraji je hluboká půda. Ale jsou i hlubší a vyšší věci, a kdyby jich nebylo, žádný kmotr by nemohl ošetřovat zahrádku v tom, čemu říká klid a mír, ať už o nich ví nebo neví. Jsem rád, že o nich vím aspoň trochu. (...)"
Při druhém čtení tak skládám hold Samvědu Křepelkovi (který na mne ve filmu působil "little bit gay" :-)), kterého sice Kmotr neustále tepal a častoval ho různými rčeními o jeho chytrosti, ale který se nakonec ukázal rozumnější než jiní:
"V té hodině zkoušky mu nejvíce pomohla obstát láska k pánovi, ale hluboko v něm také žil dosud nepřemožený zdravý hobití rozum: v nitru srdce věděl, že není dost velký, aby nesl takové břímě, i kdyby všechny ty vidiny nebyly pouhý zrádný klam. Jedna maličká zahrádka pro svobodného zahradníka byla vším, co potřeboval a co mu příslušelo, ne zahrada rozrostlá v říši; měl používat vlastní ruce, ne rozkazovat rukám jiných."
Příběhová část výborná, dodatky jsou dle mého názoru mnohem lepší a více vypovídající o záměru autora. Nelze hodnotit jinak než plným počtem. Jediné výtky lze mít k jisté schematičnosti příběhu, mírně rasistickému rozdělení obyvatel Středozemě na "hodné" rasy a ty "zlé", nápadně se podobající genocidě ve Rwandě (ušlechitilí a vysocí Tutsiové, nízcí a mrzcí Hutuové). Lze to omluvit dobou vzniku, hlavně kvůli doznívající oblibě evoluční antropologie v anglosaském prostředí, nicméně v padesátých letech je to poněkud anachronismus.
Parádní zakončení trilogie a zasloužené 1. místo v žebříčku.
Snad poprvé pociťuju lítost, že jsem něco dočetla a je to za mnou. Už během čtení jsem vzpomínala, co se odehrávalo v Hobitovi a prvním díle. Hned bych si to šla číst zase od začátku. S hanbou musím přiznat, že jsem trochu odflákla dodatky, ale i tak jsem tam našla zajímavé podrobnosti. Hlavně ty letopisy pomůžou utřídit si, co se kdy všechno vlastně stalo.
"Je konec Sauronovy říše!" pravil Gandalf. "Ten, který nesl Prsten, splnil své poslání."
Poslední díl trilogie jsem četla v létě, stále si pamatuji, že jsem byla u babičky na chalupě a některé části jsem četla svému mladšímu bratrovi a malé sestřenici. Je to nejlepší kniha z trilogie, nejvíce jsem čekala na to vyvrcholení a osvobození Froda a Sama. I po těch 11 letech je má kniha zelená od toho, jak mi spadla do trávy, protože jsem ji tahala stále s sebou.
Štítky knihy
přátelství elfové zfilmováno Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobiti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Nejkrásnější knihy, které jsem kdy četla. Poprvé jsem trilogii Pána prstenů přečetla v deseti letech a myslím, že máloco ovlivnilo můj život tak, jako Tolkienovy knihy psané úžasně vytříbeným jazykem, ve kterých Středozemě doslova ožívá před očima...