Spoločenstvo Prsteňa
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138505/bmid_spolocenstvo-prstena-pOS-138505.jpg
5
9056
9056
Pán prstenů série
< 1. díl >
Tento príbeh narastal pri rozprávaní, až sa stal dejinami Veľkej vojny o Prsteň a obsahuje mnoho pohľadov do ešte starodávnejších dejín, ktoré mu predchádzali - napísal v predslove k druhému vydaniu J. R. R. Tolkien o tejto vari najznámejšej knižnej trilógii minulého storočia. Čarovný svet elfov a hobitov je paralelným svetom "veľkých ľudí". Jeho hlavnou témou je Prsteň ako ohnivko, ktoré ho púta k Hobitovi. Proti akýmkoľvek alegóriám sa autor bránil a všetky možné posolstvá a vnútorné významy spájané s jeho knihou sa mu zo srdca protivili. Preto je túto knihu potrebné chápať ako najobľúbenejšie dejiny pradávneho veku a nijako inak.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Slovart (SK)Originální název:
The Fellowship of the Rings, 1954
více info...
Přidat komentář
Kouzelný příběh světové fantasy literatury přečetl sem po 15 letech stále baví podle knihy natočený velmi povedený film.
Příběh, jehož filmové zpracování znám zpaměti. Příběh, který žije již více, než 60 let a stále si drží své místo na piedestalu světových děl žánru fantasy. Příběh, jehož stránky mne naprosto pohltily, přestože jsem filmové zpracování shlédl nesčetněkrát. Ano, přestože je filmový Pán prstenů neobyčejný zážitek, knižní zpracování jde ještě o level výš. Kniha je oproti filmu trochu více pohádková a mnohem podrobnější. Představuje některé úplně nové postavy, a ty známé ještě důkladněji, než je známe z televizních obrazovek. Tolkienův vyprávěčský styl je prostě skvělý. Příběh Vám před očima plyne jako voda v klidné řece. Dokonale si pohrává s fantazií a city čtenáře. Tímto Vám děkuji, pane Tolkiene. Stvořil jste neuvěřitelně poutavé dílo.
Pána Prstenů jsem začal číst ve dvanácti - moc brzo. První díl je poměrně zdlouhavý, nejprve hobití tlachání, pak putování, pak další putování a další putování... Druhý pokus jsem absolvoval po dvou letech a už jsem vydržel a propadl jsem nejen samotnému příběhu, ale celému Tolkienovu světu. Jen jsem nikdy nepochopil, k čemu byla příběhová odbočka s Tomem Bombadilem.
Uz som to kedysi davno citala, a kedze som nikdy nedocitala trojku, povedala som si, ze sa do toho pustim zas.
Je to klasika, dobry nestarnuci pribeh, vsetci ho pozname a myslim, ze ti co maju radi fantasy zaner to bud citali alebo videli a su fanuskovia.
Co je pre mna problem a aj dovod, preco som celu trilogiu nikdy nedocitala, su vsetky tie basne a piesne, ktorymi to je prespikovane. Ale tak....par som ich preskocila
4,5* Je to kouzelný příběh, klasika a klenot fantasy. Začátek se trošku táhne, je to spíše popisování přírody, ale alespoň si čtenář dokáže všechno představit do posledního detailu. Těším se na pokračování Frodovy cesty.
takového to muselo stát úsilí a přitom taková blbost. ale pěkná, čtivá, dlouhá, a konzistentní. svého času mě to zajalo, pohltilo, ale pak mě to zase pustilo, a teď k tomu cítím smířlivý respekt. ve dvaceti bych tomu dal plný počet, v pětatřiceti maximálně dvě hvězdičky aspoň (za tu děsnou práci s turkickými, severskými a románskými jazyky) a teď těsně před padesátkou je to na poctivé čtyři. uvidíme za deset let.
Jedno z nejznámějších fantasy děl, které je stále živé, ač vyšlo už v roce 1954. Tolkien byl profesorem literatury a na textu je to znát. Většina lidí bude asi příběh znát díky povedenému filmovému zpracování, dle mého je ale knížka lepší než film, vtěsnat celý příběh do filmu se sice podařilo, ale za cenu určitého zjednodušení (v knížce je děj mnohem propracovanější a dává větší smysl).
Čtenáře jinak čeká poutavý příběh, uvěřitelné postavy a vytříbený jazyk. Někomu mohou být na obtíž lyričtější pasáže, kde popisuje třeba krajinu, architekturu... (na druhou stranu tím umí dokonale navodit atmosféru). I ten, kdo neholduje fantasy literatuře, bude myslím s knížkou spokojen, stačí se nechat okouzlit strhujícím příběhem a skvostným jazykem.
Společenstvo prstenu je prvním dílem Tolkienovy fantasy trilogie zasazené do velmi detailně propracovaného světa Středozemí. Poutavý příběh o odvěkém boji dobra a zla a o mocném a zároveň značně temném prstenu, který musí být za každou cenu zničen. Skvělá knížka (i celá trilogie), která se po zásluze dočkala i povedeného filmového zpracování. Nelze než doporučit.
Přečteno znovu po 25 letech. Byla to tehdy druhá fantasy kniha, kterou jsem četl. Funguje podobně, jako kdysi. Jenom nyní jsem měl pocit větší pohádkovosti než při prvním čtení.
Ale pořád si myslím, že je to dobrá kniha na uvedení do žánru fantasy.
Nikdy jsem nebyl velkým fanouškem fantasy žánru, ale pokud bych si měl někdy přečíst jednu fantasy, byl by to právě Pán prstenů, to jsem si byl jist vždy. Viděl jsem filmová zpracování, jež mi zůstala vyryta do mé dětské mysli, jako malý si pamatuji, že táta půjčil z videopůjčovny nějaký fantasy se skřety, trpaslíky a rytířemi apod. Moc se mi to líbilo, akorát jsem byl naštvaný, že to nemá konec, to jsem ještě nic netušil o "trilogii". Pak jsem zkoukl i následující dva díly, došel mi celý ten příběh, ono hobití putování po cestě proti zlu, o oné cestě paradoxu, kdy ti nejmenší se postaví těm největším.
Ke knížkám se tak dostávám až téměř ve 30 letech, ačkoliv jsem filmy viděl několikrát, hrál různé hry ze světa Pána prstenů, a potkal se s různými především herními, ale i filmovými epigony. Jenže, kam jinam se vidat, než do kraje, kde to všechno začalo, do jádra fantasy, a ač Tolkien nebyl prvním fantasy autorem, tak určitě je tím nejvlivnějším, a ukázal, že i fantasy je žánr, který lze zkoumat nejen literární vědou.
Můžeme si položit otázku: Je Pán prstenů stylistické vysoké umění? Myslím, že zde se sektáváme spíše s fenoménem tvoření propracovaného fikčního světa, jehož postup směřuje od shora dolů, z makroskopického měřítka mytologického, k mikroskopickému měřítku hrdinství skupiny hobitů a jejich pomocníků. Přemýšlel jsem, jak by vypadal příběh ze Středozemě, kdyby ho napsal např. takový Faulkner, a myslím si, že proud vědomí a složité prolínání časových rovin, by tomuto žánru vlastně vůbec neseděl. Tolkien nás zavádí do světa své imaginace, a ač se nedají popřít inspirace reálným světem, nejedná se o alegorické vyprávění, ale o svět, jehož autonomní existenci se snažil Tolkien budovat mnoho let, již i před tím, než vůbec vznikl příběh Frodova putování. Proto je styl vyprávění silně objektivní, vypravěč je jakýsi kronikář světa, který zavádí nové místa, děje, postavy, a k tomu by subjektivní, impresionistické a jiné modernistické umělecké postupy příliš nenapomohly, ač i v Pánu prstenů máme lyrické a básnické pasáže, které opěvují přírodu a hrdinství lidí, hobitů, elfů i trpaslíků.
Tolkiena si musíme však cenit především za tvořivou mohutnost, jež stvořila přesvědčivý, propracovaný fikční svět, s vlastními zákonitostmi, jazyky, historií, tvory, místy apod. Tolkien byl filolog a profesor angličtiny, vliv středověkých eposů, finských mytologických spisů, katolictví, vlastních žážitků z mezisvětového anglického venkovu, i zážitků ze zákopů první světové války atd. je vidět na mnoho místech jeho tvorby, a to, že je Pán prstenů možná psát na první pohled jednodušším stylem (někdy až pohádkově laděným) není na škodu, modernistický jazyk by z Pána prstenů udělal něco, co nikdy být neměl, naopak objektivní vypravěč se svou někdy až pohádkovou řečí sedí pro tento typ příběhů mnohem více, v příběhu, kde klíčová je myšlenka, a až pak styl vyprávění. Přesto vše právě v jednoduchosti jazyka Pána prstenů (a teď prosím vůbec nepíšu o složitých jazyzích elfů, které Tolkien vytvořil, ale jazyku, kterým je příběh jako takový vyprávěn) spatřuji krásu tohoto díla, které má schopnost předat mnohé dobré hodnoty, mnoha čtenářům po celém světě.
Nakonec i biblické příběhy jsou psány přístupným jazykem tak, aby porozumění nebylo příliš nedostupné, ale stejně jako Bible má i Pán prstenů svá temná místa a zákoutí, která je třeba pochopit, a jehož výklad není triviální záležitostí, a může být na první pohled velmi jednoduché se nechat zmást, Pán prstenů není o první světové válce, ani o nukleární hrozbě, a zcela také ne o andělích a démonech, možná si to od každého něco bere, ale stejně jako život sám, vždy si nechává ještě skulinku, kde zůstává příběh tajemstvím, pokladem, který si každý čtenář musí vydobýt sám a nespokojit se s přeříkáním příběhu, a to ani tím filmovým, proto ostatně i já se vydávám na cestu po Středozemi, ač kostru a konec příběhu znám, ač znám ho skutečně?
Nakonec bych rád zmínil, že velkým kladem je i vtip a humor, který se v Pánu prstenů nachází, v tak temném a zapeklitém příběhu je to možná překvapením, ale myslím, že Tolkien chtěl jasně říci, že i v těch nejtěžších chvílích nemáme ztrácet naději v to, že svět je přece jen krásné místo, a že stojí za to tady být a žít, a bojovat o to, aby i naše děti tu jednou mohli být a žít v tomto krásném světě, a ač je nepřítel všemocný, strašlivý a mnohem silnější, neztrácet hlavu a odvahu, nebát se postavit zlu.
"Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže,
Jeden všechny přivede, do temnoty sváže" (potitulní strana)
"Odvaha se nachází na nepravděpodobných místech [...]" (s. 107, Gildor)
"Ale hezký je, kdo hezky jedná, říkáme u nás v Kraji [...]" (s. 208, Pipin)
"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí, je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.
Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle;
až zkují ostří polámané,
nekorunovaný zas bude králem."
(s. 207)
"Zoufalství nebo bláznovství?" zeptal se Gandalf. "Zoufalství to není, protože zoufat si mohou jen ti, kdo vidí neodvratný konec. My jej nevidíme. Moudré je uznat nutnost, když byly zváženy všechny ostatní cesty, ačkoli se může zdát bláznovstvím těm, kdo lpí na falešné naději. Dobrá, ať je nám bláznovství pláštěm, závojem před očima Nepřítele! Vždyť on má velké poznání a vyvažuje všechny věci přesně na vahách své zloby. Jediná míra, kterou zná, je však touha, touha po moci a podle ní soudí všechna srdce. Do jeho srdce nevstoupí myšlenka, že někdo může moc odmítnout, že může Prsten mít a chtítt jej zničit. Jestliže se pokusíme o tohle, překazíme mu výpočty" (s. 319)
"Kde je mnoho lidí, tam se z každého hovoru stane nekonečná pře. Ale dva možná dokáží spolu najít moudrost." (s. 461, Boromir)
Audiokniha: Konečne som sa dostala k tejto legendárnej knihe aj ja. Ako dieťa som vyrastala na Harrym Potterovi a Pán prsteňov sa mi nejak vyhýbal. Neskôr ma kamaráti prinútili sa pozerať na film, ale bolo to tak dlhé, že som vždy zaspala. Tak som si povedala, že skúsim audioknihu. A dobre som urobila, pretože si myslím, že keby sa pustím do fyzickej knihy, čítanie by ma kvôli dlhým opisom nebavilo. Takto som si, aj vďaka skvelému Alešovi Procházkovi, čítanie užila a dokonca sa teším aj na film.
Musím povedať, že svet ma bavil, bol detailne prepracovaný a postavy skvelo vykreslené. Hneď sa idem pustiť do druhého dielu!
Konečně jsem se dostala k (pře)čtení (ehm, teprve prvního dílu) Pána prstenů. Já ty filmy zbožňuju, i když jsem se k nim dostala poměrně pozdě. A co bych byla za fanouška knihomola, kdybych se tedy nepustila i do přečtení knih.
Upřímně, ze začátku jsem si myslela, že se do příběhu nezačtu, ale hodně mi pomohlo, že jsem už příběh znala (i když to v určitých věcech bylo i škoda). ALE....
Po jazykové stránce se Pán prstenů řadí k nejlepším knihám. Tolkien používá hodně rozmanité výrazy, vše popisuje velkolepě a do největších podrobností, takže když příběh čtete, tak si tu krajinu dokážete s přehledem představit. Chvíli mi trvalo než jsem si na styl psaní zvykla, ale pak mě to chytlo a už nepustilo. Každopádně knihu nedoporučuji těm, kdo nemá rád tyhle zdlouhavé popisy prostředí v knihách a určitě se nejedná o oddechovku, kterou si půjdete přečíst těsně před spaním. Aspoň já jsem se na knihu musela dost soustředit a nelituju ani jedné stránky.
Co se týká samotného příběhu, asi jej nemusím zdlouhavě opisovat... Řeknu jen, že ten svět je naprosto dokonale propracovaný, nádherně jsou tady vyobrazeny různé národy, jejich tradice a jazyk. Za tenhle vymyšlený svět má Tolkien můj neskonalý obdiv.
A co se mi neskutečně líbilo, byly básně a písně, které knihu provázely a tím ji naprosto ozvláštnily.
Já téhle knize nemám co vytknout a už se těším až se vrhnu na další díly.
Pán prstenů je nádherná klasika, kterou jsem poprvé četla ještě na základce. Tehdy jsem nemohla plně ocenit Tolkienův cit pro detaily, pro popis prostředí a tyto části jsem barbarsky přeskakovala. Teprve teď při re-readingu jsem si knížku užila se vším všudy a doslova mě pohladila po duši. Filmové zpracování je kvalitní a vizuálně úchvatné, ale psané slovo má pro mě přesto větší moc. Brzy budu pokračovat dalším dílem a už se na to moc těším.
Kniha není špatná. Nedivím se, že se stále drží na špici mezi oblíbenými knihami. Je to úplně jiný svět, který čtenáře vtáhne a s napětím sleduje cesty a překážky, které Frodo a spol. musí překonat. Jediné, co mne na tom celém štvalo, byl detailní popis cesty, kudy šli, co viděli, a prakticky se v ten moment nic jiného nedělo. Tyto části mne nebavily a nudila jsem se u nich. A mohlo tam být víc akce, ale to možná bude až v pokračování. Doufám v to :).
Všechen ten humbuk kolem filmů Pána prstenů již dávno utichl a tak jsem se "ničím neovlivněn" mohl konečně pustit do první knihy této základní fantasy ságy. Ničím neovlivněn je v uvozovkách, protože kdo viděl filmy Pána prstenů, pak ví, že nemůže být neovlivněn a filmové záběry i po delší době při čtení neustále dráždí fantazii, takže nemusím snad ani doporučovat: prvně přečíst a pak koukat!
Ale kniha i tak splnila očekávání a okouzlila. Takže chvíli pauza a druhý díl je povinnost.
Mnoho lidí mě varovalo, že Tolkienovi knihy jsou spíš jako učebnice dějepisu. Toto varování jsem nepochopila. Za mě to je mistrovské dílo, které mě bavilo od začátku do konce a nemohu se dočkat, až se pustím do druhého dílu.
Filmy jsou srdcovka, ale knihy jsou rozšířené a plnější verze. Jako snad každá předloha.
Nedávno se mě někdo zeptal, o čem že ta knížka vlastně je. Už jsem se chystala říct, že to je složité, ale pak mně došlo, že na těch stovkách stran se nic až tak převratného neděje. Já nevím, oni prostě... jdou. A občas trochu bojují nebo něco sní. Ale hlavně jdou. Mám pocit, že kdyby se v příběhu čas od času neobjevili elfové a skřeti, byl by to spíš cestopis.
V porovnání s takhle podrobně popsanou krajinou pak na mě působí hlavní postavy trochu zvláštním, plochým a jakoby neúplným dojmem. Členové družiny jsou skoro pořád v klidu - žádné hádky, žádné emoce, žádné starosti kromě toho, co budou jíst a kdy dojdou tam, kam potřebují.
Chápu sice, že nejsem tak úplně cílovka, ale zarazila mě také absence jakékoliv relevantní ženské postavy.
Přesto mě ale kniha od samého začátku chytla a nepustila až do konce. Navíc ve mně zanechala pocit, že jsem si u čtení odpočinula - jako kdyby ti chlapi přenesli svůj klid i na mě. :)
Po Hobitovi, jsem sáhla po Pánu prstenů. Je to úžasná knížka. Už jednou jsem ji četla a teď jsem se k ní ráda vrátila a určitě ne naposled :-)
Štítky knihy
elfové magie zfilmováno putování Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobiti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Pán Prstenů i Hobit je moje srdcovka, takže jsem se těšila, až se pustím do čtení knih. Do teď jsem viděla pouze filmy, ale knihy mají úplně jiné kouzlo. Některé pasáže prvního dílu byly méně záživné, takže jsem je doplnila audioknihou načtenou Alešem Procházkou a to byla úžasná kombinace.