Spoločenstvo Prsteňa
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138505/bmid_spolocenstvo-prstena-pOS-138505.jpg
5
9061
9061
Pán prstenů série
< 1. díl >
Tento príbeh narastal pri rozprávaní, až sa stal dejinami Veľkej vojny o Prsteň a obsahuje mnoho pohľadov do ešte starodávnejších dejín, ktoré mu predchádzali - napísal v predslove k druhému vydaniu J. R. R. Tolkien o tejto vari najznámejšej knižnej trilógii minulého storočia. Čarovný svet elfov a hobitov je paralelným svetom "veľkých ľudí". Jeho hlavnou témou je Prsteň ako ohnivko, ktoré ho púta k Hobitovi. Proti akýmkoľvek alegóriám sa autor bránil a všetky možné posolstvá a vnútorné významy spájané s jeho knihou sa mu zo srdca protivili. Preto je túto knihu potrebné chápať ako najobľúbenejšie dejiny pradávneho veku a nijako inak.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Slovart (SK)Originální název:
The Fellowship of the Rings, 1954
více info...
Přidat komentář
Co tak k tomu říct tohle je prostě kniha kterou by měl každý člověk přečíst alespoň jednou. Mám trošičku problém s částí kde vystupuje tom bombardil ale jinak prostě paráda. Jedná se o rozjezd příběhu a končí i velmi napínavé. Pokud jste viděli filmy tak jste prakticky četli knihy, on to docela Jackson převedl ve formě že tam skutečně je skoro vše důležité. Prostě to přečtěte jestli ještě váháte, stojí to za to
Nejsem taková fanynka fantasy a nejspíše proto mě kniha (až) tolik nezaujala. Rozhodně jí však nemohu upřít její nesporné kvality - osobité a originální postavy (Gandalf, Aragorn - už jenom ta jména jsou skvělá!), vyzdvižení pravých hodnot (přátelství, pokora, vytrvalost), promyšlenost příběhu, barvitý popis míst a mnoho dalšího.
Zaujala mě autorova předmluva. V té se Tolkien vymezoval proti tomu, že je Pán prstenů alegorií druhé světové války. Nepopíral, že ho jeho životní zkušenosti mohly ovlivnit, přesto však apeloval na to, že příběh nevznikl za a ani nebyl inspirován tímto účelem.
„Pokud jde o nějaký vnitřní význam nebo „poselství“, podle autorova záměru žádné nemá. Příběh není ani alegorický, ani aktuální.“
Za mě je to jen další důkaz, že čtenář si toho dokáže v knize často najít víc, než autor zamýšlí. Což je jeho - jak říká Tolkien - čtenářská svoboda, jen bych si na to možná dala pozor při interpretaci.
„Myslím, že mnozí si pletou „aplikaci“ a „alegorii“; základem první je však čtenářova svoboda, kdežto základem druhé je cílevědomé autorovo řízení.“
Pán prstenů Společenstvo prstenu (Tolkien J.R.R.)
Další zajímavostí je také to, že Pán prstenů původně nebyl rozdělen do tří knih. V důsledku nedostatku papíru po druhé světové válce byl však Tolkien dílo nucen rozkouskovat.
Někdo by možná namítal, že je v knize příliš mnoho popisu. Mně se zdá, že je to naprosto v pohodě. Jasně, oproti např. Harry Potterovi je to drobounce těžší styl literatury, ale nic, v čem by člověk bloudil. Pro člověka s velkou představivostí žádná mega výzva.
Kniha je samozřejmě mnohem lepší jak film, ale musím uznat, že filmy jsou velmi dobrou adaptací knih.
Doporučuji!
Pána prstenů jsem si zamilovala, jelikož prostě zbožňuju promyšlené světy a příběhy, které s Vámi zůstanou, filmy se mi vždycky líbily, ale, když jsem četla knihu, přišla mi zdlouhavá a zprvu mi dělalo trochu problém se začíst. Každopádně je to, ale jedna z těch lepších četeb.
3,5 - 4 hvězdičky
(SPOILER)
SPOILER!!!
Když jsem se chystal číst Společenstvo, měl jsem hlavu plnou spoustou doporučení jak je ta knížka skvělá a taky jakýchsi nejasných ,,temných" představ o ,,Sauronovu oku" a o Glumovi. Posléze jsem se ale dozvěděl že to VŠECHNO je ABSOLUTNĚ jinak(ne že by ty doporučení nebyla pravdivá). Zaprvé: Neměl jsem nejmenší ponětí o tom že tam je hlavní věc Prsten. Zadruhé: Frodo? Sam? Smíšek? Pipin? Aragorn? Kolik dalších postav tam je?! Takže, když to shrnu, vyrazila mi dech.A to jak svým úžasným propracovaným příběhem, tak i stylem vyprávění. Vyprávění bylo tak odlišné od všech knih které jsem zatím četl(a to včetně Hobita)! Byl jsem strašně zmatený. První část jsem bohužel přelouskal snad za tři měsíce a pravděpodobně bych ji tenkrát ohodnotil sice dobře, ale jenom proto že bych měl v hlavě pořád ty doporučení.Je pravda že některé kapitoly byli hrozně napínavé, viz. Větrov nebo stíny minulosti, ale celkový dojem nebyl moc valný. Pak ale přišla druhá část která můj zhoršený pohled na Tolkiena úplně od základu změnil. Od té knihy jsem se nedokázal odtrhnout, mluvil jsem o ní vždycky a všude(za což se velice omlouvám). Ale lhal bych, kdybych řekl že jsem pro Gandalfa brečel. Byl jsem velice, no, možná dojatý, to ano,ale nebrečel jsem(což mě později velice udivilo protože já mometálně Gandalfa prostě miluju).Takže, skvělá kniha se skvělým vším,ale první část byla prostě moc zdlouhavá.Takže 4 hvězdičky z pěti.
Zamilovala jsem se do Pána prstenů už jako malá, líbili se mi všechny filmy, ale knížky jsou prostě nepřekonatelné.
"Mnohí z tých, čo žijú, by si zasluhovali smrť. A mnohí z tých, čo zomreli, by si zaslúžili žiť. - Gandalf
"Touto cestou treba ísť, ale bude nesmierne ťažká. Sila ani múdrosť nás na nej ďaleko nezavedú. O túto úlohu sa môže pokúsiť slabý s rovnakou nádejou ako silný. No taký je neraz charakter činov, ktoré krútia kolesami sveta - konajú ich malé ruky, lebo musia, kým oči veľkých sú upreté inde." - Elrond
" Toje ruky budú ovplývať zlatom, no jednalo zlato nebude mať nad tebou moc." - Galadriel
"Nebol by som však šiel, keby som vedel, aké nebezpečné je svetlo a radosť. Najhorší bol pre mňa úder z toho lúčenia, hoci by som ešte dnes v noci mal prestúpiť pred Temného pána." - Gimli
Prvá časť Pána prsteňov ma ohromila podobne ako Hobit. Je to majstrovské dielo, ktoré nikdy nevyjde z módy. Myšlienky priateľstva, boja dobra nad zlom, túžbe po moci a sebaobetovania budú aktuálne stále. Vďaka skvelému opisu autora Stredozem takmer vidím na vlastné oči. Počas čítania knihy, som stále otvárala mapu aby som videla, koľko cesty už má spoločenstvo za sebou, kam idú a ako rýchlo im cesta ubieha. Chcela by som ešte vypichnúť, ako dobre sa vyvíja postava Froda. Na začiatku knihu ma mierne iritoval, no na konci knihy ke z neho pravý hrdina.
Srdcová záležitost, kniha se poslouchá i čte tak přirozeně, snový Tolkienův svět je propracován dokonale, všechny postavy jsou vykresleny plasticky, co má být krásné, to nám vystupuje před očima jako živý obraz, z knihy čiší smutek a melancholie uplynulých hrdinských časů v kontrastu s veselým, požitkářským a tak obyčejným Frodovým Krajem, stejně jako velké postavy hrdinských vůdců proti jednoduchosti Hobitků. Velká čtenářská slavnost.
Těžko něco dodávat k takto zásadní literatuře, jakou je Tolkienova Středozem. Tak snad tu jen poděkuju svému předčítači, bez kterého by mě ta knížka bavila asi zpoloviny tolik, jako mě bavila takhle :-)
Já patřím k těm lidem, kteří nejdříve viděli film, než četli knihu, jelikož film byl natočen a vyslán do televizních obrazovek v mých 8 letech, tedy v době, kdy bych absolutně nedokázal pochopit hodnotu knihy Pán Prstenů od J. R. R. Tolkiena. Filmové zpracování této tematiky patří k mým srdečním záležitostem. Film mě neskutečně uchvátil. Nicméně má touha po srovnání knižní a filmové verze spojená s láskou k četbě mě dovedla ke knize Pán Prstenů: Společenstvo Prstenu. Musím říct, že mnoho replik bylo skutečně ve filmu použito, avšak rozdílů se najde také víc než dost. Ale to je v pořádku. Film je naprosto odlišný druh umění než literatura. I když film může z literární předlohy vycházet, nesmí být založen na stejných principech. Kniha se mi moc líbila. Četla se velmi dobře a je velmi bohatá na různé myšlenky. I když se jedná o fantasy, mnoho myšlenek se dá přirovnat k reálnému životu, protože každý v sobě nese něco, co ho tíží a může být neustále těžší a těžší a vyžaduje dlouhou pouť, než se toho dokáže člověk úspěšně zbavit. A jelikož chovám i velikou zálibu k historii, našel jsem i spoustu historických paralel. Jestli jsou pravdivé či nikoliv, to nechť posoudí jiní. Já je tam našel. Žádný autor se nedokáže na 100% oprostit od doby, ve které žije. Kniha mi tedy přinesla velice dobrý pocit z četby, mnoho myšlenek k zamyšlení a skvělé srovnání mezi filmem a knihou, na což jsem se velice těšil!
Moje vnímání Pána prstenů je samozřejmě ovlivněné tím, že jsem knihy (hlavně Hobita, ale částečně i trilogii) znal ještě před tím, než šly do kin (také skvělé) Jacksonovy filmy. Vždy když otevírám ošoupané první české vydání z roku 1990, vracím se domů, na důvěrně známá místa, jako bych hrdiny osobně znal a putoval po rozlehlé a opuštěné Středozemi společně s nimi. Tolkien stvořil legendu, naprosto věrohodný svět s hlubokou mytologií a historií, zaniklými říšemi, národy se svébytnými jazyky a poezií. Většina lidí žije své prosté životy, tu a tam ale z hlubin probleskne magie (mohylový duch, dveře do Morie otevírané slovem, bouřící hora Caradhras, Balrog) z dávných dob, jejichž poněkud tajnůstkářskými pamětníky jsou Gandalf, Tom Bombadil nebo melancholičtí elfové, kteří žijí v tajemných hvozdech a zpívají svým líbezným jazykem. Trilogie začíná ve chvíli, kdy se ve světě venku dějí divné věci a v Mordoru povstala temná síla, bažící po dávno ztraceném Prstenu. První díl mám snad nejradši proto, že vyprávění plyne pomaleji, je více času na odbočky do historie nebo života hobitů, elfů, trpaslíků a čarodějů. Jen pomalu se hobití výlet proměňuje ve vážnou výpravu na záchranu Středozemě, z níž se v dalších dílech stává zběsilý kvapík plný tryskových přesunů přes daleké kraje a krvavých bitev velkých armád. (10/10)
(SPOILER) Společenstvo Prstenu je příběh ze Středozemě, první díl trilogie. Na tuto knihu navazují knížky: Dvě věže a Návrat krále. Příběh mě zaujal od úplného začátku a za celou dobu co jsem to četl, tak jsem se nenudil. Hlavní postavou je hobit Frodo. Frodo dostal prsten jako dárek od Bilba, který ho našel na skalách. Prsten se chce dostat nazpátek ke svému pánovi Sarumanovi, ze kterého zbyl jen silný duch. A už začíná celý příběh. Cesty jsou nebezpečné a skupina utíká před nebezpečnými černými jezdci a zároveň později před skřety aj., kteří chtějí získat a ovládnout prsten. Moc toho prozradit nechci, knížka ode mě dostáva 5/5. Knížka je i ve krácené verzi, tato kniha měla 430 stran. Ze začátku jsem si ale myslel, že 430 stran je hrozně moc. Možná vzládnu dočíst celou trilogii, protože mám chuť dozvědět se konec příběhu. Příběh patří do kategorie fantasy.
Na filmovém Pánovi prstenů jsem, stejně jako mnoho dalších lidí mé generace, vyrostla. Knihy jsem se pokoušela mnohokrát číst, ale nikdy jsem u toho nevydržela. Ten správný čas nastal až teď, v mých 23 letech :D Přiznám se, měla jsem co dělat, abych se dostala přes první kapitolu, ta mě vážně nebavila. Potom jsem ale knihu nedokázala odložit, strašně mě to chytlo, i když mi nikdy předtím Tolkienův styl psaní moc nesedl. Mnoho situací, které jsem do té doby znala jen z filmů, mi začalo dávat smysl. Nehledě na to, že snad polovina knihy ve filmu chybí :D pověstných Tolkienových sáhodlouhých popisů krajinek jsem si ani nevšimla, byly tam vůbec? :D Hobit se mi teda četl hůř, co si pamatuju. Těším se, až se vrhnu na Dvě věže.
Jinak co se týče postav, Frodo se zdá méně neužitečný než ve filmech, Sam je ještě větší zlatíčko a Boromirovi bych nejradši prohnala šíp tělem hned na začátku :D hrozně mě štval. Přátelství mezi elfem a trpaslíkem mi ale přišlo líp vykreslené ve filmu, abych pravdu řekla.
TOTO JE KNIHA, KTEROU SE VYPLATÍ PŘEČÍST SI S ODSTUPEM LET ZNOVU.
Poprvé jsem Pána prstenů četl na sklonku školní docházky. Kniha mě tehdy zaujala, ale obdivoval jsem hlavně propracovaný svět a dobrodružný děj. Příliš jsem ale nechápal, proč je na rozdíl od jiných fantasy řazena do klasické literatury, neboť fantasy přeci píší i jiní ( lepší) autoři. Až dnes, po více než dvaceti letech, už to chápu. Při přečtení s tímto odstupem let v ní totiž nacházím něco, co jsem tam jako školák neviděl. Jsou tam totiž skryta skutečná nadčasová moudra: Nenechávat být důležité věci. Nepodceňovat hrozící nebezpečí, když ho lze ještě zažehnat. Nenechávat se ukolébat tím, že „mě se to netýká“, protože „jsem daleko v bezpečí“. Nebát se převzít odpovědnost. Neustupovat zlu, i když vítězí. Nevzdávat se a nepodléhat beznaději, i když je to vypadá sebevíc beznadějně. To všechno tam je vyjádřeno tak nějak „v pozadí“, ale zato velmi silně. Dnes na rozdíl od doby před nějakými 22 lety už chápu, že to není „jen fantasy“.
A teď jedno velmi osobní sdělení: Když jsem knihu (podruhé) dočítal, došlo k vypuknutí války na Ukrajině. V den, kdy se objevila zpráva, že Rusko uvádí do pohotovosti jaderný arzenál a kdy jsme si v rodině říkali, že není možné, čeho jsme se to dožili, tak jsem zrovna uklízel knížku do knihovny a náhodou (sic!) se mi otevřela na straně 69, kde je tento text (cituji):
"„Rád bych, kdyby se to nebylo stalo zrovna za mých časů“, zašeptal Frodo.
„Já taky,“ přikývl Gandalf, „a každý, kdo se takového času dožije. Ale my o tom nerozhodujeme. Rozhodovat můžeme jen o tom, co udělat s časem, který nám byl dán.“ " (následuje Gandalfovo vysvětlení, že nás čekají těžké časy, ale že nepřítel udělal několik chyb a stále jej lze zastavit).
… k tomu opravdu není co dodat.
Já se prostě dál než na konec prvního dílu nedostal. I filmy jsem dokoukal spíše z donucení. Tím nijak nesnižuji kvalitu knihy, která je podle mě napsána skvěle, jenom mě naprosto minula ta posedlost fantasy. Není to žánr vyloženě pro mě - tato série je ale tak populární a známá, že jsem si ji přečíst chtěl. Jenom proto, abych věděl, proč lidi tak zaujala. Ale asi se nedokážu přemluvit k tomu, abych si přečetl i zbylé dva díly...
Cesta do Roklinky hodně zdlouhavá. Spousta scén, který se do filmu pochopitelně nevešly, ale celkově super.
Štítky knihy
elfové magie zfilmováno putování Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobiti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
První díl trilogie má tu nevýhodu, že je právě prvním dílem trilogie. To, co by se v jedné knize dalo brát jako nudná, ale pro děj nezbytná expozice světa, se v první části série jeví jako zbytečné natahování cesty k prostému cíli, kdy se postavy zbytečně zastavují, nespěchají a tento zvolený vývoj, až na pár výjimek, může unudit čtenáře k smrti, včetně Tolkienovského nadměrného popisu kraje, země a historie. Oceňuji promyšlenost světa, neboť má vyváženě doplňovat děj, ale pokud není důležitou věcí pro příběh, tak výklad historie zdržuje. Postavy se mi ale velmi líbí, včetně jejich prosté, ale zapamatovatelné charakterizace. Jen nemají moc co dělat a bohužel, když se konečně začne zápletka ubíhat kupředu, kniha končí. Dle líznutí pár stran Dvou věží ale myslím, že druhá kniha nabírá hned od začátku spád rychleji, expozici má již za sebou a může se tak soustředit na příběh mnohem snáz. Proto Společenstvo Prstenu bude v rámci série nejdůležitějším, ale zároveň nejnudnějším momentem Prstenové trilogie, neboť neatraktivně pokládá nezbytný kámen pro nadcházející a zřejmě i atraktivnější dobrodružství, které se díky němu může naplno pustit do akce. V jednotlivosti se však jeví z dnešní doby úmorně nezáživným a vlažným startem, co samostatně nemůže obstát.