Pán světla
Roger Zelazny
Jeden muž. Jeden muž nad zákon. Jeden muž nad zákon bohů. Jeho učedníci mu říkali Mahásamátman a tvrdili, že je bůh. On sám však raději vynechával Mahá- i -átman a říkal si Sam. A že je bůh o sobě nikdy netvrdil. Z druhé strany rovněž ani netvrdil, že bůh není. Za daných okolností mu totiž doznání ani popření nemohlo nijak prospět. Zato mlčení ano...... celý text
Literatura světová Sci-fi Fantasy
Vydáno: 2012 , Straky na vrběOriginální název:
Lord of Light, 1967
více info...
Přidat komentář
Najlepšia Zelazneho kniha. Nádherná kombinácia mytológie, náboženstva, fantasy a hard scifi, v ktorej autor skvelo spriada niekoľko dejových nitiek a flashbackov dokopy a vytvára nadherný vzor. Príbeh o rebélii proti Nebesiam, láske i pomste v nezvyčajnom pozadí. Za mňa celkovo jedno z najlepších scifi vôbec!
Pridam se k poslednim komentarum, i kdyz jsem prozatim knihu nedocetla, tak nebudu hodnotit. Jednou se k ni treba vratim, ale vazne jsem jako predchozi uzivatele nepochopila o co tam vlastne jde. Skoncila jsem v pulce, pricemz uz jsem poslednich 10 stran vubec nechapala a nevedela o cem vlastne ctu. Asi to neni sci-fi pro me, protoze sci-fi si predstavuju uplne, ale uplne jinak. Tohle je mozna kniha pro nekoho, kdo se od nabozenskych knizek chce odreagovat, nejakym smyslenym pribehem, ale ne pro nas, kteri maji radi jasny a srozumitelny dej, malo dialogu a hodne zapletek a zvratu.
Tak tohle jde opravdu mimo mě. Komentář silně subjektivní. Popravdě, vůbec jsem nepobíral co čtu, nebyl bych nikomu schopen říct, o čem to je - hromada postav, jimž se neustále mění jména, samí bohové, svatí, spirituálně laděná mluva, popisy a rozhovory o ničem, nikam se moc nevinoucí děj. Možná to je jen jedna velká alegorie, možná jen snůška nadýchaných slov, souvětí a květnaté popisnosti, ale přesně styl fantastiky, který nemusím a nebaví mě. Přišlo mi to jako mix Shakespeara, antických bájí a orientální mytologie. Trochu nechápu co na tomhle čtenáři vidí a co jim to dává. Na druhou stranu, je až neuvěřitelné (v tom pozitivním smyslu) jak někoho něco takového napadne a hodí to na papír. A uznávám, že ta forma nakonec i má něco do sebe a není úplně špatná. Nechci tvrdit, že je ta kniha špatná, nudná nebo nezáživná. Ale prostě nejsem cílovka, ani vzdáleně, tohle mě neba...
Kniha mi byla doporučena kamarádem. Prý je jedna z jeho nejoblíbenějších. Já ale s příběhem zápasila po celých 292 stran. Nesmyslné skákání z příběhu do příběhu a spousta dalších nelogičností. Nebýt kamaráda, tak letí kniha po pár stránkách do kouta.
Asi tady budu za idiota, ale mě se kniha ani na druhé přečtení absolutně nelíbila. Poprvé před 20 lety jsem ji šel dokonce vrátit. Řekl jsem si, asi jsem to špatně pochopil, přečtu znovu pozorně. Pokud má jít o sci-fi, tak bych si představoval úplně jinak popsané a alespoň nějak vědecky vysvětlené všechny ty nadpřirozené schopnosti bohů. Ale nic. Nemůžu vstřebat zmínku o marxistech, nebo nesmyslné zvraty jako například - Mara se zvětšil v obra a jeho vůz se stal horou, v poslední chvíli strhl svůj vůz a seskočil z něj, oba vozy se svými boky otřely ... a jiné nelogičnosti. No nic, za mě, nic horšího jsem ještě nečetl. Téma dobré, ale napsal bych to úplně jinak. Jediné k čemu mě to inspirovalo je to, že jsem si vyhledal info o budhismu a hinduismu.
Nádherně košatý sci-fi příběh, psaný stylem hinduistických a buddhistických bájí. Proto znalost, alespoň základních textů těchto dvou náboženství, je téměř podmínkou k dokonalému pochopení a vychutnání románu. A že je vskutku co vychutnávat. Doporučuji číst nové vydání od Strak.
Zelazny píše bez kudrlinek. Přesto je ve své přímočarosti, volbou nezaběhaných, leč přiléhavých obratů a významů, příjemně nápaditý. Jeho charismatičtí šarlatáni snesou srovnání i s Americkými bohy a ve zkoušce věčnosti je i drtivě převálcují. A to mám Gaimana rád.
Ano, tahle malá velká MetaFantasy mi zkrátka náramně sedla.
Navíc to jak suverénně Roger šlápnul do úsměvu přeušlechtile heboučké, své mocenské cíle ne ne nesledující dharmě je karmicky moc chválihodné. O prvoplánově anti-religiózní volání do zbraně ale taky nejde. Autor naopak evidentně rozjímal a na vrub výše zmíněného zde spáchal mnoho krásného. Mnoho.
Vyvedená obálka (ne ta starší s gorilou!), formát, symbol tří vlnek oddělujících jednotlivé úseky, na paperback kvalitní vazba a pravidelně nepravidelný ořez stránek jsou pak jen posledním hřebíčkem do srdce jakékoli případné průměrnosti. Stín stromečku už mlsně čeká...edit: Straky na vrbě se z nějakého důvodu rozhodly pro brožovaný dotisk s bílým pozadím na obálce:/
S neohroženým klidem za plnou palbu. 5*****
Jestli se v průběhu meditace nevznášíte zrovna centimetr nad podložkou, doporučuji si před samotnou četbou projít na wiki Hinduismus.
PS: pořád mi ale nejsou tak úplně jasné dvě věci: Jakou pomoc představovalo Samovo kázání (byť samo o sobě výstavní) pro přepis svitků ve smyslu na "mrtvičku"(str.48)? A jak je tomu s Jamou a znetvořující, degenerativní chorbou jménem K... (str.142). Každý paprsek světla vržený mi do zpráv uvítám.
Velmi nevšední zážitek. Kniha spojuje sci-fi a náboženství do smysluplného celku. Náboženství se dobře hodí pro ovládání věřících mas lidí. Co se však může stát, pokud je náboženství zneužito extrémně pokročilou vědeckou technologií? Podaří se nahrát lidskou mysl do počítače? A k čemu to vlastně může vést? Dokáží být lidé tak silní, aby toho nezneužili? Kniha na tyto otázky neodpovídá, ale její děj je jednou z variant, kdy se této technologie chopí určitá vyvolená skupina lidí. A jednomu člověku se tento stav nelíbí a tak je donucen opět zneužít náboženství pro své vlastní cíle. Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četl. O tomhle se nedá psát, tohle se musí zažít. Škoda jen, že se příběh dostane do takové šířky, že ke konci téměř přestane gradovat. Jedná se o jednu z mála knih, na které si dal Zelazny docela dost záležet. Tentokrát raději než se nechat unést myšlenkou, klade větší důraz na celkový zážitek a smysluplný děj. 100%
(Dnes po dočtení nejsem schopen popsat přesně dojem z knihy, ale je to něco docela dost hlubokého.)
Neobvyklá sci-fi vyprávěná jako fantastická legenda. Nástup trochu chaotický, ale když se zorientujete v postavách a světě, tak objevíte skvělý příběh s epickýcm vyvrcholení. Čtení je trošku náročnější, ale rozhodně je to čtenářský zážitek.
Něco nádherného. Ta krásně se to četlo, a i když je to nějakých 300 stran, měl jsem to za týden přečtené. Pravda je taková, že po Amberu jsem od mistra nějak moc nemusel další knihy, protože mě nesedí, ale tohle je krása. Už jen grafika obálky je bombastická a obsah perfektní.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Zbraně Avalonu |
| 1994 | Přines mi hlavu Čarovného Prince |
| 1999 | Devět princů Amberu |
| 1994 |  Prokletý Dilvish |
| 1994 | Princ Chaosu |
Zelaznyho Hugem oceněný román s panteonem hinduistických bohů v čele s Mahasamatmanem, který si říkal Sam, ale byl znám také jako Siddharta, Tathaga, Buddha, Kalkin, Lovec démonů nebo Pán světla. Postavil se proti nejvyšším Bohům a chtěl svrhnout Nebesa. Měl být zabit, ale dokázal se vrátit a vést tažení proti pánu smrti Nirritimu. Roger Zelazny je sci-fi a fantasy autor, který nikdy nepřekročil hranice žánru razantněji, než právě v tomto díle. Pána světla bezesporu více ocení ti čtenáři, kteří mají o hinduistické kultuře a buddhistickém nazírání světa alespoň základní představu, protože pro „nepolíbené“ bude tento Zelaznyho nábožensko-militantní spektákl těžké, ne-li neskousnutelné, čtení. Nelineární děj, převtělování, desítky jmen (na jediné stránce je postava oslovována klidně i pěti různými přízvisky a aplikujeme-li tuto skutečnost i na ostatní protagonisty, dovedete si představit tu davovou scénu při dialogu několika málo osob), to všechno ztěžuje orientaci a snižuje potěšení z tohoto ambiciózního opusu. V tvrdých deskách, velkém formátu a v krásné typografické úpravě bych si dovedl představit přece jen o dost zajímavější (a pro sci-fi možná i zásadnější) díla, než je zrovna Pán světla.