Pan Theodor Mundstock
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/1842/bmid_pan-theodor-mundstock-I6O-1842.jpg
4
816
816
Román Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock byl už na první pohled zvláštním a hned vyvolal pozoruhodný ohlas. Byl oceňován jako mimořádný literární čin. Zájem nevyvolalo samo téma - próza se přece vracela dvacet let zpátky do let války a okupace a pokračovala v řadě svědectví a dramatických vyprávění, někdy psaných i se smyslem pro komiku a ironii dějin. Ani se nevymykalo její prostředí a příběh; byly sice magické, odehrávaly se ve starobylých pražských ulicích a týkaly se tragédie Židů, jež se začínala hrůzně naplňovat. Zrovna probíhaly transporty do koncentračních táborů a šíři se strach. Co však hlavně upoutalo pozornost, to byla originalita autorova životního názoru a způsob vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, čestného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě hledající postup, jak se ubránit a uniknout před blížícími se zlými hrozbami. Osobitá je vypravěčova perspektiva, takže četba provokuje nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost, jestli je příběh bláhový a groteskní, nebo smutný. Ani nevíme, jestli román myslí na tísnivý obraz doby, anebo na docela osobní autorovu úzkost. Právě ze sugestivní tajuplnosti se rodila autorova sláva zasahující nejenom českou kulturu. Hned následovaly překlady do mnoha jazyků a Pan Theodor Mundstock se tak obracel k těm, kdo se trápili tragédií holokaustu a existenční nejistotou soudobého člověka. Touto prózou začínala Fuksova dráha spisovatele, jež pak přinesla ještě další temné a bizarní příběhy a skládala přeludný obraz konce minulého století...... celý text
Přidat komentář
Označit toto autorovo dílo za "majstrštyk" by bylo asi nadnesené, ale rozhodně se řadí k jeho nejlepším. Ale rozhodně je to dílo, které vás naláká přečíst si i další autorovy knihy.
Ja se nemohla od knihy odtrhnout a to i presto, ze na mne ze stranek dychala uzkost, beznadej, strach. Autoruv bravurni styl psani mne pohltil hned po par strankach.
" Ach květiny. Jsou na tom hůř, řekne stínu, jak spěchá kolem keřů, ty musí čekat na jednom místě, až je někdo utrhne.Někdo příjde, utrhne je a tu musí tušit svůj konec. Víš,řekne stínu a zlítostní, tušit konec je právě tak strašné, jako ztratit naději."
Kdyby je mohl symbolicky políbit.Ale metoda,postup,nedají se uchopit a líbat jako dlažba této ulice,ty jsou v něm,v tom uplynulém roce praktických příprav,ty jsou ve všem,co myslí a dělá,ale jsou i v tomhle kufru,v šedivém flanelu,v rukách,v kousku chleba v kapse,v počítání,přehazování,třepání,ty jsou...
At chcete nebo sníte,ač dovolí vám rodina,ten příběh který uslyšíte,je jedna velká existenční zmrzlina.Až pocítíte chvění,nejistotu,mrazení,to jistě L.Fuks opět dokázal,že umí.A třeba někdy zdání muže nastat,že tak jako v knize žádná taková doba již není,to je jen mlhavý pocit,který se na chvíli vám zjeví.
Nezdolný Theo v příběhu nejenom o holokaustu,lidském psyché v nejednoznačných postavách.Děj vyprávěný ve více plánech mnohých,iluzorně Fuksovsky snových...a ještě mnohem dál.
Nejenom svým debutem dokazuje L.F.,proč jsem si ho oblíbil a co na něm mám čtenářsky tak rád.
Ze začátku čtení byla kniha docela nudná až jsem si říkala, že knihu odložím, ale pak se příběh pěkně rozvinul a byl velmi zajímavý. Pan Fuks byl velmi zajímavý člověk a styl jeho psaní mi osobně moc vyhovuje a jsem ráda, že jsem si tohle dílo mohla přečíst.
Krása.
Nevím jak je to možné, ale Fuks dokázal stvořit velmi niterní příběh, aniž by mě byť jedinkrát emocionálně zasáhl. Pro mě bylo vyprávění dost chladné a odosobněné (paradoxně - vzhledem k tomu, že zachycuje vnitřní pochody páně Mudstockův). Popravdě řečeno jsem se u čtení často docela nudila, a to rozhodně nebylo dáno skutečností, že závěr knihy mi byl znám již od dob gymnaziálních, ale prostě tím, jak byl příběh napsán. Vcelku zklamání.
Smysl přebalu s kolejemi a tramvají mi uniká, ale to je vedlejší. Velmi dobře napsaná psychologická analýza přerodu uťápnutého, vystrašeného človíčka, byť pohříchu nikoli zbytečně, v sebevědomého člena pronásledované komunity, kráčejícího důstojně na smrt. Pitoreskní podobenství tragické doby.
O této knize jsem zaslechla spoustu polopravd a mýtů, protože během povinné školní docházky se s jejím názvem setkal na hodinách češtiny snad každý. Každý proto ví, jak skončí, ale četlo ji naprosté minimum lidí, což je problém. Všechny ty historky člověka navnadí/odradí, aby pak v konečném důsledku zjistil, že od děje čekal něco úplně jiného, a proto se knize tak dlouho (a vlastně bezdůvodně) vyhýbal.
Je to odlišné od Spalovače mrtvol, který je pro běžnou čtenářskou obec stravitelnější. Schizofrenní Mundstock připomíná spíše uťápnutého Roubíčka ze Života s hvězdou. Pod tlakem okolností je donucen vylézt ze své ulity a snažit se čelit tomu, co ho neodvratně čeká. A překvapivě se rozhodne čelit tomu čelem, neutíkat a neskrývat se, ale pečlivě připravit se na odjezd tam, odkud se nikdo nevrací. A pak se pročtete na konec a upadnete do deprese, protože zjistíte, jaká je náhoda ošemetná svině, i když tak nějak celou dobu tušíte (víte), že Mundstock není ten typ hrdiny, který bude mít štěstí.
Abych se přiznal, tak mi kniha moc nesedla. První část(cca do 10. kapitoly) pro mě byla velkým zklamáním. Všechno bylo takové utahané a ani styl psaní (hlavně otravné onkání v přímé řeči) mi nesedl. Naopak druhá polovina líčící Mundstockovy přípravy na odjezd do koncentračního tábora byla vesměs zajímavá a celková absurdita byla mrazivě i vtipně "absurdní".
Pan Mundstock je žid, kterej má doma slepici. To, že je žid, je relevantní, protože je rok 1941 a to nebylo pro Židy moc veselé období. Všude jezdily tanky a tak. To, že má pan Mundstock slepici, relevantní neni.
No a pan Mundstock vidí jak mu sousedi a známí mizí postupně do koncentráků a tak si říká, že brzy bude řada i na něm. Jednoduchá dedukce - když uvařím špagety a všichni se z nich podělaj, tak je velmi pravděpodobné, že se z nich zkadim taky.
Pan Mundstock se tedy na pobyt začne připravovat. Proto doma spí na žehlicim prkně, ji chleba po kouskách (taky ho takto preferuji) a nechává si dávat po hubě. No a pak ho odvedou, ale ne tak úplně. Můžu snad jen prozradit, že ho nepřejede tank. Spoiler alert - slepice to nedá. Ale ani ji nepřejede tank.
Nadšenej jsem z toho nebyl, Spalovač mrtvol je lepší, ale zase to bylo záživnější než třeba koukat z vokna.
Další zvláštní kniha spisovatele Fukse....pronikající do niterné psychologie člověka....člověka zahnaného do kouta blížící se hrozbou...nemohla jsem se od knihy odtrhnout ,velmi silná ač chmurná, místy depresívní, o to více člověk musí číst dál....
Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale poté, co se pan M. začal metodicky připravovat na koncentrák, nemohla jsem se odtrhnout. Velmi silné dílo. Žel, konec knihy jsem si pamatovala ještě ze školy, ale i tak to bylo silné. Každý by si měl přečíst tuhle knihu.
Po takové knize zůstává tříska, stejně bolavá a stejně zoufalá. Žádné z hodnocení u ní opět nic neznamená, protože je vůbec nepotřebuje. Rána do žaludku, která po otevření knihy tlačí až do samotného konce, že není jiná možnost nežli ji dočíst a není možno ji kritizovat, leda držet....To je osobní pohled na věc 5/5, ostatně žádný jiný u knih nelze ani očekávat.
Pan Theodor Mundstock ...smekám.
Kniha má zajímavý příběh, smutné a tragické téma, nicméně se mi tak strašně špatně četla :-( Musela jsem se dost soustředit na to, abych při čtení myšlenkami neodbočovala jinam.
Nedávno jsem četl knihu Dvorní šašci od V. Fischla a zdálo se mi, že ten příběh autor mohl rozšířit. Kniha Pan Th. Mundstock podle mě měla být naopak zkrácena a zhutněna do formátu povídky. Zajímavé a kvalitní téma bylo rozmělněno neustálým opakováním že se bojí, že tamten už jel, že dopis už asi přijde, co ho tam čeká, že třeba skončí válka, co chudáci Šternovi, ...
"Jsou myšlenky, které člověka drtí, jsou zoufalství těžká jak kameny egyptských pyramid."
Přečtena jedním dechem, nejen pro svoji neuvěřitelnou poutavost, ale i proto, že při ní dýchat moc nešlo a svým tématem a atmosférou spíše dusila. Naprosto mě pohltilo její/ Mundstockovo úvodní zoufalství, obestřené závojem temna, tajemna, nejistoty a deprese. Jakoby Mon vyrostl a zakrýval veškeré světlo, které by v takových chvílích mohlo a chtělo do lidského života proniknout. V jednu chvíli se mi až chtělo plakat nad tou bezmocí, beznadějí a ztrátou... Nicméně pak přijde onen osudný pátek, kdy se vše obrátí a naděje a odhodlání tryská z jednotlivých stránek. Toto pozitivní naladění člověka těší až do chvíle, kdy začne nabírat na grotesknosti a zároveň začne Mundstockovo odhodlání být děsivým, nebezpečným, fanatickým. Pořád však neklesá na mysli a rozhodne se být užitečným i pro ostatní. Vlastně to chápe jako své poslání, ač v konečném důsledku fatálně selže.
Co pro mě zůstává obestřeno tajemstvím, je postava Šimona/ Mona a do jaké míry se prolínají. Zda Mon symbolizuje výčitku, špatné svědomí vůči Šimonovi? Vidím v něm stín sebe samého? Své poslání? Spásu?
Uplne neco jineho nez jsem doted o holocaustu cetla, velice zajima a stoji za predcteni
Velmi silný příběh muže židovského původu, který žije jako ostatní Židé za 2. světové války ve strachu z transportů, přičemž má v sobě ale tolik vnitřní síly, že dokáže dodávat odvahu a naději svým přátelům. Sám jen pasivně nesedí, ale aktivně se připravuje na den, kdy mu přijde povolání k nástupu do transportu. Jak ale řídí lidské životy Bůh nebo osud, to neví pan Mundstock ani nikdo z nás.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) prvotina okupace Československa holokaust, holocaust transporty
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Zvláštní kniha o mnohokrát zpracovaném tématu, tentokrát ovšem z pohledu dnes populárního "obyčejného slušného člověka". Fuks zviditelňuje další rozměr dlouhodobého působení strachu na psychiku, pod jehož vlivem dochází k objektivně nenormálnímu chování, jenž má ovšem zcela racionální vysvětlení. Velmi silné a smutné čtení.