Pan Theodor Mundstock
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75765/bmid_pan-theodor-mundstock-WjI-75765.jpg
4
823
823
Pan Theodor Mundstock je psychologický román Ladislava Fukse vydaný roku 1963. Patří k vrcholům Fuksovy tvorby. Šílený člověk, konající dobro, v ještě šílenějším světě musí nutně dojít k tragickému konci. Dílo zobrazuje, jak obyčejného člověka ponižuje a pokřivuje diskriminace a strach.
Přidat komentář
Je hrozné, co s člověkem udělá strach. A tohle je rozhodně nejsugestivnější kniha o strachu, kterou jsem kdy četla. Popravdě nevím, jestli jsem vůbec kdy při čtení nějaké knihy pocítila tak intenzivní úzkost, smutek a bezmoc. Strach a úzkost jsou tedy hlavními aktéry téhle knihy. Nikoliv předobrý Pan Theodor Mundstock, ale strach, který nejprve ovládl jeho myšlení a poté i jeho činy. Ubohý pan Theo. Jak hrozně mi ho bylo líto. A s ním všech, kteří prožili život, nebo jeho část, v hrůze. PS: nechápu, že mi tohle mohl dát Zdeněk číst před spaním. Měla jsem při čtení momenty, kdy jsem cítila takovou tíseň, takový smutek, že se to nedá vypovědět slovy. A proto dávám pět hvězd panu Spisovateli, který ta slova našel a jdu číst Malého prince v komiksovém vydání. O přátelství, lásce a naději
Skvělá kniha, které není co vytknout. Toto je obraz složité lidské duše, střetnutí zlé reality a lidské bezbrannosti v době fašismu, postihuje intenzitu a hloubku myšlení obyčejného Žida, který se až groteskně připravuje na pobyt v koncentračním táboře. Dílem prostupují znaky symbolismu ( časté motivy plachetnice, prachu, ulice a dlažby). Groteskno zde jde ruku v ruce s tragičnem, což umocňuje intenzivní prožitek čtenáře. Jde o jedinečný počin, jelikož se nezaměřuje na popis utrpení židů v koncentračním táboře jako ostatní knihy, ale zaznamenává pocity hlavního hrdiny ještě před tím, než k transportu dojde. Nelze nedat plný počet a i ten je málo.
Ještě z gymplu jsem si pamatovala, jak tahle kniha skončí. To mě ale neodradilo a pustila jsem se do ní. Místy je jazyk náročnější, než běžná literatura, to ale dává románu přednost. Skvěle vykreslená příprava a myšlenky hlavního hrdiny. Postavil se svému osudu čelem, ale taky až trošku bláznovsky. Oceňuji, že osud Židů v tomto případě není vykreslen jako utrpení, které zažívali v koncentračních táborech, jako je tomu podle mě u většiny knih, které se jich týkají, ale jako utrpení a hlavně ponížení, které zažívali před tím, než byli do těchto táborů posláni - tisknutí si tašek na prsa, aby skryli hvězdu, strach z toho, že nevědí, co je v daných táborech čeká, atp.
Knihu oceňuji 5 hvězdičkami, zaslouží si to.
Náročné a rozhodně silně působivé čtivo. Zajímavé prohazování přítomného a minulého času a mnohdy značný labyrint myšlenek, který ale vždy vede nějakou cestou ven - ať už ve formě symbolů nebo uvědomění, že myšlenky člověka pod neskutečným stresem a strachem prostě jednoduché být nemůžou. A závěr pak naprosto infarktoidní - představoval jsem si asi čtyři různé konce, ale takovéhle zakončení jsem opravdu nečekal. ... "Mone, Mone..."
Náročnější než Spalovač. Fuks zde používá archaičtější výrazivo a trochu těžší sloh, ne tak čtenářsky přívětivý. Přesto jde o obdivuhodnou knihu, která skvěle vystihuje onen strach, který asi musel mít každý, komu za Hitlerovi války hrozil koncentrák. Atmosféra je přímo hmatatelná a je nepříjemné se v ní brodit. Zejména začátek knihy je esence zoufalství a marného boje s nelidskostí.
V životě lidském existují různá utrpení. Mám za to, že v době, v níž právě žijeme, se tu máme skutečně dobře...
Citlivý a laskavý pan Theodor Mundstock, který na počátku příběhu působí jako adept na psychiatrickou diagnózu. Ale jen do doby, než čtenáři začne být jasné, jak tíživému tlaku je vystaven.
Praha za probíhající druhé světové války, perzekuce Židů, ztráta dlouholetého zaměstnání, známí a přátelé zmizelí v koncentrácích nebo čekající na osudné předvolání k transportu, stejně jako on sám. Nezaviněné a nesmyslně násilné vykolejení dosavadních obyčejných, slušných životů a páně Mundstockova snaha se se situací nějak popasovat, která vede k mnoha situacím působícím groteskně a hluboce emocionálně zároveň.
Autor ve svém vyprávění hladce mísí tragiku s komikou, realitu s absurditou, jeho jazyk, slovosled je (pro mne příjemně autenticky) zvláštní ... Je to pro mne první knižní setkání s dílem L.Fukse a naprostá trefa do černého - příběh s atmosférou připomínající jeden dlouhý, zmatený, iracionální sen, byť v podstatě plný úzkosti a bezradnosti, mne hodně zasáhl.
Bohužel styl vyprávění mě neoslovil. Od knihy jsem několikrát odešla a navzdory tématu jsem neměla touhu se k ní vrátit.
Jako kdyby tuto knihu a "Spalovače mrtvol" psali dva různí lidé.
Kniha byla náročnější na četbu, nicméně příběh mne oslovil. Knihu hodnotím na 4,5 hvězdičky, tj. 90 %.
Hlavní postavou je pan Theodor Mundstock - Žid, který žije s vědomím, že půjde do transportu. Trpí schizofrenií, svému fiktivnímu dvojníkovi dává jméno MON a vede s ním dialog. Zajímavě byly vykresleny situace, kdy se připravuje na transport, nad čím vším uvažuje, aby obstál při transportu a následně v koncentračním táboře. Líbilo se mi, že také navštěvoval rodinu Šternových (Šimon, Frýda, Otto, paní Šternová, babička) a dával jim sílu a energii různými prostředky. Tvrdil, že bude lépe, ale musí ještě nějaký čas vydržet. Navštěvoval také jiné lidi, aby je podpořil. Seznamuje se také s dívkou Ruth Krausovou, která v jeho životě sehraje určitou roli..
Kniha na mne působila tajemně, groteskně, na text jsem se musel více soustředit. Líbily se mi také dopisy, které se v knize vyskytovaly a také například, když V PARKU zalétne otázka, která dojme Theodora Mundstocka. Zajímavá je také kapitola, kdy Mundstock navštíví pana Šolema, který mu vypráví o některých událostech, které se staly v minulosti a tyto události se vztahují k židům.
V knize se vyskytuje DOSLOV, ve kterém jsou uvedeny informace o Ladislavu Fuksovi a jeho tvorbě a také se v něm dočteme, jakými peripetiemi musel autor projít, než kniha byla vydána. V Doslovu je uvedeno, že "pozornost přitahovala psychologická analýza zvláštních postav a stejně zaujal vypravěčský styl, do detailů promyšlený. Fuks psal způsobem poněkud starobylým, ozdobným, obřadným. Vypravěčův jazyk si neliboval v emocích a spíše dbal na přesný popis a na rafinovanou strukturu motivů. Stylizované dialogy a melodie věty, jaké se nejvíc tradovaly ve starších měšťanských rodinách, plynuly v pomalejším a vážném tempu. A vypravěč přitom s potěšením a záludně, ale s vážnou tváří, vyhledával příležitosti ke groteskním efektům."
Oceňuji, že se v knize nacházejí také VYSVĚTLIVKY (slova a citáty z hebrejštiny).
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Ztratit naději je to nejhorší, co může člověka potkat. Bez ní je i boháč žebrák, natož pak my, chudáci s hvězdami.
Je známo, že všechno na světě časem přebolí. I ty nejsmutnější věci, které člověka potkají, časem ztratí svou, jak se říká, příchuť smutku, takže už nepadne do duše člověka ani kapka žalu...
Jsme-li, není smrti, je-li smrt, nejsme.
Smrt je mezník, před nímž se lidé zastavují.
Je to už moje několikáté "setkání" s L. Fuksem, jehož velmi osobitý a sugestivní spisovatelský styl se pro mě pomalu stává návykovým, toto pak rozhodně patří k jedněm z těch nejsilnějších. Na Fuksovi je úžasné, že tisíckrát můžete v hodinách literatury nebo v povšechných zmínkách slyšet úlomky zápletek a myslet si tak, že v tom máte jasno, nic vás ale nemůže připravit na to, kam vás nakonec "hodí" kniha, že se nebude podobat ničemu, co jste o této tématice kdy četli, že vám bude chvílemi připadat neskutečné, že to podivné a smutné, mistrně zachycené bezčasí se tu opravdu odehrálo, a to sotva před pár desítkami let....a vlastně o dobu ani nejde, i když tahle byla obzvlášť šílená, strach nás vždycky může dohnat a zničit a dohnat k čemukoliv kdykoliv, a pak snaha uchovat si důstojnost až do konce se nutně bude jevit jako šílenství......jinak u L. Fukse mě jako u málokoho napadá, jaký asi byl a co prožíval, když dokázal tak přesně psychologicky vykreslit něco, co se až vzpírá nějakému uchopení....
Tuhle knihu přečíst je příliš málo. Tuhle knihu jsem četl dvakrát s krátkým odstupem, a teprve při druhém, pomalém, čtení jsem si uvědomoval její hloubku, její genialitu. Zachycení myšlenkových pochodů pana Mundstocka je vlastně zachycením myšlenkových pochodů všech Židů, ohrožených za války transportem. Rozpolcenost, kterou někteří čtenáři a kritikové označují za projevy schizofrenie, jí podle mne není. Je to jen prostý strach. Každý z Židů měl strach, každý se snažil strach potlačovat, ale každý se snažil na nebezpečí připravit. Kniha není snadným čtením, ale úsilí, věnované jejímu přečtení je jistě smysluplné.
Tak tady není o čem...
Pan Ladislav Fuks a jeho prvotina, vstupují do literárního světa se vší noblesou a grácií.
100%
Pokud zvládáte poněkud náročnější čtení, rozhodně si nenechte ujít tento příběh obyčejného Žida v časech Židům jen málo nakloněným.
Úžasné čtení, které mi v závěru zlomilo srdce a to i přes to, že jsem dopředu věděla, jak to skončí. Smutné, hořké, ironické, plné úzkosti, … Uchvátila mne dokonale vykreslená psychologie hlavní postavy a sugestivně melancholická atmosféra, která provází celý příběh. Málokdy se stane, že ve mně kniha zanechá natolik silnou emocionální stopu, že nevybledne ani po několika letech, které již od přečtení uplynuly. Pro mne naprosto geniální a výjimečné dílo. Jedna z nejlepších knih s touto tematikou.
Krásně čtivá, opravdu zajímavá, v člověku nechá hlodavou myšlenku na zamyšlení se.
Silná kniha, která mi vyrazila dech. Bylo mi Theodora neskutečně líto, ale zároveň jsem si v určitých pasážích říkala, že je to blázen. Příběh o tom, že někdy prostě osud nepřemůžete, byť se snažíte sebevíc. Jedna z nejlepších knih s židovskou tématikou.
Vyhrát nemusí vždy znamenat přežít. Vyhrát může znamenat zachovat si vlastní lidskou důstojnost, svobodu a schopnost držet svůj osud ve svých rukách nebo se o to alespoň pokoušet do posledního dechu. A tak vyhrát sám nad sebou i nad jinými.
Přízračná atmosféra světa na hranici racionality a těžkého snu ... světa plodícího absurdní realitu zdeformovanou okolnostmi ... Vás obestře už na prvních stránkách ... sledujete marnou snahu o přizpůsobení se téhle absurdní realitě a uzavření se do vnitřního světa ... seznamte se s panem Theodorem Mundstockem a taky s Monem ... protože právě sledujete jejich rozhovor ... rozhovor pana Theodora s jeho alter egem ... v prostředí rozostřené reality jež je důsledkem bolavé mysli ... snažící se zachytit ... ve světě kde se už nejeví nic jako reálné ... a v němž, chceme-li v něm žít, musíme v něm žít se vším všudy ... musíme přijmout jeho absurditu ... nemá cenu hledat únik ... protože existenci, ikdyž nesmyslné a zvrácené nemůžeme uniknout ... všechno pevné a jisté se rozpadlo, aby se posléze poskládalo do absurdní skutečnosti ... postrádající smysl života ... zastřená okna nepropustí ani paprsek světla ... a normálnosti ... svět se změnil v nenormální, úskočné, chaotické a nevypočitatelné prostředí ... a přesto pan Mundstock i v této krajnosti ... nalézá a získává lidskou důstojnost ...
"Jako by se tím stálým strachem ... z cesty ...ze všeho, čím se dny a noci trýzní a pod čím klesá ... jako by se tím dralo něco zeleného do jeho bolavého vědomí ...neví zdaleka, co to je, jen mlhavě cítí, že se ho to týká ... jako se týká člověka život ... a týká se to i mnohých jiných ... jakoby se mu v jeho beznadějné hrůze zjevoval paprsek ... a tu před ním vyvstane představa, která ho obestře krásou, jež naposledy cítil před třemi roky ... víš, řekl stínu, ... tušit konec je právě tak strašné, jako ztratit naději ..."
Máte před sebou příběh, který rezonuje a až fyzicky bolí ... napsaný krásnými slovy ... slova mohou bolet ... a přesto si nemůžete pomoct a čtete dál ...
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) prvotina okupace Československa holokaust, holocaust transportyAutorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Tato kniha není o koncentrákách nebo ghetech. Ale o holokaustu je. Je totíž o strachu z koncentráku. O naději a snech: Já snad ne. Je i o vítězství nad tímto strachem. U některých knih jsem zvědavý na konec, jak to dopadne. Tato je jedna z těchto mála knížek. Takovýto konec jsem nečekal, ale při zpětném pohledu mi příjde přímo příznačný.