Panáček
Tomáš Němčík
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271568/mid_panacek-Lcy-271568.jpg
3
38
38
Svérázná autobiografická výpověď o celoživotním boji se závislostí na alkoholu. Autor v knize věrně popisuje, jak alkohol plíživě začal ovládat jeho život a jak z mladické revolty přerostl nejprve v životní styl a poté v temného démona, který z něj udělal loutku a vzal mu nejen zdraví, ale i touhu žít. Vypráví o složité cestě zpět do všedního života, o nahrazování jedné závislosti druhou a v neposlední řadě také o síle rodinných pout. Text doprovází fotografická reportáž umocňující autentičnost a expresivitu tohoto jedinečného životního příběhu.... celý text
Přidat komentář
Přečtení v rámci ČV23. Co dodat? Ke knize- skvělá volba písma a povedené trefné fotografie. Je dobře, že takovéto knihy vznikají a bylo by asi dobré, aby se dostaly do rukou mládeži, snad by mohly alespoň někoho přimět k zamyšlení nad svým životem. Je strašné si uvědomit, kolik lidí zasvětí svůj život pomoci těmto zoufalcům - lékaři, sestřičky - mají můj velký obdiv! Snad se také setkají s uspokojením své práce a záchranou člověka. Životní partnerka autora je velice silná žena asi málokdo by toho byl schopen. Autorovi přeji, aby svůj boj vyhrál, už především pro jeho blízké, kteří při něm stojí a aby svůj velký dluh svému okolí a společnosti mohl splatit - alespoň nadějí, že je to možné dokázat!
Syrová zpověď člověka, jehož životní hodnota je nižní než psí exkrement, který vědomě ku...ví životy desítkám lidem kolem. Možná monotónně se opakující příběh o naivní "společenské ušlechtilosti" naší společnosti. Přečteno v rámci ČV 23.
Peklo zkrátka existuje. Je mnoho druhů utrpení, nad kterým mají lidé pochopení. U takhle těžkého alkoholika je možná těžko vyjádřit nějakou soustrast, ale co může být větší hrůza, než takhle ztrácet a ztratit sám sebe?
To, že kniha není žádné literární veledílo, tu padlo mnoho slov a stejně to o tom není. Autor jednoduše popsal, co si pamatuje i nepamatuje z let svých závislostí. To, co musel prožít, si těžko dovede nezávislý člověk představit. Změní to psychiku, zničí zdraví, život, náhled na svět. Rozumím tomu, člověk většinou pije z důvodu, aby mu bylo dobře. Alkoholik pak už chlastá jen z důvodu, aby mu nebylo zle. Je zázrak, že to přežil, je děsivé, co všechno s lidským tělem i myslí dokáže udělat alkohol. Jsem ráda, že jsem si tu knihu mohla přečíst. Taky v tomto směru nejsem zrovna "čistá" a zažila jsem si svoje, ačkoli takhle hluboko jsem nikdy neklesla a vedu slušný a celkem i spokojený život. Člověk si řekne, že tohle se mu přece nemůže stát, ale může. Může se to stát každému labilnějšímu jedinci a těžko se pak hledá cestu ven. Dávám čtyři hvězdy, pět bych dala, kdyby v knize bylo ještě více popisů a kdyby šla kniha ještě více do hloubky, ale zase chápu, že jinak napsat asi nešla.
Takové "zpovědi" píše snad každý alkáč na detoxu... Zajímavé je vědomí, že pokud je člověk závislostní typ, je jedno, jestli chlastáte, fetujete či bažíte cojávím po sladkém či po mrkvi... Čtenář se musí smířit s tím, že jde o syrový dokument, nikoli o vysokou" literaturu. Nepochybuji však o tom, že jako náhled do hlavy závisláků nebo terapeutická příručka může fungovat báječně.
Po knize jsem šáhla, protože v okolí znám nebo jsem znala pár lidí závislých na alkoholu. Říkala jsem si, že lidské tělo vydrží hodně, když jsem o nich slyšela. Nicméně po přečtení této knihy jsem si jistá, že situace, ve kterých se tito lidé nacházeli, nebyly taková "síla", jak jsem si myslela. Člověk těžko věří, kolik toho lidské tělo dokáže snést, ať už fyzicky nebo psychicky. Doufám, že autor nepřestane bojovat. Sama bych knihu doporučila všem a hlavně lidem, kteří mají podobný problém.
Alkoholik je nemocný člověk, který skrz dno vypité láhve kouká smrti zpříma do očí a ta pak velmi trpělivě vyčkává a brousí si kosu. Totéž platí i pro fetky. Každý člověk má možnost volby, kam svůj život nasměruje a jestli si včas uvědomí, že je v jeho životě něco špatně, že má velký problém a že nastoupil cestu sebedestrukce a likviduje tím jak svou rodinu, tak i přátele.Tahle zoufalá zpověď není žádná vyfabulovaná fikce, ale každodenní realita. Já se divím, že to jeho tělo tolik vydrželo. Věřím, že se ten chlap už nikdy nenapije a bude bojovat. Musí. Jiná možnost už mu stejně nezbývá. Ta zubatá holka s kosou mu pořád hledí do tváře. Doporučuji tuto knihu do školních lavic jako prevenci.
Další kniha, která je mým oblíbeným žánrem, formou. Styl psaní mi ani tak nevadil. Tomáš Nemcik popsal svůj životní příběh podle mého názoru skvěle, chvílemi jsme si i myslela, ho alkohol už nadobro ovládl, ale tak snad Tomáš dokáže zvítězit nad ním. Muselo ho to stát mnoho úsilí a silné vůle, trpělivost, ale ne jen jeho i jeho rodinu, blízké, kteří ho měli rádi. Velice pěkné zpracovaná. Doporučuji
Autora této knihy osobně znám. Jeho příběh je totožný s obsahem knihy. Mnoho věcí a situací je z knihy bohužel vyjmuto. Tato kniha je psaná stylem výpovědi zoufalého člověka závislého na alkoholu. Aby od této skutečnosti odradil další jemu podobné.
S neliterárními, sociálně pojatými knižními počiny jako by se poslední dobou roztrhl pytel. Vzpomeňme třeba na strhující odyseu Veroniky Kašákové Z děcáku na přehlídková mola nebo angažovanou vzpomínku Světlany Glaserové Kdopak by se šmejdů bál?
Autoři mnohdy sázejí na autenticitu sdělení a s korekturou se příliš nepářou. Rovněž jim příliš neleží v žaludku čtenář. Oni přece vychrlí svůj příběh z nitra své duše a jakákoli beletrizace je s autentičností v rozporu. OK. Neříkám, že to tak nemusí být. Ale ne vždy to vyjde.
Panáček je titul, kde je výsledek rozpačitý. Text se čte dobře a postava místního alkoholika Tomáše Němčíka se čtenáři ihned vryje do paměti. Čtenář velmi záhy pochopí, že boj s alkoholem je především o neustálém vstávání a padání, o absťácích, odvykačkách a opětovném pití. Tento rutinní koloběh nicméně způsobí, že čtenář po pár kapitolách lehce odhadne, co přijde v kapitole následující (aneb když kapitola končí odvykačkou, že by v té další zase chlastal?).
Autor vůbec nemusel fabulovat ani lhát - stačilo jen trochu poupravit časovou souslednost a rozvinout některé silné momenty příběhu - a literární kvalita by byla mnohem vyšší.
Přínos literární nulový, přínos do života 100%. Vskutku šílená zpověď člověka, který tuto knihu snad ani nemohl napsat, protože... tolik pádů a zklamání a deziluzí...
Jak už je zmíněno v předchozích komentářích, jedná se pouze o popis jednoho života v závislosti, autor nefilozofuje, nenabádá, neradí, jen otevřeně hovoří o sobě. Tento strohý styl přidává knize na autentičnosti. Skvělá je forma knihy, výtvarné zpracování, výběr písma a především zasahující umělecké fotografie "loutky".
Až mě to děsí.. je až neuvěřitelné, co dokáže lidské tělo vydržet a zároveň i blízká rodina toho, kdo trpí závislostí.. drsná sodna do lidské duše. Přála bych panu Němčíkovi, aby se mu podařilo boj se závislostí navždy udržet na uzdě..věřím, že je to možné.
Suché, deskriptivní, ale při zamyšlení dostatečně děsivé. Jako náčrt pro literární zpracování či cca jednu hodinu čteného děsu doporučuji, zejména pokud jste také ročník 75 a můžete si srovnávat autorovu pouť životem a vlastní historii. Co mě opravdu štvalo - kniha vám prostě neodpoví, jak to ten člověk přežil, jak je možné, že s ním vydržela partnerka a že ho prostě neodvrhlo okolí.
Autoterapeutické psaní bez literární ambice. Dá se ocenit autorova otevřenost a snaha varovat před alkoholismem, což je také její jediný smysl.
Panáček
Poměrně otevřená zpověď o celoživotním boji s alkoholem. Je dost děsivé sledovat, jak si autor postupně ničí život, až se z něho stává naprostá troska neschopná fungovat. Stejně tak je šokující, kolik toho dokázal vypít a přežít to. Pro jeho nejbližší to muselo být strašné, soužití s alkoholikem je jedním slovem peklo. Nebudu hodnotit hvězdičkami.