Vyslanci do prázdna

25.11.2022

Klasická sci-fi obohatená o náboženský a filozofický rozmer. Ak si vyrastal na technokratickom Asimovovi, Herbert je trochu iné kafé. Klony, vesmírna loď s implantovanými ľudskými mozgami a jej let vesmírom do neznáma, to sú atribúty, ktoré ma u klasiky vždy dostanú. Tiež filozofické a duchovné otázky v tomto type žánrovej literatúry som vždy vnímal ako korenie, ktoré jej dodávajú šťavu.

Horšie už je, ak dialógy a myšlienky tohto typu u hlavných protagonistov prevažujú nad samotným dejom. V prípade Vyslancov do prázdna je to už dosť na vážkach. Autor v tomto románe dosť fabuluje, čo sa týka technikálií. Svoje "hard" podanie fantastického príbehu odsúva až na hranu zrozumiteľnosti. Niektoré jeho myšlienky sú už zastaralé a poplatné dobe (čo nevidím ako negatívum), ktoré chápem ako pohľad 60. rokov minulého storočia (Nová vlna) na budúcnosť. Niektoré sú nadčasové a majú čo povedať aj dnes.

Napriek stagnácii deja, siahodlhým dialógom, filozofovaniu a duchovným výlevom je cítiť zo samotného textu auru kvalitnej klasickej sci-fi a nechýba ani ten pocit údivu. Pointa je riadna a má svoju silu (aj keď je dosť predvídateľná). Z tohto dôvodu si rád prečítam aj nasledujúce trilogické pokračovanie, ktoré Herbert spáchal v spolupráci s Billom Ransomom. Len dúfam, že to nedopadne ako s Rámom od Clarka, ktorému Gentry Lee veľmi nepomohol...

13.12.2017

Rozhodně zajímavá kniha, kterou sice beru jako předstupeň k celému Pandorskému cyklu, ale uznávám i jako samostatnou část. Let k cizí hvězdě, který možná není přesně tím, čím se zdá být, a jehož výsledkem je něco, co neočekával vůbec nikdo... dějem je tak něco na hranici teoretizování a filozofování ohledně vědomí, umělé inteligence a věcí s tím spojených.

05.09.2014

Vyslanci do prázdna se mi četli skoro sami, asi proto, že je kniha poutavě napsaná, i když má velmi jednuduchý děj, ale zároveň je to klasické csi-fi. Jsem zvědavá na pokračování

Přišel jsem do knihovny, jenže 2 knihy, které jsem si chtěl půjčit, tam nebyly - předběhl mne někdo jiný a jednu zašantročily knihovnice. Sáhnul jsem tedy naslepo po téhle knize s vědomím, že Herbert je dobře hodnocený autor. Kniha pro mne byla totálním zklamáním. Závěr knihy byl předvídatelný po několika přečtených stranách, děj byl nulový. Začal jsem přeskakovat po stránkách, pak po desítkách stránek a vlastně vůbec nebylo poznat, že bych něco vynechal. Pak jsem skočil na konec, abych si ověřil, že to dopadlo tak, jak jsem očekával, a knihu jsem odložil. Zbyl ve mně jen velký blok k dalším Herbertovým knihám - možná je to chyba, a možná si po letech třeba tu Dunu zkusím půjčit...

07.09.2012

Podle mě nejslabší kniha Franka Herberta. Jako by to ani nenapsal autor Duny. Tři čtvrtiny knihy jsou psychologické kecy o vědomí a nevědomí promíchané technobláboly. Mám rád technickou sci-fi, ale toto je absolutně nečitelné. Ta jedna hvězdička je za to, že kdyby se to zkrátilo o 80 %, tak je to velmi slušná povídka.

Přesně jak píše Metal Messiah - pozor na srovnávání s Dunou. Oproti Duně poněkud nestravitelné, nesmírně ublafané, roztahané hardcore SF, ve kterém se donekonečna mele pantem a filozofuje - tři čtvrtiny děje se odehrávají ve velínu kosmické lodi... Měl jsem problém se sžít s postavami, které v podstatě nejsou ani postavami, se kterými by se nějakým způsobem sžít dalo - postradatelní, donekonečna recyklovatelní replikantni... Je pravda, že autorovy úvahy jsou zajímavé, ale jakmile na ně začne plácat technický balast, měl jsem vždycky pocit, že lavíruje na hraně filozofie a technického blábolení...

Potěší do jisté míry předvídatelná, přesto šokující pointa. Pokud by kniha měla poloviční délku nebo ještě lépe třetinovou délku a byla pojata jako novela či povídka, byl bych nadšen. Takto jsem po přečtení spíše poněkud unaven...