Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548435/bmid_pani-bovaryova.jpg
4
1977
1977
Nové ilustrované vydání světoznámého románu s obrazy věhlasného španělského malíře Emilia Grau Saly (1911 až 1975), doplněné podrobnou kritickou studií o románu a poprvé v češtině uveřejněným záznamem ze soudního procesu vedeného proti Gustavu Flaubertovi, při němž čelil žalobě za urážku „veřejné a náboženské morálky a mravnosti“, které se vydáním knihy dopustil. Román Paní Bovaryová (1857), zasazený do provinčního maloměsta v Normandii a vyprávějící příběh krásné Emmy, provdané za venkovského lékaře, která se nespokojenost v manželství pokouší kompenzovat únikem do světa snů a milostných dobrodružství, jež ji nakonec přivedou do záhuby, je českým čtenářům velmi dobře známý – u nás vyšel již zhruba třicetkrát (poprvé roku 1892) a dočkal se bezmála deseti překladů. Naše zpracování je ovšem v kontextu českých vydání ojedinělým počinem, a to hned z několika důvodů. Předně proto, že kromě textu samotného románu umožňuje českému čtenáři seznámit se s jedním z nejznámějších soudních procesů vedených proti spisovateli v dějinách literatury, a sice s žalobou proti Flaubertovi za urážku „veřejné a náboženské morálky a mravnosti“, jíž se měl uveřejním svého románu dopustit. Autor totiž podle slov císařského žalobce stvořil obscénní a bezbožné dílo, které nelze vnímat jinak než jako „chvalozpěv na cizoložství“. Flaubert se ovšem provinil nejen tím, že zavrženíhodné jednání protagonistky svého románu vylíčil „lascivními barvami“, nýbrž také – a možná především – tím, že počínání cizoložné ženy dostatečně jasně neodsoudil, nedistancoval se od něj a nepostavil proti němu žádný pozitivní příklad ctnosti. V románu totiž žádné skutečně kladné postavy, žádní hrdinové hodní obdivu a následování nejsou, všude vládne a vítězí měšťácká přízemnost, průměrnost a banálnost. Flaubertův „hřích“ pak spočíval primárně v tom, že se explicitně nepřihlásil k „posvátným“ hodnotám, které v podmínkách druhého císařství platily za nedotknutelné. Při četbě žalobcovy řeči, jakož i protiargumentů, jimiž se autorův obhájce pokusil nařčení z autorovy amorálnosti vyvrátit, se dnešní čtenář neubrání pocitu, že společnost se od doby procesu (1857) v některých ohledech vůbec nezměnila… Nařčení autora z amorálnosti či necitelnosti úzce souvisí s Flaubertovým chápáním literatury, k němuž se postupně dopracoval. Romanopisec vskutku své postavy nijak nehodnotí, nevnucuje čtenářům své názory. Jeho úkolem není vychovávat, natož pak soudit, nýbrž hledat a – daří-li se mu to – také nalézat nejvhodnější prostředky k tomu, aby vykreslil věrný obraz skutečnosti, aniž by se uchyloval k jakémukoli idealizování, moralizování či poučování. Řečeno slovy samotného Flauberta: „Umělec musí být ve svém díle jako Bůh ve svém stvoření: všudypřítomný, všemocný, ale neviditelný.“ O Flaubertově tvůrčí metodě, kterou při psaní Paní Bovaryové uplatnil a která znamenala významný předěl v dějinách (nejen) francouzské literatury, o jeho poetice neosobní pravdy a krásy, již vyznával, pojednává zevrubná analýza románu z pera jednoho z největších znalců Flaubertova díla Phillipa Dufoura, kterou se naše vydání uzavírá. Kniha je tak určena nejen čtenářům krásné literatury, ale i studentům a zájemcům z řad odborné veřejnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , Rybka PublishersOriginální název:
Madame Bovary, 1857
více info...
Přidat komentář
Román napsaný podle skutečné události už roku 1857. Téma pořád reálné a aktuální, když prostě někoho pálí dobré bydlo a neváží si toho co má....
Knihu jsem začala číst kvůli povinné četbě ve škole. Ze začátku jsem se musela hodně přemáhat, ale postupně mě to začínalo bavit. Bylo tam na mě možná trochu moc popisných pasáží a místy by si to naopak zasloužilo ještě rozvést. Celkově jsem si však čtení užila.
(SPOILER)
Naivní Bovaryová si žila nad poměry, dělala ze sebe to co nebyla, chtěla mít všechno nejlepší, byla rozmarná a zanedbávala manžela a dítě, kterých si nevážila a vsadila vše na špatnou kartu. Tajně se scházela s nesolidními milenci vyhledávajícími nezávaznou zábavu a žila v iluzích, chybných domněnkách a ve snách o princi, který jí vtáhne do lepší společnosti. Neuměla se správně odhadnout ani své možnosti a radovat se z toho, co bylo dostupné, nebyla pro rodinu. O vyznávání skutečných hodnot, o morálce neměla ani ponětí, měla chybně nastavený hodnot.žebříček, byla pravá maloměšťačka s malým vzděláním, která ze sebe dělala kdo ví co, přitom pro vysokou společnost byla nepřijatelná a neohrabaná. I když to spisovatel napsal tak, že jí lze rozumět, nelze s ní sympatizovat. Dnes by se ženy podobného ražení spíše rozvedly a dítě hodily na krk muži, i takové ze sousedství znám, existují dodnes a snad můžou být k chybám Bovaryové víc shovívavější.
Bovaryová je synonymum lehkovážné sobecké ženy, která si svými nerozumnými požadavky a kvůli pochybnému uspokojování potřeb zničí život svůj i život své původní rodiny. Trochu mi připomněla přece jen poněkud zodpovědnější a více mateřskou Annu Kareninu.
Knihu jsem poslouchala díky rozhlasovému zpracování, který se váže k výročí autora.
Knihu jsem objevila díky čtenářské výzvě. Líbila se mi. Chvilkama bylo čtení zdlouhavé, ale příběh jsem dočetla do konce. Hlavní hrdinky mi líto nebylo, nevážila si toho, co měla.
Knížka mi dlouho ležela v knihovně, pustila jsem se do ní až kvůli čtenářské výzvě. Je škoda, že jsem tak dlouho váhala. Knížka mě bavila, i když prokousat se občas všemi popisy hlavně pocitů (krajinné popisy mi vyhovovaly) bylo trochu náročnější, celkově to rozhodně není žádná lehká četba. Charles byl sympaťák, líbil se mi život v městečku. Ale Emma mě de facto od začátku dost štvala, a jak kniha postupovala, bylo to jen horší a horší. Znuděná, ufňukaná, naivní, nedokázala ocenit, že má hodného a váženého manžela, co jí má rád a šikovnou dcerku. Věděla jsem ze školy, jak dopadne, ale při četní jsem ji vůbec nelitovala, zničila se sama dobrovolně. Akorát to odnesl i manžel a dcera.
Kniha má pomalý začátek, který mě vůbec nebavil a dokonce jsem přemýšlela, že snad knihu odložím. Avšak kousla jsem se a pokračovala dál, za což jsem ráda, protože se mi nakonec líbila. Občas mě sice otravovaly sáhodlouhé popisy přírody a vesnice (někdy jsem to i přeskakovala), ale samotný příběh a postavy mě bavily. Ema je naivní, marnivá a znuděná žena, která kvůli své přehnaně romantické představě o lásce a vášni v manželství zničila nejen sebe, ale celou svou rodinu. Zpočátku jsem k ní chovala sympatie, ale ke konci už jsem s ní soucítit nedokázala a spíše jsem litovala Charlese a malou Bertu.
Jedna z tých strašne slávnych kníh, ktorých posolstvo sa vám snažia vraziť v škole do hlavy....ale ono by sa to tak robiť nemalo a decko zložitú knihu plnú životných tráum, depresií a skúseností aj tak nemôže pochopiť (a už vôbec nie z nejakého naspamäť naučeného obsahu, ktorý aj tak zabudne). No skrátka, o knihe som vedela povedať dve vety, roky po škole som narazila na zaujímavý film Gemma Bovery a napokon som začala čítať knižku a bola som nadšená. Ema je naivná, romantická duša, ktorá nič nemyslí zle, ale zamotáva sa do svojich predstáv, stáva sa bezohľadnou aj voči sebe, nič ju neurobí skutočne šťastnou a samozrejme vieme i nevieme, kde je problém - má povahu istého typu a nemá vhodne naplnený čas; nemá sa s kým o svojich veciach dôverne porozprávať a ani nevie ako na to; dobrácky, zaľúbený manžel do nej nevidí a má smolu na ľudí, ktorí ju využívajú. Nie je to len o žene v jej dobe, ale aj mnohých dnešných.
Kniha je jeden velký detailní popis všeho od osob, krajiny, okolí, děje..... Opravdu hodně špatně se mi četla, ale je možné že to je tím, že v knize nebyl prostor pro mou vlastní představivost, ale pouze pro to co se autorovi samotnému odehrávalo v hlavě když psal. Několikrát jsem si řekla, že knihu budu muset odložit, ale nerada něco vzdávám a proto jsem se od srdce zaradovala, když jsem knihu dočetla. Věřím že lidé, kteří mají rádi právě tyto popisy a nemusí používat moc fantazii tuto knihu ocení, ale lidé co si rádi představují, že v dané době jsou a prožívají příběh jako by tam byli oni sami, už tak nadšení nebudou, v knize na to dle mého není prostor a nebo jsem to prostě při čtení nedokázala já.
Ano, kniha je velmi detailní, ale nikoli v detailech otravná. Nicméně paní Bovaryová mě neskutečně rozčilovala svým chováním, takže jsem se musela nutit knihu dočíst… přišla mi nekonečná…
Kniha je veľmi dobrá, zachytáva veľa detailov, ktoré nám nedovoľujú Emmu zatracovať za jej chovanie. Tieto detaily však neboli pretavené do filmovej verzie z roku 2014 a preto toto dielo veľa ľudí neoslovilo. Chyba. Najprv treba prečítať knihu, potom pozerať film.
(SPOILER) Dílo se četlo dobře, ale vzhledem k mé živé představivosti mi krapet dělaly potíže pasáže s lékařskými zákroky. Z počátku s Emmou soucitíte, kdy si uvědomujete v jaké je pozici, ale nakonec se stává někým, kdo postrádá veškerou čest. Jak by řekl Ostravák: "Dal bych ji do hlavy kopačku s otočkou," protože dvakrát podvádět manžela, dostat ho do dluhů, exekuce a nakonec se zabít a nechat ho v tom? To prostě není normální.
Trochu to čítanie išlo pomaly, potom sa rozbehlo, ale nakoniec neviem či mi má byť ľúto Emy, či jej manžela, no také na zamyslenie. Ale predsa len dobré čítanie.
Povedená kniha. Zpočátku jsem měla problém se začíst, asi kvůli složitějšímu stylu jazyka a občas zdlouhavým popisným pasážím, nicméně jakmile jsem se začetla a na jazyk si zvykla, stránky mi ubíhaly pod rukama samy. Jen je mi trochu líto, že jsem již znala celý děj ze školy z nedávného referátu spolužačky, takže při čtení jsem si všechno postupně vybavila, a tak mě kniha ani nijak neohromila. Nicméně bylo to poutavé, zajímavé a pěkné počtení.
Myslím, že na knize je hodně poznat, že autor čerpal i ze svých osobních prožitků. Psychologie dlužníka, ale i psychologie samotného podvádění je v knize popsána velmi autenticky.
Kniha se četla lehce, přesto se však nemohu zbavit dojmu, že už jsem v minulosti něco podobného děje/stylu četla, ale to vůbec nevadí, protože jsem si čtení užila.
Na závěr přidávám pár vět, které mě zaujaly.
„Sebevědomí je závislé na prostředí, v němž se projevuje.“
„Není dobře dotýkat se modly, pozlátko z ní utkví člověku na prstech.“
„Nalézala v cizoložném poměru všechnu všednost manželství.“
„Budoucnost je černočerná chodba, která má na konci jen pevně uzavřené dveře.“
Nijak zvlášť mě nenadchla. Možná bych ji ocenila více, kdybych byla starší. 3.5/5
Nadčasovost. Úžasný jazyk. Perfektní popis doby, míst. Fantastické vykreslení postav. Vpravdě pan spisovatel.
Paní Bovaryová je realisticko-psychologický román z období světového realismu, jejímž autorem je francouzský spisovatel Gustave Flaubert. Dílo bylo vydáváno na pokračování v letech 1851-1857 a bylo psáno na základě skutečných událostí, o kterých se psalo v novinách.
Ema Bovaryová je velice romantická a naivní a chce žít městský život plný noblesy. Vdá se ovšem za venkovského lékaře. Z manželství není příliš šťastná, a tak hledá lásku jinde (Rudolf a Leon).
Román balancuje na pomezí realismu a romantismu, což je dobře vidět i u hlavní postavy, věčně žijící ve svých snech a představách (romantismus), ale následkem toho se potýká s těžkou finanční situací (realismus). Podle charakteru paní Bovaryové vznikl i literární typ zvaný bovarysmus (útěk od reality k iluzím).
Dílo je psáno er-formou a je rozděleno na tři části. Vypravěč příběhu je autor sám a je objektivní (hodnotí postavy na základě toho, jak se projevují na venek). Autor se ztotožňuje s hlavní postavou.
Flaubert přináší čtenářům, prostřednictvím hlavní hrdinky, typický příklad člověka, který utíká před svými problémy, až ho nakonec jeho počínání doběhne.
Štítky knihy
nevěra ženy 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura manželství manipulace (psychologie) manželská krize rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 1973 |  Paní Bovaryová |
| 1959 |  Citová výchova |
| 1920 | Salambo |
| 2004 | Byli jednou dva písaři |
| 1929 | Pokušení svatého Antonína |
(SPOILER) Toto bohužel opravdu nebyl můj šálek kávy. Kniha mě nebavila, ale dočetla jsem ji, abych jí případně nekřivdila, kdyby se její kouzlo ukázalo až ke konci. Jak asi tušíte, kouzlo se nedostavilo. Jednání a smýšlení hlavní hrdinky se mi přímo protivilo. Pracovitost, naivita, bezmezná láska a dobrota pana Bovaryho až nepříjemně kontrastovala s charakterem jeho rozhazovačné a nudící se manželky. Děj mi byl nepříjemný a závěr lze označit za čistou depresi. Jedna znuděná a sobecká ženská zničila svým jednáním sebe i celou svou rodinu, přičemž okradla vlastní dceru o nadějnou budoucnost. Co dodat, snad jen že já osobně bych toto dílo jako povinnou četbu v rámci studia na střední škole nezařazovala. Jsou totiž mnohem přínosnější i čtivější knihy.