Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548435/bmid_pani-bovaryova.jpg
4
1987
1987
Nové ilustrované vydání světoznámého románu s obrazy věhlasného španělského malíře Emilia Grau Saly (1911 až 1975), doplněné podrobnou kritickou studií o románu a poprvé v češtině uveřejněným záznamem ze soudního procesu vedeného proti Gustavu Flaubertovi, při němž čelil žalobě za urážku „veřejné a náboženské morálky a mravnosti“, které se vydáním knihy dopustil. Román Paní Bovaryová (1857), zasazený do provinčního maloměsta v Normandii a vyprávějící příběh krásné Emmy, provdané za venkovského lékaře, která se nespokojenost v manželství pokouší kompenzovat únikem do světa snů a milostných dobrodružství, jež ji nakonec přivedou do záhuby, je českým čtenářům velmi dobře známý – u nás vyšel již zhruba třicetkrát (poprvé roku 1892) a dočkal se bezmála deseti překladů. Naše zpracování je ovšem v kontextu českých vydání ojedinělým počinem, a to hned z několika důvodů. Předně proto, že kromě textu samotného románu umožňuje českému čtenáři seznámit se s jedním z nejznámějších soudních procesů vedených proti spisovateli v dějinách literatury, a sice s žalobou proti Flaubertovi za urážku „veřejné a náboženské morálky a mravnosti“, jíž se měl uveřejním svého románu dopustit. Autor totiž podle slov císařského žalobce stvořil obscénní a bezbožné dílo, které nelze vnímat jinak než jako „chvalozpěv na cizoložství“. Flaubert se ovšem provinil nejen tím, že zavrženíhodné jednání protagonistky svého románu vylíčil „lascivními barvami“, nýbrž také – a možná především – tím, že počínání cizoložné ženy dostatečně jasně neodsoudil, nedistancoval se od něj a nepostavil proti němu žádný pozitivní příklad ctnosti. V románu totiž žádné skutečně kladné postavy, žádní hrdinové hodní obdivu a následování nejsou, všude vládne a vítězí měšťácká přízemnost, průměrnost a banálnost. Flaubertův „hřích“ pak spočíval primárně v tom, že se explicitně nepřihlásil k „posvátným“ hodnotám, které v podmínkách druhého císařství platily za nedotknutelné. Při četbě žalobcovy řeči, jakož i protiargumentů, jimiž se autorův obhájce pokusil nařčení z autorovy amorálnosti vyvrátit, se dnešní čtenář neubrání pocitu, že společnost se od doby procesu (1857) v některých ohledech vůbec nezměnila… Nařčení autora z amorálnosti či necitelnosti úzce souvisí s Flaubertovým chápáním literatury, k němuž se postupně dopracoval. Romanopisec vskutku své postavy nijak nehodnotí, nevnucuje čtenářům své názory. Jeho úkolem není vychovávat, natož pak soudit, nýbrž hledat a – daří-li se mu to – také nalézat nejvhodnější prostředky k tomu, aby vykreslil věrný obraz skutečnosti, aniž by se uchyloval k jakémukoli idealizování, moralizování či poučování. Řečeno slovy samotného Flauberta: „Umělec musí být ve svém díle jako Bůh ve svém stvoření: všudypřítomný, všemocný, ale neviditelný.“ O Flaubertově tvůrčí metodě, kterou při psaní Paní Bovaryové uplatnil a která znamenala významný předěl v dějinách (nejen) francouzské literatury, o jeho poetice neosobní pravdy a krásy, již vyznával, pojednává zevrubná analýza románu z pera jednoho z největších znalců Flaubertova díla Phillipa Dufoura, kterou se naše vydání uzavírá. Kniha je tak určena nejen čtenářům krásné literatury, ale i studentům a zájemcům z řad odborné veřejnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , Rybka PublishersOriginální název:
Madame Bovary, 1857
více info...
Přidat komentář
Kniha ve mně vzbudila silný dojem a to především co se týče charakteru postav. Myslím, že pro autora muselo být těžké vylíčit všechny aspekty Eminy povahy, ať už její iluze a naivní představy, jako i její uvažování. Karla mi oproti tomu bylo poměrně líto, jelikož si podle mého názoru žádný milující muž ženu takového typu ani za trest nezaslouží. Závěr knihy byl tragický, což poměrně odpovídalo vývoji událostí v románu. Připadalo mi, že popisy okolí nebo různého oblečení chvílemi děj velmi zpomalovaly, a tak se v příběhu často vůbec nic neposouvalo. Přesto je ale jasné, že v knize popisy být musely, protože jinak by se nemohlo úplně jednat o realismus.
Tato kniha mě vůbec neoslovila. Její jedinou výhodou byl snad jen nízký počet stran.
Přiznávám kniha mě místy nebavila a do čtení jsem se občas nutila, ale úplně mě dostala. Pokud nejste příznivec líčení přírody či psychologie a baví vás převážně dějová literatura, tak vám můžu rovnou říct, že vás kniha bavit nebude, ale pokud vám alespoň částečně něco z toho říká budete knihou nadšeni a jistě se nebudete divit, že je kniha považována za klasiku a Flaubert za génia popisů. Člověk se občas musí odprostit od pohodlí a jednoduchosti aby pochopil krásu!
Ta ženská mi byla celou dobu tak protivná! Ale to bylo vlastně cílem, ukázat na lidskou sebestřednost, chamtivost, hloupost a sobeckost. Jazyk a styl psaní je poplatný době, kdy kniha vznikla, takže kdo nemá rád poněkud do detailů zabíhající styl, bude zklamán.
2019/14
Ugh. Ani při nejlepší vůli si nedovedu představit, proč zrovna mě se tahle kniha tak strašně nelíbila a musím kontrastovat s 5* hodnoceními níže. No nic:
Autor si potrpí na -naprosto nezáživné- popisy čehokoli kdekoli, jenom děje ne. Když budete číst jen přímé řeči, uděláte si docela slušný obrázek.
Chápu, že romantický hrdina má stát na okraji společnosti. Nicméně to snad neznamená, že hlavní postava musí být takhle nepříjemná a *zbytečná*. Ema je pokrytecká, sebestředná, hloupá a necitelná (popř. přecitlivělá) postava. Např. její vztah k dceři. Kdyby ji někdo v půlce profackoval, nezlobila bych se!
Charles, ze začátku dobrá postava, je popisován jako úplný idiot. Proč? Protože je spokojený (chudák).
Tak do poloviny se to ale dalo. Sem tam člověk něco přeskočil, a i přes bídný děj to nebylo tak zlé. Ale posledních sto stran jde od z deště pod okap, z tragédie do ještě větší, říkala jsem si jen "už umřete a hlavně rychle".
Nálada je místy podobná, jako např. v románu Otec Goriot. Tam se dá s trochou snahy najít nějaký smysl. Ale má-li Paní Bovaryová nějaké poselství, mně zůstane ukryto...
Není divu, že je kniha zařazována do mnoha prestižních knižních žebříčků. Není divu, že někdo knihu nedočte a odloží ji, zvláště při studiu na střední škole. Tohle je Kniha s velkým K. Flaubert byl úžasný spisovatel, ony drobnosti, záchvěvy situací, které by se mohly zdát všední, dokáže vykreslit literárním jazykem tak, že vám málem i slza ukápne, jste-li romantická duše, a to i přesto, že Flaubert v Paní Bovaryové romanci kritizuje. V paradoxu, romantiku trhá s duší básníka.
Tato kniha mi prirostla úplně k srdci. Moc se mi líbil děj, prostředí, postavy a zkrátka nádhera!
Kniha se mi moc líbila. Hodně lidí říká, že je film ani kniha nebaví, ale mě to bavilo a bylo to super. Sice smutný konec, ale jinak moc hezké.
Bolo mi úplne jedno, že Flaubert opisoval počasie nejakého dňa ako pekné, slnečné, teplé. Nad hlavami postáv som si predstavoval zatiahnutú oblohu, šerosvit, mrholenie, vlhko a chlad. V daždi nakladali mladí Bovaryovci svoj majetok na koč, pršalo aj keď si ten zazobaný boháč bafkal cigaretu pri teplom krbe a pani Bovaryová na pokraji šialenstva ho prišla prosiť o almužnu. A nehovoriac, ako sa v srdci tejto ženy doslova parilo z neskutočných a nerealizovateľných snov, inšpirovaných červenou knižnicou. Z pary sa zrodili ťažké oblaky, z ktorých sa lialo ako z krhly a voda zaliala celé jej vnútro. Voda zamrzla na tuhý ľad, ktorý na konci explodoval a premenil sa na jemný poprašok. Vietor si s ním poradil. Potom nezostalo nič, ani matná spomienka...
Dej vynikajúci, priam rozbíjajúci posledné zvyšky romantizmu v realistickom svete. Ale ten zvláštny štýl v niektorých pasážach a slovná zásoba nudili a kazili dojem. K ťažkému príbehu ťažký štýl patrí. Stačí, že ma to zas donútilo premýšľať.
Prave ji ctu v anglictine. Vyborna kniha, byt na zacatku ponekud se vlekouci. Ale takovy problem ma vice knih - napr. Scottuv Ivanhoe - a kdyz se ctenar tim nezazivnym zacatkem prokouse, tak objevi literarni poklad. Emmy Bovaryove je mi lito, byt s jejim jednanim nemohu v zadnem pripade souhlasit. Vlastne se stala obeti sve doby a sveho okoli. Je mozne, ze mela nejaky skryty talent, ktery ji ale doba, v niz zila, nedovolila rozvinout, a bolestne si uvedomovala, ze se nikdy nedokaze uplatnit jinak nez jako manzelka. Tvrde za sve chyby zaplatila.
Dokonalé dielo, v ktorom sa nájde asi každý. Všetky opisy, dialógy a drobné príbehy sú také verné, až je to nepochopiteľné. Pani Bovaryová je mi veľmi blízka - nebojím sa to priznať, aj keď to na mňa vrhá zlé svetlo. Aj milujem prírodu len vtedy, keď sú v nej roztrúsené zrúcaniny a more, keď je rozbúrené. A nie je nás viac? Čo hľadáme v láske, priateľstve aj náboženstve nepostihnuteľné ideály, čo živíme city k platonickým láskam ako keď polievame zomierajúcu kvetinu a skutočné vzťahy sú pre nás katastrofou... Ale svoje dieťatko by som nikdy neudrela! Btw, Pani Bovaryová je nesmierne nenávidená postava, ale líši sa od inej, oveľa obľúbenejšej hrdinky Anny Kareniny?
Knihou jsem se vyloženě prokousávala, nicméně příběh je napsán hezky a životem. Smutný konec ale perfektní ukázka literárního realismu.
Hned se pozná příběh napsaný podle skutečných událostí. Je pravdivý, přesně o tom, jaký život je, o lásce i nevděčnosti, o tom, že někdo neumí odhadnout své limity, o zamilovávání se do nevhodných mužů a snaze se jim mermomocí za každou cenu zalíbit, o nerozumném rozhazování peněz ( je třeba si život užít a spoustu věcí si člověk koupí jen díky financím nebo díky postavení, no jo, ale co pak, když peníze dojdou, paní Bovaryová?...)... Zkrátka reálný život ve své kráse i ošklivosti.
Flaubert je vynikající vypravěč, nadčasově vystihl věčný úděl lidských vztahů (ochabnutí milenecké lásky) a precizně vykreslil typické povahy (kdo se v životě nesetkal s podobnými praktikami finančníků, kteří půjčují na vysoký úrok, aby pak lehkovážného nebo hloupého dlužníka úplně oškubali?)
všimli jste si, že většina čtenářů považuje za hlavní (a jedinou) téma románu milostnou linku, ale ta sociální a náboženská je také nadmíru důležitá!!!
Zůstala mi v knihovně po prababičce, tak jsem se do ní pustil, neb byla ve škole podávána za jeden z klíčových románových počinů 19. století.
Příběh i forma je silně poplatná době vzniku. Právě v té době byl možná román něčím neortodoxním, pro mě byl ale zdlouhavý, nezáživný a nad Emminu naivitou (snad až hloupostí) mě akorát jímal vztek. V dnešní době mi už neměl příliš co dát, snad jen svědectví o životě ve Francii 19. století.
V jednom měsíci jsem zvolila dva návraty mezi klasiky, které jsem kdysi dávno četla. I Paní Bovaryovou jsem již kdysi držela v rukou, již tehdy se mi kniha líbila, byť jsem nemohla hlavní hrdince přijít na jméno. S odstupem cca dvaceti let jsem se k ní vrátila a mé pocity z knihy jsou naprosto totožné, neměnné. Emma mi k srdci nepřirostla ani nyní a obávám se, že se to nikdy nestane. Nicméně dílo autorovo jako takové je pro mě výborné.
Štítky knihy
nevěra ženy 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura manželství manipulace (psychologie) manželská krize rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 1973 |  Paní Bovaryová |
| 1959 |  Citová výchova |
| 1920 | Salambo |
| 2004 | Byli jednou dva písaři |
| 1929 | Pokušení svatého Antonína |
Šla jsem do toho s velkým očekáváním, ale ta se nenaplnila. Nemohla jsem se do toho moc vžít. Možná to bude tím, že mi na stole stála jiná kniha, kterou jsem si chtěla přečíst, a tak jsem cítila jako nutnost tuto knihu přečíst, a proto jsem si ji dostatečně neužila.