Paní Dallowayová

Nevím, ale já se na Paní Dallowayovou těšila. Říkala jsem si, že půjde o zajímavý příběh a bude psán naprosto ojediněle. To druhé platilo, ale to první jaksi pokulhávalo. Prvních cca dvacet stránek bylo o "náhodných kolemjdoucích" než se autorka konečně dostala ke Clarisse. V příběhu jsem se ztrácela a místy jsem musela nějaká dlouhá souvětí číst několikrát, než jsem objevila jejich smysl.
Budu se určitě snažit tuhle knížku vzít za nějaký čas znovu do ruky a přijít jí na chuť.

01.03.2016

Má cesta k Paní Dollowayové byla dlouhá a spletitá... Poprvé jsem se s Virginií Woolfovou a její tvorbou seznámila na střední škole, zde ji ale nebyla věnována velká pozornost a proto ani já po žádné z jejích knih nesáhla.. Jenže poté jsem shlédla film Hodiny, kde podstatná část děje je věnována jak životu Viriginie Woolfové, tak i jejímu románu Paní Dallowayová... Říkala jsem si, že abych ději plně rozuměla (jelikož se jedná o film dosti náročný) měla bych si tuto její knihu přečíst.. Jenže víte jak to chodí, mnoho z nás své plány nedodrží a tak se mi tato kniha opět vzdálila.. Ale potom jsem četla knihu Všechny malé zázraky, která opět připomněla osobnost paní Woolfové a já si konečně Paní Dallowayovou koupila a pustila se do čtení...
Musím říct, že kniha rozhodně nebyla takovou, za jakou jsem ji očekávala... Děj byl zvláštní, s tím jsem ale počítala, jelikož paní Woolfová měla dosti specifický pohled na svět... Ale zarazilo mě, že některé strany byly napínavé a jiné zase dějovou linku postrádaly... Proto jsem se také v knize mnohokrát ztratila a musela listovat zpět... Kniha nebyla ztrátou času, ale trvalo mi 10 dní, než jsem ji dočetla a určitě si ji budu muset pro plné pochopení přečíst znovu...

02.11.2015

Občas mám potřebu se, po několika zábavných a čtivejch románech, "potrestat" nějakou tou klasikou, abych intelektuálně nezakrněl. Občas člověk zjistí, že tzv. klasiky jsou někdy strašný sračky (naposledy Krakatit), některý jsou kupodivu nadčasový (naposledy Stepní vlk) a někdy jsou úplně přesně takový, jak člověk očekával. A to je přesně Paní Dellowayová - těžký, nečtivý leč hluboký a mistrovsky napsaný popis jednoho dne ničím zvláštní ženy. DLouhý odstavce, věty přes půl stránky, přeskakování mezi postavami a minimum děje z toho dělají celkem náročný čtenářský zážitek. Některý mikropříběhy mě dostaly (nábožensky založená guvernantka, depresivní pán) ale celkově mě to nějak nevtáhlo. Respekt, před sto lety to asi byla pecka, ale já mam rád úplně jinou literaturu...

31.10.2015

"Mé prsty neklidně ťukaly do kláves, když jsem psal tuto recenzi. Ťukot kláves se rozplýval ve vzduchu jako olověné kruhy. Psal jsem na starém počítači, který jsem používal už několik let. Bylo chladné ráno, když jsem ho šel koupit. A teď sedím tady a píšu tu recenzi."
Bystrý čtenář možná pochopil, že jsem se snažil psát jako Virginie Woolfová, bystřejší si povšimne inspirace v podobě kruhů ve vzduchu, a nejbystřejší uvidí, že mi ta napodobenina moc nejde.
Ale zpátky k recenzi. Dlouho přemýšlím nad otázkou, proč mi u čtení nepřipadala důležitá slova, ale sled autorčiným myšlenek a obrazů? Na to si snad odpovím. Avšak na závěr (možná předčasný) poslední otázka: Jsem jediný, kdo po přečtení této knihy má úplně jiný vztah ke kapesním nožům?

22.10.2015

Vyprávění jako imprese. Výjev zastavený v mikrookamžiku, vypravěčka létá mezi skutečnostmi a nahlíží do nejjemnějších detailů. Pak se scéna opět rozjede a proudí v ní život, čas teče. Opojení děním. Další zastavení u obrazu celku, u barev, tvarů, zvuků, detailů. Láskyplně se dívající citlivé a nesmírně vnímavé oko. Věty jako dlouhý obchvat, uchvácení. Vědomí více postav v prolnutí. Zároveň s dějem vnějším. Tekuté obrazy.

31.08.2015

Kniha nádherně zachycuje úplně jiný svět. Svět, který je pro dnešního čtenáře snad příliš subtilní: proud slov a gest, ve kterém Woolfová a její současníci vidí nekonečnou barevnost a jsou schopni rozlišit stovky drobných nuancí. Mé vidění (stejně tak jako spousty jiných čtenářů - soudě podle komentářů) je bohužel v této oblasti velmi limitováno. Proto se kniha čte těžce a místy se až může zdát, že se mluví tzv. naprázdno. Dnešní čtenář je zvyklý jít spíše po ději, a to není to, co Woolfová nabízí. Počátek tohoto neporozumění ostatně pozoruje sama Woolfová již na svých mladších současnících: "Ti mladí si totiž nedokázali povídat...Ty ohromné zdroje anglického jazyka, moc přenášení citů, kterou nám nakonec dopřává, to nebylo nic pro ně."

18.02.2015

K této knížce jsem se dostala přes povinnou četbu na VŠ. Říkala jsem si, že mi nezabere moc dlouho ji přečíst (vzhledem k tomu, jak je tenká), ale musím říct, že jsem občas musela zabojovat, abych to vůbec dočetla. Některá místa byla zajímavá, některá méně, občas jsem se vyloženě nudila. Jako náhled do lidské duše a lidského prožívání mi to přišlo zajímavé a také mi přijde zajímavé zpracování toho, jak několik postav vnímá stejný okamžik, stejnou událost. Každopádně se toto dílo chystám přečíst znovu.

02.01.2015

Je pravdou, že ač je krátká, tak není lehké ji přečíst jedním dechem. V těch pro mnohé jednoduchých, nudných věcech, je totiž ukrytá hloubka příběhu paní Dallowayové. Proto je tolik těžké knihu číst. Samotné mi trvalo dost dlouho, než jsem dočetla poslední stránku, ale rozhodně jsem nelitovala.

14.12.2014

Čo tým chcel autor povedať?! Milujem tú jej celú životnú metaforu. Kto na to nie je, ten to ani nepochopí...

06.12.2014

Úžasná kniha, skvělý překlad Kateřiny Hilské. Kdybych mohla, dám šest hvězdiček.

25.09.2014

Po dlouhé době kniha, která se četla dobře, svižně, ale bohužel byly i místa, kdy jsem se u četby nudila... Nicméně, je důležité pochválit propracovanost díla. Psychologický popis života, přesný popis myšlenek každé osoby a propletenost mezi postavami byl často zajímavý až dojemný. Četbu bych jen doporučila :)

02.07.2014

Jak krásně a pomalu se v této knížce rozhlíželo kolem!

01.07.2014

Tahle kniha je u mě na prvním místě co Woolfová napsala. Čte se uplně sama.

11.06.2014

Jak bohatý je vnitřní život ženy...a co všechno se dá prožít za jeden den...v porovnání s ,,Hromadou odstínů šedi,,..neporovnatelné!!!! ..ten úchvatný jazyk..ta hloubka..a atmosféra, prostředí...krásné...:-):-)

Ach, ach, ta sympatie k akvarijním rybkám! Imprese okamžiků však maskuje povrchnost - jejich ideje jsou zmateným těkáním, jejich doteky zalapáním po dechu, jejich umění nudnou součástí středostavovského světa. Vyvrhněte je z něj a budou zbaveni ochranného zbarvení. Zbloudilé trosky mezi květinami a čajovými šálky. Řezané clarissy.

15.05.2014

Sice mi trvalo přes 2 týdny, než jsem knihu dočetl, ale rozhodně to za to stálo. Lyrická duše Woolfové zde našla skvělé uplatnění, šla do hloubky, co se týkalo psychologie postav, bravurně popisovala jejich pocity a prostředí, ve kterém se ocitaly a jež se vám díky jejímu talentu a práci s jazykem rázem objevila před očima. Nepotřebovala epické scény k tomu, aby napsala naprosto úžasný, leč útlý román, který se vám vryje do paměti a zůstane tam na hodně dlouhou dobu.

01.03.2014

Úžasná smršť realismu, impresionismu, experimentálnosti, dokonce existencialismu v příběhu, který mě chytl hned na první stránce a nepustil mě a nenechal mě vydechnout, dokud jsem ho nepřečetla.

19.02.2014

Myslím si, že toto nie je ľahké čítanie. Mne sa čítala dobre, lebo tesne predtým som bola na návšteve v Anglicku, takže som potom s pani Dé chodila úplne s prehľadom po Londýne.

Strašné, bohužiaľ musel som to čítať ako povinnú literatúru. Po cca 85 stranách, ktoré mi trvalo prečítať približne päť dní, som to vzdal a začal som to preskakovať po 10 stranách, pričom som zistil, že som o nič neprišiel a že pani Dallowayová rieši ešte stále tú istú myšlienku ako na strane 85. Ani sa nečudujem, prečo V. Woolfová skočila do rieky.