Paní jezera
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422764/mid_pani-jezera-9xs-422764.jpg
4
3589
3589
Had Uroboros se zakousl do vlastního ocasu. Něco končí, něco začíná.Také příběh zaklínačova hledání dospěl k závěru. Ciri, Geralt i Yennefer se na pozadí krvavého válečného konfliktu konečně setkají, ovšem podobně jako v předchozích dílech ságy nelze očekávat, že věci půjdou tak snadno, jak byly naplánovány. Příběh Dítěte Překvapení, zlověstné věštby, lásky, krutosti a událostí, měnících tvář světa, se uzavírá v mohutném finále, v gejzíru imaginace, aby jednou provždy změnil fantastickou literaturu. Had Uroboros drží v zubech vlastní ocas, něco skončilo a cosi začíná...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2012
,
Leonardo
Originální název:
Pani Jeziora, 1999
více info...
Přidat komentář
Tak si říkám, že největší a nejepičtější bitva v dějinách záchrany fantasy zemí je asi za mnou - Tolkien se svojí Bitvou o Minas Tirith jistě promine :) Cestování v čase a prostoru, popis bitvy u Starých Zadků (pardon, u Brenny)... Zakončení celé ságy tak, jak si ho může fanoušek Sapkowského a Zaklínače přát. Jediné, co mi na tom konci vlastně vadilo, byl ten "Deus ex machina" aneb "Geralt vleze do díry zabít bestii, dojde někam, zjistí něco naprosto ohromujícího atd." To prosím ne. Ale zajímavé je, že pro mě byly daleko důležitější konce všech vedlejších postav, než jen těch ze zaklínačské bandy - Iola, Shani, Rusty atd. Slza ukápla nejen jedna a nejen při tom posledním přečtení, ale snad pokaždé, když tuhle sérii dočtu.
Zkrátka a jednoduše: sešij bílé s bílým, žluté se žlutým, červené s červeným a určitě to bude dobře.
Důstojné zakončení ságy, uzavření rozběhnutých příběhů, nevadila ani hromada filozofování ke konci. Mám rád, když jsou série/ságy zakončeny. Proto hvězdička navíc. Slza byla.
Nu.. Nejsem si úplně jistá, co napsat, ještě asi stále vstřebávám, pro mne dost těžké, čtení. Příliš rychlé střídání míst, časů především, postav a odvíjení děje zapříčinilo, že jsem se v příběhu ztrácela. Pak si knihu tolik neužiju, přiznávám, že jsem místy vůbec nechápala,co se děje..
Přesto mě některé kapitoly hodně potěšily, dojemné a silné.
Milwa, Regis, Angoulment a Cahir.. Skvělá sebranka...
Slzička ukápla.. Vybavila jsem si barvitý popis svatby v prvních povídkách. V podstatě jsem se těšila, až ta veselice přijde a docela mě to odrovnalo. Chudák Ciri
Po fázi velkého očekávání přišla fáze zklamání. Sapkowski v posledním díle nepřekročil úroveň předchozích dílů a zejména úroveň svých povídek. Ságu rozběhl ve svém (a mém oblíbeném) povídkářském stylu, ale závěr se mu jaksi rozplizl pod rukama.
Bod dávám za popis válčení, dál už jsem si jen říkala, že to je snad nějaká jiná dimenze, nějaký sen, ale ono ne. Takové rozuzlení bych čekala někde v červené knihovně. Dva body za odkaz na Artušovskou legendu., ale víc ani ťuk.
A ještě, aniž bych chtěla vyvolávat hejty a fajty: Někdo tady v komentářích vyzdvihl tuto ságu nad Tolkienova Pána Prstenů - tak to ani náhodou.
Poslední díl skvělé série. Nejvíce stran ze všech dílů. Velká očekávání velkých věcí. Proto zamrzí, že jsou v knize téměř epizodní úseky, které děj neposouvají dopředu. V polovině knihy jsme pořád na začátku. Zakončení je však výborné a vede ke spokojenosti, což se ne každé takové sérii povede.
Ani závěrečný díl téhle série mě nezklamal. Opět jsem s napětím sledovala osudy Ciri, Geralta i Yennefer. Už se těším na televizní seriál.
Závěr skvělé série o Zaklínači byl působivý ... ale i trochu natahovaný a překombinovaný. Až do akce na hradu Stygga byl děj velmi napínavý, byť poněkud rušivě přerušován různými odskoky do jiných míst a časů. Posledních cca 150 stránek už ale byla nastavovaná kaše, která v knize klidně mohla chybět. Cesta Geralta, Ciri a Yennefer se završila, ale autor si prozíravě nechal možnost pokračování celého příběhu. Zaklínačův svět je úžasně zpracován, samotný Zaklínač skvělý hrdina. Snad nejvíc mě ale na celé sáze bavili trpaslíci - ti jsou jedineční.
Přečteno podruhé - 75 %.
A zazvonil konec ... Pasáž popisující bitvu prokladana operačním stanem patří k tomu nejlepšímu, co jsem četl. Boj s Viglefortzem ci jak se ten lump jmenoval, při které umírají ti nejlepší, musela opravdu přijít nakonec. A celé to do sebe zapadlo jako ... Jako... jako ten Uroboros - abych začal číst znovu a pozorněji. A zjistil, kde, kdy a jak se která postava objevila. Při čtení málokteré knihy mám na konci problém s polykanim, problém se slanou vodou v očích, co není od potu, ale tady jo. Díky za tuto sadu, i když ten nelineární styl mi dělal problémy. Příště budu hledat, co bylo předobrazem Nilfgaardu, zda Dijkstra pochází z oblasti informatiky, budu pečlivěji zkoumat rodokmen Ciri a dávat pozor na citace před kapitolami. A s čím už jsem začal - hledat další knížky autora, který si umí vysnit svůj svět.
Co říci? Už je konec. Ale had Uroboros se nakonec zakousl do svého ocasu, takže co vlastně končí a co začíná? Jednoduše řečeno, bylo to opět skvělé a bylo mi líto, že už kniha končí. Pan Sapkowski dokázal (opět), že je skvělým vypravěčem. Vrátil mnoho málem zapomenutých postav, přidal nové, ale také jich hodně nechal zemřít. Hrál si s dějovými i časovými liniemi a skoky, a přitom stále vyprávěl příběh Geralta, Ciri a Yennefer, který zakončil tak, jak ho zakončil. Jenže .... mám tentokrát i nějaká jenže, ale to bych musela spoilerovat, takže jen nedám plný počet hvězd.
Začal jsem hrami, pak jsem přečetl knihy a teď se těším na nový seriál. Úžasná série, postavy, mytologie a celý svět zaklínače. Nejvíce mě zajímalo zaklínačské řemeslo a nejvíce bavily rozdílné povahy čarodějek. Zprvu mi vadilo, že se hlavní postavou stává Ciri a doslova ukradla celý příběh pro sebe, ale naštěstí si Geralt udržel dostatek prostoru. Musel jsem si zvykat na pasáže jiných a často i naprosto irelevantních postav, ale to jsem také překonal. Jedinou skvrnou pro mě tedy zůstává záchrana jednorožcem.
Pro mě jednoznačně nejlepší díl celé série, spousta příjemných detailů, hrdinství, láska, odvaha, je tam zkrátka všechno. :)
Celou tu dlouhou pouť s Geraltem z Rivie a ostatními jsem se nemohla v duchu ubránit srovnání s jinou putující společností Rolanda z Gileadu a jejich cesty k Temné věži. Bohužel však Sapkowski ve mně ani zdaleka nedokázal vyvolat takové sympatie jako Stephen King. A přitom měly mnohé postavy Zaklínače velice slušně našlápnuto! Nejen skupinka kolem Geralta, ale i trpaslíci například.
Zaklínači asi hodně pomohlo jeho seriálové zpracování. Asi tak jako filmy o Frodovi a ostatních výrazně zvýšily zájem o knihu Pán prstenů. A bohužel pokus o filmové zpracování Temné věže byl tak žalostný, že raději neměl být vůbec žádný! Knize to ublížilo. Seriál o Zaklínači má spoustu vad na kráse, ale přitáhl ke knize mnoho nových čtenářů. Stejně tak jako vydařená počítačová hra.
Tak v čem byl můj problém s touto sérií? Autor mi vlastně nedal příležitost se s někým z jeho hrdinů blíž ztotožnit. Skáče jako ta jeho morová blecha sem a tam, ale nikde není dlouho. Vlastně mi nedal nikdy dostatečný prostor k tomu, abych si některou z jeho postav stihla víc zamilovat, nebo se naučit nenávidět. A taky mi nedal čas se s většinou z nich rozloučit...
Všechno zůstalo jaksi jen na povrchu. A tak bohužel na Geralta a jeho věrné asi časem zapomenu, ale na Rolanda a jeho hledání Temné věže ovšem už nikdy. A to je velká škoda, protože je zde hned několik velice silných pasáží, které se daly zužitkovat mnohem líp!
A ještě poznámka k závěru ságy o Zaklínači. Moc. opravdu moc bych si přála, aby všechno dopadlo jinak...přesněji řečeno, aby autor tuto ságu ukončil jinak.
Autor, ktorý je mnohokrát označovaný za kreténa (našťastie jeho dielo je úplne odlišné od jeho povahy), vymyslel svet, v ktorom sa darí kúzlam aj mutantom. Začal poviedkami, ktoré sú nepochybne výborné a ukázal, že skutočne vie pútavo písať. A potom prišla sága - sága, ktorá mala našliapnuté stať sa niečím veľkolepým a nevídaným na poli fantasy žánru. Lenže tam, kde autor v krátkom literárnom útvare zvanom poviedka hviezdil, na poli eposu zakopol. Nie raz, ani dva, ale mnohokrát. Z posledného dielu ságy mám pocit, že autor stratil všetko to, vďaka čomu sa stal známym a jeho zaklínačský svet si zamilovalo mnoho čitateľov. Sem-tam v Pani jazera prebleskne autorov štýl, taký poviedkovo skvelý, ale sú to naozaj len záblesky. To jemné podpichovanie čitateľa, množstvo hlášok a kulantne zaobalených myšlienok, to je veľmi riedke, naopak prerastá vata a časti, ktoré príbeh nikam neposúvajú, alebo sú nudné. Takisto úmrtia a spôsob, akým sú popísané si mnohé postavy v knihe nezaslúžili, keď už, malo to byť epické a nie ledabolo odbité. Przepraszam Andrzej, ale czytelnicy naprawdę na to nie zasłużyli.
Uh... co tak k poslednímu dílu říct? Paní jezera má své klady i zápory. Bichle mi nevadí, ale nezlobila bych se, kdyby tato knížka byla o něco tenčí, protože některé dějové linky mě příliš nebavily (např. Nimue a Condwiramurs, anebo ta, jejímž protagonistou byl Jarre). Také bych ubrala politického pletichaření. Jistě, bylo důležitou součástí knihy, ale občas jsem se v tom ztrácela... Na druhou stranu dějové linky Geralta a Ciri byly skvělé. Také se mi líbilo, že nám autor přinejmenším nastiňoval osudy těch, jejichž život nevyhasl během série. Upřímně, takovýto konec jsem nečekala a ani nevím, jestli jsem s ním spokojená... Přesto si myslím, že i tento díl si zaslouží plných pět hvězdiček. Sága o zaklínači je jednou z nejlepších věcí, jaké jsem kdy četla, vřele doporučuji a určitě se jednou ke Geraltovi a jeho přátelům s radostí vrátím...
Nechal jsem si komentář až nakonec, než abych komentoval každou knihu zvlášť. Lze říci, že jde o krásný nový promyšlený fantasy svět a za to patří Sapkowkému velký dík. Ale nezahořel jsem tak, jako u jiných fantasy příběhů. Asi mi vadila ta nepřímost děje, který byl vyprávěný chvíli tím, pak zase hned oním a pořád se to tak divně střídalo. Kdyby to bylo vše v nějaké ustálené linii a příběh by plul svěže a jednoduše, asi by to ode mě mělo plné hodnocení. Ale toto přemílání od jednoho k druhému mi docela vadilo. Spousta zbytečných pasáží, které tam opravu vůbec nemusely být, spousta postav, které tam nemusely být. A bitvu v posledním díle, přiznám se, jsem přeskočil celou, to mě vážně nebavilo. Spletitost všech možných politických a mocenských postav byla opravdu složitá a doteď nevím, kdo přesně byl kdo, a jakou roli tam vlastně v celém příběhu hrál. Ovšem linie Geralta a Ciri byly neskutečné. Všechny jeho mini zápletky až po rozsáhlejší líčení. Taktéž Ciri alias Falka s Potkany, nebo jakékoli její samotné putování a zápletky. Za mě jednoznačně skvělá sága, která má právem své výborné postavení ve fantasy světě, ale bohužel jednu hvězdičku dolů za to krkolomné vyprávění.
Právě jsem to dočetl. A je mi smutno,že je konec. Ve společnosti Zaklínače a jeho přátel jsem strávil pár let a byla to krásná pouť. Poslední díl má pro mě své klady i zápory.
Jako zápor bych uvedl,že se v knize ( a to asi uz od čtvrtého dílu ) pomalu ustupuje od Zaklínačova umění a jeho nadpřirozenych schopností,lektvarů, které mu dodávají kouzlo a originalitu hojně používanou v prvních dílech. Což mě moc bavilo.
Dále to politické hašteření ve kterém jsem se ztrácel.
Ale klady stale převažují. A to v podobě nádherného vypravěčského umění autora ( díky též panu Komárkovi za překlad ! ), atmosféře, soubojům a vůbec díky komlexnosti celé ságy. Byl to zážitek putovat, bojovat a milovat s Geraltem z Rivie... Diky.
Jedná se o epické a velmi čtivé zakončení skvělé série, která člověka chytne a nepustí. Podle mě je Paní Jezera bezpochyb nejlepším dílem ze zaklínačského univerza a zejména vyobrazení bitvy u Brenny jest absolutním vrcholem, kdy jsem hltal každé slovo. Nezbývá nic jiného než vyzdvihnout skvělé vyprávění ze strany pana Sapkowského. Klobouk dolů...
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Zdárně zakončený román, i když ke konci mohlo být méně politiky a více dobrodružství, ale i přes to mne kniha opravdu velice bavila. K zaklínačovi se ještě určitě vrátím.