Paní jezera
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422764/mid_pani-jezera-9xs-422764.jpg
4
3589
3589
Had Uroboros se zakousl do vlastního ocasu. Něco končí, něco začíná.Také příběh zaklínačova hledání dospěl k závěru. Ciri, Geralt i Yennefer se na pozadí krvavého válečného konfliktu konečně setkají, ovšem podobně jako v předchozích dílech ságy nelze očekávat, že věci půjdou tak snadno, jak byly naplánovány. Příběh Dítěte Překvapení, zlověstné věštby, lásky, krutosti a událostí, měnících tvář světa, se uzavírá v mohutném finále, v gejzíru imaginace, aby jednou provždy změnil fantastickou literaturu. Had Uroboros drží v zubech vlastní ocas, něco skončilo a cosi začíná...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2012
,
Leonardo
Originální název:
Pani Jeziora, 1999
více info...
Přidat komentář
Tak tenhle díl se mi asi líbil nejvíce z celé ságy.
Teď k celé sérii. Pro mě budou oblíbené hlavně ty povídkové knížky, četla jsem je už jako náctiletá a hodně mě zaujaly. Samotný příběh je skvělý, fantasy svět obrovský. Což mi chvilkami vadilo. Ztrácela jsem se pak někdy ve vedlejších postavách. Ještě bych asi ocenila překlad cizích řečí, ty existující jsem nějak dávala, ale elfskou, s tou už jsem měla problém :-). Celou sérii jsem však četla v rozmezí nejméně 10 let, takže není divu, že některé detaily mi prostě unikali. Holt důvod, proč si to přečíst znovu. Ještě, co bych vypíchla a co mě hodně potěšilo, bylo prolínání fantasy světa s tím skutečným a hledání paralel historických událostí s těmi v knize. Holt všem vřele doporučuji, Sapkowski se u mě řadí mezi excelentní vypravěče a vidím to i na přečtení husitské ságy.
Ach to bylo smutné loučení. Tato série je naprosto jedinečná. Humor a styl, jakým je děj popisován nemají obdoby. Slovní zásoba a výrazy, které čtenáře doprovázejí celou sérií vhání slzy do očí.
Poslední díl jako takový mě moc bavil. Chápu, že někomu nemuselo sednout politikaření, přeskakování časů a dějů, nebo protáhlost nějakých dobrodružství. Nicméně podle mě to je přesně tak, jak to být má. Zaklínač přece nebyl jen o sekání hlav vampírů, čertů, vlkodlaků a vodníků. :)) Rád se ke spoustě scénkám budu vracet.
..."co mě ho ukazuješ, posrance... nezajíma mě!"
- Geralt z Rivie, který si spletl velitele konvoje s vojákem, který se posral.
Celá sága přečtena po třetí v krátkém období a musím své předchozí hodnocení opravit. Sice Sapkowski nedostihl kvalitu Věže Vlaštovky, ale konec není tak špatnej.
Už předchozí díl naznačil pokles formy autora a tento díl byl pro mne bohužel nejslabším v celé sérii.
V knize bych vyzdvihl jako povedené hlavně linie od Geralta, od Yennefer a líbily se mi i některé vedlejší, např. bitevní pole. Ciri mne zpočátku nebavila, obrat nastal až od druhé poloviny knížky. Vedlejší dějové linky některých postav, např. Nimue, mi přišly zbytečné a natahované, jiné by se daly v rámci žánru knihy shrnout stručněji a zajímavěji, např. politika. Děj knihy je díky tomu sice komplexnější, ale ztrácí tím napětí nebo je bohužel až nudný. Je zřejmá snaha do dějě zamíchat co nejvíc parafrází z historie lidstva a varovných sdělení, ale místy to působí, jako by děj byl až na druhé koleji. Zklamalo mne i nedůstojné ukončení některých vedlejších postav, stejně tak závěr celé knihy i hlavních postav působí, jako by autor nevěděl, co si počít a zároveň se nemohl dočkat, až smete Zaklínače ze stolu a bude mít to břímě už konečně za sebou, což je velká škoda vzhledem k tomu, co v předchozích dílech vybudoval. Ale i kdyby byl konec jakýkoliv, stejně by se všem nezavděčil....
I přes všechno výše uvedené bych si ságu o Zaklínači někdy v budoucnu znovu rád přečetl a jako celek bych ji případným zájemcům doporučil, jen po tom závěrečném díle mi zůstává v ústech mírná pachuť.
Za mě strhující konec série. Nejtlustější a asi nejlépe vyprávěný díl plný akce. Jediná slabší stránka (pro někoho) by mohl být dlouhý popis bitvy.
Musím říct, že na mě poslední díl působil velmi rozporuplně, příběh má nepochybně své silnější, avšak i slabší části a z mého pohledu i některé zcela zbytečné dějové linky. I když jsem se na ságu jako takovou velmi těšil, musím se asi přiklonit k tomu, že Sapkowskimu povídky seděli podstatně lépe. Oceňuji prostor věnovaný závěrečným bitvám a překvapivé rozuzlení, ačkoliv zakončení ságy na mne osobně působí zvláštně...
Často se nestává, že poslední díl série je pro čtenáře nejhorší. Ale pro mě byl... Vypadalo to, jako kdyby to autora v půlce knihy prostě přestalo bavit... :-( Ale díky předchozím dílům si mě celá série Zaklínač získala.
Kolona vysídlenců pomalu kráčela k jihu. Někde zezadu uslyšeli vysoký, zoufalý, bolestivý ženský křik.
„Geralte, ne,“ zašeptal Marigold. „Nic nedělej, nepleť se do toho…“
Zaklínač k němu obrátil tvář, kterou básník neznal.
„Plést se do toho?“ pokrčil rameny. „Někoho zachraňovat? Nasazovat život pro nějaké vznešené principy a ideály? Ne, Marigolde, už ne.“
Kruh se uzavřel, had se zakousl do svého ocasu… Pamatuji si, jak pro mě bylo při prvním čtení završení série poněkud zklamáním. Příběh ovládla Ciri, sem-tam už trochu nudící, a od ní dějové linie skákaly prostorem i časem k mnoha různým postavám, což mě tehdy štvalo. V současné době mi ty nitky životů, osudů a událostí vytvořily úchvatnou tapisérii, byť v ní několik několik útků docela neladilo. Konkrétně nemůžu tvrdit, že by mě vyloženě nadchlo naroubování ságy na artušovský mýtus. Zaklínač a jeho družina se na scénu dostávali pouze sporadicky, zpočátku s komickým nádechem, později se Sapkowski utrhnul ze řetězu, aby čtenářům vehnal slzy do očí. Co se mě týká, zasloužili si Regis, Milwa, Cahir, Angouléme a nakonec i samotný Geralt více péče od svého duchovního otce a také s padouchy si mohl pohrát důkladněji. Snad už byl pan spisovatel myšlenkami u Husitské trilogie, což dokládá velkolepý a všestranně pojatý popis bitvy u Brenny.
K uzavření hlavní linie dojde poměrně dlouho před koncem knihy - už jsem si od posledně nevybavovala, co se na zbývajících 130-ti stranách řešilo. Sapkowski vpletl do gobelínu ještě pár nití a připomněl čtenáři, že nic nekončí definitivně, svět se točí dál s námi nebo bez nás a mění se pouze kosmeticky.
Chvíli jsem s hodnocením váhala, některé scény byly úchvatné, jiné se kapku táhly... dávám 85% – pátý díl nedělá sérii o zaklínači žádnou ostudu, jde o monumentální tečku.
Tak z tohohle dílu mám dost rozporuplné pocity - některé části super, ale už je tam přidaných tolik prvků, že i na fantasy žánr je to dost nereálné :D No a ten konec, to už na mě prostě bylo moc...
Celých sedm dílů jsem si přál, aby Zaklínač ještě nekončil, v sedmém dílu jsem měl poprvé pocit, že zaklínač už nemá noc co nabídnout, Sapkowski podle mého ukončil ságu právě včas. Ale abych nebyl špatně pochopen - i sedmý díl je parádní!
Vcelku jednoduchý príbeh, klišé, ktoré bolo spracované už toľkokrát - "zabiják príšer". A pritom vás to vtiahne už od prvej stránky. Tu na konci poslednej časti hodnotím celú sériu. Sapkowski dokázal, že aj v národe výrobcov krowiek sa nájde jedinec, ktorý dokáže napísať fantasy sériu svetového formátu. Príbeh o Geraltovi nie je len príbehom o bezhlavom zabíjaní, nastolení spravodlivosti a víťazstva dobra nad zlom, ale taktiež vo veľkej miere rozoberá politické a spoločenské problémy vytvoreného fantasy sveta. Niekto by si povedal, že to je na škodu, že politika do žánru fantasy nepatrí. A možno práve odvaha Sapkowského aktívne sa zaoberať v ságe aj touto témou mu zaručila enormný úspech. Myslím, že týmto počinom si zaistil nesmrtelnosť, ktorú si určite zaslúži.
Poslední kapitola pro mě byla lehké zklamání. A zvláštní ukončení série :-|.
OBSAHUJE SPOILERY
Upřímně řečeno, nevím, co si o tom všem mám myslet a jsem rád, že jsem tuto sérii konečně dočetl. Samotná dějová linka tykající se Geralta je celkem zajímavá a čtivá, ale to je tak vše a bohužel je toho velmi málo.
Už v předchozí recenzi na díl Věž Vlaštovky jsem kritizoval způsob vyprávění, rychlé a místy zmatečné přeskakování mezi postavami a spousty nesmyslné a nezajímavé politiky. Taktéž množství kapitol a vyprávění, bez kterého by se celý příběh obešel a čtenář by to ani nepostřehl, se v tomto posledním díle objevilo opět. Znovu tím musím vyjevit názor, že toto vše mělo sloužit jen k natažení děje a vydání vícero dílů. I já jsem se místy přistihl, že po přečtení několika stránek vlastně nevím, co jsem četl, tak moc mě některé kapitoly nejen nudily, ale přímo bytostně nebavily. Jednou z těchto kapitol bylo i Ciriino putování mezi světy, které považuji za vrchol zbytečnosti a nesmyslnosti, jakožto i vyprávění o vražedném starci v lese! V čem toto bylo zajímavé? V čem toto bylo podstatné pro příběh? NAPROSTO V NIČEM! Nebudu a nechce se mi komentovat, jak autor lacině a uboze naložil s Geraltovými přáteli, ale neodpustím si okomentovat závěrečnou scénu, kdy je Geralt probodnut vidlemi. Jako really? Geralt, coby mrštný, udatný a neohrožený zaklínač nemůže kvůli davu provést úhybný manévr před letícími vidlemi? Já tedy nevím, ale docela by mě zajímalo, jak se ten házející s těmi vidlemi v tom davu napřahoval a jak s nimi házel a jaký to div, že netrefil někoho jiného :-D.
Abych to shrnul, Geralt bude i nadále mou oblíbenou postavou a mým oblíbeným hrdinou, ale jeho autor, mým oblíbeným autorem nikoliv.
Záveřečný mišmaš. Spousta politiky, skoků v prostoru i čase, dohánění zápletky. A konec mě trochu zklamal.
Končím se čtením této knihy v půlce. Pan spisovatel zradil mou důvěru coby čtenáře, že příběh o Geraltovi a Ciri je "skutečný". Pokud této knižní sérii nechtěl dát ze sebe všechno, neměl se do psaní knih pouštět a vodit čtenáře za nos, že opravdu stojí za to jeho příběh číst. Když se nad tím teď zpětně zamyslím, předchozí díly jsem četl a hodnotil plným počtem hvězd, protože jsem věřil v kvalitní zakončení. Teď jsem už jen prolistoval co bude dál a AHA. Je smutné, že někdo svoji práci tolik odflákne a neuvědomí si, o kolik času ostatní lidi tímto okradl. Nevěřím, že si Sapkowski nevěděl s příběhem rady. Věřím, že to toto je jeho (zl)úmysl. Ať už má to psaní z krku. Zaklapávám knihu a mám to z krku taky. Špatná čtenářská zkušenost.
Co se mi líbí:
- Děj Geralta a jeho společníků je zajímavý.
- Děj Ciry je zajímavý.
- Děj Yennefer je zajímavý.
Co se mi nelíbí:
- Děje ostatních postav je nezajímavý a o ničem.
-Těhletěch dějů o ničem je tam spousta.
Hodnocení: 3*
(SPOILER)
Příběh o Geraltovi a Ciri dočten...
Zaklínač, jeho svět i postavy v něm - vše bylo parádní, od čtyřky to celé nabralo neuvěřitelný spád, ale na konci se asi něco pokazilo. Hlavní hrdinové se jen tak potom všem vzdají boje a plánují sebevraždu? Nepřítel se nakonec rozmyslí, že vlastně bude hodný? To jsem trošku nedával. Ovšem nic z toho nemělo na poslední 4 stránky knihy. Možná mi něco uniklo, možná jsem byl při čtení nepozorný... Ale já prostě vůbec nemám páru o tom, co se stalo :/
Zaklínače jsem žral, ale teď se nemůžu zbavit otázky: „Proč jsem to celé vlastně četl, když stejně nevím, jak to dopadlo nebo dopadne?”
Potom mi tam taky úplně nesedělo chování Ciri - po všem, čím si pošla by měla být už chytřejší (navíc s tou její mocí), ale ne. Jen tak si nakráčí do Vilgefortzova sídla s plánem nechat se zabít...
Také musím uznat, že neustálé politické tlachání mi kolikrát úplně přerušovalo zájem číst. Nejhorší bylo to mírové jednání ke konci..
Je dobré ságu shrnout u poslední knihy, tak to tedy udělám. Někde jsem zaslechl, že pan S. je mistrem slova, což po přečtení určitých pasáží Zaklínače nemohu tak úplně popřít. Další velkou devízou je svět samotný, předrenesanční Evropou inspirované (současnými civilizačními problémy okořeněný) universum, jež je vlastně jedna velká, nutno říci krásná a nápaditá alegorie. Ale potom - vzhledem k mé adoraci Zaklínače v letech školních přichází rouhavé vyjádření!!!! - je tady autor. Ano, v autorově egu spatřuji největší slabinu celého díla, což brilantním způsobem ukázali vývojáři (především scénáristé) Zaklínače herního. Tam kde pan S. utápí čtenáře ve skrumáži sebestředných dialogů typu; Já jsem intelektuál s mečem, hňupe a budu s tebou argumentovat o svém světonázoru, i kdyby to mělo zabrat třicet stran - Nebo; Jsem silná a nezávislá žena, což znamená, že všechno, co udělám bude mít takový femme fatale nádech, že by si z toho ukápnul na botu i starý Humphrey Bogart - Nebo; Jsem nejmocnější bytost na světě, což přirozeně znamená, že se mnou chce mít každý děcko, a když už ne děcko, tak mi chce alespoň vyříznout placentu - pokračuji; vytvořili scénáristé herního zaklínače až dojemně lidské postavy a z nich plynoucí dialogy. Dal bych ruku do ohně, že za vytvářením ženských postav muselo stát minimálně několik žen (otázku žen vytvořených mužskými autory vnímám zvlášť citlivě - podle mě je prostě cítit, když o mentálních pochodech pubertální holky píše nevybrkovaný dědek), pointy jsou zde korigované a nestává se, že by jeden světonázor přehlušil celkovou kontinuitu, jak je tomu u Zaklínače knižního. Na závěr chci dodat, že jsem panu S. vděčný za stvoření tohoto universa, protože je tak nosné, jako kterékoliv pozadí čerpajících z reálné historie. Na druhou stranu bych ho chtěl upozornit (věřím že si tenhle komentář přečte!), že je hodně naivní jeho domněnka, že se jeho knihy začaly za mořem i v Asii najednou prodávat jen tak od sebe, a že s tím herní Zaklínač nemá ale vůbec nic společného. Má, pane S., to víte, že má...
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Už Věž vlaštovky byla slabší a Paní jezera je na tom zrovna tak,v některých ohledech ještě hůře. Hledání správného místa a času Ciri bylo úmorné a velice nešťastně popsané a příliš rychle za sebou. Bitevní pole rozvleklé a často se opakující,v této části knihy jsem s chutí jen otáčela stránky,než příliš zajímavější čtení. Geralt je vždy jednička a jeho linie vede, zajímavá je Yenefer, Jarre a Ciri opět baví o něco méně,kromě poslední třetiny knihy. Samozřejmě silný příběh a skvělé čtení, které by ale mohlo mít o 200 stran méně, a to mám ráda bichle!