Paní jezera
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422764/mid_pani-jezera-9xs-422764.jpg
4
3589
3589
Had Uroboros se zakousl do vlastního ocasu. Něco končí, něco začíná.Také příběh zaklínačova hledání dospěl k závěru. Ciri, Geralt i Yennefer se na pozadí krvavého válečného konfliktu konečně setkají, ovšem podobně jako v předchozích dílech ságy nelze očekávat, že věci půjdou tak snadno, jak byly naplánovány. Příběh Dítěte Překvapení, zlověstné věštby, lásky, krutosti a událostí, měnících tvář světa, se uzavírá v mohutném finále, v gejzíru imaginace, aby jednou provždy změnil fantastickou literaturu. Had Uroboros drží v zubech vlastní ocas, něco skončilo a cosi začíná...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2012
,
Leonardo
Originální název:
Pani Jeziora, 1999
více info...
Přidat komentář
Pozor na lehké spoilery ;)
Velké plus celé této série je její atmosféra. Sapkowski vytvořil svět, který je tak neuvěřitelně reálný, až z toho čtenáře možná zamrazí, protože se dostane do temného středověku bez jakýchkoliv příkras. Se všemi jeho útrapami, špínou, nemocemi, všudypřítomnou smrtí, strachem a negramotným zabedněným obyvatelstvem, stejně jako s mocichtivými arogantními politiky. Líbí se mi zpracování elfů, trpaslíků a dalších nelidí, protože máte pocit, že nečtete fantasy, že čtete něco zatraceně reálného a některé můžete klidně potkat jen tak na ulici. Na to, jak byla poslední kniha série oproti ostatním obsáhlá, se tu zas tak moc podstatných věcí nedělo. Jedna bitva, jedna menší bitka s čarodějem a co dál? Několik epizod, které ani nevím, proč tam vlastně autor dával. Musím ovšem velmi ocenit originální pojetí popisu bitvy, protože to bylo vážně špičkové a velmi živé. Ze sentimentality dávám 4 hvězdičky, i když jsem nejprve myslela, že dám jen tři. Proč? Protože mi přijde, že i přes skvělý a reálný svět, Sapkowski nedokázal plně využít potenciál postav. Máme tu Ciri a Geralta, kteří jsou hlavní aktéři. Ale pak tu máme spoustu dalších postav, které hlavní hrdiny doprovázejí - mám na mysli především Milwu, Cahira, Regise a Angouléme. Na to, že tyto postavy doprovází Geralta třemi nejobsáhlejšími knihami celé série, se od nich ničeho tak zásadního nedočkáme. Přitom jejich scény jsou pro mě rozhodně nejoblíbenější a nejzábavnější, ale místo toho, aby jim bylo dáno víc prostoru, jsou jen jakýmsi užvaněným Geratlovým doprovodem, který se občas stará, aby zaklínač na své cestě nezemřel při první přesilovce. Tohle mě na celé sérii nejvíce mrzí, protože tu bylo dáno tolik prostoru jiným vedlejším postavám, které pro čtenáře nejsou nějak důležité. A pak se stává, že v nejvypjatější finální scéně, kde hrdinové nasazují životy aby zachránili Ciri, se jejich oběť prostě přejde jako by se nechumelilo a jede se dál, protože koho by zajímaly postavy, které dělají hlavnímu hrdinovi jen doprovod. Také se v posledním díle stala spousta zvláštních zvratů a nelogičností, počínaje Emhyrovým odhalením a probuzením svědomí a konče tím zvláštním "a žili spolu šťastně až do smrti/až po smrti" (kdo ví, je to trochu, jako by si Sapkowski ze čtenářů utahoval, protože já ten konec četla dvakrát a stále to nedokážu úplně pochopit, co se tam teda stalo, jak to souvisí s příběhy povídkách atd.)
Zdá se, že jsem se trochu rozparádila, ale celkem je Zaklínač skvělá série, která stojí za přečtení, u které se pobavíte, zvláště pokud máte rádi svižné a úderné dialogy a suchý až černý humor ;)
P.S.: v knize by měla být mapa a přehled alespoň nejvyšších politických aktérů s jejich příslušností, protože tohle normální člověk nemůže stíhat, aniž by si to nakreslil :D
Poprve budu na databazi spoilerovat az se ze me bude kourit, jinak to nejde :)
Hmm, cela saga prectena behem asi 2 mesicu, tak mam v hlave trochu gulas co bylo v ktere knize.
Z Pani jezera jsem byla celkove asi zklamana. Cteni to bylo napinave jako vzdy, ale neco mi tam chybelo a neco nadbyvalo.
Spoilery:
Co se mi libilo bylo jak autor behem cele sagy 3x zminil Koral (jedno ze jmen na pahorku, popis jeji smrti a jeji ruce pomahajici na posledni ceste Geraltovi) a pritom byl jeji pribeh popsan az v Bourkove sezone. Na slavne svatbe se o 5 knih drive dozvime, ze Jarre bude mit jednu ruku. Sice tou dobou uz mel byt zamilovany do sve budouci manzelky, ale porad obskakoval Ciri..
Libily se mi Ciriny skoky v case a mistech. I tak kratky zasah do te ktere soucasnosti a vzdycky s velkym dopadem (nekdy tragickym - blechy). Nejhur jsem nesla skok k tomu dedkovi, z neho me jeste po precteni mrazilo. Moc jsem nepochopila jak bojovnici Lidi Olsi hrozne pronasledovali Ciri a najednou konec a zadna dalsi zminka.
Potom mi nedavalo smysl jak Emhyr tak rychle nasel Vilgefortzuv hrad. Moje teorie je, ze lozi zradila Fringilla Vigo, ktere Geralt rekl spravny nazev (ale zase ten neni tak blby, ne?) Proto potom pouzivala ten krem, aby se neprozradila – chystala si ho prece nekolik tydnu..
Ta slavna loze byla taky takova nelogicka, nejdriv spousta reci, jak budou slouzit jen magii a ze momentalni situace je nemusi zajimat – nezapojily se do valky. A po valce by najednou chtely zase vsude strkat cumak - kdo dostane kolik ktere zeme. Konec Filippy Eilhart byl zaslouzeny a k tomu uz vime ze Cirina skoku ze zaplaly hranice s (nevinnymi) zenami jak si pral jeden z kralu po valce..
Velke finale me taky celkem nastavalo. “Tetka” Milwa zemrela jako bojovnice, ale Cahirova smrt me vazne nastvala. Mel sve vize ve snech, Ciri si vzpomnela na jeho krasne oci a pak sup, za minutu bylo po nem :/ Chapu, ze se to autorovi nehodilo v nasledujici situaci s Emhyrem, byl by asi zajat, ale mohl se treba nekde schovat.. Regis byl muj dalsi oblibenec, ale aspon rozhodl souboj s Vilgefortzem. Nasledujici lazen Yennefer a Geralta – pochopila jsem to tak, ze konecne prijali svuj osud a hlavne byli unaveni, ale i tak by to byl divny dobrovolny konec dvou hrdinu takoveho kalibru. Ale jako, ze by Emhyr 10 let planoval velkou valku, zajeti Ciri a nasledne dite (fuj) a pak jen tak z niceho nic otocil? Probudil se v nem najednou otcovsky cit?
Yennefer a jeji prsty – premyslela, ze uz mozna nikdy nebude carovat.. a pritom se vylecila ze ztraty oci, Vilgefortzovi dorostl cely zbytek obliceje a hrudniku (a pritom nechal Lidii leta s rozbitou celisti)
Zajimalo by me kde vzal Bonhart Geraltuv vlci zaklinacsky amulet. Nemyslim, ze bylo casove proveditelne, ze by se dostal na uzemi druidu, ktere chranili “stromecky”, vzal si amulet a sel zpatky. Kdyz ani nevedeli jak a kde zemrel Schirru.
Boj u Brenny me jako holku prekvapive hodne bavil, pohled ala M.A.S.H. v polni nemocnici byl paradni. Jsem vzdycky rada, kdyz autor napise co bylo dal s vedlejsimi postavami, jak dlouho zili a jak zemreli. Smrt doktora byla smutna a te sestricky taky.. ach ta Ciri a jeji skoky.. Jsem rada, ze prezil Dijkstra.
A konec Geralta a Yennefer. Podle me, je jednorozec ozivil, protoze jednorozci se meli vyznat uplne ve vsem. A pak je presunul na nejake misto v alternativnim svete, kde si hezky zili. Jak vime z Bourkove sezony, tak se Geralt taky svym novym znamenim naucil skakat v casech (hledal ty mutanty carodejneho vynalezce). Jenom nechapu jak se dostali navstevnici na svatbu – i nezvani se tam dostali ?? A schvalne jsem si to cetla znovu a nebyl mezi nimi zadny z mrtvych, takze nas par urcite prezil.
Spoilery :).
Nikdy jsem nečetl knihu, která by kvalitativně tak skákala. Linka Nimue a tý snílky byla otřesná, část Ciri u těch elfů byla nudná a část v Toussaintu nezáživná, za to osmá kapitola (bitva u Brenny) a devátá (na tom Vilgefortzově hradu) byly dokonalý.. pak už to bylo zase slabší. Po Křestu ohněm nejhorší knížka série (Bouřkovou sezónu jsem tedy nečetl..). Hodně negativně hodnotím smrt Milwy, Cahira a Regise, to že zemřeli by mi zase tak nevadilo, ale z mého úhlu pohledu to vypadá, že se jich Sapkowski prostě chtěl zbavit.. Smrt Geralta mohla být více emotivní, na to, že zemřela postava, která nás provázela sedm knih jsem z toho moc smutný nebyl. Smrt Milwy mě zasáhla více. Spokojený moc nejsem, na poměry Zaklínače dost slabé. 80%.
Zajímavé knihy, občas jsem to nemohl odložit, jak to bylo dobré, ale některé další pasáže zas naopak, obrovská, natahovaná nuda. Pak to divné skákání časem a konec nic moc.
Neuvěřitelně obdivuji tohoto autora, protože vymyslet něco tak skvělého, jako je tahle knižní série, muselo dát zabrat. Jediný důvod proč jsem většinu knih musela hodnotit pouze 4* byl ten, že jsem se občas ztrácela, obzvláště v politických pasáží. Prostě na tohle má hlava nemá.
Po dočtení této série se už ale asi nikdy nebudu na svět dívat stejnýma očima.
Po tom Sapkowského "vyprávění oklikou" se mi bude stýskat. Mám rád, když si čtenář musí/může domyslet co a jak bylo a jak to třeba bude.
Finále plné strhujících pasáží, jsem si trochu ke konci šetřil abych ho neshltl naráz. A kdybych měl vyzvednout jednu věc, tak to bude jednoznačně Cirino bloudění časy a dimenzemi. Tam se odehraje tolik věcí majících vliv na budoucnost i minulost až se tají dech.
Supeer kniha, zde je vidět jak se autor vyvinul o kus dál. :D Jen jedna pasáž mě celkem nudila, jedná se o válečný střet. Popis bitvy moc dobrý, ale neustálí zabíhání do detailů v polní nemocnici mě celkem nudil. Ano trochu i toho nemocničního adrenalinu v polní bitvě bomba myšlenka, jen to příště nenatahovat. A to jak pak přesně umřeli i ti hrdinové z té nemocnice, to asi bych taky vynechal.
Chápu rozporuplné hodnocení jednotlivých dílů ságy. Ale po přečtení všech částí nelze jinak než dát plný počet. Ono by totiž bylo uplně ideální kdyby celá sága vyšla v jedné jediné knize, nanejvýš tak ve dvou. Tím dělením a ještě tím Sapkowského stylem, kdy píše v krátkých epizodách se totiž hodně tříští celkový dojem. Ale ten dojem, pokud si přečtete všechny díly hned za sebou, je zkrátka skvělý.
Naprosto překvapivé a dokonalé finále. Zajímavá forma vyprávění, nevadili mi skoky mezi postavami, časem a prostorem, čímž se dostávám k přeskokům Ciri, z kterých jsem byla velmi unešená a takový závěr knihy jsem opravdu nečekala! Bylo mi líto osudu některých hrdinů, ale co mě opravdu rozhodilo, byla skutečnost, že se hrdinka musela zpovídat lóži a všichni pro ní chtěli prakticky to stejné.
Začátek knihy mě trochu vyděsil svým stylem vyprávění. Moc mě to nebavilo a doufala jsem, že takto nebude probíhat celý děj. Naštěstí se tak nestalo a vše se rozeběhlo tak, jak jsem si zvykla v předchozích dílech.
Ciriiny přenosy mezi světy, Ciri u Elfů, průběh války - to byly části knihy, které srazily jednu hvězdičku z hodnocení.
Čekala jsem, jak se autor z toho všeho vymotá, když přihlédnu k posledním kapitolám II. dílu série. Takový konec jsem ovšem nečekala a musím smeknout - popasoval se s tím dost dobře. Jen si musím ten druhý díl znovu vypůjčit a svatbu si přečíst znovu, protože teprve nyní budu vědět, kdo všechno se jí zúčastnil a jaké nepředloženosti v její předvečer vyváděl :-)
Série jako celek se mě bavila a opravdu jsem nerada, že vše skončilo.
Tak i já se přidám k tak trochu zklamaným čtenářům, ne ovšem celé ságy, to ani zdaleka, pouze posledního dílu. Jak strašně nadšená jsem byla z Věže vlaštovky, kde mě vůbec ale vůbec nic nenudilo, několikrát jsem se opravdu od srdce zasmála a říkala si, že autor si očividně i připravuje půdu pro naprosto epický konec, tak jsem možná až příliš očekávala od posledního dílu, kde jsem se těšila, že navzdory obvyklým pomalým úvodním rozjezdům, na to autor vlítne a všechno hezky dokončí. No, Artušův svět mi hned na úvod trochu vyrazil dech. Postupné objevování střípků legendy v podání Nimue a její společnice mě taktéž trochu zarazilo, nicméně jsem si řekla, že je to vlastně pěkná změna formy vyprávění a i když to na můj vkus trochu zdržovalo, přetrpěla jsem to. Později, když se Nimue splnil její sen z mladých let, tak mě to i dost dojalo a tuto linku v mých očích ospravedlnilo.
Ovšem jak již bylo zmíněno, putování Ciri po všech možných světech a časech byl i pro mě trochu maglajz, připadala jsem si jako na tenisovém utkání, doprava, doleva, doprava, doleva... Říkala jsem si, že jestli se ještě jednou přenese někam blbě, tak přestávám číst, protože mi z toho hrábne... No, přenesla se ještě asi tak 3x a já číst nepřestala, tohle zase Sapkowskimu nikdo neupře, ví, jak připoutat ke knize čtenáře řetězem.
Honba za Ciri a jejími... ehm, určitými orgány... Taky už toho na mě bylo trochu moc, hlavně u elfů mi to přišlo obzvlášť úchylný. Říkala jsem si, že by už taky mohli dát tý holce pokoj, je to fakt chudák. Bitva mě zase tak moc nefascinovala, ačkoliv byla podána jistě mistrně, přeci jen jsem holka a ten popis byl na mě až vyčerpávajícně podrobný. Politika... oproti jiným dílům, kde z těchto konverzací většinou vyplývaly nějaké důležité, pro děj podstatné události, zde byla opravdu místa, kde jsem četla a neodnesla si z toho nic než změť jmen, titulů, oblastí a tak dále...
SPOILER
No a konec? Tak ten je pro mě temný se vším všudy, počínaje už pomordováním Gearltovy party. Doufala jsem, že Cahir Bonhartovi aspoň pořádně zavaří, když už se konečně ke své vysněné Ciri dostal, že překvapí... Takovejhle předem prohranej souboj, do kterýho ho autor poslal bezmocnýho jak nemluvně, to mě fakt naštvalo, takovej bojovník a hrdina a on s ním zamete ani ne za minutu snad... Sebevražedná Milwa, zničehožnic vykrvácející Angouleme... A Regis... Přijde mi, že takový konec si nezasloužili. Ale osudu holt neutečeš, jak ví i Geralt. :/ Smrt fakt k naštvání. Musím ale říct, že pogromy a hony na nelidi mě "nadchly" ve své pravdivosti. Podobnosti můžeme vidět i v tom našem světě... Konec s Geraltem a Yennefer vlastně nevím, jak si mám vyložit. Tedy tuším, ale nejspíš nechci. A možná to je účel, aby si každý mohl vyložit to, co je mu předkládáno, po svém. No a co se týče Ciri... Pro mě je to sice smutné, že to takhle skončilo, ale na druhou stranu mi přijde, že pro ni to vlastně bylo to nejlepší řešení. Zde ji nikdo nezná, nikdo se za ní nepožene kvůli dítěti, krvi, odměně, politice... Má šanci se doopravdy zamilovat do někoho, kdo ji bude milovat na oplátku a nebude ji chtít zneužít. (Jinak ten šok s Emhyrem ala Ježkem... tak to mi dobře vyrazilo dech, nečekala jsem to ani náhodou!! Už jsem jen čekala, odkud vyleze chaluhama obrostlá Pavetta, která přežila na dně Sedny a přidá se do děje. P.S. V tý rodině jsou fakt zvrácenýýýý. Tohle byla zdaleka ta nejnechutnější představa v celé knize. Ble.)
Zkrátka a dobře, Zaklínačská sága mě nadchla, určitě se k ní s radostí vrátím, svět a příběh je to vynikající. Poslednímu dílu vyčítám jen zdlouhavé (i oproti ostatním dílům opravdu zdlouhavé) pasáže, které by zde na můj vkus mohly být v kratší podobě, a v podstatě to, že trochu nesplnil má očekávání. Nicméně i tak určitě stojí za to ho přečíst až do konce.
Sapkowského svět se mi moc líbí, každou z knih jsem přečetl skoro jedním dechem.
Že je tento díl hodnocen o 3% hůř, než jeho předchozí kolegyně? Pro mne teda ne. Přečtěte si tu bitvu ještě jednou, ano?
Vše musí někdy skončit. Úplně vše.
To docela časté přeskakování v čase mi dalo zabrat, ale musím uznat, že celkově byl závěr vydařený. Zaklínače zařazuji mezi své srdcovky
Dočteno a spokojenost :) jen jednu hvězdičku ubírám za to, jak se neustále někdo pokoušel se Ciri mít dítě ;) to bylo až moc už na mě asi :/ ale jinak jsem ráda, že jsem dočetla. Rozhodně mě konec dostal.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec...
Ach joooo, já nechciiiiiii!!! Byl to neuvěřitelně fantastický příběh. Geralt, Ciri a Yennefer se stali za tu dobu mou knižní rodinou. Zamilovala jsem si je a myslím, že dlouho na ně nezapomenu. Bylo mi s vámi krásně! Díky Sapkowski :)
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
"Sapkowski je arogantní kretén." Prohlásil o autorovi Zaklínače Dmitry Glukhovsky. A já s ním bohužel musím souhlasit. Protože stejně jako má Sapkowski složitý vztah ke studiu CD Project Red, tak já mám složitý vztah ke spisovateli samotnému.
Začněme u něho. Sapkowski již při své původní a kriticky zásadní první smlouvě na prodej práv pro vytvoření PC hry ve své aroganci požadoval pevnou jednorázovou sumu, protože si myslel, že hry jsou nesmysl a nemají šanci na pořádný úspěch, takže nechtěl riskovat. A teď samozřejmě, když jsou zisky z her v řádech miliard dolarů, tak v Sapkowskim vaří krev, jaký byl idiot, že si řekl jen o několik desítek (!!!) tisíc. A z této zášti se pak rodí veškerá jeho averze k PC hrám a především tedy hernímu Zaklínači. Pak z něj v zoufalství padají takové nesymsy, jako například jeho stěžování si, že mu hry ubírají čtenáře a nebo že hry parazitují na jeho slávě. Vše jen ze zahořklosti, že si nechal takto naprosto fatálně proklouznout mezi prsty kšeft svého života. Přesto o kvalitách ani herního ani knižního Zaklínače nikdo nepochybuje. A bezpochyby se Zaklínač celkově stal celosvětovým fenoménem a senzací až po vydání her, především tedy 3. dílu.
A stejně složité to mám já se Sapkowskim. Přestože ho mám ve veliké oblibě za to, že Zaklínače stvořil, štve mě svou arogancí a kopáním okolo sebe jen proto, že není ochoten veřejně uznat svou chybu a místo aby hloupě plácal, tak by raději měl tvůrcům her vzdát hold a uznat jejich dobrou práci, stejně jako vzdali hold oni jemu tím, jak dobrou (a věrnou předloze !) práci odvedli.
NETFLIX chystá film. Jsem si jistý, že Sapkowski se poučil a nebude už debil a nechá si pořádně zaplatit. A já se vsadím, že v takovém případě nebude mít s ničím problém a bude spokojený. Uvidíme.
Teď k samotné knize. Zde se opět vrátím k aroganci spisovatele. Pět knih velkého příběhu, pět knih napětí a očekávání a pět knih byť rozvláčné, přesto určité gradace. A ve mě zbyl po posledním díle jen pocit, že to Sapkowski při samém závěru dost odflákl a že jsme si my, věrní čtenáři, zasloužili trochu víc, než jen takové vyšumění.
Vrchol pokrytectví Sapkowskiho je pro mě Bouřková sezóna, tedy poměrně nový díl o Zaklínači, přestože kdysi autor tvrdil, ze ságou o Ciri vše končí. Ale právě po úspěchu Zaklínače v poslední době zřejmě ucítil potřebu se také ještě sklouznout. A na té knize je to znát. Fanoušky sice bude bavit stále, ale ta kvalita šla rapidně dolu a je vidět, že kniha vznikla samoúčelně. A to je mi dost líto, především proto, že Glukhovsky má prostě pravdu. Sapkowski je arogantní kretén.
EDITACE 6.10.2018 - Sapkowski žaluje studio CD Projekt o 360 milionů korun. What a greedy bastard