Paní jezera
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504415/bmid_pani-jezera-mSi-504415.jpg
4
3584
3584
Had Uroboros se zakousl do vlastního ocasu. Něco končí, něco začíná. Také příběh Zaklínačova hledání dospěl k závěru, Ciri, Geralt i Yennefer se na pozadí krvavého válečného konfliktu konečně setkají, ovšem podobně jako v předchozích dílech ságy nelze očekávat, že věci půjdou tak snadno, jak byly naplánovány. Příběh Dítěte Překvapení, zlověstné věštby, lásky, krutosti a událostí, měnících tvář světa, se uzavírá v mohutném finále, v gejzíru imaginace, aby jednou provždy změnil fantastickou literaturu. Had Uroboros drží v zubech vlastní ocas, něco skončilo a cosi začíná.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , LeonardoOriginální název:
Pani Jeziora, 1999
více info...
Přidat komentář
*SPOILER* Velké zklamání.. V předchozích dílech jsem si nesmírně oblíbil Geraltovu družinu, její propracovanost a různorodost. Nejde ani tolik o to, jak skončili, ale že se jim příběh vlastně až na ten konec skoro nevěnoval a namísto toho sledoval nepodstatné události a začínal s novými linkami. Bylo to zkrátka příliš přeplácané, přeskakující, chaotické a otevřené.
Konec knihy byl pro mě zcela nepochopitelný. Vůbec nevím, jak autor myslel celou tu šarádu s Koníkem a loďkou. Kdo je živý a kdo ne? Připadal jsem si, jako když autor nutně potřebuje na záchod a už se nechce vracet k rozepsanému, tak rychle zkusí něco našroubovat na něco jiného, ať má hotovo :)
Některé věci nedávaly snad ani smysl. Doteď se divím rozporuplnému chování Geralta a Yenn. Skutečně bych do nich nikdy po tom všem neřekl, že dobrovolně spáchají sebevraždu, a že se nebudou, zejména Yenn, bít.
Největší peklo byla asi všechna ta zbytečná a chaotická politika, tedy, hned za cestováním mezi světy - zmínka o moderním Londýně byla už jen taková facka, aby si člověk uvědomil, že s poutavým fantasy autor skončil před několika díly.
(SPOILER)
pro mě byla kniha zklamáním na konci více otázek než odpovědí navíc mi tam vůbec nesedí Camelot a co Ciri říkala o svatbě Geralta a Yennefer. Nevím jestli jsou mrtví nebo živý. Protože v Meč osudu jsou všichni živý a v normální světě tady je to popsáno spíše jako svatba duchů nebo co. Další co mě v ději nebavilo byli politické části ty jsem ani nečetla spíše jen přelétla očima a vrátila k hlavní dějové lince.
Kdyby se kniha nezabývala tolik zbytečnými odbočkami a pořádně se soustředila na hlavní postavy byl by zévěr mnohem lepší. Za mě dost zklamání autotra už asi tato sága omrzela a tak to chtěl rychle ukončit a bylo mu jedno jak i když tím pořel předešlé díly.
Skvělý závěrečný díl. Začátek trochu pomalejší, ale druhé 2/3 knihy perfektní.
(SPOILER)
Začátek knihy byl oproti ostatním dílům nejslabší. Po slabém úvodu se už ale opět vracíme k ústředním postavám Geraltovi, Ciri a Yennefer.
Tady musím poznamenat, že osobně nejsem fanouškem cestování časem, mezi dimenzemi apod., protože si myslím, že je strašně těžké, pokud se něco takového zakomponuje do příběhu, aby počínání postav stále dávalo smysl a případně nevznikaly žádné mezery v ději. Myslím, že tady to bylo provedeno poměrně dobře, ale byla bych spíš radši kdyby se tomu autor vyhnul. Chápu, však, že někomu se právě toto mohlo na knížce líbit.
Nejlepší část z celé knihy byla za mě bitva u Brenny. Přeskakování pohledů mezi zúčastněnými bitvy, vojenskými žáky a půlčíkem v polním lazaretu bylo provedeno, tak aby čtenář chtěl dále a dále pokračovat v čtení. Sapkowski zde opět ukázal jak dobrý spisovatel je.
Po ale skvěle napsané bitvě, přišla porážka Vilgefortze a s ní přišlo i mé utrpení. Ciri přijíždí do Vilgefortzova hradu za účelem vysvobození Yennefer. Nakonec je ale sama zajata Vilgefortzem, který ji chce zneužít k získání ještě větší moci. Do této doby jsem si knihu užívala, jenže najednou se z ničeho objeví Geralt právě včas aby všechny na poslední chvíli zachránil. Během záchrany umře Milwa, Cahir, Regis i Angoulême. Milwina smrt je podle mě jediná napsaná dobře a smysluplně a tak, aby z čtenáře dokázala dostat nějaké emoce. Ostatní smrti jsou pak buď zbytečné a nebo postrádají smysl. Kdyby totiž Cahir, Angoulême a Ciri bojovali proti Bonhartovi od začátku společně nikdo by nejspíš nemusel zemřít. Regis je pak zavražděn Vilgefortzem, který je následně zabit Geraltem. Jakto že tak silný a schopný mág dokáže přemoci staletí starého upíra Regise, ale neporadí si s Geraltem?
Ještě horší pro mě však bylo odhalení, že Emhyr je Duny, tedy Cirin otec. Celé odhalení bylo vyřčeno strašně rychle, takže nakonec nemělo na čtenáře nějaký větší vliv. Navíc Duny celou dobu toužil po Ciri a nakonec se jí vzdal tak snadno a rychle, že to nebylo vůbec uvěřitelné.
Další kapitola o Cintranském míru a osudech vedlejších postav mě nebavila, jediné co se mi na ní líbilo, bylo setkání Borease Muna, Dijkstry a Isengrima.
Geraltovou smrt jsem očekávala a byla jsem s ní smířená. Řekla bych, že by to bylo i dobré zakončení série. Jenže autor neskončil u toho a Geralta a Yennefer oživil, k tomu všemu ještě přidal nesmyslné zapojení příběhu o Camelotu.
Kdybych měla hodnotit celou sérii, tak bych řekla, že je to jedna z nejlepších fantasy sérií, co jsem kdy četla, proto mě ještě o to víc mrzí tak špatný poslední díl. Série i přesto stojí za přečtení a vřele ji doporučuji.
Kouzlu Zaklínače jsem nepropadla. Dvě knihy jsem si přečetla a zbytek poslouchala. Ciri mě upřímně štvala... díky tomu, že děj skáče z jednoho hrdiny na druhého, tak jsem se občas ztratila... konec byl pěkný, až mi skoro ukápla slza za všechny padlé lidí, kteří umřeli na Stygga. Celkovou ságu bych hodnotila 3,5 hvězdičky, ale tím, že nejde dátpůl hvězdy, tak dám 4 :-) musím uznat, že spisovatel měl děj skvěle propracovaný.
Fantastické zakončenie fantastickej série. Vez vlastovky mam radšej ale toto je stále výborne napísaná kniha. Dakujem pán Sapkowski.
Po několika měsících poslechu audioknih v podání páně Fingerova jsem konečně dospěl k závěru... A musím říct, že celkový dojem je opravdu skvělý. Dokonce si myslím, že v audiopodobě vynikne Sapkowského umění ještě více než na papíře - v těch desítkách hodin poslechu v autě totiž zmizí ten rozvleklý dojem z mnoha nevýznamných odboček z hlavního děje, který vytýkají někteřá ostatní komentující a vznikne z toho všeho báječná rozhlasová hra.
Užil jsem si v posledním díle mistrovy odbočky všechny do jedné: elfskou zemi ve válce s jednorožci, nahlédnutí do krvavých příběhů polního lazaretu pod vedením chirurga-půlčíka, výuku kadetů o historiích bitev Nilfgaardu a severu, příběh kocoura roznášejícího mor, sira Gallahada. Nádavkem jsem dostal i hlavní linku, v níž se znovu objevují ogaři Zoltan Chivay a Yarpen Zihrin a samozřejmě náš mlčenlivý hrdina Geralt. Zkrátka a dobře, v posledním díle jsem dostal vše, proč mám Zaklínače rád a k tomu mnoho zajímavého koření kolem.
A při poslouchání závěrečných peripetií v Rivii ve stínu aktuálních událostí z washingtonského Kapitolu mi šel mráz po zádech - činy pánů v zednické haleně a ševcovské zástěře mne skutečně nenechaly chladným. Do tohohle podobenství o temných zákoutí lidské duše jsem musel dospět až věkem. Terry Pratchett ve se ve svých pozdějších dílech též věnoval rasismu (či chcete-li druhismu), ale to co nám zde v závěru servíruje pan Sapkowski je opravdu k zamyšlení.
100%!
Právě dočteno. Úplně ve mě víří pocity z toho, jak všechno skončilo. Takový konec této knihy jsem opravdu nečekala. Trošku jsem čekala podobný konec, ale ne tak, jak byl podán. Když však odhlédnu od konce, tak mi přišlo, že šlo o nejslabší knihu ze série. Alespoň podle mě se zbytečně moc vše vleklo a natahovalo, tedy hlavně ty nepřímé dějové linky. Ději chyběla svižnost. Proto nedávám všech 5 hvězdiček, nýbrž 4. Je škoda, že se příběh Zaklínače nezakončil trošku lépe napsanou knihou. Protože, co vím z předchozích dílů, autor uměl udržet čtenářovu pozornost po celou knihu. U téhle to však nezvládl.
Podle mě nejlepší díl Zaklínače. Kdybych hodnotila celou sérii tak taky 5*. Děj rychle ubíha, je to celkem dobře napsané a chvílemi dost vtipné a hlavně jsou v Zaklínači skvělé postavy.
Konečně poslední díl ságy. Na začátku si čtenář musí zvyknout na jiný styl vyprávění. Objevují se zde jiné postavy z jiné doby, pro něž je příběh Ciri, Geralta a Yennefer jen dávná minulost, a který ony dávají dohromady pomocí svých poznatků z historie, legend, pohádek a díky moci nahlížet do minulosti (i ony mají magickou moc). Takto je to asi prvních 50 stran, takže oproti ostatním postavám, které se také v sáze vyskytují, aby příběh podávali ze svého pohledu, zde mě aspoň ta hlavní postava a její příběh zaujaly i kvůli tomu, že jsem se o ní víc dozvěděla. Pak už se vše zase vrátí k normálu a znovu sledujeme děj „v přítomnosti“. Linka Geralta, Ciry a Yennefer mě bavila nejvíc. U Emhyra mi samozřejmě na konci spadla čelist, ale hodně mi vadilo to, jak se vůči Ciri zachoval – postrádalo to jakoukoliv logiku, protože celý ten příběh byl v podstatě skoro o tom, jak chce získat Ciri. Bohužel i zde se objevuje hodně vedlejších postav se svými příběhy, které bych klidně osekala. Nebavily mě bitvy, ani politické plány a ani popis toho, jak to bylo po bitvě. To, co jsem se chtěla dozvědět, jsem se stejně nedozvěděla, tak to pro mě byla jen vata okolo. Obzvlášť popis toho, co bylo bitvě, se mohl vynechat. Pro hlavní příběh to nemělo přidanou hodnotu, bylo to spíš filosofické povahy – že ani po bitvě politikaření nekončí, že nevraživost přetrvává a že někteří hrdinové bývají opomenuti jen kvůli svému původu. Jinak za samotný konec ubírám hvězdičku. Opět jsem z něho byla zmatená – co se stalo, kde to jsme? A především, co ta poslední povídka z Meče osudu?
Pokud budu hodnotit celkově ságu, tak byly tam lepší díly, horší díly, ale číst se to dalo. Samotný příběh Ciry a Geralta je zajímavý, ale někdy mu docházela šťáva. Přišlo mi, že autor se snažil vytvořit epické a poučné dílo, ale jak chtěl obsáhnout vše, tak děj ztratil na atraktivnosti. Každopádně hodně bych to celé osekala a vymazala nadbytečné, okrajové postavy s jejich příběhy. A i ty důležité postavy a jejich linky bych udělala zajímavější. Třeba Čarodějnický spolek mě nebavil už od první chvíle, kdy se v sáze objevil, a Vilgerfortzova i Emhyrova linka byla typickým vyprávěním z pohledu padoucha, která ukáže jeho myšlenky, ale celkově děj moc neposouvá. Také bych nemíchala tolik styly vyprávění, když už chce autor příběh vyprávět jinak, tak ať je to tak ve všech dílech a ne nějakých a ať je to aspoň důležitá postava, ne jen někdo, kdo se tam jen mihne a jinak nás nezajímá. Také bych přidala víc porobností o zajímavějších věcech a ne o těch okrajových – třeba o samotném konci, o tom, co přimělo Emhyra jednat, tak jak jednal, a i o tom, jak se naučil Bonhat tak dobře bojovat. Celkem za mě průměr.
klasika, kterou musí znát každý milovník fantasy, kdo nečetl, musí ihned napravit. Geralta nejde nemilovat.
Serie, ke které se vždy ráda vracím.
Ciri musí opět uniknout z věže vlaštovky, do které se úporně snažila dostat, jelikož s ní má kde kdo své plány, uniká do jiných časů a světů.Opět se všichni nahání po všech čertech, aby se našli a vzápětí se zas loučili.Vše vrcholí krvavou bitvou na hradě Stygga, čímž příběh ovšem nekončí, konec ještě všechno zamíchá a jako u Urobora se vše prolne v jeden celek, jak minulost, přítomnost, tak i budoucnost až z toho člověk neví, kde mu hlava stojí.
Kruh se uzavřel a had Uroboros se zakousl do svého ocasu. Jednotlivé střípky příběhu se slily dohromady a utvořily dokonalý obraz. V posledním díle dojde k závěrečnému souboji na hradě Stygga mezi Geraltem a Vilgefortzem a to jak kniha dopadne a zda dojde k setkání Gerala, Yeneffer a Ciri si musíte knihu sami přečíst. Strhující zakončení celé série
Kromě opravdu skvělé, naturalistické kapitoly o bitvě u Brenny, se mi Paní jezera líbila ze všech dílů nejméně. Nechápu, proč se polovina závěrečného dílu celé série soustředí na nedůležité postavy (Nimue, Condwiramurs, Auberon, Eredin, Fringilla atd.), namísto těch, o nichž sága o Zaklínači pojednávala od začátku. Úplný závěr, konec osudů Geralta, Yenny, Ciri a Triss působil zkratkovitě a odbytě.
Dúfal som vo veľké finále, ale namiesto toho som dostal veľké ..... .
Škoda. Autor buď ztratil dych, alebo ho tak tlačil termín vydania, že sa na to ..... .
Tento diel podľa mňa ani nemusel byť a celej sérii by to iba prospelo. Zredukovať hlušinu a všetko stlačiť do troch výnimočných dielov. Lenže po vojne je každý generál.
Od prvej knihy pracne gradované poslanie Ciri a jej Sudby, vyšumelo neviem kam. Namiesto toho musíme sledovať jej nudné cestovanie v čase a odrážanie útokov o jej insemináciu, Geraltove prázdniny v rozprávkovom údolí, rozťahanú poslednú bitku veľkej vojny a zopár stránok zaplnených neoriginálnou výpožičkou z Artušovskej legendy. Samo osebe by to bola výborná kniha poviedok, ale ako rozuzlenie veľkolepej ságy je to žalostne nedostačujúce.
PS: fakt bolo nutné aby celá družina tak blbo skapala ?
Tento díl se mi líbil více než předchozí, ale ty politické části mě opravdu nebavily :-( Zbytečně dlouho popisovaná velká bitva. MYslím, že je příběh už zbytečně natahovaný.
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Bohužel trošku pomalejší tempo a hlavně velice dlouhý závěr. Jinak ale výborná kniha.