Paní komisarka
Jindřich Šimon Baar
Chodská trilogie série
1. díl >
V Chodské trilogii, jejímž je Paní komisarka nejzdařilejším dílem, oslavil J.Š.B. své rodné Klenčí a celý chodský kraj a jeho národní a sociální uvědomění v době předbřeznové. Dramatické těžisko románu je ve vnitřním a vnějším zápase kněze, klenečského administrátora Petra Fastra, který nakonec pro své vlastenectví a osvícenství musí opustit Klenčí a odejít do rodných Domažlic. Už v tomto díle vybuchuje spor o "lůsy" (který je hlavním thematem dalších dvou dílů trilogie) mezi sedláky (z nichž nad jiné vyniká hlavně uvědomělý Král a divoký, ale v jádře dobrý Klika) na straně jedné a německou radnicí, cechy a chalupníky na straně druhé. Celé dílo je nazváno podle Boženy Němcové, kterou Baar uvádí do děje v jejím srdečném sblížení s chodským lidem a krajem. "Jako historický obraz zápasu našeho lidu v národním a politickém revolučním kvasu r. 1848, jako odraz pokrokových snah českého kněze, jako příklad vypravěčského umění přirozeně splňujícího požadavek lidovosti zůstává Paní komisarka dnešku jako nejživější hodnota a odkaz celého Baarova díla ..."... celý text
Přidat komentář
Jak už přede mnou napsala Dalia1769 a Lukas5373. Velmi pěkné a příjemné čtení. Z knížky samotné je cítit klid a pohoda, i když děj rozhodně klidný a pohodový, zvláště ke konci, není. Udělala jsem si výlet do Klenčí a na Čerchov a chtěla jsem se o tomhle kraji dozvědět víc.
Bylo to velmi příjemné, především těmi dobovými reáliemi a výrazy, stejně jako popisy krajiny.
První díl chodské trilogie nás přivádí do autorova rodného Klenčí na podzim a v zimě. Na pozadí děje popisuje velmi zajímavě lidové zvyky, nicméně hlavní dějová linka se věnuje českým sedlákům a jejich vztahu k německým přistěhovalcům. Tomu vévodí rozhořívající se spor o lesy.
Chvílemi je Baar velmi popisný, což prozrazuje, že Chodská trilogie pro něj nepochybně byla srdeční záležitostí.
První část trilogie, jejíž zkrácenou verzí je "Na Chodsku od jara do zimy" a ještě více zkrácenou "Hanýžka a Martínek", která se soustředí na dětské postavy. Určitě stojí za to přečíst si celou trilogii. Tato část zahrnuje léta 1845-48 a krásně popisuje nejen každodenní život v Klenčí, zvyky, tradice, zemědělské práce, ale i počátky sporů mezi sedláky na jedné straně a řemeslníky a chalupníky (často německými) na straně druhé. Zajímavým ozvláštněním je epizodická přítomnost Boženy Němcové v době jejího pobytu s manželem v Domažlicích. Krásné čtení!
Zajímala by mě skutečnost. O Němcové už toho bylo tolik napsáno a čím je doba pokročilejší, názory na ni se liší. Jisté je, že zanechala odkaz doby, ať už byla jakákoli, milovala svou vlast, a to je obdivuhodné.
V příběhu jsem trochu viděla paralelu k dřívějším událostem, které líčí Jirásek v Psohlavcích. Opět Chodové (tentokrát jen jejich část – sedláci, reprezentující ryzí češství) musí čelit bezpráví a útlaku a bojovat za svá práva. Opět je ve hře vzácná listina, opět se bojuje proti Němcům, opět se objeví vůdce a hrdina, tentokrát to není Kozina, ale Král. Samozřejmě nechybí líčení venkovského života (i když Klenčí je oficiálně městečko) v první polovině 19. st. se vším, co k němu patří (zvyky, tradice, víra i pověry, těžká práce, nářečí, příroda, vztahy…). Postavy, které se mihnou v Hanýžce a Martínkovi, jsou zde představeny šířeji (zajímavou postavou je např. P. Faster). A bonusem je paní komisarka – zidealizovaná Božena Němcová.
Zajímavá kniha o Chodsku. Historie, zvyky, život na vesnici.. Určitě si přečtu i další dva díly.
Tuto knihu jsem četla jako povinnou četbu. Líbí se mi, jak je zde popsána paní Božena Němcová. Zaujala mě natolik, že jsem si k ní dokoupila další dva díly, abych měla trilogii komplet. Zatím jsem četla tuto trilogii 2x.
Přestože mě kniha odrazovala svým názvem "paní komisarka", zjistila jsem, že se jedná o ženu komisaře celní správy Josefa Němce, spisovatelku Boženu Němcovou, a nakonec se mi velmi dobře četla. Jedná se o mírně zidealizovaný pohled do života lidí v Klenčí pod Čerchovem v polovině 19. století, kdy jsou zachyceny jak tradiční zvyky a soužití lidí s přírodou, tak i společenský život a spory mezi jednotlivými skupinami obyvatel a mezi Čechy a Němci. Postavy jsou velmi věrohodné a je vidět, že autor prostředí důvěrně zná a miluje tento kraj.
Nečekala jsem až do podzimu, abych si v příslušném čase opět jednou přečetla tento díl chodské trilogie. Vždy na Velikonoce vytáhnu díl druhý, abych si našla příslušné tradiční sváteční pasáže (popisy svátků a lidových slavností jsou nádherné), začtu se, pokračuju plynule k Lůsům a obloukem se vrátím k prvnímu dílu. Můj věčný koloběh již asi od 15 let. Mám tuhle trilogii hodně ráda. Nádherně vystižený, popsaný a autorem prožitý čas druhé poloviny devatenáctého století vtáhne každého, kdo má smysl pro dějiny, pro spjatost s vlastními předky. Život tenkrát nebyl lehký, i když dnes se nám jeví idylický. Jejich stresy jistě nebyly takové, nebyli přehlceni protichůdnými informacemi a soustavně někým ohlupováni, na druhé straně žili nesrovnatelně méně pohodlně a komfortně a stačila neúroda a extrémní výkyv počasí a měli plné ruce práce s přežitím. A panstvo je drželo u huby. Celým dílem prostupuje obrozenecký duch té doby a postava velmi, velmi zidealizované B. Němcové, až se člověk musí smát. Kdyby ona nebyla tak hezká, hodně by jí toho neprošlo vůbec. Na Baarově popisu je vidět, že z ní ti chlapi byli úplně vedle, nedivím se že, jak víme z jejího životopisu, se s ní méně pohledná Karolina Světlá rozhádala. Čtěte, sice staré, ale žádná vyčpívka to není!
Nadšení. Doporučuji číst však jen těm kteří k takové knize nepotřebují ani doporučení ani komentář. A zjevně ( ne)málo nás. Už teď vím že je škoda že autor dílo bohužel nestihl dokončit..
Douška: Navíc mi tato trilogie přišla 21.2. z antikvariátu, tj.na mezinárodní den mateřského jazyka. To se někdy dějí náhody.
Opomenu místa, která se okopírovala do knížky Hanýžka a Martínek, protože ta jsou poeticky dětská, protože zbytek této knihy je o politice, což mně osobně prostě překáží.
Buď ať je to jen o životě děcek, nebo politice.
Těšila jsem se na to, ale zklamání.
První díl trilogie o vesnici Klenčí v Českém lese na Domažlicku. V kraji, ve které dříve proběhlo chodské povstání v čele s Janem Kozinou. Kniha se odehrává později, před revolučním rokem 1848. Je o boji české komunity proti rozpínající se německé. Hlavní postavou je Hanýžka (alias Baarova maminka jako dítě) a my pozorujeme život na vesnici jakoby z jejího pohledu. A taky z pohledu faráře Fastra, který také sleduje pomalu se rozdmýchávající národnostní rozbroje. Název a obálka trochu lžou, protože Božena Němcová má v knize pouze krátká camea.
Tento typ knihy osobně označuji kategorií "těžký život na vesnici". Dozvíte se jak se žilo v Chodsku v první polovině 19. století. Jak se slavily svátky v různých obdobích roku, atd. J. Š. Baar byl určitě hodný, inteligentní katolický kněz, který se scházel s učiteli a dalšími představiteli obce, ve které žil, ale kniha kterou napsal je pro mě prostě příliš obyčejná. Postavy jsou jednoduché, a pro mě nejsou ani nijak zajímavé. Snad mi tam i chyběl nějaký záporák, nebo nějaká pořádná zápletka. Možná děj získá trochu šťávu v dalších dílech, ale nevím jestli si je budu chtít přečíst. Každopádně pokud máte rádi jednoduché, příjemné knihy o životě na vesnici, tak se vám kniha nejspíš bude líbit, jako většině ostatních recenzentů. Já zůstávám u trochu drsnějšího a tajuplnějšího Klostermanna.
Mám po dědečkovi, moc se mi líbí celá trilogie, krásné vyprávění o životě chodských vesničanů. Zajímavý popis lidových zvyků i historických událostí. Vřele doporučuji.
Výborný román z CHodska ! Miluju knihy tohoto typu.... dobře se čtou, jsou ze života a příjemné.... pro zimní večery.
Mě se moc líbila, mám ráda knihy ze starších dob, kdy se "podíváte" jak se žilo dřív. I když se začal spor o Lůsy, pro mě to bylo pohodové čtení a chystám se i na Osmačtyřicátníky a Lůsy :)
Kdo by si myslel, že jde o román o Boženě Němcové, bude zklamán, přestože název by tomu nasvědčoval. BN je zde jen velmi okrajovou postavou, je jen párkrát zmíněna, a to celkem bezvýznamně. Jinak ale velmi pěkné čtení o životě na Chodsku cca v polovině 19. století. Pokud máte rádi knihu Hanýžka a Martínek, přečtěte si Paní komisarku, protože v ní opět najdete postavy těchto dvou dětí, Hanýžka je hlavní postavou knihy (je to mj. pozdější matka J.Š. Baara).
Ze všeho, co bylo o díle psáno, jedno přece jen nebylo uvedeno, což dle mého názoru bylo hlavní myšlenkou. Tou je nepochybně národnostní otázka a je jí až do dnes. V předrevolučním období (1848), do nějž je příběh zařazen, tlak němectví na úřední pozice způsobil v Klenčí rozkol mezi česko-národním obyvatelstvem, mezi sedláky a chalupníky. Nemohu než konstatovat, že problém "němectví" i když jinak, stále zůstává.
Historický fragment ze života Chodské vesnice Klenčí.
O Chodské kultuře, o lidových zvycích, o tom, jak vznikaly pověry, příběh Koziny a Lomikara Chodskýma očima, o životě v drsné krajině a prostých a čistých lidských srdcích.
Štítky knihy
vlastenectví rok 1848 kněží národní obrození české národní obrození Chodsko katoličtí kněží historické romány český venkov Božena Němcová, 1820-1862
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jan Cimbura |
| 1972 | Hanýžka a Martínek |
| 1965 | Paní komisarka |
| 1969 | Holoubek |
| 1975 | Osmačtyřicátníci |
Celá tahle trilogie, je velice povedená. Autor nás čtenáře zavedl do míst, která jsou plná osobitého folku, namáhavé lidské práce, českého furiantství, rozkolu mezi "takzvanými místními a cizími obyvateli..." A to vše ještě více podtrhla a umocnila i dobová mluva, která je zde v mnoha případech absolutně dokonalá...
Habyste vo tom veděli,
voračky začnou v neděli,
v neděli, v pondělí, v houterej,
příde k vám voráč kdekerej!
Už týden napřed hlásí to chasníci dívkám a ty jim toužebně odpovídají:
Přiďte k nám, voráči,
přiďte vorát,
hajť na vás nemuším
voknem volát!