Paní Parkingtonová
Louis Bromfield
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85717/bmid_pani-parkingtonova-S20-85717.jpg
4
72
72
Psychologický román o životě a lásce z prostředí vyšších amerických kruhů z konce 19. století do období druhé světové války. Sága rodu, jehož hrdinkou je stará dáma čistého srdce a nezlomné vůle a odvahy, která přes drastické životní osudy a přes závratné bohatství, jímž je obklopena, zůstává spravedlivá a přímá a dovede mít více porozumění pro vše nové, co přichází, než mnozí z generace jejích dětí, vnuků a pravnuků.... celý text
Přidat komentář
Mě to opravdu nebavilo, ale dočetla jsem. Dokonalá paní Parkingtonová mi byla prostě nesympatická, nemůžu si pomoct.
Kniha mě bavila, střídání dějů moc pěkné, jenom všechno dost rozvláčné. Stará paní se mi nezdála až tak moc hodná, ale mám ráda popis doby a míst, o kterých moc nevím a toto bylo v knize skvělé.
Skvěle se četla. Sedla mi více než "Když nastaly deště" možná proto, že hlavní hrdinkou je zde žena.
Líbilo se mi, jak je v knize nádherně ukázáno, jak charakter člověka formuje prostředí, ve kterém vyrůstá a žije.
Na začátku nám představí všechny členy rodiny, člověk si o nich vytvoří nějaký první dojem a jak se postupně ukazují jejich osobní příběhy a vytahují se kostlivci ze skříní, čtenář zjišťuje, že nic není černobílé, jak se na první pohled zdálo.
Je to kniha už velmi stará, ale není to žádné suchopárné čtení. Rozhodně doporučuji.
Paní Parkingtonová je čtyřiaosmdesátiletá vdova, na niž všichni obdivují její klid, pevnost, poctivost, bystrou intuici, hlubokou zkušenost a lidské porozumění. Louis Bromfield v její postavě vymodeloval vskutku ryzí charakter, který musí zasáhnout svou opravdovostí, spravedlivostí a přímostí každého čtenáře bez rozdílu. Sága parkingtonovského rodu není o bohatýrské americké pompě a bezbřehém patosu, nýbrž spíš o jeho odvrácených stranách, kterými se žádná společnost rozhodně chlubit nechce. Na jedné straně surová bezohlednost, na straně druhé citlivost a starostlivost o rodinné hodnoty. Bromfield netluče na zvony ani nevyvěšuje prapory, jeho pojetí je nenápadné a lehounce kolébavé. Nicméně dokáže dramaticky zapůsobit v těch správných momentech a vést dějovou linku tak, aby byl čtenář v neustálém pozoru. Ocenil jsem i dokonalé, průzračné a plynulé přechody do retrospektivních vzpomínek, stejně jako následné návraty zpět. Nikde nic neskřípe, nechybí ani nepřebývá. I když jsem měl ke konci už pocit mírného nastavování a rozpitosti, pořád považuji Paní Parkingtonovou za úžasné dílko, hodné ovací.
Krásné vyprávění staré paní o jejím životě a mezilidských vztazích. Zéjména vztahu mezí ní, jako prababičky a její pravnučky Jany. Knihu autor napsal již v roce 1944 a je až s podivem, jak lze aplikovat moudra a pohled na svět i do dnešní doby, již skoro 80.let od jejího vydání.
Knihu jsem dostala od své milované babičky a zamilovala jsem si jí od první chvíle.
Když nastaly deště se jistě řadí k autorovým nejslavnějším dílům... pro mě to, ale byla vždy Paní Parkingtonová. Ráda se k ní stále vracím.
Tuhle knížku jsem četla před čtyřiceti lety a ničím mě nezaujala. V současné době, kdy nemůžu chodit do knihovny a nemám co číst, jsem si jí přinesla z půdy s úvahou, že teď už mám na tento román správný věk a bude se mi líbit. Omyl!
Předchozí komentář (haki 34) to plně vystihuje za mne. Nudné, zdlouhavé popisy, hlavní postava, která by měla být vzorem všech ctností, je jen ješitná samolibá bohačka, atakdále, přesně takhle mi to šlo na nervy, když jsem se knížkou prokousávala a nechtěla to vzdát. Autor je přece uznávaný a slavný.
Ani to nezkoušejte...
knihobudková...
a musím jít s hvězdama dolů...jsouc umořená knihou a naštvaná na autora - hlavní hrdinové byli nesympatičtí...kniha psaná velmi rozvláčně..jasné, autor si pohrál s postavami, psychologií...atd...ale ta gradace, omílání někerých věcí neustále dokola - na mě působilo spíše opačně, začly mi lézt ještě více na nervy...
SPOILERY !!!
Stará paní má symbolizovat moudro, pevnost, sílu, odcházející noblesu ... místo toho od začátku knihy vnímám, jak se jí protiví celá její rodina (líto je jí snad jen jejich 2 předčasně zesnulých synů)..pak opěvuje svého manžela - gaunera a ku*evníka, kterého nepřestala milovat do poslední chvíle, kdy vdodýchal na nějaké slečně v hotelu...bo to byl prostě king !!! (no, asi měl charisma...ale až takové ??)
a on chtěl hlavně změnit svět a rozhodl se ho dobýt se superwoman paní Parkingtonovou - to , jak je skvělá a úžasná mi začlo lézt na nervy...hlavně v kombinaci s bazírováním na dobré pověsti (to se nesmí nikdo dovědět, ani tamto, rozvod ututlat a tak podobně..)...pak snaha dětem dát vše, načež rychle konstatuje, že se jim vůbec nevyvedly a kde je chyba ??
jediná dcera Alice, odpílená už v dětském věku, označena jako nudná, bezduchá....podobně škatulkuje zbytek rodiny, na všech chyby, ideálně v kombinaci s nízkým či nevhodným původem (protože celá Blairovic rodina je mrsklá, tak co asi mohlo čekat jejího syna, potažmo vnoučata z Blairovské matky ??)
několikrát dokázala zaujmout návratem do minulosti, nicméně i návraty se většinou zvrhly - vzpomíná na manželův skandál s Norou, pak na manželovu smrt s bezejmennou dívkou, rozvod dcery Alice....věc, které by šlo pěkně prakticky říct několika větami natáhlé na třetinu knihy...
skandál zetě Amoryho taky zbytečně rozmázlý a nafouklý....snaha ututlat..a proč ?? však ať se hoch vykoupe...chránit vnučku Janu, protože ta jediná je dle jejího gusta a "má v sobě život"...(jako fakt ? protože se paní P tak rozhodla ?) a opět ji musíme chránit a opečovávat..nedat šanci pěkně se otlouct v reálném žvotě...tak by jejího tátu zavřeli, byl by skandálek, a co ?? no jo, dnes už to nikoho nezajímá, ale v době před 2.světovou to tak asi nebylo, že ???
mučily mě i sáhodlouhé věty - například :
"její první reakce byla, že je to všední člověk - neuvěřitelně všední, ale Madeleině, tak soustředěně ujaté na svůj cíl, nebude samozřejmě všednost vadit, právě naopak, při svých náruživých choutkách v tom bude nepochybně vidět spíš přínos."
"Tato kombinační obrazotvornost nejen značně přispívala k tomu, že byl skvělý jako právník a že svým bystrým duchem vůbec lidem imponoval, ale měla také ten účinek, že přepadal bezdůvodným starostem a trápil se předtuchami tragédií a katastrof, ke kterým však potom zřídkakdy skutečně také došlo."
....než jsem dočetla větu, občas jsem se i ztratila...
anebo musím ještě k Alici, bo té mi bylo líto nejvíce :
"Takovou sílu v sobě Alice nemá, ubohá Alice, která bude vždycky závislá na mužích a přitom si je nikdy nebude schopna udržet nebo je ukáznit."
"proti tomu, co zničilo Alici, jste byla bezmocná. Byo to v ní samé, už kdž se narodila, bylo to už v jejich žlázách, když byla ještě malá holčička. Tu kletbu měla v sobě už tenkrát."
za takovéto škatulkování, odepsání předem, fakt nemůžu dát víc...ani autorovi, ani paní P samotné....posílám knihobudkou dál, jistě někdo ocení náležitěji..HOWGH !
Kniha se mi líbila, třebaže je rozvláčnější, než je u současné literatury běžné. Četla jsem ji jako velice mladá a i po letech byl pro mne příběh příjemný. Navíc s hlubokou myšlenkou, že to co člověk dostane zadarmo a bezpracně, nemá pro něj cenu - i když je to třeba veliký majetek. A že veliké peníze, které si člověk nevydělá vlastním přičiněním, většinou kazí charakter.
Zajímavá kniha z prostředí americké zbohatlické společnosti burziánů, bankéřů a mafiánů různého druhu. Román je zasazen do období poslední třetiny devatenáctého století, až po dobu druhé světové války.Ústřední postavou příběhu je stará dáma, která v této společnosti strávila život a jeho průběh ožívá v jejích vzpomínkách. Autor jejím prostřednictvím vyslovuje svůj kritický názor na život a praktiky této společnosti, který však má stálou platnost.
Paní Parkingtonová bylo k uzoufání nudné čtení. Vadilo mi neustálé zdůrazňování, jaká je Susie pozoruhodná postarší dáma, jak ji všichni obdivovali, zatímco většina lidí kolem ní byla naprosto nemožná. Podle mě přitom byla hlavní hrdinka neskutečně nesympatická a příšerně nesnášenlivá. Už jen její porovnávání vlastních dětí Herberta a Alice, pro kterou neměla nejmenší pochopení, mě nutilo jen znechuceně kroutit hlavou. Když se na ni někdo obrátil s problémem, tvářila se, jak všechno za všechny řeší, ale ve skutečnosti nedělala téměř nic. Proto taky na konci vznikla ta peripetie s Janou. Čtenáři je taky opakovaně zdůrazňováno, jak zajímavý život Susie měla, ale v knize jsem žádný takový život nenašla. Jediné pozitivum vidím v tom, že jsem se alespoň dozvěděla něco o náladě a uspořádání té doby.
Zvláštní, na jedné straně klidně plynoucí a na straně druhé velice dramatické čtení o dámě, jíž život přináší neustálá překvapení a která nepřestává doufat, že zase bude lépe a že její rodina není zas tak úplně nemožná.....Tuhle knihu mám obzvláště ráda.
Kniha byla dost rozvláčná. Někdy mě nudila, jindy fascinovala...
"Lidi jsou šťastní úměrně k tomu, kolik toho dávají sami ze sebe. Někdy si myslím, že ani moc nezáleží na tom, co to konkrétně je, pokud ze sebe dávají vůbec něco."
Druhá kniha od Bromfielda (před časem jsem četla Farmu), celkem zajímavá rodinná sága z počátku 20. století, kde postav je tak akorát. Zajímavé bylo i pravidelné střídání dějové linie. Občas jsem se těšila jak se příběh rozvine, někdy ale až příliš zdlouhavé vyprávění o předem jasném tématu. Byla mi doporučena od maminky do Čtenářské výzvy a myslím tím splnila svůj účel i v tomto tématu.
príbeh sa mi páčil, pani Parkingtonová spomína na život v banskom mestečku, kde jej zahynuli rodičia....ona sa vydáva za bohatého a silného muža. Život potom prežíva v bohatstve a má ho toľko, že ani nestíha mínať. Samotná pani Parkingtonová sa stala silnou ženou a je oporou pre svoje deti, aj vnúčatá....je to milá stará pani, ktorá neustále musí riešiť problémy celej rodiny.....
Jedna z knih, kde se střídají pohledy různých hrdinů a různá časová období. Vždycky, když se to stane, mne to mírně rozladí, protože chci vědět, jak bude pokračovat osud hrdiny, o kterém právě čtu. To rozladění pak trvá asi deset řádků - než se stačím začíst do jiného osudu. Však on se autor k tomu prvnímu zase vrátí.
Hrozně jsem se na tuhle knihu těšila, ale ukázalo se, že jsem se neměla ani na co těšit. Některé útržky byly zajímavé, ale co jsou to útržky oproti celé knize. Musím říct, že mě kniha opravdu nudila jak už dlouho žádná a musela jsem se překonávat k četbě několik měsíců, takže jsem knihu četla po částech. Možná se někomu bude líbit, ale pro mně byla příliš nudná, bez nějaké zápletky nebo se zajímavým dějem.
Štítky knihy
New York 19. století 20. století Amerika rodinné vztahy psychologické romány 19.-20. století ságy sňatky z rozumu
Autorovy další knížky
| 2006 |  Když nastaly deště |
| 1992 |  Paní Parkingtonová |
| 1946 | Noc v Bombaji |
| 1940 | Časný podzim |
| 1970 |  Farma |
Kniha je moc ukecaná nuda