Paní pijavic
Jana Pacáková
Vaše noční můry dostanou konkrétní podobu a to, čeho jste se vždy nejvíce báli, možná naleznete právě na těchto stránkách! Morbidními metaforami popsaná mrazivá, sugestivní atmosféra hororových příběhů zaujme na první otevření knížky. Barvitým jazykem stupňované napětí řadí povídky mezi zvláště zdařilou hororovou tvorbu. Tato knížka je autorčinou prvotinou. -- 1. vydání. -- zdroj: legie.info --... celý text
Přidat komentář
Dnes již lehce sběratelská záležitost pro nadšence lovecraftovského hororu. Škoda, že gotický styl převládá i v povídkách, kde není zrovna žádoucí, čímž lehce kazí autenticitu a přirozenost. V jiných je naopak použit správně a utváří potřebnou a příslušnými fanoušky vyhledávanou atmosféru. Autorka má očividně své nesporné kvality, což dotvrzují i zdejší vyloženě ,,hejtovací" komentáře. Nejvíce bych knize vytkl poměrně velké množství gramatických nedostatků. Je to však rané dílo, tak buďme ohleduplní. Jana je opravdu nezbytnou součástí českého hororu.
Celkové hodnocení 65% -hluback-
Za moji osobu - tedy velké zklamání a jak již psal RADE - příliš mnoho slizu :) :)
Škoda papíru.
Stejně jako kolega v příspěvku níže, i já musím zmateně kroutit hlavou nad tím, jak podceňovaná tato nenápadná kniha je. Jasně, není to žádné světoborné dílo, tato česká sbírka horrorových povídek se drží průměru. Z textu je patrná jistá nevypsanost a (zřejmě záměrná) archaičnost. Největším plusem je však povedená atmosféra, ze které zřetelně dýchá záliba v autorech jako Poe či Lovecraft.
Osmero povídek se odehrává v rozličných místech a časech; jak to s povídkovými sbírkami bývá, něco čtenáři sedne více, něco méně. Mě nejméně oslovil příběh s nadějným názvem Smrtihlav, který jako by se nemohl rozhodnout, o čem vlastně je. Naopak vrcholem sbírky je pro mne výlet do starověké Arábie v povídce Otrávené trny. Obálka knihy je trochu nevýrazná a bez objasňujícího textu, ovšem přesto navodí odpovídající atmosféru.
Pokud vám nepijí krev atmosferické příběhy, tuto sbírku bych určitě nezatracoval.
Keď uverejňujem tento komentár, má tu Paní pijavic biednych a čiernych 28%. Nechce sa mi byť ironický, ale pripadá mi to tak, že som čítal úplne inú zbierku. Jasné, nie je to veľdielo. Určite sa nejedná o najvydarenejšiu hororovú zbierku desaťročia. Možno je autorkin štýl trocha... zastaraný? Je tam pár preklepov, čo je blbé a samozrejme by sa to stávať nemalo. A obálka je na jednej strane správne hororová (sychravé lesy), na druhej mi na nej chýbal aspoň nejaký text. Ale 28%? To je ozaj nefér. Kniha obsahuje 8 poviedok a z niektorých cítiť na kilometre inšpiráciu Lovecraftom alebo Poeom. Autorka píše zručne, jednotlivé poviedky sa čítajú ľahko, nie sú napísané ťažkopádne a väčšina z nich ma celkom bavila. Jana Pacáková sa sústredí skôr na atmosféru, než krváky, ale občas siahne aj po nich a treba povedať, že si ich užíva, čo v preklade znamená, že sú „správne“ nechutné a odporné.
Dost zklamání. Žádný strach, žádný děs, jen trochu nudné povídky s ne zcela jasnou pointou. A na můj vkus moc slizu...
Autorovy další knížky
| 2013 |  Paní pijavic |
| 2024 |  Suzy |
| 2018 |  Fantom a jiné horory |
| 2010 |  Rudé růže a jiné horory |
| 2012 | Závoj hrůzy |
Četla jsem autorčinu novelu Suzy a zajímalo mě, jak si poradí s kratšími, sevřenějšími útvary, jimiž povídky bezpochyby jsou. Bohužel jsem byla zklamána, protože autorka si drží svůj až makabrózně rozvitý styl připomínající svou slovotvornou přetížeností barokní texty a používá ho v moderně pojatých povídkách, v nichž pak působí až parodicky. A naopak ve starobyle působících textech jsou vedle archaických výrzových prostředků použity i moderní výrazy typu totální, absolutní. Tyto výrazy se opakovaly v každičké povídce. Ale abych jen nekritizovala. Líbily se mi první dvě povídky, i když pointu měly předvídatelnou. Povídky mají však potenciál, zajímavý nápad a pokud by na sobě autorka zapracovala a trošku krotila své vlastní zaujetí slovy, šlo by z toho vykřesat něco zajímavého.