Paní půlnoci
Judith Rumelt
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366019/bmid_pani-pulnoci-YZl-366019.jpg
4
669
669
Temné lsti / Tajomná temnota série
1. díl >
Los Angeles, 2012. Je tomu již pět let, co dvanáctiletá lovkyně stínů Emma Carstairsová přišla za Temné války o oba rodiče. Dnes už Emma dávno není dítě, ale mladá žena odhodlaná k pátrání a pomstě. Spolu se svým parabátai Juliánem Blackthornem musí překazit nekalé spiknutí a rozbít síť temné mafie, jejíž dlouhé prsty sahají od Sunset Stripu až k magickým hlubinám oceánu a plážím v Santa Monice. Aby to dokázala, musí se však naučit důvěřovat svému srdci, které ji, zdá se, svádí na scestí...... celý text
Přidat komentář
K této knize jsem se vrátil něco mě k ní přitahovalo ještě jsem se nesetkal s rozuzlením poslední větou tohoto příběhu
Miluji svět Lovců stínů! Série Nástroje smrti mě před pár lety úplně pohltila a má láska k tomuto geniálně vytvořenému světu stále trvá.
Paní půlnoci má docela pomalý rozjezd, kde se čtenář seznamuje se světem Lovců stínů (my, kteří známe, tak si ho jen připomínáme). Pořádná akce přichází zhruba v půlce knihy, ale stojí za to se k tomu prokousat. Vyzdvihnout musím detailně propracované bojové scény a podrobný popis monster, která mě pak strašila ve snech. :D
V Temných lstech se blíže seznamujeme s Emmou (moc mi nesedla) a rodinou Blackthornových (ti jsou skvělí všichni). Moje zatím nejoblíbenější postava je Julián, co ten kluk všechno zvládá, to je síla... a jako bonus je to fešák. :D
Především oceňuji větší množství romantických linek a věřím, že alespoň jedné z nich budete fandit. :)
Určitě doporučuji nejdřív přečíst Nástroje smrti, protože Temné lsti na ně navazují. Setkáváme se zde i s hrdiny z Nástrojů smrti a zejména závěr knihy by vám zbytečně prozradil vývoj událostí. :)
Paní půlnoci má velmi pomalý rozjezd - seznamujete se s novými postavami, objeví se připomínky z předchozích sérii a vysvětluje se i celé fungování světa. Pořádná akce nastane až v polovině knihe, takže až kolem 300 stránky...uf. Když se ale prokoušete přes ten zdlouhavý začátek, stojí to za to!
Kniha má zajímavou detektivní zápletku, zvraty (některé předvídatelné) a hlavně hrozně moc romantických linek. Ty mě teda bavili hodně V příběhu se řeší i působení Spolku, fungování institutů, kolektivní trest viny, Studený mír a pouto parabatei, které obohatili knihy a příběh působí víc "dospěle".
V knihách Cassandry je vždy hrozně postav, které mají i své vlastní tajemství a osudy. Takže když vám někdo vadí, tak se to v tom množství ztratí.
Hlavní postavu Emmu jsem si ihned oblíbila. Je to taková držka, která má milion poznámek na všechno. Julian byl skvělý, empatický a obdivuji ho, za to co je ochoten objetovat, aby jeho rodina fungovala.
Nejvíc mě ale zaujala postava Marka, o kterém pořádně nevím, co si myslet. Hrozně se mi líbila celá ta vílí linka a doufám, že bude i v dalších dílech.
Ostatní děti sice v příběhu vystupovali, ale neměli žádnou důležitou roli. Teď trochu doufám v nějakou větší linku o Tibovi. U Christiny jsem čekala v nějaké větší tajemství a na to Dianino se těším.
Velké plus je, že v příběhu se objevují i postavy z předchozích sérii, ať už Magnus, Alec, Clary a Jace (dozvíme se o jejich životě), ale hlavně nejúžasnější Jem a Tessa A bonusová povídka...ach...mám chuť si přečíst všechny sérii znovu. Maraton?
Pokud se chystáte na Paní půlnoci, určitě doporučuji si předtím přečíst předchozí série Nástroje smrti a Pekelné stroje.
Mnohem lepší než Nástroje smrti. Bavila mě linka Mark - Christina - Kieran.
Určitě nečíst před Nástroji smrti. Musím říct, že z celé série (Nástroje, Temné lsti, Mechanické stroje) mě asi nejvíce bavila ta Mechanická.
Nicméně i tahle stojí za přečtení.
V první řadě jsem měla asi počítat s tím, že mi to vyspoileruje předchozí série, které jsem zatím ještě nečetla. S knihou jsem měla celou dobu jeden pro mě dost zásadní problém - šíleně dlouhé kapitoly. I přesto, že se tam stále něco dělo a příběh byl plný akce, kvůli té délce to působilo jako že se vše táhne a je to strašná nuda. Emmu a Juliána jsem si zamilovala už na začátku a postupem čtení jsem si oblíbila i ostatní Blackthornovi a Cristinu. Romantika mezi Emmou a Juliánem je boží a jsem zvědavá, jak se vztah mezi nimi bude vyvíjet v dalších knihách. Konec mi už tolik natáhlý nepřišel a naprosto jsem se do něj ponořila. Epilog mě hodně nalákal na pokračování, takže se do zbytku sérii někdy v budoucnu rozhodně pustím.
~ 3,5/5 ~
Přečetla jsem si prolog, první kapitolu a pak konec od 24. kapitoly. Těch asi 455 stran mezitím mi nijak zvlášť nechybí. Dokonce mi nijak nevadilo, že nemám přečtené Nástroje smrti a Pekelné stroje. A ani nic z toho číst nehodlám. Bohužel, i když to není nejhůř napsaná YAF kniha, autorka mě nedokázala přesvědčit, že by mě měly zajímat postavy, jejich milostné trable nebo třeba zápletka. A nepotřebuju připomínat, jakou barvu očí a vlasů postava má pokaždé, když se vrátí na scénu. Navíc je tu podobný problém jako jsem měla s Magisteriem - dospělí se často chovají špatně nebo hloupě prostě jen proto, aby autorka měla o čem psát. Nechávám bez hodnocení.
Hlavní postavy Juliana a Emmy mi moc nepřirostli k srdci a Emma mě většinu času dost iritovala svým chováním. Jakože v každé sérii ze světa lovců stínu se najde taková postava, ale Emma zatím vede na plné čáře a štvala mě ze všech nejvíc.
Světlým bodem příběhu byli části, kde se objevoval Mark, protože u těch jsem se většinou dost bavila a jeho “zvláštní” chování přineslo příběhu příjemné osvěžení. Celkové vyústění příběhu mi přišlo velmi uspěchané, ale musím uznat že bylo celkem překvapivé a nečekané. Top sérií tedy zatím zůstávají Pekelné stroje, ale jsem zvědavá na další díly. Konec byl celkem uzavřený takže mě zajímá jakým směrem se teď dějová linka vydá.
Začátek mě vůbec nebavil. Tentokrát byl rozjezd opravdu zdlouhavý a rekapitulace všech možných událostí a postav přechozích knih byla zbytečná. Emma byla ze začátku hrozně otravná, ale nakonec jsem jí vzala na milost. Bavila mě linka Marka a vílího světa. Záporák byl v tomto případě docela předvídatelný, ale líbila se mi promyšlenost jeho plánu. Jsem zvědavá jaká odhalení přinese další díl..
Vizuálně i obsahově pěkně zpracovaná kniha, napínavá od začátku do konce, vtipná a plná postav, se kterými se člověk nechce rozloučit. Na stará kolena objevuju Cassandru Clare a její knížky si nečekaně užívám.
Kvalitní začátek nové série ze světa lovců stínů. Nebavila mě tak, jako jiné autorčiny knihy, přesto jsem spokojená a těším se na další. Začátek mi přišel příliš dlouhý a dokonce jsem musela několikrát přeskakovat dlouhé odstavce, kde mi přišlo, že se nic nedělo. Hlavní zápletka mi přišla průhledná a trochu slabší než v ostatních knihách ale pořád dost zajímavá a plná napětí. Postavy mi sice přišly dost hloupé ale jinak sympatické a dobře vykreslené. Konec byl perfektní a hned mě nalákal k dalšímu dílu.
Ačkoliv mám knihy o Lovcích stínů ráda, Nástroje smrti i Pekelné stroje jsem přečetla jedna dvě a líbily se mi, tady jsem měla problém. Nemohla jsem se začíst a nějak mě to nebavilo. Asi za to mohla hlavně Emma, která mi prostě nesedla. Časté odkazy na Baneovi kroniky nebo Jace a Clary mi přišly jako zbytečná výplň a časté omílání už řečených faktů. Pokud je ale člověk zná, protože předešlé knihy četl. Nemám moc ráda tohle propojování. Já sice předešlé knihy četla, ale ne každý chce číst všechny knihy autorky, aby se v ději neztrácel. Knihu jsem měla rozečtenou opravdu dlouho, pořád jsem od ní odcházela a zase jsem se k ní vracela. Zkrátka mi to moc nesedlo.
Taková typická kniha od autorky… ta schémata jsou sice průhledná jak sklo a zápletky zrovna tak, ale parabatai problém se mi líbí, nemluvě o tom, že autorka mistrovsky ovládá vtahování čtenáře do děje a emocí postav, takže vlastně proč ne.
Přiznám se, že jsem knihu musela číst na 2x. Poprvé mě vůbec nebavila, neutíkala mi a nechtělo se mi ji číst. Došla jsem do půlky a odložila jsem ji. Přišlo mi, že neuběží takovým spádem jako původní série. Nicméně to může být taky tím, že Nástroje smrti byly nový universe, který jsem tenkrát objevovala.... a taky mi bylo o 12 let méně.
Po dalším půl roce jsem se odhodlala, že ji dočtu ale začala jsem znovu od začátku. Stále jsem se trochu musela nutit číst, nicméně na podruhé mi byl stále sympatičtější Julián, což byla aspoň malá motivace.
K mému velkému překvapení, kniha najednou nabrala neuvěřitelné tempo ve druhé polovině (asi kapitolu poté, kde jsem skončila původně) a pak už bylo prakticky nemožné ji odložit. Dočetla jsem a jsem ráda, že jsem se přemohla. Bylo tam spousta nečekaných zvratů a obecně se mi líbilo, jak se některé postavy vybarvily. Jsou nedokonalé a to mě baví. Určitě budu pokračovat v další knize série.
Nicméně dávám tentokrát jen tři hvězdičky, protože původní styl psaní autorky se mi líbil víc. V této knize je hodně dlouhých popisů, které jsou sice fajn, ale například u postavy Marka se hodně opakují. Nicméně, jsem zvědavá, co bude dál.
Zajímavý příběh. Absolutně jsem nečekala, že se vyvine, jak se vyvinul. Byl plný překvapení. Dobře se četl a a já se ráda zase ponořila do světa lovců stínů.
Jsem ráda, že se v příběhu objevilo i mnoho postav, které jsem si zamilovala v Nástrojích smrti.
Příběh byl plný emocí, boje, magie, lží a překvapení. A hlavně jedna z postav velmi překvapila.
Skvělá série, autorka opět nezklamala. Dříve jsem četla sérii Město z kostí, kterou jsem nedočetla (možná jsem čekala na další vydání) a od té doby jsem se k četbě nevrátila. Nicméně autorka umí psát, tak poutavě, že než jsem zjistila, že tato série navazuje, tak už jsem cítila potřebu sérii přečíst a zjistit, jak to dopadne :-) Emma s Juliánem mi přirostly k srdci a doufám, že jejich osud skončí šťastně.
Ačkoliv Cassandru a její knihy miluju, musím říct, že ačkoliv je tato série skvěle napsaná a má i zajímavý příběh a není (co se týče příběhu, nikoliv chováním postav) předvídatelná nebo ohraná, musím říct, že mi neskutečně vadí. Vůbec mi nesedl charakter “nebojácné” Emmy a poslušného pejska Juliána. Na to jaký měla tato kniha potenciál, jsem se kvůli těmto dvěma nutila sérii dočíst. Což si myslím je skoda, jiné postavy jsem si zamilovala, ale tyhle dva nemůžu vystát…
Rozhodně doporučuji číst až po Nástrojích smrti a Pekelných strojích. Zatímco u Jace s Clary se ještě dá chytnout i bez znalostí Nástrojů, u Jema a Tessy je to skoro nemožné. Další "sem tam" zmínky o inkvizitorovi dají zabrat i tomu, kdo výše jmenované série četl, nicméně již před delší dobou.
Ke knize jako takové. Trvalo mi déle, než mě chytla. To se stalo až ve chvíli, kdy se objeví Mark. Za velmi silné považuji pasáže týkající se víl a hlavně Divokého honu. Cassandra umí tak popsat tu dravou divokost, volnost, tajemný skrytý svět, až člověk zatouží zažít to také. Toť asi celé k mojí max. spokojenosti. Jinak je to takové dětské, jednoduché, předvídatelné, ale přesto hezké čtení a kdo se cítí dobře ve světě lovců stínů, bude spokojen.
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILERY !!!
Protože mě ta kniha opravdu chytla, hned po dočtení jsem skočila na 2. a vzápětí 3. díl. S časovým odstupem (a po vsuvce 2 jiných přečtených knih) a po přečtení komentářů zde vidím různé nešvary, kterých se CC dopustila, a souhlasím s většinou kritiky. V průběhu čtení jsem se ale od toho dokázala oprostit, takže se zkusím vrátit k bezprostředním dojmům, které jsem z knihy při jejím čtení měla:
Pekelné stroje jsem si po přečtení pořídila, Nástroje smrti se mi podařilo z 80 % úspěšně vytěsnit. Většinu postav jsem však z paměti vyškrábala (i když později jsem měla problém s Valentýnem / Sebastiánem, protože na toho druhého jsem zapomněla úplně), takže jsem se orientovala vcelku dobře. Těžko říct, nakolik Temné lsti zaujmou někoho, kdo s Cassandrou začíná a nezná postavy z NS, myslím si ale, že to nemusí být nutně na škodu, i když samozřejmě znalost předchozích sérií napomůže pochopení různých „easter eggs“ ukrytých v textu.
CITÁT: „Jednou jsem někde četl, že vysvětlovat vtip je jako pitvat žábu. Zjistíš, co je uvnitř, jenže ta žába to nepřežije.“
Od začátku jsem měla trochu problém s Emmou, hrdinkou hláškující na každém kroku (zejména scéna rozhoru s vílákem, co vypadal jako strom), a ještě navíc pěknou a děsivě šikovnou v boji, navzdory poměrně útlému věku. To druhé směruje k zásadní výtce, kterou mám vůči VŠEM příběhům ze světa lovců stínů: hrdinové jsou teenageři, ale mnohdy se chovají jako dospělí, přičemž dospělé postavy tvoří takový neškodný kompars jejich dobrodružstvím. Současně se ale kolikrát chovají jako puberťáci, dělají nelogická rozhodnutí, neposlouchají rady starších a dospělých, vystavují se riziku a často na to doplácí. Tento rozpor mi vadil v každé sérii. (Tady je to nejvíc patrné u strýčka Arthura, který je tu vyloženě jen figurkou, aby se neřeklo, že Institut vedou nezletilí.) Nemluvě o tom, že Lovci stínů mají být striktně odtrženi od světa civilů, ale to jim nebrání v tom mít počítač, chytré telefony a znát Avengers. (Zrovna to poslední mi nevadilo, to mě naopak pobavilo.)
Kniha mě velice rychle polapila a odmítla pustit, čtení jsem si vyloženě užívala. Překlad se vyvedl a obálka zaslouží pochvalu sama o sobě (až tedy na ty bílé šaty, ty mi ke scéně s oceánem nesedí). Jen nechápu, proč jsou kapitoly číslovány a pojmenovány, když knize chybí OBSAH!!! Děj točí hlavně kolem Emmy a Juliána, ale svoji roli, ať větší či menší, sehrávají i další Blackthornovic sourozenci. To je nejvíc patrné u Marka, který je propuštěn Divokým honem, a nejen on, ale i Julián, řeší dilemata a rozpolcenost s tím spojené.
CITÁT: „Jezdíš moc rychle,“ konstatoval Mark.
Emma si odfrkla (…). „Mluvíš přesně jako Julián.“
„Naplnilo mě to velkou radostí,“ pokračoval Mark (…). „Bylo to, jako bych znovu uháněl s divokým honem a v ústech cítil krev nebes.“
„A teď mluvíš jako Julián, kdyby se dal na drogy,“ zamumlala Emma.
Ústřední zápletkou knihy je Emmino pátrání po vrazích jejích rodičů, neboť stále nevěří oficiální verzi, s níž se spokojil Spolek. Její výstavka ve skříni je sice trochu creepy, ale jejímu parabátai to nevadí, protože to chápe. To, že Julián k Emmě cítí něco víc, než by měl, vědí od začátku všichni kromě hlavní hrdinky :-). Ostatně velice záhy se z knihy, v níž se vyšetřuje vražda, začíná stávat pojednání o citových a vztahových problémech postav. Kromě dvojice Emma/Julián je už zde načrtnuta „zvrhlá vílí trojka“ (Kieran/Mark/Kristina) okořeněná prvkem v podobě Dokonalého Diega.
I když si zpětně jsem vědoma toho, že příběh obsahuje hodně nelogičností, vztahové peripetie jsou mnohdy hodně natahované, postavy si nic nevyříkají napřímo, aby mohlo docházet k dalším nedorozuměním a vytváření domněnek, nemluvě o tom, že se zásadně muchlují někde, kde je někdo může vidět (oblíbené jsou zejména parkoviště před Institutem a pláž), ale vždy předtím neopomenou zdůraznit, že je nikdo nesmí vidět, v průběhu čtení jsem Clareové zobala z ruky a rochňala si v tom, čím mě ještě překvapí. Kupříkladu rozuzlení zápletky s losováním a následným honem mě dost překvapilo. I ty vztahové propletence a neustálé natahování toho, kdo s kým, zda vůbec, proč a jak, mě těšilo a přerušení v tom nejnevhodnějším okamžiku frustrovalo tak akorát. To, jak popisovala vnitřní pohnutky hrdinů, jak opisovala jejich polibky a toužení… to bylo tak k-r-á-á-á-s-n-ý!! Nad drobnostmi typu, že Magnus ví o průsečících, ale ač má mapu magických siločar, nenapadne ho se tam jít podívat, přivírám oči.
CITÁT: „Jsem tady, abych vzkřísil pravou lásku z mrtvých.“
Odhalení hlavního padoucha se od určitého okamžiku dalo čekat a přiznám se, že jeho dopadením a zničením jsem byla dost zklamaná. Na to, jak dlouho Emma na to vše čekala, a s přihlédnutím k tomu, jak se kniha táhla, bych čekala víc a než rozseknutí na pár stránkách. Epilog naznačil, jakým směrem se bude odebírat druhý díl, nemluvě o dalších nakousnutých motivech. O kletbě parabátai jsme se sice na konci dozvěděli něco víc, ale pořád nevíme, jaké tajemství skrývá Diana a proč nemůže vést Institut…
DLOUHÝ ROZHOVOR
Takový příjemný bonus, zejména pro ty, co znají a mají rádi NS. (Ti, co začínají Temnými lstmi, to asi až tak neocení a po epilogu 1. dílu je to spíše trochu zmate.) Nicméně je zde vysvětleno pár věcí, které nejsou z děje samotné knihy tak jasné (kupříkladu kdo a je a kde se vzal Rafael Santiago Lightwood).
CITÁT: „A jak byla celá pocákaná démoní krví, ještě nikdy ti nepřišla krásnější?“
CITÁT: „Taky tě napadlo otrávit punč?“ vyhrkl Alek povážlivě dychtivým tónem.
Super, ale před čtením této série doporučuji si přečíst nejprve serii Nástroje smrti a poté Pekelné stroje. Z těchto serií tato kniha vychází.
Část díla
Dlouhý rozhovor
2017
Autorovy další knížky
| 2013 |  Město z kostí |
| 2015 | Město nebeského ohně |
| 2015 | Mechanický anděl |
| 2014 | Město padlých andělů |
| 2013 | Město z popela |
Série této autorky jsou si velice podobné. Svět lovců démonů je čím dál promyšlenější a napínavější. Jsem v polovině této série a zajímá mě, jak to teda dopadne. Do prvního dílu se mi nedařilo začíst, u druhého už to šlo samo. Nemám ve své postatě nic proti různým menšinovým skupinám, ale není toho v této sérii už moc? V podstatě každá druhá postava je bi a dokonce se tu setkáme i s transgender tematikou. Chápu, že nechceme mít v tomto století žádná tabu a vše je povoleno, ale čeho je moc, toho je přílíš....