Paní z námoří
Henrik Ibsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310975/mid_pani-z-namori-c8S-310975.jpg
4
56
56
I. dějství Svítivě jasné letní jitro. Ellida sedí na zahradě u svého domku a rozpráví s Arnholmem, vzpomínají společně na staré časy a život na majáku u městečka Skjoldviku [šolviku]. Přichází je navštívit Lyngstrand a vypráví jim o vrcholném díle, jež chce vytvořit - o soše ženy snící o muži, jemuž porušila slib věrnosti a jenž utonul v moři. Když se Lyngstrand zmiňuje o tom, že příběh je pravdivý, protože ho slyšel od jednoho námořníka, jehož znal, Ellida velmi zpozorní a je neklidná. II. dějství Ellida s Wanglem usedají na verandu a manžel mluví se svou ženou velmi vážně o tom, jak se Ellida poslední dobou chová - jakoby ani nebyla jeho zákonitou manželkou. Nežije s ním jako žena, celé dny je neklidná, hledí zasněně na moře a chřadne a vadne. Ellida to už déle nevydrží a svěří se Wangelovi se svým tajemstvím. Jako mladá dívka se zasnoubila s neznámým námořníkem - na rezavém kroužku od klíčů spojili své prsteny a hodili je do moře. Neznámý tehdy Ellidě řekl, že na něj má počkat, že se k ní vrátí. Ona ale slib daný moři a námořníkovi porušila a vdala se za Wangela. Neustále hovoří o cizincových očích, prý mění barvu jako samo moře... III. dějství Do městečka přijel zaoceánský parník. Večer přichází do domu Wangelových cizinec, který se ukáže být Ellidiným "snoubencem". Přemlouvá dívku, aby s ním odešla. Ellida je v šoku a namítá, že je už přeci vdaná a že s ním jít nemůže. Cizinec jí dává čas na rozmyšlenou do zítřejšího večera a odchází. IV. dějství Wangel mluví se svou manželkou o jejich svazku, lásce a soužití. Ellida poprvé projevuje touhu odejít od svého manžela. Nešťastná dívka zpochybňuje jejich manželství a namítá, že se nikdy s Wangelem necítila volná a spokojená. V. dějství Cizinec přichází s úderem jedenácté. Ellida s ním chce odejít, ale Wangel namítá, že je jeho zákonnou manželkou a tudíž ji nikam nepustí...... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1930 , Sfinx – Bohumil JandaOriginální název:
Fruen fra havet, 1888
více info...
Přidat komentář
Děj je zcela jednoduchý, postav pár, psychologické dialogy nejsou náročné, tedy se snadno zorientujete. Těch pár letních dní v malém městě na fjordu severního Norska mě bavilo. Dozvídáme se o rozdílu mezi otevřeným mořem a zálivem, povahou lidí, kteří zde vyrůstali. Moře je hlavním motivem hry, jedná se o symbol absolutní svobody. Rozebírá se však i jeho proměnlivost, stejně jako proměnlivost lidské povahy. Moře působí na city a mysl každého.
Hodně je zde poukazováno na právo žen svobodně volit svůj osud.
Úryvek obsahuje SPOILER:
WANGEL: A to neznámo – tě už nevábí a neláká?
ELLIDA: Nevábí mne a také neděsí. Mohla jsem v to neznámo nahlédnout, kdybych sama byla chtěla. Vždyť jsem si je mohla zvoliti. A proto jsem se ho dovedla zříci.
WANGEL: Počínám tě pozvolna chápat. Tvým chtivým toužením po moři – čímsi, co tě lákalo a vábilo k tomu cizinci – tím se vyjadřoval pud za svobodou, jenž se v tobě probudil a vzrostl.
(SPOILER)
Jsem rád, že se do mé pozornosti dostala Paní z moře krátce po dočtení jiné Ibsenovi hry, Nory. Přijde mi totiž, že se manželské páry z těchto dvou dramat v mnohém podobají, ale zároveň jsou úplně jiní. Helmerovi si věci pro sebe tají, aby neodkryli karty a nepřišli o trumfy. Wangelovi by pro druhé žít chtěli, ale nejde jim to, neumí to. Elida a Erik totiž k sobě chtějí najít cestu, jen to nedokážou, ze studu a ze špatného chápání situace. U obou hlavních hrdinek je to nejvíc vidět ve vztahu k dětem: Nora se chopí možnosti děti bez rozloučení opustit, Elida má naopak velkou radost, když po všech peripetiích pro děti svého muže z prvního manželství může být potěšením.
Narušenost komunikace je vůbec klíčové téma, které prochází celou hrou, škoda že jsem si nepočítal kolikrát je některý z rozhovorů dvou postav přerušen těsné předtím, než by mohl přinést něco informačně nebo emočně hodnotného. A tak všichni dál žijí v domněnkách déle, než by museli...
Druhým podstatným tématem je svoboda. S ní zachází různé postavy různě, ale to nejdůležitější o ní vypovídá opět Elida. Říká: je lepší mít svobodu, ve které se mohu rozhodnout dobře nebo špatně než mít bez svobodného výběru předepsánu variantu jedinou, byť objektivně tu správnou. Dá se s tím souhlasit? Nedá? Za určitých podmínek? Nevím, ale přijde mi užitečné o tom přemýšlet. Jen je škoda, že takhle zajímavě rozehrané dilema je zároveň tak slabé v zápletce. Nejspíš to byl záměr, ale navrátivší se cizinec je popsán jako extrémně protivný chlap, takže z té mýtické postavy, která je lákavá i obávaná (funguje jako takové téměř náboženské zjevení: mysterium tremendum et fascinans) se stává jen ta hrozba. Elidino rozhodnutí je tak snazší, což je dobře, protože hra "dobře" dopadne (i když: můžu říct, že dobře dopadla? Možná ne, možná jiný čtenář nebo návštěvník divadla bude mít pocit, že "dobře" by to dopadlo, kdyby Eli práskla do koní, nevím), ale Elidino rozhodování by mohlo být ještě významně komplikovanější a čtenářský/divácký zážitek sytější.
Hodne zvláštne podané rozhodovanie sa v závažnej otázke. :D Myslím si, že chlapi by nemali popisovať ženské zmýšľanie, lebo to zakaždým dopadne veľmi zle. XD
Čtivá divadelní hra, kterou bych jednou opravdu ráda viděla i v divadle. Vypadá to, že vztahy v rodinách jsou nezávisle na století vlastně stejné. Jen dříve výměna manželky následovala po úmrtí předchozí, dnes stačí rozvod. Nová, nejlépe o dost mladší manželka a prakticky dospělé nevlastní dcery, do toho objevení se záhadného námořníka a je hned drama na světě.
Mě se hra líbila čtená i v podobě rozhlasové s Janou Hlaváčovou v hlavní roli.
Hra plná romantického rozpolcení hlavní hrdinky. Elida nemůže zapomenout na dávný slib, hrůzu jako pocit děsu a touhy převáží jen možnost se svobodně rozhodnout. V hlavní roli s Janou Hlaváčovou pro mě tajemné, odpočinkové, ideální při přípravě nedělního oběda:)
Velmi silná je dějová linie Ellidy, která nese zásadní poselství. Pěkně je vykreslena naivita, se kterou se její nevlastní dcera vrhá do manželství s představou, že jí přinese lepší život, než dosavadní domov.
Touha po svobodě je silnější, než jakýkoliv jiná potřeba, cit. Ibsen mě touto hrou oslovil. Pro mě jeho nejlepší dílo.
Rychle přečteno.
Hlavní postava Ellida (která mě děsně štvala) by potřebovala proplesknout, jedna z dcer taktéž. Učitel se chce oženit se svojí studentkou, ta si ho chce vzít jen proto, aby unikla všednosti a nudě.....zkrátka zajímavá rodinka.
Nebyt vyzvy 2018, tak bych to asi brzo vzdala.. hlavni postava je na facku, manzel celkem taky, jedna z dcer jak by smet..
Problem je, ze konec dava smysl. Odveky to problem, ze clovek nevi co ma, dokud o to neprijde s pocitem, ze o neco dobrodruzneho prichazi, kdyz se usadi.. a dcera nasledujic nechtene prikladu nevlastni matky kraci smele stejnou cestou..
Hlavní hrdinka půlku knihy úplně neví, co chce. Není schopná se rozhodnout. Byla jsem zvědavá, jak to všechno dopadne, takže příběh čtenáře do děje vtahne, ale ke knížce už se nevrátím.
Magičnost - to je slovo, které mě jako první napadne.
Hlavní hrdinka prožívá velmi silný osobní příběh. Přišlo mi až neuvěřitelné, jak je Ibsenovo vyprávění nadčasové.
Poutavý příběh o pozoruhodné ženě, paní z moře. Příběh je protkán tragičností a přesto v něm najdeme mnoho komických momentů. Ibsenova paní z námoří je vdaná a tento svazek ji sužuje. V momentě, kdy dostane volnost, dostane možnost volby, možnost se sama rozhodnout a nést za to zodpovědnost, v ten moment nachází klid.
Příběh tak trochu o emancipaci v době, kdy ženy mnohdy neměly možnost volby.
Poslechla jsem si rozhlasovou hru a musím říci, že mě docela dost vytáčela hlavní postava, protože jestli něco nesnáším, tak to je intenzivní šepot. Hlavní postava mluví celou dobu naléhavým šepotem a při slovech "hrůza" a "touha" z jejich úst se mi chtělo zemřít. Nic proti Hlaváčové, pochybuju, že to byl její nápad.
Co se týče příběhu samotného, tak hlavní postava mě vytáčela tak jako tak. Byla silně pomatená a namísto pochopení by možná měla dostávat facky - a to od rána do večera.
Jsem zlá, pardon.
Co mě úplně dostalo, pochází z vedlejší mini zápletky, kdy chce jedna z dcer odjet poznat svět. (view spoiler) V této hře je kráva vedle krávy a to se mi nelíbilo. Tuto nelibost ještě více umocňoval již zmíněný ŠEPOT.
Na druhou stranu jsem pořád čekala jak to dopadne a zajímalo mě to, nemůžu tudíž říct, že bych Paní z moře považovala za úplnou ztrátu času.
Štítky knihy
norská literatura rozhlasové zpracování rozhlasové hry
Autorovy další knížky
| 2013 |  Domeček pro panenky (Nora) |
| 1949 |  Peer Gynt |
| 2009 | Nepřítel lidu |
| 2011 | Divoká kachna |
| 2006 | Hry I |
Četba na pokračování od Českého rozhlasu.Bravurně načtené a psychologicky zpracované.Kdo chce klasiku kde se pracuje ze slovy a charaktery postav doporučuji.