Paní z neděle
Franco Lucentini , Carlo Fruttero
Hrdinou tohoto románu je Turín, město šedivé a geometrické, zakládající si na své neokázalosti a civilnosti až k jakémusi snobství naruby. Před přivandrovalci z jihu se zdvořile a nenápadně uzavírá na sedm západů do ulity svého dialektu a předsudků. A tak se pátrání po vrahovi pochybného architekta Garrona mění pro Sicilce komisaře Santamariu v jakousi šachovou partii, kterou s pocitem rostoucí bezmocnosti svádí s neprůhledným „prostředím“. Kostra detektivky umožňuje autorům vylíčit v neobyčejně zábavné řadě karikujících obrázků místopis i živočichopis města, které jim přese všechno přirostlo k srdci. Snad proto s takovou jízlivostí a posměšnou vervou demaskují jeho falešné mýty, konvence a pokrytectví. Ruku v ruce se satirou společenskou jde literární parodie. Autoři si nevážně zahrávají se všemi ingredienty úspěšného čtiva větších či menších ambicí a přitom ani na okamžik neupouštějí od svého hlavního záměru vyprávět poutavý příběh. Výsledkem je román mimořádně přitažlivý jak pro svůj mnohoznačný obsah, tak pro rozmarnou lehkost podání.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1979 , OdeonOriginální název:
La donna della domenica, 1972
více info...
Přidat komentář
Spíš než detektivní příběh - byť ne špatný! - mě očaroval ten orloj turínských postaviček a lehká, takřka neznatelná, ale všudypřítomná ironie. Skvělý překlad.
Zpočátku jsem se obtížněji začítala, italská jména postav pro mne byla nesnadná k zapamatování, ale po několika stránkách mě příběh pohltil. Není banální, autoři před čtenářem nádherně rozvíjí zápletku, děj graduje, jak má, a vše korunuje líčení Turína, jako byste téměř slyšeli, jak na ulicích pracují stroje a hlučí proudy lidí a aut. Působivé!
Zajímavá detektivka z prostředí města Turína v období cca 60. let 20. století. Hlavní dějová linka je detektivní - smrt osoby způsobenou zvláštním nástrojem, snad historickým, který zprvu nikomu nic nepřipomíná... Dále máme možnost sledovat zkorumpovanost italské městské správy a policie. Tímto politikařením a intrikováním na úrovni měst a obcí je kniha aktuální i dnes a v našem politickém zřízení.
Obětí vražd v detektivce je několik, stejně jako možných vrahů. Rozuzlení přijde jako u každé správné detektivky až na závěr, a od osoby, od které by to nikdo nečekal.
Autoři vtipně popisují jednající postavy - mondénní dámy, ustrašení policejní úředníčci, kteří se bojí svých nadřízených, tzv. "privilegované" potomky svých vlivných rodičů. Kniha vyniká plastickým obrazem života turínské společnosti své doby.
Paní z neděle to je italská detektivní škola jako vystřižená z partesu. Žádné brutální vraždy, žádný důraz na akční složku vyprávění, žádné bláznivé přestřelky ani nesmyslné zvraty, ale pěkně pomalu, krůček za krůčkem, inteligentně a s grácií k finálnímu odhalení pachatele. Dostane se nám k tomu obsáhlá a delikatesní přehlídka italského Turína, kde se příběh zavražděného architekta Garrona odehrává. Pánové Fruttero a Lucentini mají všechno pěkně srovnané, nikde netlačí na pilu, přesto dokáží udržet napětí a jednoduchými pobídkami doslova malovat podmanivou atmosféru slunné Itálie. Výborně pracují i s postavami, byť jsem si musel chvíli zvykat na neustále skákání od jedné ke druhé, a to jak v hlavní linii, tak ve všech vedlejších. Zvláště na začátku, když ještě neznáte celý obraz, je to docela náročné. Jakmile jste ale uvnitř, nic už nebrání tomu, aby vás příběh pohltil a okouzlil. Děje se tak nenápadně, nevtíravě a polehoučku jako na křídlech vážky, přesto jistě a přesvědčivě. Není to ohromující čtení se spoustou zákrut a jinotajů, je ale solidní, dobře strukturované a dospělé.