Populární knihy
Nové komentáře u knih Franco Lucentini
Pravda o případu D.
„Je smutný,že se děj zbytečně natahuje a jak to vlastně doopravdy zkončí“
— Luigi1
Pravda o případu D.
„Bylo mi jasné, že když jsem se rozhodl (po několikaletém váhání) zařadit si do svého čtenářského plánu Simmonsova Drooda, budou tomu muset předcházet dva nezbytné kroky: přečíst si za „á“ Collinsův Měsíční kámen (splněno) a za „bé“ nedokončený detektivní příběh Charlese Dickense Záhada Edwina Drooda.
U druhé jmenované knihy jsem si zvolil tuto verzi s obsáhlým Frutterovým a Lucentiniho výkladem – a udělal jsem dobře, protože jejich poznámky, byť na moje gusto příliš rozverné (já osobně bych dal přednost jen věcným komentářům a vypustil bych celou tu šarádu kolem „konference slovutných detektivů“), mi alespoň trochu přiblížily jak pozadí vzniku poslední Dickensovy knihy, tak vztahy mezi Dickensem a jeho bývalým přítelem Wilkie Collinsem. Naopak mě nijak neoslnily všemožné krkolomné úvahy o možném konci románu, všechno to rozpitvávání „kdo s kým o čem pro koho“, zvláště, když se ani pořádně neví, jestli to vůbec tušil sám Dickens, jak jeho příběh má dopadnout a kam ho chce vlastně dovést.
Samotný Dickensův román, respektive oněch 23 dochovaných kapitol, se vyznačuje, řekl bych, kolísavou úrovní: brilantní a leckde vyloženě vtipná místa jsou střídána momenty až bezradnými, jako by nemocný autor najednou nevěděl, kudy dál…
Ale když to všechno sečtu, tak to máme za 80%.“... celý text
— marlowe
Paní z neděle
„Paní z neděle to je italská detektivní škola jako vystřižená z partesu. Žádné brutální vraždy, žádný důraz na akční složku vyprávění, žádné bláznivé přestřelky ani nesmyslné zvraty, ale pěkně pomalu, krůček za krůčkem, inteligentně a s grácií k finálnímu odhalení pachatele. Dostane se nám k tomu obsáhlá a delikatesní přehlídka italského Turína, kde se příběh zavražděného architekta Garrona odehrává. Pánové Fruttero a Lucentini mají všechno pěkně srovnané, nikde netlačí na pilu, přesto dokáží udržet napětí a jednoduchými pobídkami doslova malovat podmanivou atmosféru slunné Itálie. Výborně pracují i s postavami, byť jsem si musel chvíli zvykat na neustále skákání od jedné ke druhé, a to jak v hlavní linii, tak ve všech vedlejších. Zvláště na začátku, když ještě neznáte celý obraz, je to docela náročné. Jakmile jste ale uvnitř, nic už nebrání tomu, aby vás příběh pohltil a okouzlil. Děje se tak nenápadně, nevtíravě a polehoučku jako na křídlech vážky, přesto jistě a přesvědčivě. Není to ohromující čtení se spoustou zákrut a jinotajů, je ale solidní, dobře strukturované a dospělé.“... celý text
— ludek.n
Paní z neděle
„Výborně.“
— Kabuky
Pravda o případu D.
„Pozoruhodný nápad, povolat k vyřešení záhady nedopsaného Dickensova románu vyšetřovatele ze všech možných detektivek... Nad vším se vznáší laskavá ironie autorů a případ vyřeší, jak jinak, Hercule Poirot, a, jak jinak, naprosto překvapivě. Paní z neděle mám radši, ale stejně čtyři hvězdičky.“... celý text
— J.F.
