Pravda o případu D. přehled

11.08.2023

Je smutný,že se děj zbytečně natahuje a jak to vlastně doopravdy zkončí

24.02.2023

Bylo mi jasné, že když jsem se rozhodl (po několikaletém váhání) zařadit si do svého čtenářského plánu Simmonsova Drooda, budou tomu muset předcházet dva nezbytné kroky: přečíst si za „á“ Collinsův Měsíční kámen (splněno) a za „bé“ nedokončený detektivní příběh Charlese Dickense Záhada Edwina Drooda.
U druhé jmenované knihy jsem si zvolil tuto verzi s obsáhlým Frutterovým a Lucentiniho výkladem – a udělal jsem dobře, protože jejich poznámky, byť na moje gusto příliš rozverné (já osobně bych dal přednost jen věcným komentářům a vypustil bych celou tu šarádu kolem „konference slovutných detektivů“), mi alespoň trochu přiblížily jak pozadí vzniku poslední Dickensovy knihy, tak vztahy mezi Dickensem a jeho bývalým přítelem Wilkie Collinsem. Naopak mě nijak neoslnily všemožné krkolomné úvahy o možném konci románu, všechno to rozpitvávání „kdo s kým o čem pro koho“, zvláště, když se ani pořádně neví, jestli to vůbec tušil sám Dickens, jak jeho příběh má dopadnout a kam ho chce vlastně dovést.
Samotný Dickensův román, respektive oněch 23 dochovaných kapitol, se vyznačuje, řekl bych, kolísavou úrovní: brilantní a leckde vyloženě vtipná místa jsou střídána momenty až bezradnými, jako by nemocný autor najednou nevěděl, kudy dál…
Ale když to všechno sečtu, tak to máme za 80%.