Panna
Marek Toman
Je možné být žena a chovat se úplně nezávisle? A lze mít partnerský vztah plně pod kontrolou? Hlavní hrdinka románu Panna Ema Dolejšová se o něco takového pokouší desítky let. Její zvláštní příběh se odehrává v Příbrami v době, kdy v ní zuří duchovní boj. Komunisté zásadně mění sociální profil města při těžbě uranu a přitom zápasí s pověstí Svaté Hory – poutního místa se zázračnou soškou Panny Marie. Někdejší hluboce věřící horníky rudných dolů nahrazuje člověk nové doby, horník uranových dolů. Duchovnost významného kultu se ocitá v konfliktu s brutálním ideologickým materialismem. Navíc, Ema v sobě nese jedno intimní trauma, které musí překonat. Marek Toman vystavěl svůj román, odehrávající se v letech 1938–1991, na podrobném studiu pramenů, na citlivosti vůči místním legendám i na rozhovorech s pamětníky. Jeho román je nicméně fikcí a vychází z městské pověsti. Konec války a příchod vlasovců, poválečné znárodňování, výstavba nové Příbrami politickými vězni, lokální revolta proti sovětské okupaci, to jsou události, na jejichž pozadí se Ema Dolejšová snaží uhájit své místo. Jako výrazná ženská figura se přitom střetává se světem ovládaným povýtce muži. A zjišťuje, jaká cena se platí za nezávislost.... celý text
Přidat komentář
"Svatá hora jest útočištěm všech a Panna Maria neodmítá pomoci nikomu, kdo se k ní s důvěrou utíká."
Příběh z Příbramska jedné poválečné generace od konce války po 90. léta znovunabyté svobody je naplněný pozoruhodnými lidskými osudy, jejichž cesty se odvíjely klikatými, kamenitými cestami plnými výmolů. Marek Toman sepsal barvitý příběh plný mnoha nečekaných odstínů mezi černou a bílou. Aniž by zabředl do známé brutality a hrůz místních komunistů nebo německých či sovětských okupantů, nechává nás autor nahlédnout s netušenou intimitou do normálních lidských životů. normálních lidí, které potkala válka, 50. léta, osmašedesátý a nakonec devětaosmdesátý. Pozoruhodná je především postava Emy Dolejšové, jakkoli ani její štít nezůstal neposkvrněný. V životě ale člověk činí nejrůznější rozhodnutí a velmi často se rozhoduje pod vlivem okolností, které si nevybral. Nejobskurnější postavou pro mě byla ovšem byl Olega, který se do Československa dostal coby Vlasovec a ruský zrádce. Zrádce, který uvíznul v bezčasí a meziprostoru. Je skoro s podivem, že všechny stěžejní postavy Panny mají svůj předobraz v historii Příbramska. To však román činí také vysoce věrohodným, možná až na postavu onoho Olega. I když možná ne tak úplně. To až dnešní doba povinných platebních odvodů a elektronických záznamů o každém jedinci činí život v anonymitě nemožný. Přistupovala jsem k dalšímu poválečnému románu s určitou skepsí, protože téma už zdá se přehltilo knižní trh. Toman mě ale velmi pozitivně překvapil a já opět narazila na román, který postrádá tu tak potřebnou propagaci ze strany nakladatele a možná i autora samotného. Dílo ve své kategorii vysoce vyčnívá a já si mohu jen povzdechnout, že do popředí jsou uměle postrkovány romány mnohem nižší kvality.
Mé první setkání s autorem na doporučení pana knihkupce. Neprohloupila jsem. Kniha mě zaujala už svou jednoduchou, ale nepřehlédnutelnou obálkou, zvláštním uspořádáním kapitol a to jsem ještě netušila jakým neuvěřitelným vypravěčským talentem je obdařen autor. Zcela jsem se ponořila do děje odehrávajícího se v letech 1938 - 1991 na Příbramsku. Krásný čtenářský zážitek.
V úvodu knihy je citát: " Potrvá rozdíl ten jako je v čirosti mezi vzduchem a andělem, vždy mezi láskou mužů a mezi láskou žen."
John Donne: Vzduch a andělé
Nemám slov. Cokoliv mě napadlo, že bych na adresu této knížky mohla napsat, mi přišlo jako prázdná fráze. Prostě si to přečtěte.
Takový zvláštní styl vyprávění, od kterého se nedalo odtrhnout. Kniha stojí určitě za přečtení. Kladně hodnotím i obálku. V jednoduchosti je krása.
Dobrá kniha, která se postupně vyvinula až ke knize vynikající. Tím spíše, že zde nebylo nic smyšlené. Zajímavý vypravěčský styl mi zpočátku celkem vadil, avšak zvykla jsem si.
Kniha rozhodně stojí za pozornost a my dříve narozené na mnohé zavzpomínáme.
Další z řady románů mapujících poválečnou historii naší země až do konce století, tentokrát se odehrává na Příbramsku. A já jsem si znovu uvědomila, proč mi nesednou knihy S. Wilkové - i ty mají zajímavé téma, ale jejich styl vyprávění je tak zvláštně neliterární, neosobní, možná novinářský?
Tady je autorem muž, a přesto mi jeho způsob vyjadřování připadá mnohem zajímavější, jazykově vytříbenější. Cítím se více vtažena do příběhu, při čtení mimoděk vnímám jazykové finesy a chuťovky. Takže já jsem byla nadšená; určitě k tomu přispěla také netypická obálka, zajímavé typografické řešení kapitol a samozřejmě i prostředí příbramské Svaté Hory a Příbrami obecně.
Podobně jako soukroma jsem velmi oceňovala občasné vsuvky typu "muži by . . .", to byl skvělý nápad; napočítala jsem je nejméně desetkrát a vždy měly své kouzlo. Úžasná byla charakteristika obou Velemínových synů i rozhovory s Pannou. Takže já našim čtenářkám určitě doporučím. A těším se na další knihy tohoto autora.
Já vůbec nevím, co napsat.
Knihy o komunismu docela vyhledávám, ale tahle byla nějak jiná. Postavy mi přišly strašně rozhárané. Přišlo mi, že v hlavně hrdince bylo strašně hodně střetů s vírou, komunismem.... Postavu Olega jsem asi vůbec nepochopila.
Není to kritika, ale já opravdu nevím, co napsat. Asi ji hodnotím moc brzo po přečtení. Možná jsem měla počkat.
Líbí se mi obálka.
Marek Toman se i v nové knize osvědčuje jako nadaný vypravěč, kterému se daří v příběhu vyváženě propojit rovinu dějinnou a individuální. Skrze poutavé vyprávění o mladé ženě podřizující všechno zachování svého velkého tajemství tu ve výstižné zkratce vylíčil dění na Příbramsku zejména v letech 1945 až 1968, včetně komunistického převratu, pronásledování katolické církve a otevření uranových dolů, které byly v 50. letech součástí systému táborů nucených prací. Za pozornost jistě stojí i míra empatie a porozumění, kterou autor projevil při psaní své ženské hrdinky. Na druhou stranu jisté výhrady vzbuzuje samotná zápletka, točící se kolem onoho hrdinčina bedlivě střeženého tajemství a vystavující naši víru v realističnost čteného příběhu velmi těžké zkoušce.
Dočetla jsem a přemýšlím, jaké hodnocení knize dát. Občas to vypadalo na jasných pět hvězdiček, jindy až zase tak ne. Kniha zahrnuje velký časový úsek, klíčové okamžiky naší historie a s tím související osudy. Přestože je psaná ve třetí osobě, tak vše vnímáme především prostřednictvím hlavní postavy Emy, zvláště pak jejích myšlenek, pocitů a hodně taky rozhovorů s její duchovní patronkou. Některé momenty jsou spíš jen v náznacích a čtenář musí být opravdu pozorný, aby mu neunikly. Oleg, přestože se v příběhu vyskytuje od první do poslední stránky, zůstává i po dočtení tak trochu záhadou, i když je to osoba, která nejvíce ovlivnila Emin život, její rozhodování a konání.
Autora jsem doposud vůbec neznala, knihu jsem si vybrala v knihovně, kde ji měli vystavenou mezi novinkami, předem jsem ani nečetla anotaci, vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Zaujala mě svou obálkou, voněla novotou..., tak jsem po ní sáhla. A udělala jsem dobře.
Velice dobré, a kdyby to nebylo především z té hrozné doby poválečné a komunistické, řekla bych dokonce skvělé čtení. Četlo se to bezvadně, doba vylíčená od samotného konce války, přes nástup komunistů, okupaci, až po sametovou revoluci. Román o jedné ženě, jedné rodině, jedné vesnici (městě), jedné svaté ... a vlastně jedné zemi.
Autorovi se povedlo věrohodně vylíčit rodinu s naprosto rozdílnými členy, zešílevší matku, věřícího otce havíře, věřící pragmatickou pracovitou dívku a bratra havíře, později skalního komunistu na vysokém místním postu. S dějinnými změnami se mění pochopitelně i sami hrdinové, málokdy k lepšímu. Zvláštní atmosféru dodává neviditelný skrytý ruský zběh.
Autor připomněl děsivý konec války na Příbramsku (Slivice, poslední masakr Němců), včetně vlasovců a partyzánů, rychlý průjezd Američanů, následně velice rychlý nástup komunistů (se zbraněmi), znárodňování, změny hornického města - od ušlechtilých rud skok k uranu, za podpory sovětských pracovníků. A samozřejmě politických vězňů nasazovaných v dolech. Náboženská stránka děje zase ukazuje, jak Svatá Hora u Příbrami se svou Pannou Marií měla obrovský význam pro věřící široko daleko a jak to komunisté "zařídili", aby tuhle víru v zázraky u všech nejen v blízkém okolí dokonale utlumili.
Moc se mi to líbilo, nejen obsah a místo děje, ale i neočekávaný vhled do psychologie ženy (od mužského autora), včetně častých kratičkých výstižných myšlenek stylu: "Muži by užasli, kdyby věděli, co/že/jak ženy...".
"Protože když je pravda vražedná, nezbývá než lež. A lež, tu chtějí vždycky všichni slyšet."
"Muži by užasli, kdyby věděli, jak ženy vědí dopředu, co udělají. ... Muži by užasli, kdyby věděli, jak ženy dokážou pracovat ne se svým, ale s jejich soucitem."
Lepší než mnohá díla tak populárních spisovatelek, snažících se na mnoha příbězích zachytit stejnou dobu. Nemá asi dost reklamy - soudím dle počtu přečtení...
První kniha od autora, ale zkusím další, tak mne román zaujal.
Jediná výtka jde za vydavatelem - paperback se držel a četl špatně, a zrovna tenhle román by si tedy pevnou vazbu zasloužil.
Štítky knihy
Československo 50. léta 20. století psychická traumata osudy žen Vlasovci (Ruská osvobozenecká armáda) oběti komunismu znárodnění Příbram české romány těžba uranuAutorovy další knížky
| 2018 |  Cukrárna U Šilhavého Jima |
| 2016 | Chvála oportunismu |
| 2022 | Panna |
| 2021 | Odsunuté děti |
| 2011 |  Frajer |
Téma - naše historie od německé okupace - a jeho zapracování do příběhu bylo nadprůměrné, ale postava Olega je nepochopitelná, ve smyslu k čemu ji autor potřeboval. Určitě je Příbramsko velmi zajímavé a stejně jako na tuto lokalitu měli fašismus, socialismus, Němci a hlavně Rusáci, komunisté stejný dopad na další v naší zemi. Často stáli v rodinách lidé proti sobě....
Autor v jistém smyslu staví proti sobě uran a Svatou Horu, což mu nabízí docela širokou škálu pro vývoj jak postoje k době, tak hodnot života u jednotlivců. Dle anotace knihy mi Ema nepřišla jako výrazná postava, která bojuje za nezávislost, už vůbec ne s ohledem na Olega, jehož roli mám za zásadní mínus knihy. Jinak autor stihl na malém rozsahu výjimečně mnoho.