Panoptikum
Jeffery Deaver
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/63248/bmid_panoptikum-6XR-63248.jpg
4
323
323
Jeffery Deaver už dlouhá léta přivádí ke čtenářům geniální zločince, jejichž podlé skutky nezůstávají nepotrestány díky brilantnímu úsudku profesionálních strážců zákona. Duchovní otec detektiva Lincolna Rhyma se tentokrát rozhodl vydat sbírku svých povídek, v nichž je všechno trochu jinak – ale přesto, nebo snad právě proto, vám bude při jejich čtení běhat mráz po zádech a vaše představivost nabude netušených rozměrů. V každé ze šestnácti povídek na vás čeká moment překvapení. Nezáleží na tom, je-li hrdinkou krásná žena odhodlaná jít do krajností, jen aby se zbavila svého pronásledovatele, či dcera zapřisahající svého otce, aby nešel rybařit do míst, kde se odehrála série brutálních vražd. Hlavní postavou je zde i Shakespearův současník spřádající pomstu za krutý osud, jenž stihl jeho rodinu, ale také legendární Lincoln Rhyme, který zde řeší záhadu jednoho zmizení o vánočních svátcích. Deaverovy povídky jsou různorodé, provokativní, děsivé – a samozřejmě nabité dějovými zvraty, tak příznačnými pro tohoto autora.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Povídky
Vydáno: 2011 , DominoOriginální název:
Twisted, 2003
více info...
Přidat komentář
Soubor krimipovídek s neuvěřitelnými zvraty, jak to bývá u autora zvykem, i Lincoln Rhyme se Sachsovou se tu objeví, v povídce Vánoční dárek. Líbila se mi povídka Souběžný trestný čin.
Některé povídky mi přišly takové stejné (oi nájemných zabijácich). Některé mě nebavily (Prázdná pohlednice). Některé mě mile překvapily (Spolu). Ale hlavně mám rád Lincolna s Amélii, takže nejlepší povídka byla Vánoční dárek :-)
3,5 hvězdy, převažovaly povídky, které mě až nudily a nemohla jsem se dočkat jejich konce.
Povídky a ještě k tomu hlavní hrdinové převážně padouchové. Ani jedno z toho mi moc nevyhovuje. Ale Deaver to prostě umí! Sice po několika povídkách už jste připravení na to, že nějaký takový zvrat v jeho stylu prostě přijde, ale přesto mě v několika povídkách dokázal překvapit.
Kdybych si přečetla kteroukoliv povídku kdekoliv v časopise či novinách, byla bych nadšená. Ovšem 16 povídek pohromadě je moc. 1/3 povídek byla skvělých, např. Na rybách, Nádherná, Trojúhelník, Obětní beránek či Bez Jonathana. 1/3 povídek je průměr a zbytek trochu horší, nezáživný. Raději čtu ucelenou knihu.
Deaver ve skvělé formě. Dokazuje, že i na kratším formátu umí třikrát změnit předpokládaného viníka... Blbý je, že už mu nevěřím výsledek, dokud není definitivní konec příběhu. Je schopný to klidně zvrátit poslední větou.
Ale právě proto mám Deavera ráda.
Jasně, jako každý soubor povídek, obsahuje i tento lepší a slabší. Ale i ty slabší jsou tu v porovnání s jinými autory pořád dobré.
Žánrové cvičení na téma pointa. Pro začátečníky pohodová výzva, pro pokročilé však neurážející jednohubka. Odpočinková publikace pro čtenáře i autora. V časopiseckém vydání by jednotlivé povídky fungovaly lépe, v kolekci totiž vynikne jejich určitý konstrukční stereotyp. Jako aktivní divadelník jsem měl navíc problém dočíst povídku Celý svět je jeviště, kdy autorova snaha o historické reálie v čele s imitací mluvy je stejným dílem směšná i iritující, a závěr i průměrně vzdělaným čtenářům odhadnutelný na stovky yardů dopředu. Favority sbírky jsou pak Souběžný trestný čin, Nokturno, Klečící voják a Spolu.
Čtyři ze šestnácti. Dobrý skóre?
Pozor, obsahuje spojler. Moc dobře sestavené i napsané. Těžko se mi odhadovala pointa předem. Impresivní byl příběh Nádherná - boj stalkované modelky a její způsob definitivního vyřešení problému (mimochodem toto řešení je přítomno v několika hodně starých životopisných příbězích, například u budhistické mnišky, která potřebovala odstrašit muže, aby se mohla nerušeně věnovat po zbytek života meditacím), ale možná nejvíce mně bere za srdce povídka Trojúhelník, která je natolik mistrně napsaná, že kdekoliv na ní narazím, chytím se do pasti. Po jejím přečtení to nutí čtenáře znovu si ji jednou dvakrát přečíst, zda se autor někde přeci jenom nesekl, ale on se - fakt nesekl. Neprůstřelně napsaná. Jak řekl klasik, Oidipák jak prase. V povídce Za poskytnuté služby je pointa psychopatické vražedkyně parádně imitující duševní poruchu obvyklá, ale vyšponované je, že ji nakonec navíc vyšplouchne její vlastní psychiatr. Obětní beránek sděluje starý známý fakt, kdo druhému jámu kopá... Rovný s rovným je fajn v tam, že ukazuje, jak nelze lidi soudit bez jejich opravdového a hlubšího poznání. Pak vás můžou sakra překvapit svojí sofistikovanou myslí. Na rybách - je hard core povídka, bohužel velmi pravdivě kopíruje chování skutečných vrahů, kteří jsou nejhůře detekovatelní svými nejbližšími. Jejich chování je totiž štěpené. Jejím opakem je Nokturno, laskavé a vlídné, o tom, že laskavost je někdy opravdu víc než spravedlnost. Prázdná pohlednice mi zůstala v mysli dlouho. Do poslední chvíle nevíte, kdo je je blázen a kdo je letadlo. Povídka Spolu je hustá, protože takto nejak funguje opravdu mysl těžkého psychopata, u kterého se postupně rozvíjí milostný blud, takže se spíše už stává psychotikem. U nás by byl pravděpodobně spíše v ochranné psychiatrické léčbě než ve vězení (v USA na elektrickém křesle). I když: kdoví. Navíc se mi tam hodně nelíbilo, že autor použil kněze k získávání informací od vraha v rámci zpovědi. Tohle by ani v USA nebylo průchodné. Poslední povídka Klečící voják pojednává o otci, který trpí utkvělou představou o tom, že přehnanou přísností a ovládající kontrolou vychová slušnou dceru. Pletl se. Ovládající nesvobodnou výchovou se dá vychovat asociální psychopatka.
Tak se nechte unášet deformovanou myslí postaviček, stojí to za to.
Zatím nejslabší Deaver co jsem četla,možná to je tím,že nemusím povídky.Některé povídky jsou lepší,ale celkově průměr.
(o: Luxusní zážitek. S Jefferym bych nešla na rande ani za nic. :o) Při představě, že by mně protáhl takovýmhle panoptikem.... Děkuju pěkně, v papírové podobě stačí. Za mně hodnotím daleko výš, než klasické Rhymovky, ty už mají zvratů nějak moc, proto se v mých očích stávají velmi beletristickými. Zato tohle byl... Luxusní zážitek. :o)
Musí se nechat, že Jeffery Deaver moc dobře chápe, co taková kriminální povídka jako literární útvar obnáší a snaží se toho bezezbytku využít. Jenže je jako kolotočář na pouti a po první skvělé jízdě tam dá druhou, třetí, pátou, desátou a ono to najednou začne maličko nudit. Takže i když jsou jeho příběhy plné zvratů, člověk rychle prohlédne opakující se koncepci a výsledné pointy přestanou být nečekané. Markantnější je to o to víc, když se už v úvodu upozorní, že ne všechno je takové, jaké se zdá, pročež čtenářova paranoia jede na sto procent. Tenhle neduh by v normální antologii s dalšími autory nebyl znát, ale jak jsou texty od jednoho tvůrce takhle pěkně u sebe, nelze si podobností nevšimnout. Obrana je však jednoduchá - dávkovat si povídky hezky s odstupem. Protože když už nic jiného, je v tom obrovské nadání pro vymýšlení zapeklitých situací a evidentní radost z tvorby. Velkým plusem je pak také fakt, že si Deaver uvědomuje svoje slabiny a umí je použít k celkovému odlehčení.
Povídky byly skvělé, ale já dávám přednost tlusté knize, kde příběh se odvíjí a můžu se zaobírat dějem, kde nechávám průběh své představivosti. Kdežto povídka je tak krátká, že to zhltnu jedním dechem.
Povídkové knížky nejsou špatné, umožňují autorovi v krátké formě vypointovat příběh bez toho, aby jej ovládlo pokušení na jeho kostru navěsit zbytečné odbočky. A Deaver je dobrý vypravěč, který jde přímočaře na věc - dokonce tak přímočaře, že by většina povídek v této knize i nějaké odbočky snesla.
Tiše závidím umění autora vystavět z mála minivyprávění, která obvykle končí úplně jinak, než byste předpokládali. Je fakt, že v druhé polovině knihy si na styl už zvyknete a stačí předpokládat, že to dopadne právě obráceně...a ono ano. I pak by to bylo dobré, dokonce dost dobré, tak na pět hvězdiček.
Měl jsem ale smůlu (moje chyba), že jsem knížku poslouchal v audioverzi. Už tak době poplatné Deaverovo výrazivo, které dnes působí už omšele, bylo ještě umocněno překladem Jiřího Kobělky. Aby nebyla mýlka - je skvělé, když má překladatel tak rozsáhlou slovní zasobu a dokáže si poradit s textem s grácií, ovšem jakkoli by použité a pečlivě vybírané výrazivo ladilo s romány Victora Huga, tady to prostě drhne a spíše než soudobou literaturu to připomená filmy s Oldřichem Novým. Výrazy typu čapka místo čepice, setrval tam po drahnou dobu, odcválal do porostu, viděl ji kterak nebo velmi po vás bažím - prostě to působí archaicky.
Načtení (Milada Čechová) je prostě nešťastné, takže se o něm raději nerozepisuji, ani není součástí hodnocení. Co ale hodnotím, je typický Deaverův způsob, jakým se vyrovnává s reáliemi. V době internetu (a v době vydání knížky už byla světová síť v plném rozmachu) není přece problém si o subjektu či prostředí, o kterém píši, něco zjistit, aby pak jeho popis nevypadal jako práce od školáka. "Vykreslení" prostředí modelingu, psychoterapeutické ordinace nebo třeba dění v symfonickém orchestru tak střídavě osciluje mezi úsměvnou neznalostí a iritujícími nesmysly.
Takže suma sumárum je Panoptikum (podobně jako další knihy autora) solidní čtení do letadla nebo na lehátko na pláž, které pak na té pláži bez lítosti necháte.
Povídky stejně mrazivé a překvapující jako autorovy romány. Super na zimní večery.
Výborná knížka! Dalo sice zabrat, než jsem ji vůbec sehnala, ale opravdu to stálo za to. Povídky se mi líbily všechny a perfektně mě vtáhly do děje. Zbožňuju Deaverovy nečekané a promyšlené konce, které v této knize rozhodně nechyběly :)
Nevěra, žárlivost, pomsta, posedlost. To jsou hlavní motivy trestných činů v této čistě deaverovské knížce povídek. Některá rozuzlení jsem tušila, některá mě překvapila a znovu ujistila, že Jeffery Deaver je opravdu mistr svého řemesla.
Část díla
Bez Jonathana
2003
Celý svět je jeviště
2003
Klečící voják
2003
Na rybách
2003
Nádherná
2003
Autorovy další knížky
| 2014 | Sběratel kůží |
| 1999 | Tanečník |
| 2016 | Sběratel kostí |
| 2019 | Hra na nikdy |
| 2000 | Prázdné křeslo |
Špicová bichla, hodně dobré byl Vilda Sejkspíruj.