Panoptikum pana Perkinse
Ilona Dobrovolná
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/549370/bmid_panoptikum-pana-perkinse.jpg
4
65
65
Alfréd Perkins má zdánlivě všechno. Peníze, milenku, a především úspěšný podnik, s nímž na sklonku devatenáctého století kočuje Evropou. Jednoho dne jej navštíví starý známý Leopold Higgs a nabídne mu, aby se společně usadili v Čechách a založili zde zábavní park. O téměř sto třicet let později přijíždí na místo bývalého zábavního parku doktor historie Benedikt Knesl s praktikantkou Klárou, aby pomohli policii s nevšedním případem. Ve zpustlém a opuštěném areálu se totiž našla kostra s prostřelenou lebkou…... celý text
Detektivky, krimi Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2024
,
Audioteka
, MOBA (Moravská bastei)
Interpreti: Julie Goetzová , Richard Wágner
více info...
Přidat komentář
Tak jsem knihu dočetl, ale tentokrát mi to celkem trvalo ;) Skoro rok... Knihu jsem zhruba v polovině odložil. První polovina, nebo možná 1/3 mě zkrátka nebavila až tak moc a měl jsem jiné knihy, které mě lákaly více. Já nemám rád historii a příběhy v době minulé. Prostě takové věci mě všeobecně nudí. To platilo částečně právě i o části knihy, která popisuje příběh panoptika. Ty části knihy v naší době byly pro mě zkrátka zajímavější. Nicméně druhá polovina knihy se "rozjela" a pak už se mi stávalo, že se večer těším do postele, jak si zase 2 kapitoly přečtu :) Autorku znám osobně, v knize mám i věnování :) První kniha mě bavila více, nicméně tato je zcela jiná a má také něco do sebe ;) Asi nemusím ani psát, že se těším na knihu třetí :)
Uvítala jsem český příspěvek k fenoménu lidských zoo a podobných podniků, které se na přelomu 19. a 20.století objevily a prosperovaly. Vedle The Museum of Extraordinary Things od Alice Hoffman nebo ještě tvrdším Geek Love od Katherine Dunn, působí tato kniha jako jejich důstojný knižní parťák. Nejsou tady sice žádné hluboké ponory do osobností jednotlivých postav, což dává prostor k tomu, aby si to čtenář nějak poskládal sám, zato celý ten byznys je popsaný parádně. Fascinace odlišností, zábavní průmysl a jeho hranice, sociální i právní postavení lidí, kteří byli hodně mimo normu....mě to rozhodně zaujalo.
Dlouho jsem přemýšlel, co k této knize napsat. Nápad je super, prolínání dvou dějových linek funguje perfektně, konec je nečekaný a krásně hořkosladký. Prostředí panoptika je krásně vylíčeno. Způsob psaní paní autorky je profesionální a není mu co vytknout. Teď přichází to velké ALE...
Velkým problémem pro mě byli postavy, přesněji řečeno, jejich charaktery. Žádná postava nemá hloubku, není uvěřitelná. Každý (snad kromě vousaté ženy a Pana Perkinse) je jen jakousi obálkou na osobnost, charakter. Hlavně Benedikt působí jak robot s AI který jde jen za jedním cílem, bez jakýchkoliv osobních chyb, tužeb, komplexů, snů, nebo myšlenek - Co budu dělat pak???
Přesto se mi kniha moc líbila a děkuji za ní.
Přítomnost s kostlivcem ve skříni,
vražda dávno promlčená se za tím skrývá.
Panoptikum duší ztracených.
o naději tam každý snívá.
V průsečíku poznání absolutně zbytečná smrt,
brána minulosti se zavírá.
Starý, zatuchlý dům vydal děsivé tajemství. K jeho rozluštění je potřeba postupovat proti toku času, abychom mohli spojit minulost s přítomností v jediném průsečíku poznání.
Chvílemi trochu nelogické, možná prvoplánové.
Pravidelné střídání minulosti s přítomností bylo od autorky velmi rafinované. Nabídla tím konfrontaci dedukce se skutečným příběhem a tím zajistila jeho napínavost, kuriózními postavičkami v minulosti originalitu, neotřelost, magičnost.
Audiokniha: v rovnováze adaptabilně čtou Julie Goetzová a Richard Wágner
Velmi oceňuji míchání různých časových období. Sledování příběhu v době, kdy se odehrával a o 130 let později, bylo velmi neobvyklé. Zajímavé téma, které je podáno velmi čtivě. Oceňuji i to, že vyšetřovatel nebyl policista, ale historik.
Moc hezky se to čte. A spolu s atraktivním obrázkem neběžného podnikání i prostředí, atmosférou i ukázkou některých obecně přijímaných norem konce 19. století si knížka dobré hodnocení jistě zaslouží.
Což za mě 70% určitě je.
Proč ne víc:
Z obou časových linek se mi víc zamlouvala ta dřívější; postavy se mi zdály skutečnější, dialogy uvěřitelnější.
Pan doktor s asistentkou Klárou mi lehce “šustili papírem" a jejich komunikace mi připadala často trochu “na sílu".
A zrovna tak jsem při nejlepší vůli nemohla věřit praktické nedotčenosti místa, byť odlehlého, a geometrické řadě příhodných nálezů umožňujících svižné identifikace a posuny v pátrání. (Jasně, něco najít museli; ale bylo to zkrátka málo pravděpodobné a bylo toho moc).
Ve druhé třetině, zdálo se mi, dějový spád zastagnoval a začalo se to trochu táhnout. Přibývalo nepodstatných detailů, křečovitě konstruovaných situací, nepravděpodobných sdílení citů a informací mezi hierarchicky odlišně postavenými osobami :), i třeba opakovaného líčení duševních stavů, které už vyprávění neobohacovaly, ale rozmělňovaly. Taková trochu bezradnost a zároveň překombinovanost, která (za mě) neopustila příběh až do konce.
Já jsem ale i tak spokojená. A zvědavá na autorčino Prokletí rodu.
(SPOILER) Velká spokojenost: čtivé, zajímavé i napínavé. Obě časové linky pravidelně se střídající pěkně propracované, před 130 lety fungující zoopark a panoptikum a jeho obyvatelé, v současnosti pátrání akademického historika s přifařenou mladou studentkou ve zbytcích původního parku. Věrohodné amatérské vyšetřování vraždy a mizení lidí a zániku zábavního parku. Živoucí postavy, uvěřitelný příběh, byť smutný a nostalgický (naštěstí záchvěv možnosti vývoje směrem eugenika apod. byl záhy zažehnán).
To jsem moc ráda, že jsem jméno autorky nepřehlédla a po její první knize jsem čekala zase pěkné počtení.
A nespletla jsem se.
Zajímavá dvojice detektivů, dvě časové roviny, napínavé a nebezpečné pátrání, co víc si přát?
Smutná je sonda do života postižených lidí, kteří se měnili v exponáty a obecenstvo je chodilo okukovat v obskurních panopticích.
Co všechno si museli ti chudáci nechat líbit a vyslechnout, ach jo.
Nemáme panoptika, ale i dnes jsme svědky ponižování jen trochu se lišících, mnohdy invalidních lidí a dětí (sic) a z vlastní zkušenosti vím, jak těžké je být zastáncem verbálně napadených. Jsme společenstvo ne prstenu, ale ostrých a zlých jazyků.
Karel Hynek Mácha:
Hledám lidí mém jak ve snu žili,
bez srdce však larvy najdu jen,
Snové mojí, běda! Snové byli.
Jistoty je všechny zničil den.
To je krutá realita 21. století, že?
Knihu jsem si vypůjčila náhodně z knihovny, protože mě jen zaujal její název. A nastalo absolutní překvapení a pecka! Dlouho se mi nestalo, že bych se od knihy nemohla odtrhnout a přečetla jí za dva dny... Kniha mě absolutně vtáhla do děje a vážně paráda!
Docela smutný příběh o tom, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Líbilo se mi střídání příběhu vraždy z konce 19. stol. s jejím objasňováním na začátku 21. stol. Zajímavý byl popis života v kočovné společnosti a vztahy lidiček s různým tělesným postižením. Návštěvníci ZOO je vlastně nepovažovali za lidi, ale oni měli své city a kladné či záporné vlastnosti.
Román se četl velice dobře a nemohla jsem se od něho odtrhnout (zase jedna probdělá noc).
Toto bylo tak hezké čtení. Originální a zajímavé, neotřelé prostředí cirkusu, přitom hezky napsané, tajuplné, napínavé a velmi čtivé. Od autorky jsem četla už její první knihu tato se mi však líbila mnoh víc a mohu jen doporučit.
Tato kniha pro mě byla velice příjemným překvapením. Jedná se o mix žánrů a to historie a detektivky. Autorka se zaměřila na takzvaná panoptika, která byla velice oblíbená v 19. století. Sdružovala v nich lidi s různými druhy tělesných anomálií. Třeba vousatá žena, siamská dvojčata, žena s morbidní obezitou či extrémně ohebná žena. Na tyto podivné lidi se chodili dívat návštěvníci, kteří se jich na jednu stranu báli, na druhou stranu jimi byli fascinovaní. Tato panoptika však ve 20. století začínala ztrácet na popularitě až nakonec zcela vymizela.
Autorka tyto lidi zasadila do velice čtivého románu, který se odehrává ve dvou časových linkách. V té současné dojde k nálezu kostry, která má průstřel v lebce a rozběhne se tak vyšetřování a pátrání komu ostatky patřily a proč daný člověk zemřel.
V historické lince sledujeme život lidí pracujících v panoptiku a jejich denní radosti a starosti. A taky poznáváme Adu, vousatou ženu, která se zaplete do věcí, které by raději nechtěla vědět. Život v panoptiku je už tak složitý a těžký, ale že by se zde stal násilný zločin? Ráda by všemu přišla na kloub.
Střídání dvou linek bylo lehce pochopitelné a velice čtivé. Komu patřily ostatky nám je nabízeno zpočátku jako jasně dané, ale samozřejmě nic není tak, jak se zdá a čtenář je okamžitě vtažen do propletence vztahů a intrik, které se nakonec poodkrývají na pozadí života v panoptiku. Já jsem byla s příběhem velice spokojená, ale pravda, ten blížící se konec mi přišel už moc natahovaný a už mi bylo tak nějak jedno, kdo byl vrah, hlavně ať už se to dozvím. Samozřejmě jsem ho neuhodla. Celkový konec mi ale vyrazil dech, protože došlo k opravdu nečekanému rozuzlení a to se mi velice líbilo.
Příjemná detektivka ze zajímavého prostředí.
V první polovině převládá atmosféra starého panoptika, která mi připomínala knihu Ulička přízraků. Ta se mi taky moc líbila a ráda jsem si přečetla něco dalšího z podobného ranku.
V druhé polovině na mě působila spíš detektivní část ze současnosti. Začalo mě víc zajímat, kdo co...
Líbí se mi, jak se zločin postupně odhaluje synchronně v minulosti i v současnosti. Zajímavě vystavené časové roviny.
Od autorky si určitě přečtu i Prokletí rodu a doufám, že napíše i něco dalšího. Už po této jedné knize si ji řadím k oblíbeným.
Tento historický román sice nevyniká akčností a krvavými scénami, přesto vás zaujme svou čtivostí, střídáním kapitol, ve kterých se prolíná minulost a přítomnost, napětím, zajímavými scénami i závěrečnou gradací s velkolepým odhalením.
Člověk si při čtení rozšíří i obzory, protože se dozví, jak to dříve fungovalo v cirkusech, panopticích a zoologických zahradách. Irena Dobrovolná navíc stvořila netradiční vyšetřovací dvojici historika Benedikta Knesla s jeho praktikantkou Klárou, kteří záhadě zábavního parku přijdou na kloub, není tedy vyloučeno, že se s nimi potkáme i v nějakém dalším odloženém historickém případu, já bych si volné pokračování ráda přečetla.
Celá recenze v recenzích.
Tohle bylo tak fajn čtení! Když jsem si četla anotaci, tak mě hned na první dobrou zaujalo prostředí, ve kterém se bude příběh odehrávat, ale nečekala jsem, že mě kniha až tak nadchne.
V knize se prolínají dvě časové linky a je vidět, že autorka měla promyšlený sebemenší detail. V historické lince se dozvídáme, jak to v panoptiku chodilo, kdo tam žil a co se tam stalo. Linka je skvěle napsaná, zábavní park s panoptikem jsem si dokázala hravě představit, líbily se mi charaktery postav, autorka atmosféru daného místa dokázala krásně vystihnout a tato linka mě opravdu nadchla. Druhá časová linka se odehrává v přítomnosti, tedy o více než sto třicet let později, kdy se v parku najde mrtvola. Případ je dávno promlčený, a proto spíše ze zvědavosti a zájmu se snaží doktor historie přijít na to, co se v parku tenkrát stalo. Obě linky na sebe hezky navazují, doplňují se a v závěru se skvěle propojí.
Panoptikum pana Perkinse není klasická detektivka a označení detektivní román, je tak velmi příhodné. Pokud si tedy chcete přečíst příjemnou oddechovku, tak po knize určitě sáhněte.
Opravdu skvělý pozvolný detektivní román z netradičního prostředí. Střídání současnosti s minulostí, krátké kapitoly, nečekané rozuzlení, které mě docela dostalo. Rozhodně mě tato česká autorka upoutala a ráda si od ní v budoucnu zase něco přečtu.
Hezké propojení minulosti s přítomností. Ze začátku pomalejší tempo, ale poslední třetina to skvěle vynahradí. Za mě stojí kniha za přečtení.
Tahle knížka mě příjemně překvapila. Vzal jsem si ji jen jako lehkou odpočinkovou detektivku a nakonec se z ní vyklubala docela napínavá akce. Současná dějová linka se mi líbila hlavně kvůli charakterům postav, zatímco tu historickou jsem si zamiloval proto, že mi připomínala AHS Freak Show. I když se detektivní zápletka dala vyřešit docela rychle, což může být u detektivky trochu zklamání, bavila mě knížka až do poslední stránky.