Pantáta Bezoušek
Karel Václav Rais
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364829/pantata-bezousek-5MR-364829.png
4
84
84
Postava pantáty Bezouška, který přijíždí z vesnické samoty do Prahy navštívit syna a brzy poznává, že tohle přesazení do městské půdy mu jde pramálo k duhu, je pevně spjata s prvními čtenářskými zážitky každého z nás, právětak jako Kašparovy ilustrace, k nimž se dnešní vydání vrací. Laskavý humor Raisovy knihy zajišťuje Pantátu Bezouškovi trvalou čtenářskou oblibu.... celý text
Přidat komentář
Moc milá knížka. Příjemné, pohodové čtení. Stále jsem měl před očima Lubomíra Lipského jako pantátu Bezouška, vtipného, bodrého tatíka s fajfčičkou, ačkoli jsem věděl, že ve filmu jej hraje Jaroslav Vojta (film jsem viděl až po přečtení, také příjemný a místy vtipně pojatý, byť se s románem místy mírně rozchází).
Další z perel české literatury, ke které mě osud klikatou cestou dovedl. Příběh chalupníka, který se vydal navštívit syna v Praze zaujme nejen pohodovými příběhy, ale ty kdo Prahu znají i popisy města z dob, kdy mezi Olšanským a Vinohradským hřbitovem byla jen pole.
Pro mě je kniha navíc vzpomínkou na doby, kdy k nám na návštěvu jezdil můj děda a kdy jsme společně podnikali vycházky, výlety a navštěvovali divadla.
Už po přečtení Jiráskových knih jsem si uvědomil, že se mi tyhle staré české romány začínají čím dál tím víc líbit. Musí se do nich člověk dostat, zvyknout si na starou češtinu a hlavně... nesmí být do nich nucen povinnou četbou, ale musí si je vybrat sám. Pantáta Bezoušek je jednoduchý příběh o návštěvě vesnického chlapíka ve velkém městě, kde sleduje všechny ty kulturní a životní rozdíly. Četlo se to opravdu samo. Možná pomohlo i to, že jsem viděl obě filmové verze, takže mi v duchu jakákoliv Bezouškova přímá řeč promlouvala hlasem Jaroslava Vojty... a to bylo fajn.
Tak toto je dost slaďárna, zvlášť ze začátku. Tato kniha je jedna z těch, co dokáží čtenáře odreagovat se od dnešní doby. Kdo máte chmura, čtěte.
Knihu jsem četl už dvakrát a koukal se i na filmové zpracování s Jar. Vojtou. Ta "konfrontace" venkovského pantáty a jeho pražského syna s rodinou se mi líbí. Je to psáno laskavě, pantáta je prostý, leč moudrý. Všichni v té velké Praze ho nakonec mají rádi. Jeho neustálá činorodost a pracovitost je až úsměvná. To, že si vyjde za brány Prahy, aby si na poli mohl zaruchat je toho důkazem. Tato část mě zaručeně pobaví :)
Venkovský sedlák Bezoušek dostane pozvání od syna do Prahy, kde nikdy nebyl. Konfrontace dvou tehdejších světů, klidného vesnického života, čistých a slušných lidí oproti uspěchané Praze spolu s někdy arogantními lidmi. Ovšem pantáta Bezoušek si svou bezelstnostní, radami a slušným chováním získá i místní pražské obyvatele. Pohodová kniha, psána milým a laskavým jazykem, která ukazuje tehdejší rozdíl mezi vesnicí a městem povahami a chování lidí v něm.
I když byl občas otravný, bavilo by mě mít takového dědouška. A každopádně kvituju to množství detailů z života v minulosti, které Rais v příběhu zmiňuje.
Humoristický román je velice zábavný příběh pantáty Bezouška. Pohodový vesnický tatík navštíví svého syna ve velkoměstě a zjišťuje, že život je daleko odlišný od toho jeho.
Pantáta Bezoušek je velmi milým čtením, které v sobě velmi příjemně kontrastuje život člověka zvyklého na život ve vesnici, který se najednou ocitne ve velkoměstě. Bezoušek je bezelstný, svérázný tatík, který si ale ví rady a svým laskavým jednáním si získává lidi kolem sebe. A mně se přesně tohle děsně moc líbilo. Laskavý humor, milé postavy, příjemná atmosféra - to všechno skvěle zapadalo do sebe a celkově ta kniha byla příjemným pohlazením po duši.
Na to, že to byla povinná četba, jsem si knihu dost užila a přečetla ji velmi rychle. Má takové krásné kouzlo a milou atmosféru, a při tom se tam vlastně nic neděje (nebo možná právě proto). I po letech na ni vzpomínám a mám občas nutkání do ní znovu nahlédnout.
Poprvé jsem knihu četla jako dítě. A stejně dnes jako tehdy - milé pohlazení na duši.
Hlavní postavou je pan BEZOUŠEK, venkovský sedlák, který přijíždí do Prahy za svým synem, který zde má advokátní praxi. Povídka je konfrontací dvou světů. Kniha se mi líbila. Pobavila mne humorná scéna v obchodě, kdy si Pantána Bezoušek chtěl koupit knihu. :)
TAk krásně mile, pohodově a odpočinkově se to četlo, že jsem byla ke konci zklamaná, že jsem knihu dočetla.
půvabné, ať už čtete jako dítě či dospělý;
život neměli rozhodně lehký, ale kde se povedly rodinné vztahy, byla to taková neuspěchaná pohoda;
Literaturu konce 19. století mám ráda. A ani příběh starce, který se vydává za synem do Prahy, mne nezklamal. Je mi sympatické číst o někom, kdo se obává cesty vlakem stejně, jako se já ještě pořád bojím letu letadlem. O někom, kdo je při pohledu z Hradčan omámen rozlehlostí „kamenného moře“ střech a arkýřů. Byla bych já podobně unesena třeba Tokiem? Nejspíš ano. Pantáta Bezoušek se snaží pochopit pražský život, ale přesto mu uniká. Bloumá staroměstskými uličkami, obdivuje chrámy, ale nakonec stejně utíká na periférii za vůní čerstvě zorané půdy. Najde si přátele, zamíchá se do života zamilované dvojice, na kolenou hýčká své dvě vnučky – aby ho to nepřekonatelně táhlo zpět na venkov. Pantáta Bezoušek není ani za mák bodrý, přesto by se mi líbilo mít takového dědečka.
Pantáta Bezoušek představuje prototyp milého dědečka, který se mi vždycky líbil...
Chvílemi mi bylo i líto, že milý pan Bezoušek musí být ve městě. Ale také jedna z pěkných oddechových knih naší české klasiky.
Autorovy další knížky
| 1972 |  Cestička k domovu: výbor povídek a básní |
| 2010 |  Kalibův zločin |
| 1965 | Zapadlí vlastenci |
| 1974 | Z křišťálové studánky |
| 1961 | Výminkáři |
Příjemné čtení