Pantáta Bezoušek
Karel Václav Rais
Historický román o Pantátovi Bezouškovi, jeho radostech i starostech, vypravuje K. V. Rais. Vydání dvanácté.
Přidat komentář
Po přečtení už je mi jasné mámino rčení směrem k tátovi: Ty se tváříš jak starej Bezoušek, když přijel do Prahy. :).
Po smrti manželky se rozhodne pantáta Bezoušek, že vyrazí ze své malé vesnice Nové Vsi pod Zvičinou do Prahy za synem, který je právník. Poznává obrovský životní rozdíl mezi vesnicí a městem a i když z počátku nechápe městský životní styl, přesto pochopí, že i zde žijí slušní lidé. Krásná kniha o prostém člověku, který svou upřímnou, hodnou, bezelstnou a dobrosrdečnou povahou si získá mnoho místních. Krásně vyobrazený kontrast mezi životem na vesnici a ve městě. Starého pantátu Bezoušku si prostě nemůžete nezamilovat.
Tohle mi četli prarodiče asi tak od čtyř let a měli vydání ilustrované Kašparem, zdědila jsem ho. Fascinovalo mě tenkrát to příjmení - Bezoušek. Nejdřív jsem myslela, že jako malý bez, ale pak mi to došlo - bez oušek! Tím jsem se zaobírala a děj mi unikal. On tam taky dohromady žádný není, poklidné vyprávění, kterak pantáta přijel z malé vesničky k synovi do Prahy, syn byl pánem a vše se tam vedlo po pansku, taková Babička B. N. s fajfkou - šťastný to muž. Pantáta tam aplikoval své venkovské zvyky, občas byl za ně kárán, vesměs však shovívavě přijímán a všichni široko daleko si ho vážili pro jeho moudrost a zkušenosti a celkem ho na rukou nosili. Sen každého seniora! A on taky neprudil, nevrčel, nebyl nikdy nemocný - veselý, hodný, vstřícný a milý děda. Takže idylka.
Autorovy další knížky
1972 | Cestička k domovu: výbor povídek a básní |
2010 | Kalibův zločin |
1965 | Zapadlí vlastenci |
1974 | Z křišťálové studánky |
1961 | Výminkáři |
krásná a milá kniha ze starých časů o rodičích a dětech, kteří se i přes velké rozdíly stále milují. je tam vidět, jak ohromný skok v rodině a výchově se udál na přelomu století jen během tří generací.