Pantáta Bezoušek
Karel Václav Rais
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/529480/bmid_pantata-bezousek-659702677f583.jpg
5
10
10
Pantáta Bezoušek je výminkář z Nové Vsi pod Zvičinou. Před pár lety mu zemřela žena a on cítí, že jeho konec také není daleko. Chce se ještě naposledy podívat k synovi do Prahy. Tam ho všichni přijmou s nadšením, především jeho vnučky Míci a Fíninka. Pantáta Bezoušek je typ venkovského dědouška, starosvětského člověka ušlechtilých vlastností a pevných životních zásad, který blahodárně působí ve svém okolí, šíří kolem sebe dobrou náladu a pohodu. Kniha je plná laskavého humoru a pohody, což přispělo od jejího prvního vydání ke značné oblibě a čtenářskému úspěchu.... celý text
Přidat komentář
Po přečtení už je mi jasné mámino rčení směrem k tátovi: Ty se tváříš jak starej Bezoušek, když přijel do Prahy. :).
Po smrti manželky se rozhodne pantáta Bezoušek, že vyrazí ze své malé vesnice Nové Vsi pod Zvičinou do Prahy za synem, který je právník. Poznává obrovský životní rozdíl mezi vesnicí a městem a i když z počátku nechápe městský životní styl, přesto pochopí, že i zde žijí slušní lidé. Krásná kniha o prostém člověku, který svou upřímnou, hodnou, bezelstnou a dobrosrdečnou povahou si získá mnoho místních. Krásně vyobrazený kontrast mezi životem na vesnici a ve městě. Starého pantátu Bezoušku si prostě nemůžete nezamilovat.
Tohle mi četli prarodiče asi tak od čtyř let a měli vydání ilustrované Kašparem, zdědila jsem ho. Fascinovalo mě tenkrát to příjmení - Bezoušek. Nejdřív jsem myslela, že jako malý bez, ale pak mi to došlo - bez oušek! Tím jsem se zaobírala a děj mi unikal. On tam taky dohromady žádný není, poklidné vyprávění, kterak pantáta přijel z malé vesničky k synovi do Prahy, syn byl pánem a vše se tam vedlo po pansku, taková Babička B. N. s fajfkou - šťastný to muž. Pantáta tam aplikoval své venkovské zvyky, občas byl za ně kárán, vesměs však shovívavě přijímán a všichni široko daleko si ho vážili pro jeho moudrost a zkušenosti a celkem ho na rukou nosili. Sen každého seniora! A on taky neprudil, nevrčel, nebyl nikdy nemocný - veselý, hodný, vstřícný a milý děda. Takže idylka.
Autorovy další knížky
| 1972 |  Cestička k domovu: výbor povídek a básní |
| 2010 |  Kalibův zločin |
| 1965 | Zapadlí vlastenci |
| 1974 | Z křišťálové studánky |
| 1961 | Výminkáři |
krásná a milá kniha ze starých časů o rodičích a dětech, kteří se i přes velké rozdíly stále milují. je tam vidět, jak ohromný skok v rodině a výchově se udál na přelomu století jen během tří generací.