Pánův hlas

27.03.2024

Hodnotím teda jen Pánův hlas, ale tady si to dovolím, jelikož to považuji za jednu z nejlepších knih (samo o sobě to je minimálně novela), kterou jsem kdy četl. Sice náročné, ale i tak poutavé a chytré pojednání o snaze lidskými zdroji dekódovat mimozemské signály, která situaci týmu nejlepších pozemských vědců rozebírá ze všech stran, pečlivě a detailně a díky tomu přichází s největším filozofickým přesahem, jaký jsem kdy u knihy četl. Já jich sice nečetl tolik, abych to mohl skálopevně tvrdit, ale naprosto mě to svým myšlenkovým rozsahem nadchlo. Stejně jako na filmovém poli Tarkovského Stalker. 5*

30.01.2024

Hlavný hrdina v úvode knihy spomína na to, ako mu v detstve umierala mama na rakovinu - a ako sa na jej bolesti, vrámci akéhosi ťažko vysvetliteľného psychického obranného mechanizmu, začal hurónsky smiať. Pretože inak sa brániť nevedel. Podobne pôsobí i Lem - ako inteligentný a krehký "chalan" ktorému priam úzkostne nejde vyrovnávanie sa s veľkými, nezodpovedanými existenciálnymi otázkami, ktorých odpovede, ako sci-fi autor, hľadá v šírom kozme. Kozme, ktorý podobne ako v Solarise, zúfalo neodpovedá na naše prosby a nedovoľuje nám aby sme ho spoznali, v širšom zmysle nám však pomáha spoznať nás samých - aj so všetkými našimi potlačovanými démonmi. Pánov hlas je narozdiel od Solarisu menej priamy, je výrazne ťažkopádnejší a príbeh v ňom prakticky absentuje. Skôr tu ide o akúsi autorskú, dvestostranovú filozofickú úvahu nad hranicami súčasnej vedy, akosi symbolizujúcimi ľudskú malosť. Hlas "zhora" z vesmíru k nám prehovoril, to len my nie sme dostatočne vyzretí, aby sme mu rozumeli. Ťažko preniknuteľné, no niekde pod tými vrstvami sa skrýva schúlený, nahý autor.

16.05.2023

U každé další povídky jsem si říkala, že knihu odložím. Jediná povídka, která se mi líbila, je "Sto třicet sedm vteřin" a tu jsem jako "Sto třicet sedm sekund" nedávno četla v jiné sbírce, takže tady jsem se k ní nevracela. Pak přišly na řadu hry a tam bylo naopak několik skvělých svižných kousků. "A existujete vlastně vůbec, pane Johnsi?" a "Propletenec" nadhazují docela zajímavé otázky týkající se umělých náhrad a transplantací. "Věrný robot" pro mě patří do katgorie zábavných blbinek, které mě vždy osloví. Hry s profesorem Tarantogou také nebyly špatné, ale týkaly se hlavněc cestování časem a to mě aktuálně moc nebere. Lem psal dobře, ale myslím, že moc neuměl konce a často hlavní myšlenku rozpitvá tak, že čtenář může zapomenout, co za myšlenku to vlastně bylo.

14.04.2023

"Každú svetovú krízu možno dovtedy chápať v termínoch stratégie, dokiaľ dôsledkom tohto postupu nie je náš potencionálny zánik ako biologického druhu."

22.01.2023

Některé povídky se čít daly, jiné jsem musela jen tak "prolétnout". Celkové kniha moc čtivá nebyla a vlastně jsem ji celou ani nedočetla.

07.07.2022

Některé části byly úžasné, jinde se to jen tak vleče odnikud nikam... Samotná povídka Pánův hlas byla podle mě to nejsilnější z celé knihy.

11.12.2021

Oproti první Lemově knížce, kterou jsem nedokázala dočíst (nějaké bláznivé cesty Tarantogy), bylo toto vcelku překvapivě čtivé. Tedy pokud měly povídky nějaký děj a nebylo to jen samé filozofování. Takže povídky byly tentokrát fajn, až na Pánův hlas a Tarantogu :-) Více se vyjadřuju u jednotlivých částí.

28.12.2020

Nebýt to Lem, tak bych knihu nejspíš ani nedočetl. Pominu-li novelu Pánův hlas samotnou, jde o naprostý průměr, v Lemově případě bych možná hovořil i o podprůměru. Samotná novela Pánův hlas je ovšem úžasná a v ní obsažená věta: "Babička umřela, pohřeb ve středu.", kterou nelze přeložit do jazyka mimozemšťanů, pokud nemají rodiče, množí se dělením, vnímají jinak čas nebo nemají pohřební rituály... Uf, silná káva.

09.11.2020

Hodnotím především stejnojmennou novelu. Ze zbytku knihy mě zaujala jen nápaditá povídka Sto třicet sedm vteřin. Pánův hlas je další příspěvek do autorova cyklu prací o kontaktu s mimozemskou civilizací. Čím dál se Stanislaw Lem propracovával životem, tím skeptičtější v tomto tématu byl. Před sedmi lety dospěl v románu Solaris až k temné vizi o nemožnosti úplného porozumění. Tentokrát autor zašel ještě dál a rozvinul myšlenku neschopnosti rozpoznat podstatu komunikace, či dokonce přesně určit, zda je přijatý signál pokusem o komunikaci. Textu je vlastní pečlivá argumentace a obstojí i jako příspěvek do vážně míněné debaty o problému.

25.09.2020

Začátek Lemovy sbírky povídek a filozofických textů, konkrétně první tři povídky, se dá s lehkým srdcem zapomenout. Popřípadě při příštím čtení přeskočit. Potom ale nastupuje těžký kalibr, začínající povídkou Deník. Myšlenky elektronického boha, který tvoří vlastní světy a vesmíry. Sonda do duše "stvořitele".
V Přelíčení se Lem vypořádá po svém s klasickým problémem člověk versus android, s problémem osobnosti a svobodné vůle. Vynikající.
Pánův hlas - jeden z nejdůležitějších autorových textů vůbec, smršť nápadů a myšlenek, filozofická úvaha o neschopnosti lidstva navázat kontakt s mimozemskou civilizací.
Spanilá jízda pokračuje temnou a pochmurnou povídkou Maska. Zabijácký kyborg a láska v kulisách středověkého světa. Většina současných fantasy spisovatelů může jen tiše závidět.
Poslední z povídek, Sto třicet sedm vteřin, trochu ubírá z nasazeného tempa, ale myšlenky zde naznačené - počítačová síť, různé způsoby vnímání času, potvrzují Lema jako vizionáře, I když by se tomu možná sám bránil.
Hry a scénáře na konci knihy jsou trochu jinde než tvrdé jádro povídek před nimi, ale pořád je to Lem se svým gejzírem nápadů a myšlenek, takže za přečtení rozhodně stojí, Obzvláště Měsíční noc je výborná.
Pan Lem mně opět dostal, po nějaké době se k některým textům určitě vrátím, jsou tam myšlenky na spoustu přečtení a přemýšlení.

22.05.2020

Titulní novela geniální, Maska úchvatné čtení. 137 vteřin též skvělé čtení. Ostatní bych oželel. Příliš nekompaktní sbírka.

Tento komentář se vztahuje pouze k textu "Pánův hlas", ostatní práce tohoto souboru mě míjí, podobně jako většina sci-fi produkce.

Na pozadí vědeckého zkoumání "dopisu" z hvězd tu autor přemítá o člověku, o míře jeho poznání, resp. o jeho zahlcenosti daty, kteréžto jej dávno přerostly, staly se bezúčelnými, neboť se staly samy účelem, kterémuž je člověk pouhým prostředkem. Jinak řečeno: celý ten vědecký humbuk je v podstatě jen onanií "pána tvorstva", je jen obrovským nesmyslem a to, kam je skutečný život hnán (a čím je poháněn) je pro tohoto "nejvyššího" savce záhadou, ba co víc, on o této záhadě ani v nejmenším netuší! Tyto a podobné úvahy zde St. Lem chrlí hlava nehlava bez ohledu na děj nebo jakékoli jiné formální postupy, ale o to větší je to nářez, jelikož čtenář prostě nemůže necítit tu sílu spontánní výpovědi a taky se zamýšlet nad myriádou podnětů k přemýšlení.

P.S. (1.4.2021, nikoli však apríl...!) Tento text, který čtenáře "nezatěžuje" víceméně žádným příběhem a který je prošpikován myšlenkami a úvahami, se dá vlastně číst jako poezie. Úžasná poezie!

10.04.2018

Častokrát jsem se setkal s názorem že Lemova tvorba je málo napínavá, zastaralá, nic moc se v ní neděje atd. Lem při kritické rekapitulaci svého díla v 80. letech napsal, že dobrodružství na planetě XY ho nikdy nezajímalo, že literaturu na hranici fantasy, plnou draků, démonů a elfů považuje za naprostý brak, se kterým nemá smysl ztrácet čas. Zajímala ho výhradně taková literatura, která se snažila o predikci budoucích časů. Ze znalostí které máme k dispozici dnes, odhadnout směřování technologického vývoje a jeho následný dopad na společnost a civilizaci. Zajímavé v této souvislosti je, že na konci života zcela znechucen skutečností, že "sci-fi " na tuto funkci téměř rezignovala, její čtení nedoporučoval. Tvrdil, že detailně předvídat budoucnost je nemožné, neboť potenciálních cest vývoje je nekonečně mnoho, byl odpůrcem tzv. futurologie a to již v průběhu 70. let. To zní dost zvláštně od člověka, který ve svém díle předvídal vznik internetu (zmínka o počítačových sítích se objevuje v díle Návrat z hvězd), který již v šedesátých letech hovořil o virtuálních světech (v povídce o profesoru Corcoranovi, jenž uvnitř jakési skříně vytvořil simulovanou realitu, později v mnohem propracovanější povídce Non serviam, v níž již figurují superpočítače schopné vytvářet celé virtuální světy i s jejich obyvateli), který předpokládal, že lidstvo se bude muset vyrovnávat s dopadem vzniku umělé inteligence, u které není otázkou jestli vznikne, ale kdy vznikne, který předpokládal, že budoucí technologie půjdou cestou miniaturizace uplatňující se v lékařství, ale také ve vojenské oblasti - - Nepřemožitelný atd.
Pánův hlas je kromě titulní novely z autorova vrcholného období v šedesátých letech doplněn sbírkou starších povídek, které Lem (velmi kritický k vlastní tvorbě) nesnášel (Topolny i Czwartek, Konec světa v osm hodin). Objevuje se zde několik scénářů rozhlasových her, hříček v nichž se uplatňuje Lemův smysl pro humor a dalších dosud nevydaných povídek, ze kterých za zcela mimořádnou považuji tu s názvem Deník. Opět se setkáváme s umělou inteligencí, umístěnou na povrchu měsíce, která je poškozena nárazem meteoritu. Katastrofa způsobí, že její výstupy se do ní vracejí zpět ve vstupních kanálech a tak existuje uzavřena do svého vlastního světa. A v jeho rámci může být tvůrcem čehokoli.

24.01.2016

v každé knížce se dá něco najít - a jak teď sbírám materiál o knihovnách a knihovnících, tady jsem našel:
Topolného očarování stellarem – v tom si všichni byli zajedno – mělo mnohem bouřlivější průběh než jeho předchozí zakletí. Oblažoval nejen své nejbližší kolegy a přátele, ale i řadu významných vědců-fyziků. Rektor Andrzejewicz vyprávěl, že jednou pozdě večer přišel do jeho bytu Topolny, aby se ho na něco zeptal. Přestože celá rodina proti jeho počínání vehementně protestovala, Topolny vpadl do koupelny, kde se Jeho Magnificence právě myla, a zatáhl ji do dvouhodinové debaty – oba při ní prstem psali vzorce na zapocené zrcadlo. Docent Szylinski si veřejně stěžoval, že Topolny přišel na jeho seminář o rychlých elektronech a odvedl veškerou diskusi od vlastního tématu na nešťastný stellar. A konečně také ústavní knihovník měl na mušce tohoto mladíka, který se pokaždé přihnal s objemnou aktovkou a odnášel si desítky knížek, které prý nezbytně potřeboval. Když je potom vrátil, okraje stránek byly pomalované nečitelnými poznámkami. Knihovník musel ty mazanice pokaždé vygumovat a zařekl se, že tak nepořádnému čtenáři žádnou knížku už nepůjčí, ale nakonec se přece jen dal obměkčit jeho žadoněním.

28.06.2015

Subor poviedok s premenlivou kvalitou. Par lepsich poviedok s ozajstnym dejom, par priemernych poviedok plnych tazkeho, neprehladneho filozofovania a na zaver detske sci-fi (Taratoga). Slabe 3 hviezdicky.

18.02.2015

Kniha je souborem málokdy vydávaných povídek a různých her, ať už divadelních, televizních či rozhlasových. Těšil jsem se, že se dostanu k něčemu raritnímu, ale důvod, proč tyto kusy nejsou tolik vydávané, souvisí bohužel s jejich kvalitou, která je často nevalná či nudná, a jen několik kousků se vyšvihne mírně nad průměr (například povídka Maska, ta se mi líbila). Úsměvně pak působí představa autora, jak bude svět vypadat za padesát let (pracovna musí mít moderní psací stroj, rádio i magnetofon a hlavně aerodynamický nábytek), na druhé straně mnohým pointám nelze upřít originálnost. Celkově hodnotím 30%.