Papierové mestá
John Green
Margo Rothová-Spiegelmanová. Jej bláznivé dobrodružstvá sa zakaždým prehnali školou ako letná búrka: na gitare ju naučil hrať nejaký starký v polorozpadnutom dome v mississippskom Hot Coffee. Tri dni kočovala s cirkusantmi, lebo ich presvedčila, že by z nej mohla byť artistka. Na koncert The Mallionaires v St. Louis sa dostala tak, že sa vydávala za basgitaristovu frajerku, a keď ten s ňou naozaj chcel chodiť, poslala ho kadeľahšie. Jej najneuveriteľnejšie príhody sa vždy ukázali ako skutočné! Tak do tejto dobrodružnej duše sa beznádejne zamiloval Quentin-Kvéčko Jacobsen, trochu zakríknutý chlapec z dobrej rodiny. Keď mu pojašená maturantka jednej noci vlezie do izby prezlečená za nindžu a odhodlaná vykonať jedenásť bodov neľútostnej pomsty nevernému frajerovi a bývalým kamarátom, Kvéčko neodmietne. To, čo povystrájajú, Quentina rovnako nadchne ako vyľaká. Lenže na druhý deň je Margo preč a zanechá po sebe len indície určené práve jemu. Vydáva sa teda na cestu plnú odbočiek, a čím bližšie je k cieľu, tým lepšie spoznáva skutočnú tvár priateľky – a možno aj svoju vlastnú. Z anglického originálu preložil Milan Kopecký ; verše preložil Juraj Kuniak. 2. vydanie.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Yoli (SK)Originální název:
Paper Towns, 2008
více info...
Přidat komentář
Před Papírovými městy jsem si přečetla Hvězdy nám nepřály, které se mi líbily, ale nenadchly mě tak, jak většinu mých vrstevníků. A stejný názor mám i na Papírová města. Příběh není tak skvělý, abych mu dala plný počet hvězd, ale není ani tak průměrný, abych mu dala tři. Četlo se to skoro samo a zajímalo mě, jak to celé skončí. Knížka má i hlubší myšlenky, což se mi velmi líbilo. Stejně ale pořád nechápu to všeobecné nadšení, které kolem Johna Greena momentálně je.
Poslední dobou se snažím psát komentáře alespoň týden poté, co knížku dočtu, protože velice často s odstupem času pohled na věc přehodnotím. Momentálně jsem ale na J. Greena naštvaná tak, že sem svůj názor hodím hned. Proč tak skvělý autor, který má tolik úžasných myšlenek a u jehož knížek se opravdu bavím, zazdí svoje dílo naprosto nesnesitelnými hlavními hrdiny? Jinak krásný zážitek z četby mi zkazila holka, které bych nejradši dala ránu pěstí a kluk, který si to zaslouží snad ještě víc. Na obranu knížky je můj postoj opravdu ojedinělý, takže dejte na názor většiny a třeba se trefíte :-)
Tahle kniha se mi zatím od J. Greena líbila nejvíce :)
Není to sice nějaká převratná, ale čte se hezky a člověka zajímá jak dopadne.
Tato kniha možná nebyla zajímavá svým dějem, ale z části se podobala opravdovému životu. Podceňované dítě, nepochopitelní rodiče a útěky z domova určitě k životu patří. Nemůžu ale říct, že se mi kniha líbila. Neutrál - to je to, co bych této knize dala. J.G. má určitě navíc.
Možná kdyby mi bylo o nějakých 20 let míň, tak bych ji hodnotila o nějakou hvězdičku víc...Ale v mém tady a teď mi nijak zvlášť nesedla. Ani humor, který se sem tam objevil, mi to nevykompenzoval. Přesto chápu, že může mít pro spoustu lidí osobité kouzlo a mezi řádky si něco najdou. Já jen prostě zrovna nejsem na stejné cestě.
Docela mne překvapilo, když si tu k této knize čtu komentáře, že je kniha bez nějaké velké zápletky apod... Nemyslím si, že ta zápletka byla nějak zvlášť propracovaná a kniha měla nějaký hlubší smysl, ale příběh mě velmi bavil, bavilo mě polemizovat o tom, proč Margo udělala zrovna to co udělala, chvílemi jsem na ni byla naštvaná, protože mi přišlo, že to dělá jen z rozmaru, aby si jí všichni všímali. Ale i přesto jsem byla pořád zvědavá, jak kniha bude pokračovat dál. Trochu mne zklamal konec, myslela jsem si, že se stane něco víc, než že se najdou, řeknou si, že jsou rádi že se vidí a že Margo nakonec půjde dál. Ale i tak hodnotím knihu velmi pozitivně, zajímavý a poutavý příběh :)
Na tuhle knihu jsem se těšila. Ale byla jsem zklamaná.
John Green je sice skvělý autor, ale jeho zásadní problém je, že v jeho knihách vázne děj.
Tato kniha mi přišla docela nudná. Námět je to dobrý, ale v knize se nic neděje.
Nechci nijak knihu oduzovat, ale Papírová města se Greenovi nepovedla...
Třetí kniha od Greena přečtena a opět nezklamala. Příběh jsem četla jak jen mi to čas dovolil. Na knihách od Greena se mi líbí, že vybočují ze zajetých kolejí a člověk nikdy neví kterým směrem se příběh dá a jestli si zvolí cestu (obrazně i doslova) tu či onu. To jsem našla i v Papírových městech. Hrozně ráda sleduju u těchto knížek vývoj hrdiny, ty psychologické proměny a srovnávání hodnot v životě. Margo, jakožto člověk, který ví co od života chce a nechce a vzepře se nalinkovanému životu...Quentin, co překonává jednu překážku za druhou a obětuje vše pro někoho koho miluje a udělá osudovou věc, i když Margo miluje...Krása!
Papierové mestá boli fajn, viac fajn ako Hľadanie Aljašky aj keď s pomerne podobným motívom. Charaktery ktoré John Green v tejto knihe vytvoril boli pre mňa zaujímavé a Quentin ako emocionálne vyrovnané dieťa dvoch psychológov ma počas celej knihy veľmi bavil. Tento spisovateľ pre mňa dokáže prekvapivo v každej svojej knihe vytvoriť postavy, ktoré ma dokážu vtiahnuť do príbehu, ktorý ani nemusí byť zaujímavý, originálny mne stačia tie postavy.
Príbeh Quentina a jeho kamarátov bol napísaný veľmi čitateľným spôsobom aj keď v slovenskom preklade ma zarazili dve slová resp. slovné spojenia, ktoré boli v texte ako päsť na oko...presnejšie povedané keď sa Qventin s kamarátmi "šinul" po ceste alebo keď ho na lýtkach "studenila"rosa..
knihu mi doporučila kamarádka, která říkala že tato kniha je lepší než hvězdy nám nepřály(které jsem mimochodem nečetla)
popravdě mě nijak nebavilo.námět je určitě fajn a je to dalších x-moc věcí ale mě jeho styl zkrátka nenadchnul.četla jsem to spíš kvůli kamarádce a mému pravidlu že každou knihu co začnu číst tak i dočtu než kvůli sobě
ráda bych poprosila jeho fanoušky aby si nevyhledali moji adresu a nechtěli mi ublížit(jako moje kamarádka kvůli negativnímu komentáři na její oblíbenou postavu) a aby čtenáře co se rozhodují jestli si ne/přečíst tuto knihu nebrali ohledy na můj komentář,protože já nejsem vy a vy nejste já a každému se líbí něco jiného:)
Opravdu jsem se těšila, až si přečtu některou z knih tohoto v poslední době opěvovaného autora.. Bohužel mě Papírová města vůbec nenadchla, naopak mi to přišlo jako kniha o ničem.. Pár kanadských žertíků, útěk a zamilované pátrání.. Ale v zásadě mám pocit, že kniha nemá, co říct.. Takže jako hodně oddechové čtení ano, ale pokud od knihy člověk něco očekává, tak za mě ne..
zatím jsem od Greena přečetla všechno, co u nás vyšlo, ale Hvězdy už asi nic nepřekoná...Tohle je opět čtivé, ale už tak nezaujme a nepřekvapí, jak tu již bylo napsáno, už se to trochu opakuje a podobá Aljašce...Nicméně pořád je to dobrá pohodová četba :)
Papírová města jsou taková pohodová četba...
Co se mi moc nelíbilo, byly charakteristiky hlavních postav a to proto, že se dle mého názoru hrozně podobaly hrdinům v Hledání Aljašky. Po prvních pár stránkách jsem měla skoro pocit, že čtu další příběh Válečka a Aljašky. Celkem mě mrzelo, že autor nepřišel s nikým jiným, než s dalším obyčejným klukem, který je zamilovaný do odvázané a neposlušné holky, kterou všichni obdivují (já osobně si Margo neoblíbila, vždycky bych ji přes stránky dala nejraději facku :D). Dále jsem čekala asi o něco zajímavější konec.. Žádné překvápko se zkrátka nekonalo, i tak nějak v průběhu příběhu jsem tušila, co se stane.
Líbilo se mi téma (papírová města a opuštěné oblasti mě zaujaly), kniha je celkem vtipná a mile psaná. Ocenila jsem i takový ten detektivní nádech. :)
Dočetno, hurá na Databázi knih!
Můj vztah k Johnovi Greenovi: jeho knihy mám ráda, jen je mi líto, že jakmile vydal Hvězdy, naprosto všichno ho slepě milují. I kdyby vydal knihu o tom, jak správně ustlat postel, byl by to trhák roku s nálepkou "knižní bestseller".
Můj vztah k Papírovým městům: co na knize opravdu oceňuji, je humor. Někomu to možná vtipné nepřijde, ale já měla velké potíže se zadušením smíchu, když jsem v půl druhé ráno četla v posteli "na tajňačku." Také se mi líbí příběh a vůbec, že nikdo neumírá. U téhle knihy jsem se nenudila a strašně mě bavila ta část, kdy Q, Lacey, Radar a Ben jeli v minivanu za Margo. Celkově bych asi řekla, že kniha předčila má očekávání a že trumfla i samotné Hvězdy.
Co se mi nelíbilo: naprosto nechápu, proč John Green celou knihu píše v minulém čase, ale pak třeba čtyři odstavce v přítomném. A pak zas třeba 5 kapitol v minulém. A pak se objeví VIP odstavec, který si zaslouži být napsaný v přítomném čase. Nechápu.
Doporučení: doporučení je rozhodně na místě. Kniha je opět plná myšlenek, zajímavých odkazů a i autorovo slovo na konci knihy mě zaujalo. Vcelku je to zdařilá kniha, takže ano, doporučuji.
Na knihách Johna Greena začínám být pomalu závislá. Musím říct, že koupě této knihy rozhodně nelituju a líbí se mi dokonce více než Hvězdy nám nepřály.
Líbí se mi, že každá autorova kniha má svou vlastní myšlenku a záměr. Poukazuje na smýšlení každého z nás o druzích a mně se velmi líbilo, že se s knížkou můžu zosobnit. Děj ubíhal neskutečně hladce a plynuje - vyjma pár krátkých částí - až mě překvapilo, že jsem se u knihy nenudila, když je v ní jen jedna zápletka. Hlavního hrdinu Qa jeho odlišné kamarády jsem si hned zamilovala. :)
Inu, už konečně jsem si ujasnil, jak to s Greenem mám.
Měl by zapracovat na dějové lince, poté by kniha byla naprosto dokonalá. :)
68%
Kniha se mi velmi líbila :) Víc než Hledání Aljašky, jenom mě mrzelo, že ten konec byl takový utnutý, autor to mojl trochu rozvést, jak dopadlý Qentinovi kamarádi, Qentin i samotná Margo ;)
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura filmování střední školy škola metafory pro dospívající mládež (young adult) cesta, roadtripAutorovy další knížky
2013 | Hledání Aljašky |
2014 | Papírová města |
2015 | Sněží, sněží... |
2015 | Příliš mnoho Kateřin |
2018 | Jedna želva za druhou |
Líbila se mi myšlenka papírových měst. Některé okamžiky knihy byly pěkné, ale cesta a hledání poměrně zdlouhavé a celou knihu to zbytečně natáhlo a rozhodně ji to v ničem nevylepšilo