Papierové mestá
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245782/bmid_papierove-mesta-EoJ-245782.jpg
4
3759
3759
Margo Rothová-Spiegelmanová. Jej bláznivé dobrodružstvá sa zakaždým prehnali školou ako letná búrka: na gitare ju naučil hrať nejaký starký v polorozpadnutom dome v mississippskom Hot Coffee. Tri dni kočovala s cirkusantmi, lebo ich presvedčila, že by z nej mohla byť artistka. Na koncert The Mallionaires v St. Louis sa dostala tak, že sa vydávala za basgitaristovu frajerku, a keď ten s ňou naozaj chcel chodiť, poslala ho kadeľahšie. Jej najneuveriteľnejšie príhody sa vždy ukázali ako skutočné! Tak do tejto dobrodružnej duše sa beznádejne zamiloval Quentin-Kvéčko Jacobsen, trochu zakríknutý chlapec z dobrej rodiny. Keď mu pojašená maturantka jednej noci vlezie do izby prezlečená za nindžu a odhodlaná vykonať jedenásť bodov neľútostnej pomsty nevernému frajerovi a bývalým kamarátom, Kvéčko neodmietne. To, čo povystrájajú, Quentina rovnako nadchne ako vyľaká. Lenže na druhý deň je Margo preč a zanechá po sebe len indície určené práve jemu. Vydáva sa teda na cestu plnú odbočiek, a čím bližšie je k cieľu, tým lepšie spoznáva skutočnú tvár priateľky – a možno aj svoju vlastnú. Z anglického originálu preložil Milan Kopecký ; verše preložil Juraj Kuniak. 2. vydanie.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Yoli (SK)Originální název:
Paper Towns, 2008
více info...
Přidat komentář
Přestože styl psaní Johna Greena je mi velmi sympatický, já jsem se nudila. Začátek byl dobrý, do knihy jsem neměla problém se začíst, pak ale přišla prostřední část, kde jsem se nudila a nutila do čtení. Věřím, že kdyby mi bylo o pár let méně a měla bych přečteno o několik knih méně, byl by to můj šálek kávy. Ale bohůžel, je mi tolik, kolik mi je a mám načteno to, co mám načteno. Vyšetřování zmizení Margo mi přišlo povrchní, vůbec nešlo do hloubky. Příběh se trošku vzchopil právě ve třetí části, ale z mého pohledu hlavně kvůli tomu, že jsem knihu už chtěla mít přečtenou.
Po Hvězdy nám nepřály pro mě tedy velké zklamání a jsem trochu na vážkách, zda přečíst další knihy od J.Greena.
Krásný, krásný, krásný. Čekala jsem nějakej doják (ve špatném slova smyslu), ale bylo to celé tak krásně napsané. Ty citáty, pasáže k zamyšlení, jiné k zasmaní, dokonalý příběh. A já osobně si nemyslím, že by to mělo vysloveně špatný konec...každý to bere jinak. Spíš mi přišlo, že to nebyl uplně konec. Docela by se mi líbilo pokračování.
Proč jsem vůbec čekala šťastný konec? Možná proto, že jsme byli vychováváni na pohádkách, a ty všechny končí dobře.. Ale příběhy nejsou pohádky. Jenže zase to nebyl konec příběhu. Byl to konec knihy. To, že kniha skončila, že nejsou žádná další slova, neznamená, že by to byl konec příběhu. Už chápu tvorbu Lois Lowryové při psaní- Dárce. Každý si vymyslí svůj vlastní "nekonečny" příběh. Podle toho, jaký mu vyhovuje. Kniha je opravdu jiná než Hvězdy. Možná proto mě natolik zaujala, nebylo zcela jasné, co se stane v následujících stránkách. Chvíli si myslíte, že je Margo mrtvá a žijete jenom v představě o ní a na další stránce je naděje najít ji živou.Líbilo se mi, že v průběhu knihy se vyvíjejí všechny charaktery, a tak se s nimi více sbližujete. Styl psaní Johna Greena je jedinečný a nápaditý. :)
Líbila se mi myšlenka díla. Sem tam to bylo vtipné, Greenovu tvorbu mám ráda. Jeho knihy se čtou jedním dechem. Avšak tahle kniha se mi zatím líbila nejméně.
Tak já si myslím, že je to hodně lepší než Hvězdy. Víc vtipné a asi proto, že ten příběh je z pohledu kluka. Pojmenovat tu knihu na Hledání Margo bych zakázal, má to hodně společného s Papírovými městy. Takže, na film se už těším a až si přečtu další knihu od Greena, tak si myslím, že budu spokojen. :)
Osobně za mně se mi kniha moc nelíbila, přestože kniha má cca 300 stránek četla jsem ji dlouho. Když mně kniha baví přečtu ji třeba i za 3 dny ale tuhle jsem četla 3 měsíce. A to proto že mi třeba přišlo lepší dělat něco jiného než třeba číst zrovna 10. kapitolu této knihy. Podle mně si lidi knihu kupují jen proto, že ju napsal John Green a čekají od ní něco super. Konec se mi vůbec nelíbil. Čekala jsem celou dobu něco víc. Tahle kniha mně zklamala.
Kniha mě bavila i nebavila. Mám ráda Greenův styl psaní, čte se to samo. Mám ráda jeho záhadné příběhy..Konec jsem vcelku čekala. :)
Já nějak nechápu zdejší nadšení...Kniha mi přišla fádní a nudná a na to, že je tak kraťounká, jsem měla velké problémy jí dočíst... Po Hvězdách, které se mi zdály průměrné, jsem chtěla dát opěvovanému autorovi ještě jednu šanci, ale teď už vím, že si jí nezasloužil. Možná, kdyby mi bylo patnáct, ale ani tak nevím...Green prostě asi není můj šálek čaje.
Na Hvězdy nám nepřály to nemá :))) Ale - John Green se čte prostě sám. Miluju jeho záhadné příběhy :)
Hvězdy nám nepřály byla kniha, do které jsem se zamilovala. Hledání Aljašky se mi zoufale nelíbilo. Rozhodla jsem se tedy přečíst si Papírová města a udělat si názor. Ze začátku jsem byla trochu skeptická a bála jsme se, že jsem narazila na druhou Aljašku. Nakonec jsem ale knihu přečetla jedním dechem. Všechno sedělo na svých místech. Vtipné pasáže mě pobavily, nad filozofickými jsem se zamyslela a při smutných scénách jsem vždy alespoň trochu truchlila. Zaskočil mě konec, ale nutno říct, že mile. Žádné tragické výjevy ani obrazy plné patosu se nekonaly. Kdyby to skončilo jinak, už by se mi kniha nelíbila, ale přesto jsem byla tím reálným rozuzlením překvapena.
Green mě začíná nudit...Hvězdy mě nadchly (náhodou to byla první kniha po Než jsem tě poznala) a bavily...Aljaška se dala číst, ale nebylo to pro mě až tak dechberoucí...no a teď Města...je to jako na první dovolené u moře...máme oči na celé hlavě, všechno žerete a líbí se vám snad i každé zrnko písku...když tam jedete podruhé (natož potřetí!), na to stejné místo, koukat na ty stejné vlny, dělat stejný program, tak i to čumění na zrnka písku nudí, přestože je to vaše nejoblíbenější činnost na každé jiné (jinde) dovolené...takže se mi stalo, že po počátečním okouzlení (příběh je stále dokonalý, styl autora je stále perfektní a rozpoznatelný) mám strach, že čím od něj přečtu víc knih, tím budu okouzlená stále méně, no, to mě docela mrzí...
Papírová města mi od Greena přijde asi jako nejpoutavější knížka. I když začátek je trochu nudný a konec takový odfláknutý, část s vodítky, hledáním Margo a cestou po východním pobřeží byla výborně zpracovaná. Přestože je to kniha o teenagerech (pro teenagery?), je tam opět jako v Aljašce a Hvězdách spousta krásných myšlenek.
Ze tří knih Johna Greena se mi tato líbila nejméně, ale i přesto má zase nějaké to kouzlo. Prostřední část mi přišla trochu slabší, moc zdlouhavá, další část to vše napravila :-)
John Green je tím autorem, o kterém stále slyšíte. Ať už ve škole, v kroužku nebo na chatu… Green mi byl už tak známý a velebený, že jsem si od něj prostě musela přečíst nějakou knihu. Hvězdy nám nepřály jsou románem, u kterého už ze zpráv vím, jak skončí. Rozhodla jsem se proto vsadit na žhavou novinku, která zrovna vycházela u nás v ČR. Abych si to udělala těžší, rozhodla jsem se číst tuto knihu v angličtině. Ono se to hezky povídá, číst v angličtině, zopakovat si gramatiku a naučit se nová slovíčka, ale byl to hlavně ze začátku pořádný boj.
Četla jsem tuto knihu se zvýrazňovačem v ruce a podtrhávala si neznámá slovíčka. Kdysi jsem slyšela, že se do knih nemá kreslit. Já jsem si prostě z knihy udělala takový malý studijní materiál. Bohužel v Papírových městech bylo neznámých slovíček opravdu hodně (a zdá se mi, že si pamatuji slabou čtvrtinu). To samozřejmě nic nebrání v tom, že Green píše velmi zajímavě. Co se týče slovíček, k těm se plánuji vrátit a všechna si je poznačit.
Nyní k tomu, jak se mi Papírová města líbila. Ze začátku jsem se opravdu nenudila, kniha byla nádherně čtivá a úplně jsem hltala každou další stránku nočního dobrodružství. Střední část románu byla dobrá. Líbilo se mi, jak se hlavní hrdina dostával do různých slepých uliček a řešil záhadu zmizení. V poslední části knihy je hodně vtipu, občas ale trochu otravného a nudného. Green také používá celkem břitký humor, který je ovšem pro mladé lidi z velké části typický. Konec je hodně filozofický, ale to bylo to, co se mi na této knize nejvíce líbilo. Co jsem se dozvěděla, tak filozofické konce jsou asi Greenovou zvláštní specialitou, ve které opravdu vyniká.
+ konec
+ obálka
+ dobrodružství
- břitký, někdy otravný humor
Dočetla jsem. Chtěla jsem dát 4 hvězdičky..a pořád jsem přemýšlela, čí styl psaní mi to připomíná, až jsem na to přišla. Dávám 5 hvězdiček za to, že mi to připomíná mého oblíbeného spisovatele Murakamiho a jeho Kafku na pobřeží..
Kniha je neskutečně propracovaná. Doteď mě udivuje, jak autora napadlo propojit tolik věcí. Bohužel mi kniha připadá dost podobná předcházejícím knihám. Margo byla taková rázná a zapálená do věcí jako Aljaška v Hledání Aljašky. Quentin byl do ní zamilovaný a byl svým způsobem submisivní aby si ji získal. V Aljašce se Váleček taky snažil získat Aljaščino srdce a tak byl ochotný podstoupit jakoukoliv pitomost. Ale jinak se to četlo dobře:) Prostě Green;) A za ty zápletky opravdu palec nahoru (y)
Knížka Papírová města mě lehce překvapila. Od jeho jiných knížek mi přišlo, že John Green dopředu vymýšlel, co přijde a příběh se díky tomu stal napínavý. Začátek knížky byl pro mě takový spíše "rozjížděcí", hledání Margo pak mnohem zajímavější! :)
Naprosto úžasná knížka ... Moc dobře se čte, měla jsem ji přečtenou za pár dnů :) Určitě doporučuji :)
Naprosto úžasná knížka ... Moc dobře se čte, měla jsem ji přečtenou za pár dnů :) Určitě doporučuji :)
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura filmování střední školy škola metafory pro dospívající mládež (young adult) cesta, roadtripAutorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Nevím, nemohu úplně říci že se mi líbila ani že se mi kniha nelíbila. Ke konci jsem se do čtení musel nutit. Skvělý byl vzájemný humor mezi Q, Radarem a Benem a indicie zezačátku ale jinak nic moc. Konec bych klidně o pár stran usekl. Autor podle mě zbytečně děj natahoval.