Papírová města
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/205749/bmid_papirova-mesta-y1S-205749.jpg
4
3755
3755
V Paper Towns se vám dostane příběhu o dospívání. Margo už se dávno s Quentinem nebaví a přátelí se s jinými, a na škole je považována za legendu. Může za to zejména její nespoutanost a časté dobrodružné několikadenní výpravy, kdy její rodiče šílí strachy i vzteky. Jednoho dne však Margo nečekaně zaklepe na Quentinovo okno a uprostřed noci ho vtáhne do jednoho z margovského dobrodružství. Druhý den se Margo neukáže ve škole, pak ani další. A Quentin zjistí, že pro něj zanechala vodítko, jak ji najít… Quentin začne pátrat a čím víc se noří do záhadného zmizení, tím méně si je jistý, kým vlastně Margo byla a jestli ji vůbec znal. Co vlastně chce on sám? A co jsou papírová města, na která Quentin ve spojitosti s Margo neustále naráží?... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Knižní klubOriginální název:
Paper Towns, 2008
více info...
Přidat komentář
Další Greenova kniha. Opět se objevuje autorův originální styl. Kniha je skvěle napsaná, nicméně co se týče příběhu - nic nového. Dva teenageři, jedna nešťastná láska a velká dávka oddanosti. Neříká vám to něco? Ano? Aljaška? Správně! Je to hodně podobné. Ale i přes to knihu doporučuji přečíst, jen od toho moc nečekejte..
Má podrobnější recenze zde:
http://alittlepieceofbooks.blogspot.cz/2014/12/recenze-papirova-mesta.html
John Green umí hrát na ty správné struny a každému čtenáři zabrnká na tu jeho. V příběhu dokážete vidět část sebe, ale i své blízké. Jeho knihy jsou svým způsobem jedinečné, ale ani v některých případech to nestačí. Ne, když máte pocit, že tohle už jste někde četli. Papírová města jsou nová, čtivá, zajímavá, ale ne originální. A to je to, co mě od příběhu i samotného autora velmi zamrzelo. Vím, že John Green toho umí zdaleka více, a co nejdříve nám to jistě potvrdí v připravované knize Příliš mnoho Kateřin, kterou chystá nakladatelství Yoli v roce 2015. Také se můžeme těšit na Papírová města ve filmové podobě, která se doufejme povedou lépe, než samotná kniha.
John nepíše veselé věci..... ale píše poutavě a dokáže ve mě vyvolat melancholickou náladu..... a i když to třeba není tak dobré jako Hvězdy, ten příběh ve vás zůstane ještě dlouho....
První část mě moc bavila, byla čtivá a nenudila jsem se. Prostředek knihy jsem dočetla s donucením - byl na mě zbytečně zdlouhavý.. A konec byl prazvláštní. Nicméně myšlenka se mi líbila a zkusím ještě nějaká jiná díla Johna a uvidíme :)
Miluji jeho styl psaní. Opět velice pěkné a zábavné dílo. Autor se v každé knize, aspoň podle mého názoru, zlepšuje. A to, že vám přijde, že Hvězdy nic nepředčí, tak to je možná tak chyba českých překladatelů, že jeho starší knihy nevyšly u nás už dávno. :)
Další kniha od Johna Greena mě opět překvapila, stejně jako Hvězdy nám nepřály. Ikdyž ty byly víc dojemné a emotivní. Přeci jen nemoc dětí není žádna sranda. V této knize není nikdo nemocný, ale spíš otrávený životem. Jedna z hlavních hrdinek má dost všedních dní, životů a hlavně svých neuvěřitelných rodičů (vůbec se jí nedivím). Tak se snaží svůj život alespoň trochu oživovat několika dobrodružstvími v podobě útěků. Ikdyž je tato kniha dost o samotné Margo, tak hned vedle se odehrává příběh Quentina, středoškoláka, jejího souseda, který je naprostým protikladem nezvladatelné Margo.
V knize jsem našla tolik myšlenek, které mě zaujaly a zřejmě je budu ještě nějakou dobu hledat a opakovat si je :-) Opět kniha protkána několika dalšími díly (do kterých se musím prostě podívat :o). Kniha o tom, jaké je to vybočit ze svého všedního dne a prožít nejeden zážitek. Kniha o bandě středoškoláků, o přátelství, odvaze a hlavně o těch druhých. Paráda!
John Green se pro mě stává legendou. Mám ho na prvním žebříčku spolu s Patriciou Briggs a duem Kate Daniels. Hvězdy nám nepřály i Hledání Aljašky jsou pro mě mistrovská díla a Papírová města zrovna tak. Green totiž umí naprosto dokonale pracovat s postavami a na tom je založený prakticky celý děj. Postavy v jeho knihách jsou žijící a dýchající bytosti, kterým prostě věřím.
Autor si vybírá složité dívčí postavy a kluky, co jsou tak trochu loseři a dává je dohromady. Je mi záhadou, jak je možné, že to na mě fungovalo i podruhé, ale bavilo mě to. Kdyby to psal někdo jiný, nejspíš by to byla ohavnost.
Kniha se celkově nese ve vážnějším duchu, ale pak přijde tak absurdně vtipnej okamžik, že přímo ryčím smíchy a čtu ho pořád znova a znova a děsím tím kolemjdoucí. Nikdy to totiž nevidím přicházet.
Co se týče Margo Roth Spiegelmanové, dívkou se třemi jmény, která všichni používají, je to dost podobná postava Aljašce, ale narozdíl od Aljašky není tak plochou postavou a žije si tak nějak svým vlastním životem.
Jsem zvědavá, s čím John Green přijde příště. Tohle mě bavilo hodně a určitě se k tomu ještě vrátím.
Nejvíce se mi líbila první část, u které sem se hodně nasmála. Zbytek byl taky dobrý, ale už ne tak moc. Konec byl takový useknutý a trochu zklamal, ale i tak je tato kniha hodně dobrá. Pokud jste takový ti čtenáři co se rádi u knížek smějou (jako já) tak tahle kniha je dobrá volba ;-)
Očekávání: Velké
Realita: Zklamání, ale přes to ta kniha ve mě opět něco zanechala.
"Je hrozně těžké odejít - dokud neodejdete. A pak je to ta nejsnadnější věc na světě."
John Green se po dočtení této knihy stal oficiálním géniem pro mou duši. Důvod? Myslím si, že jsem za život načetla poměrně dost knih, ale až tento autor mě u knihy poprvé v životě dokázal rozplakat (Hvězdy nám nepřály) a také jsem u jeho knihy (Papírová města) poprvé chytala záchvaty smíchu v průběhu celého čtení.
Nevím, která kniha se mi od něj líbila nejvíc, nechci o tom přemýšlet. Podle mě totiž každá, z těch tří zatím čtených, je něčím úžasná a výjimečná.
Papírová města jsou velmi čtivá a přesto jsem si čtení natahovala a užívala, co nejdéle to šlo. Quentin je sympaťák a jeho kamarádi nezůstávají pozadu - s touhle partou bych jela třeba na kraj světa :o) Děkuju, že jsem mohla být s nimi alespoň těch pár dnů...
John Green je bezpochyby vynikající spisovatel, dokazují to jeho již dvě vydané knihy Hledání Aljašky, Hvězdy nám nepřály a jsem moc ráda, že tam můžu zařadit i Papírová města. Já osobně si dovolím tvrdit, že Hledání Aljašky a Papírová města jsou dvě odlišná díla, to že mají společné hledání ať už sebe sama nebo hledání lásky je věc druhá. Takže v tuhle chvíli zapomenu na dvě vynikající knihy a soustředím se pouze na Papírová města.
Název není absolutně mimo mísu naopak je přesný. Johna Greena jsem si zamilovala kvůli mnoha věcem jednou z nich je vynikající popisování postav, oni působí hrozně reálně, všechno to co dělají je lidské a konkrétně v Papírových městech se hodně lidí najde, takže se dokonale ztotožníte s postavami. To, že je celá kniha hrozně čtivá o tom nemusím ani mluvit, protože se do ní ponoříte velmi snadno.
Poslední část s názvem Plavidlo je rozhodně nejvtipnější na tom se shodneme snad všichni. Vynikající kniha, která mi stejně jako předchozí dvě knihy Johna Greena zdobí knihovnu a já se k ní opět s radostí vrátím.
Dle mého názoru nejlepší kniha od Greena. Četla jsem jak Hvězdy, tak Aljašku a říkala jsem si, že Aljaška je lepší. Ale na konec nejvíc mě asi zaujala tato. Proč?
Prvně musím říct, tato kniha není o nic víc reálnější než ty ostatní...Hvězdy a příběh lásky dvou umírajících teenagerů; nezkrotná Aljaška, který projde všechno a nakonc je tu Margo a Q. Q je ten typ, který by měl patřit mezi takové ty košilaté outsidery, zatímco Margo je královna školy. Nejvíc mě pobavila i zklamala třetí část Plavidlo. Je to velice vtipné, ale konec je takový... nějaký nijaký.
Příběh je tak promyšlený, až je nereálný a zase v něm najdeme spoustu nehmotného.
Ale přesto zahřeje u srdce.
Jakožo velká fanynka fantasy a dobrodružství, nejsou tyhle knihy úplně mým žánrem. Ale je to milé, rozhodně je!
“Margo always loved mysteries. And in everything that came afterward, I could never stop thinking that maybe she loved mysteries so much that she became one.” Myslím, že John Green se trošku sekl s názvem. V Hledání Aljašky jsem čekala, až budeme hledat Aljašku a nic, zato tady jsme půlku knížky hledali Margo.
John Green prostě umí napsat knížku, umí vymyslet ujetou zápletku, zajímavé postavy a jejích zvláštní poznávací značky (třeba tady to byla Margo a její diskriminace velkých písmen). Knížka běžela rychlým tempem, já jsem se rozhodně nestačila nudit a začátek poslední části mi přišel hrozně vtipný.
Jen, jsem asi přečetla od Greena už moc knížek, protože konec jsem čekala jiný..asi víc tragičtější. Ale Paper Towns se mi ve svojí podstatě hodně líbili, po Hvězdách je to jeho nejlepší knížka. 5*
Podle mého názoru není moc na místě říkat, že John nepředčil tímto dílem Hvězdy nám nepřály. A to z toho důvodu, že Papírová města byla napsána dříve, než se autor doopravdy proslavil právě díky těm nepřejícným hvězdám.
Celý příběh je rozdělen do třech kouzelných částí, které na sebe navazují bez jakékoli prodlevy. Při čtení prvních dvou sekcí jsem si říkala, že jsou to takové lepší čtyři hvězdičky, zajímavé, zábavné, ale trochu zdlouhavé. Neuvěřitelně to vylepšila část třetí s názvem Plavidlo, která byla zaručeně nejvtipnější a měla největší spád.
Všechny postavy této knihy působily neuvěřitelně lidsky, což je právě to, čehož někteří spisovatelé nejsou schopni dosáhnout. Bohužel jsem si řádně žádnou z těchto postav nedokázala oblíbit. Paradoxem je, že nejméně můžeme poznat právě Quentina s Margo. Q. se takřka celou dobu zaobírá záhadami a Margo pořádně nezná ani její nejlepší kamarádka. Co se týká podobnosti s jiným dílem, nesrovnávejme Milese a Aljašku s Quentinem a Margo, ačkoli obě dvojice mají alespoň něco málo společného. Lásku a hledání. Ale myšlenka, že se Hledáním Aljašky nechal John Green inspirovat k napsání Papírových měst se mi vážně líbí a hřeje.
Všechny ty kanadské žertíky a pátrání dělají z knihy jedno velké a promyšlené klubíčko provázků. Nehledě na to, že Margo odjakživa milovala záhady . Možná, že je milovala tolik, až se jednou z nich sama stala.
Mám takovou teorii, že knhy od J.Greena si lze doopravdy oblíbit až při druhém čtení. Zatím se mi to vždy osvědčilo. Už teď se těším na příští čtení Papírových měst, protože vím, že přijdu na další spoustu kouzelných spojení, která mi při prvním čtení unikla.
Já nevím.. Jako že by se mi to vyloženě nelíbilo, to ne.. Nebylo to špatně napsané, ale nebyl tam zajímavý ani nápad ani děj a začalo to být zajímavé 50 stran před koncem. Ovšem byla tam alespoň dávka Greenovského humoru, která knihu jakžtkakž oživila..
Z knížek co John Green napsal, bylo v téhle od každé něco a nakonec, to byl mix s novější verzí Aljašky a metafor Guse. Margo byla něco jako dobrodružnější verze Aljašky.
Ale u textu jsem se zasmála a bavila. Ben jako vedlejší postava byl úžasný a Radar byl také dobrý jen je škoda, že hlavní postavy už jsou tak trochu podobné jinému příběhu. Zápletka byla nápaditá, že jsem knihu přečetla velmi rychle a konec byl takový neobvyklí, neohraný což se mi líbilo. Ale stejně bych nejlépe hodnotila vymyšlené žertíky a vedlejší postavy, které jsou opravdu bez chyby. Beník a jeho čtvrtá velikost hranolek mě donutila ze srdce smát. :D
Musím bohužel souhlasit s tím, že si John Green nasadil vysokou laťku knihou Hvězdy nám nepřály a ta se mu bude hůře překonávat. Kniha celkově nebyla špatná, když teda opomeneme, že úplně originalitu hlavních postav nemá, ale příběh se dobře čte a je zábavný. Bohužel si myslím, že každý čekal víc a proto kniha nedostane takové ocenění, jaké by si zasloužila, kdyby autor už nevydal Hvězdy nám nepřály.
Nějak mi to připadalo negreenovské s výjimkou konce a začátku. Při čtení jsem se určitě pobavila a četlo se mi dobře, ale podle mě je to zatím nejhorší kniha z přeložených. Celkově mi připadá, že se mu hlavní postava trochu nepovedla a byla místy až otravná, avšak když to nastalo tak to zachránili jeho nejlepší kamarádi. Při čtení mi v některých pasážích přišla na mysl podobnost k Aljašce, ale taky trochu Ten, co stojí v koutě.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura filmování střední školy škola metafory pro dospívající mládež (young adult) cesta, roadtrip
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Ze začátku se mi kniha moc líbila, nabírala dobrý směr, tak jsem si říkala co všichni měli s tím, že je to nic moc a pak jsem to pochopila. Po zmizení Margo se děj táhne je víceméně nudný. Quentinova touha, který hraničila až s posedlostí najít Margo mě rozčilovala, přitom se mohlo udát plno zajímavějších věcí, kdyby na ní tak nelpěl. Čtení té samé knihy pořád dokola a vracení se do starého obchoďáku a hledat tam stopy - překousla jsem to. Na konci knihy se objevilo konečně zlepšení, ta cesta mě bavila, ta část mohla být klidně delší.
Jinak ke shrnutí: napsané to bylo dobře, ale děj mě neoslovil.