Papírové divadlo
Milorad Pavić
Nejnovější kniha balkánského magického realisty přináší v osmatřiceti kapitolách fiktivní příběhy o osmatřiceti zemích a jejich literaturách. Pavić nechává vyprávět autory, kteří žijí pouze v jeho fantazii, o svých městech, mezi nimiž nemůže chybět ani Praha. Jedinečná hra se čtenářem, v níž se odráží kouzelný svět autora fenomenální knihy-románu Chazarský slovník.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2009 , Mladá frontaOriginální název:
Pozorište od hartije, 2007
více info...
Přidat komentář
Byla to moje první kniha od Milorada Paviće. V recenzích je hodnocena mezi jeho průměrné knihy. Pro mne to nebylo čtení na jeden zátah. První povídka Evelyn nasadila dle mne laťku, kterou Pavić překročil jen povídkami Ikona na zlatě a Ďábel. Věřím, že každý čtenář si najde mezi 38 příběhy svoji parketu. Ocení spisovatelovo vnímání času, smýváním hranic mezi minulým a současným, ale i mezi fantazii a imaginací. Ve své jedno-stránkové ,,Nejkratší povídce o Praze,, mu stačí posadit na prázdné opuštěné nádraží dva cizí lidi, čekající v horkém létě roku 1920 na lokálku do Kladna. Na otázku: A dál? To je celé. To má být vtip? Odpovídá. Žádný vtip.Tak to bylo. Jeden z těch dvou byl Franz Kafka (1883-1924) a druhý byl taky Pražák, Jaroslav Hašek (1883-1923) Pavić zavede svého čtenáře na toto nádraží a nechává na něm, co si dále domyslí..Ve většině těchto povídek je mu také nabídnuta další přidaná hodnota příběhu. Tou je možnost přemýšlení nad osudy lidí a věcí. Malý příklad: štěstí si neuvědomujeme právě tak, jako nevnímáme vzduch, který dýcháme....Pavić.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2003 | Chazarský slovník |
2009 | Vnitřní strana větru |
2009 | Papírové divadlo |
2011 | Krajina maľovaná čajom |
2008 | Druhé telo |
Povídková antologie fiktivních autorů. Povídky psané v různém ladění, jako převyprávěné historické pověstí, magicko-mystické, filosoficky existenciální, i ryze (post) moderní, včetně využití různých soudobých platforem psaní; v pestrém geografickém i časovém záběru. Přesto mají něco tak základně společného, že být to autorovým záměrem, asi by čtenáře nepřesvědčil o různosti autorů. Stejný pohled vypravěče na čas a realitu, kde se paralelně prolíná skutečnost s její paranormální, snovou nebo imaginativní rovinou...lehkost a hravost psaní, která se odráží na snadnosti, příjemnosti a zábavnosti čtení...svižný spád povídek zacílený na vesměs nečekanou, vtipnou či absurdní pointu. A ten nápad přiznaně smyšlených autorů včetně jejich životů, díla a známých výroků... prostě fikce na druhou! Autor se zjevně bavil a já také.