Papírové polobotky
Pavel Šrut
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11430/bmid_papirove-polobotky-lYz-11430.png
4
18
18
Novou básnickou sbírku Pavla Šruta tvoří cyklus básní spojených jedním „hrdinou“ – Novákem, který vstupuje do těch zdánlivě nejvšednějších a nejbanálnějších každodenních situací. Autor však jeho prostřednictvím čtenářům nenápadně předkládá strhující básnickou analýzu lidského života vůbec. Básně, balancující na hraně mezi jemnou ironií a vážností, patří k tomu nejlepšímu, co v české poezii posledních let vzniklo.... celý text
Přidat komentář
Přečtena díky studiu.
Nebýt zadaného referátu na VŠ, k Pavlu Šrutovi bych se asi nejspíš nikdy nedostala.
Při hledání cesty s panem N.
nebo s panem Šrut-em,
objevíte i Autoportrét akvarelem:
"Jakési město
uvnitř města
jakýsi dům
uvnitř domu
jakási hlava
uvnitř hlavy
déšť
uvnitř deště
nic
Jakési nic" (s. 31)
Při bloudění světem křížem krážem
uslyšíte Žalozpěv nad botami:
"Z kolika bot
jsme vyrostli
kolik jsme jich opustili
kolik prochodili
kolik odhodili -
- - - - - - - - - - - - kde jsou?" (s. 45)
I když převládá převážně vážná atmosféra,
autor nezapomíná na slovní hrátky,
to když N. pozoruje milostný život v přírodě:
"Nad řekou se smrádká
Jepice se páří
Nad řekou se páří
Jepicím se smráká" (s. 51)
Autorovy další knížky
| 2008 |  Lichožrouti |
| 1998 |  Ezopovy bajky |
| 2010 | Lichožrouti se vracejí |
| 2001 | Pavouček Pája |
| 2005 | Příšerky a příšeři |
“Prošel několika cizími městy
aby zjistil
že z každého vede cesta
do jiného města
Prošel několika cizími životy
aby zjistil
že z každého vede cesta
do jiného života
Když procházel svým vlastním životem
zjistil
že žádná cesta nevede tam
tím méně zpátky"
Básnická sbírka je svými oddíly Jakési dětství, Jakási dospělost a Jakási smrt výpovědí o lidském osudu, lásce, stárnutí a konci života.
Motiv papírových polobotek, které jsou obouvány nebožtíkům, je významově zdůrazněn použitím v názvu sbírky.
Tento motiv se pak vrací v jedné z posledních básní nazvané Pohádka o poslední cestě (Douška). Lyrický subjekt v ní odmítá hovořit o sobě a o smrti a raději chce mluvit „o životě, který nebyl / ač nechybělo odhodlání / projít v papírových polobotkách / vodou i ohněm“ Je to hořké účtování, žánrové určení pohádka v názvu básně vyznívá ironicky, neboť jde o příběh nenaplněného života se smutným koncem.
Příjemné, lidské, srozumitelné.
“Smrt chodí po horách
a shlíží do údolí
Oběť si vybírá
nebere kohokoli
Ke konci N. už ví
že jemu nezlomí vaz o pelest
Vždyť smrt je vyhražena živým
a v tom je jeho lest"