Papírové polobotky
Pavel Šrut
Kniha poezie známého básníka, překladatele a písňového textaře přináší verše, načrtávající obrazy ze života obyčejného člověka. Ústřední postavou básnického cyklu je pan Novák, který vstupuje do nejbanálnějších každodenních situací. Ve třech oddílech (Jakési dětství, Jakási dospělost, Jakási smrt) tak autor předkládá ojedinělou básnickou analýzu jednoho lidského života. Ve Šrutově opusu se zároveň protíná i určitá komičnost a absurdita, s níž autor pozoruje život české společnosti na rozhraní milénia. Právě tento pohled mu umožňuje popsat průměrnost lidského jedince s jeho postoji ve všedních situacích a vytvořit tak mozaiku bytosti, která nedokáže vybřednout z ulity své malosti a omezenosti.... celý text
Přidat komentář
Přečtena díky studiu.
Nebýt zadaného referátu na VŠ, k Pavlu Šrutovi bych se asi nejspíš nikdy nedostala.
Při hledání cesty s panem N.
nebo s panem Šrut-em,
objevíte i Autoportrét akvarelem:
"Jakési město
uvnitř města
jakýsi dům
uvnitř domu
jakási hlava
uvnitř hlavy
déšť
uvnitř deště
nic
Jakési nic" (s. 31)
Při bloudění světem křížem krážem
uslyšíte Žalozpěv nad botami:
"Z kolika bot
jsme vyrostli
kolik jsme jich opustili
kolik prochodili
kolik odhodili -
- - - - - - - - - - - - kde jsou?" (s. 45)
I když převládá převážně vážná atmosféra,
autor nezapomíná na slovní hrátky,
to když N. pozoruje milostný život v přírodě:
"Nad řekou se smrádká
Jepice se páří
Nad řekou se páří
Jepicím se smráká" (s. 51)
Autorovy další knížky
2008 | Lichožrouti |
1998 | Ezopovy bajky |
2010 | Lichožrouti se vracejí |
2001 | Pavouček Pája |
2005 | Příšerky a příšeři |
“Prošel několika cizími městy
aby zjistil
že z každého vede cesta
do jiného města
Prošel několika cizími životy
aby zjistil
že z každého vede cesta
do jiného života
Když procházel svým vlastním životem
zjistil
že žádná cesta nevede tam
tím méně zpátky"
Básnická sbírka je svými oddíly Jakési dětství, Jakási dospělost a Jakási smrt výpovědí o lidském osudu, lásce, stárnutí a konci života.
Motiv papírových polobotek, které jsou obouvány nebožtíkům, je významově zdůrazněn použitím v názvu sbírky.
Tento motiv se pak vrací v jedné z posledních básní nazvané Pohádka o poslední cestě (Douška). Lyrický subjekt v ní odmítá hovořit o sobě a o smrti a raději chce mluvit „o životě, který nebyl / ač nechybělo odhodlání / projít v papírových polobotkách / vodou i ohněm“ Je to hořké účtování, žánrové určení pohádka v názvu básně vyznívá ironicky, neboť jde o příběh nenaplněného života se smutným koncem.
Příjemné, lidské, srozumitelné.
“Smrt chodí po horách
a shlíží do údolí
Oběť si vybírá
nebere kohokoli
Ke konci N. už ví
že jemu nezlomí vaz o pelest
Vždyť smrt je vyhražena živým
a v tom je jeho lest"