Pár kapek zamrzlého času
Vladimír Šlechta
Krvavé pohraničí série
Půlelf Thompson už má dost všech těch dobrodružství. Žije v Raiggiu, velkém městě na pobřeží, užívá si pohodlí a nechává se opečovávat milenkou. Náhodou se mu dostane do ruky spisek, pravdivě popisující historku, která se odehrála v dobách, kdy se Pohraničí teprve začalo utvářet. Ten spisek je pro Thompsona jako výzva. Jako volání osudu. Jako kopanec do zadku. Ač se mu nechce, opouští pohodlí a vrací se do Pohraničí, aby podnikl další výpravu do divokého Orcigardu. V Likariu přibere zestárlého čaroděje Orichalkiana a společně se vydávají napravit dávnou Orichalkianovu chybu. Pokud to ovšem byla chyba.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
česká fantastikaAutorovy další knížky
2000 | Krvavé pohraničí |
2010 | Střepy z Apokalypsy |
2005 | Nejlepší den |
2013 | Zahrada sirén |
2015 | Tajemství Morie |
Tak to vypadá, že tu máme na dlouhou dobu poslední příběh z cyklu Krvavé pohraničí. První polovina knihy se zabývá tím, jak to skutečně bylo s oním legendárním příběhem Alexe Damiana a elfky Doríny. V druhé polovině se vracíme do současnosti a po boku půlelfa Thompsona a dalších známých postav vidíme následky onoho dávného dobrodružství a jeho rozuzlení. Samozřejmě v obou případech nechybí ani Frank Ormond zvaný Orichalkian, černokněžník, který tak nějak za to všechno může a jeho posatava oba přáběhy spojuje.
Bohužel na poměry cyklu je to dost průměrné dobrodružství. Thompson mi nikdy nebyl sympatický a spíš mě vždy zajímaly ostatní postavy a poutavý svět Pohraničí. V tomhle je jeho charakter nápadně podobný Gowery Finkovi z Šlechtovy postapokalyptické série. Většina děje je tedy nějaké to putování s přiměřenou dávkou akce a prolézání nebezpečného podzemního komplexu. (Fungování magie je dost nekonzistentní). Bohoužel tak jako v jiných dílech i tady se o některých dúležitých událostech dozvídáme ze stručného vyprávění postav nebo jsou nám předkládány jako "detektivní domněnky" hlavních aktérů. Což je bohužel poslední dobou u Šlechty zvykem. I osud elfky Doríny nápadně připomíná počínání Emmy Richter z cyklu Poslední Velkoměsto. S tím souvisí trochu pubertálně a neohrabaně napsané vztahy.
Ale ony dříve zmíněné detektivní prvky v sérii nepůsobily špatně, Kukaččí mláďata a Zima v Thonnoriece jsou příkladem toho, jak tuhle fantasy sérii pozitivně okořenili.
Zřejmě už Krvavé pohraničí nedosáhne takových kvalit jakou měla Likarijská trilogie nebo Gordonova země.
Za mě tedy trochu slabší průměr a uzavření jednoho starého příběhu z historie Pohraničí.