Paraziti mezi námi
Luděk Sobota , Petr J. Novotný
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481508/bmid_paraziti-mezi-nami-ILm-481508.jpg
2
6
6
Kromě hraní a dělání komika chtěl Luděk Sobota už od dětství také psát. Mám syndrom zakuklení. To prý teď mají hlavně děti, protože nechodily přes rok do školy. Já už jsem taky trochu jako dítě, a tak jsem se uchýlil k pasivitě – a to až takové, že si za to sice nadávám, ale stejně u toho polehávám. A přemýšlím. U psaní se vracím sám k sobě. Nejsem žádný hrdina ani výjimečný člověk, ale chci zdokumentovat cestu, kterou jsem ušel. A protože je důležité být upřímný, v téhle knížce na sebe tedy vykecám všechno.... celý text
Přidat komentář
Já herce Sobotu beru docela dost,ale tahle kniha nebyla tak moc dobrá.Normální průměr.Jedině se mi líbilo jeho vyprávění,jak s otcem ukradli záchodovou mísu.To bylo docela dobré,jinak mi to připadalo pořád stejné a on byl největší hrdina.
Ackoliv si pana Ludka Soboty velmi vazim jako herce, tato kniha me docela zklamala. Cekal jsem vtipne historky, postrehy ci nejake poselstvi. Nedostavilo se ani jedno a nejvtipnejsi prihoda byla jen diky prereku Stelly Zazvorkove. Zbytek splnynul v jeden neprilis vyrazny celek. Nektere historky byly zajimave, to nepopiram ale napsany susse a nezaujate. A docela me zklamal pohled pana Soboty na zacleneni postizenych do spolecnosti a narazka na pana Preucila.
Jsem z téhle knihy trochu zmatený. Její krátké kapitolky mi spíše než cokoliv psaného připomínaly takové ty běžné mluvené historky, které jednou mají docela dobrou pointu a jindy ji nemají vůbec, ale nevadí to, protože se z nich aspoň něco dozvíte. Říkal jsem si, proč ne, Luděk Sobota prostě píše, jako kdyby mluvil, a je to sympatické (navíc když se několikrát zmíní o tom, jak ho psaní baví). Jenže pak jsem se z ediční poznámky v závěru dozvěděl, že dvě třetiny knihy vznikly během rozhovorů mezi Luďkem Sobotou a editorem Petrem J. Novotným, který "je poté upravil do 'vzpomínkové' formy". Třetinu tedy napsal Luděk Sobota sám (určitě i ten skvělý závěr "Když mi bylo 128 let, tak jsem byl u nás na hřbitově...") a aby toho nebylo málo, vše doplňuje několik kapitol z knihy Facky místo pohádek, "jež vyšla v roce 1998 a nyní je nesehnatelná". Trochu pochopitelné, trochu zvláštní. Nicméně čtení je to dobré, Luděk Sobota je vážně zajímavá osobnost a líbí se mi, jak jeho posmutnělá melancholická povaha kontrastuje s jeho známou divadelní tváří. Co se mi naopak nelíbí, je obálka.
Asi tak 3,5*. Obsah většinou zajímavý, bohužel mi úplně nesedla forma jedno- až dvoustránkových glos. Vzhledem k tomu, že v závěru se editor přiznává, že jen zhruba třetina jsou Sobotovy původní texty a zbytek je výběr z rozhovorů, které s ním vedl, přišlo by mi lepší vybírat z nich tématicky a vytvářet z nich delší celky. Tím, že víceméně dodržuje chronologii usnadňuje orientaci, ale výsledek je trochu roztříštěný.
Každopádně text ukazuje, že role zábavného "blbečka" je pouze role, kterou si sám vybral. Mnohé z myšlenek, které se v knize objeví, dokazují, že Sobota je vzdělaný muž, který využívá svou takřka osmdesátiletou životní zkušenost k zamyšlením o životě a světě kolem nás. Ne vždy s jeho závěry člověk souhlasí, ale na komika umí někdy předkládat překvapivé náměty k rozmýšlení.