• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Činoherní Ústí: Ve znamení kovadliny - Petr J. Novotný

Toto je připomínka padesáti let existence Činoherního studia v Ústí nad Labem. Scéna vznikla ve vypjaté normalizační době na troskách politickou mocí zrušeného ... detail knihy

Nové komentáře u knih Petr J. Novotný

Paraziti mezi námi

„Asi tak 3,5*. Obsah většinou zajímavý, bohužel mi úplně nesedla forma jedno- až dvoustránkových glos. Vzhledem k tomu, že v závěru se editor přiznává, že jen zhruba třetina jsou Sobotovy původní texty a zbytek je výběr z rozhovorů, které s ním vedl, přišlo by mi lepší vybírat z nich tématicky a vytvářet z nich delší celky. Tím, že víceméně dodržuje chronologii usnadňuje orientaci, ale výsledek je trochu roztříštěný. Každopádně text ukazuje, že role zábavného "blbečka" je pouze role, kterou si sám vybral. Mnohé z myšlenek, které se v knize objeví, dokazují, že Sobota je vzdělaný muž, který využívá svou takřka osmdesátiletou životní zkušenost k zamyšlením o životě a světě kolem nás. Ne vždy s jeho závěry člověk souhlasí, ale na komika umí někdy předkládat překvapivé náměty k rozmýšlení.“... celý text
— vlkcz

---

Paraziti mezi námi

„Já herce Sobotu beru docela dost,ale tahle kniha nebyla tak moc dobrá.Normální průměr.Jedině se mi líbilo jeho vyprávění,jak s otcem ukradli záchodovou mísu.To bylo docela dobré,jinak mi to připadalo pořád stejné a on byl největší hrdina.“... celý text
— Pavelpi

---

Paraziti mezi námi

„Ackoliv si pana Ludka Soboty velmi vazim jako herce, tato kniha me docela zklamala. Cekal jsem vtipne historky, postrehy ci nejake poselstvi. Nedostavilo se ani jedno a nejvtipnejsi prihoda byla jen diky prereku Stelly Zazvorkove. Zbytek splnynul v jeden neprilis vyrazny celek. Nektere historky byly zajimave, to nepopiram ale napsany susse a nezaujate. A docela me zklamal pohled pana Soboty na zacleneni postizenych do spolecnosti a narazka na pana Preucila.“... celý text
— jiri5810

---

---

Paraziti mezi námi

„Jsem z téhle knihy trochu zmatený. Její krátké kapitolky mi spíše než cokoliv psaného připomínaly takové ty běžné mluvené historky, které jednou mají docela dobrou pointu a jindy ji nemají vůbec, ale nevadí to, protože se z nich aspoň něco dozvíte. Říkal jsem si, proč ne, Luděk Sobota prostě píše, jako kdyby mluvil, a je to sympatické (navíc když se několikrát zmíní o tom, jak ho psaní baví). Jenže pak jsem se z ediční poznámky v závěru dozvěděl, že dvě třetiny knihy vznikly během rozhovorů mezi Luďkem Sobotou a editorem Petrem J. Novotným, který "je poté upravil do 'vzpomínkové' formy". Třetinu tedy napsal Luděk Sobota sám (určitě i ten skvělý závěr "Když mi bylo 128 let, tak jsem byl u nás na hřbitově...") a aby toho nebylo málo, vše doplňuje několik kapitol z knihy Facky místo pohádek, "jež vyšla v roce 1998 a nyní je nesehnatelná". Trochu pochopitelné, trochu zvláštní. Nicméně čtení je to dobré, Luděk Sobota je vážně zajímavá osobnost a líbí se mi, jak jeho posmutnělá melancholická povaha kontrastuje s jeho známou divadelní tváří. Co se mi naopak nelíbí, je obálka.“... celý text
— DennisMoore