DennisMoore komentáře u knih
Ano, ano, ano, prosím! Pokud máme dostávat další příběhy z mnohovesmírů, ať jsou takhle kvalitní. Ať nepřetékají zbytečnými nápady, které nedávají moc smysl a slouží hlavně pro pobavení, ale ať jsou chytré, nechybí jim srdce, dovedou pobavit, překvapit i nefalšovaně dojmout.
Pokud to už dávno nedělá, měl by se Andrzej Sapkowski mít na pozoru obzvlášť teď, když se oficiálně očekává jeho nová zaklínačská kniha. Bartosz Sztybor mu totiž každým dalším komiksem nasazuje laťku výš a výš. Nedovedu si představit, že by se jeho chytré scénáře plné morálních dilemat o lidství a nelidství někomu nelíbily, navíc když je píše s takovou lehkostí, dokáže je tu a tam odlehčit nějakým suchým vtipem a přitom působí pořád svěže a originálně. Zeptejte se mě na nového autora, který mi v poslední době dělá největší radost, a bude to určitě Sztybor s jeho Zaklínačem a Cyberpunkem.
Ony ty mnohovesmíry opravdu nemusí být jen aktuálně populární lákadlo, ale mohou mít i smysl, přinášet zábavné a překvapivé situace... Když se to s nimi umí. Skottie Young patří k těm, kterým to jde, a ačkoliv Gerdiny krvelačné skopičiny v Pohádkově na rozdíl od Marvelu, DC a dalších nesvazují žádná přísná pravidla, neurval se z řetězu tak, jak by mohl, a pořád očividně dobře ví, co dělá. Zelenovlasé hrdince zatápí, jak může, ale měl by se mít na pozoru - Gerda je totiž všude.
Další precizní příběh Cullena Bunna, opět v úžasném grafickém kabátu, tentokrát ušitém Jonasem Scharfem. Bazilišek je jedna z těch knih, které sice ke konci naberou takové obrátky, že jim málem nestačíte, ale nechcete se vracet v ději nazpět, chcete jenom číst dál. Víte totiž, že až dočtete, budete brzy chtít číst znovu od začátku.
Tentokrát se s kolegy neshodujeme, protože já si naopak myslím, že tohle je zatím nejlepší kniha s Abem v hlavní roli. Proměna, kterou prošel, ho ještě více vzdálila lidem, ale o to lidštější jeho příběh je. Obzvlášť první část je vážně silná a jestli někomu (taky) vžene slzy do očí, nebudu se divit.
Co na tom One Piece všichni mají? Už vím. Tohle je zkrátka papírová dobrodružná pohoda, moc milá a zábavná. Další díly mě neminou.
Bartosz Sztybor je moje už-ne-tak-úplně-nová jistota. Nač sáhne, mění ve zlato, a s Cyberpunkem se mu to podařilo už podruhé. Příběh je originální, zábavný, překvapivý, napínavý... Jak to hergot dělá?
Takhle, Outsider je moc dobrá kniha, ale má i své mouchy až masařky. Zato Holly, ta se ve všem vyrovná trilogii s Billem Hodgesem. Skvělý thriller se skvělou hlavní postavou (snad poprvé jsem plně pochopil, proč má Stephen King právě Holly tak rád), dokonale ohavnými záporáky a TAK napínavým, pekelně strhujícím a bez pochyb i trochu škodolibě vyprávěným příběhem... Nikdo by to, co se v něm děje, nedokázal vylíčit tak jako Stephen King. Když čtete, dělá se vám nevolno, ale zároveň vás to baví a nechcete přestat, no tak to se nedá nic dělat. Zkrátka čtete vynikající knihu.
Povídkové sbírky s Hellboyem v hlavní roli mě nezklamou. Mike Mignola se v nich ukazuje jako mistr point všeho druhu, ať už potměšile vtipných, roztomilých, vážnějších nebo všech dohromady. Zatímco dříve vyprávěl příběhy, které později propojoval, teď vypráví příběhy, kterými doplňuje. A pořád mu to zkrátka po čertech dobře jde.
Tak jsem se konečně dočkal, respektive jsme se dočkali, protože vím, že nejsem sám, kdo se třásl, kdy začnou znovu vycházet i ty špatně sehnatelné díly Victoria Regina. Znal jsem Ztracený svět a Draculu, představoval jsem si, jak dobrý asi bude Sherlock Holmes v podání Petra Kopla... A nejsem vůbec zklamaný! Úcta k předloze se s nadsázkou vůbec netluče, naopak bych řekl, že se vlastně navzájem umocňují, je to vtipné, půvabně nakreslené a navíc naše!
Mohl bych sem klidně opsat hodnocení minulého dílu, protože Thomas i Hawthorne opět odvádějí skvělou práci a obě knihy je nejlepší číst hned po sobě. Jenomže to bych opomněl Dana Panosiana, který nakreslil dvě kapitoly... A jak! Tu změnu stylu jsem si moc užil a atmosféře jen a jen prospěla. Co se týče příběhu, nadchl mě ohromný finiš, který sice naznačuje, že je vše pěkně po conanovsku vyřízeno, ale jak víme, není to ani zdaleka pravda.
Cesta králů nabízí velmi zajímavé spojení. Píše vzácný host Roy Thomas, který Conana (ale pro Marvel) psal už před nějakými padesáti lety, a kreslí Mike Hawthorne, který se někdy tou dobou narodil. Takže slova přímo voní těmi krásnými, archaickými barbarskými časy, kdy bylo třeba říkat nahlas každou myšlenku a padouši vedli krásně padoušské proslovy, a obraz má současný švih. A jde to krásně dohromady.
Líbily se vám alespoň trochu předchozí díly? Nebo jinak: Četli jste je vůbec? Pokud odpovíte "Ano" alespoň na jednu z otázek, nemůže se vám stát to, co se stalo několika nebohým náhodným kolemjdoucím, kteří/které na pátou Dívčí válku narazili omylem v knihkupectví, zalistovali v ní, objevili stránky s orgiemi a rozpoutali diskuzní peklíčko na tuzemských internetech. Samozřejmě, je to takřka soft pornografie, ale aspoň trochu poučené čtenářstvo snad po všech těch náznacích z minulých knih nemůže překvapit. Mně osobně bylo rozhodně víc mdlo z hladovění v předchozí knize. Naopak bych rád vyzdvihl způsob, jakým Kóiči Óniši pojal adamity, jak chytře konfrontuje jejich sektu s husity a využívá to k velmi zajímavým morálním dilematům.
S příchodem bujné Lieselotte, která dobývá Vyšehrad roztodivnými vynálezy, jen aby si ji Žižka vzal za ženu, jsme se žánrově dostali někam k Monty Pythonovu Svatému grálu. Když jsem u první Dívčí války psal, že se v budoucnu pravděpodobně utrhne ze řetězu, měl jsem vlastně na mysli něco dost podobného. Následuje dětská potápěčská mise pod hladinou Vltavy, což vás už asi ani nepřekvapí, nicméně další pasáž s (vy)hladověním už troufám si říct ano. Ta je opravdu pro silné žaludky a dobře mi z ní nebylo.
Konspirační thriller, ve kterém nechybí atentát na Jana Žižku, výbuch ve svatovítském chrámu, riskantní souboj na jeho střeše, mor jako zbraň, tajné židovské i křesťanské spolky a dokonce ani monstrum na závěr. Ano, ano, Dívčí válka se opravdu dostává do obrátek.
Druhá dívčí válka je o tolik lepší než předchozí, že jsem musel prvnímu dílu zpětně ubrat jednu hvězdičku, aby to nějak vypadalo. Co mi udělalo největší radost? Vykreslení Žižky a nálady ve společnosti té doby. Samozřejmě je třeba mít na paměti, že pravděpodobně všechno je přehnané, přibarvené nebo pokroucené, ale Kóiči Óniši i tak odvádí skvělou práci a tím, jak popisuje geniálního a rozporuplného Žižku a vyzdvihuje jeho přínos vojenství, o něj dokáže vzbudit mnohokrát větší zájem než tuctový film Petra Jákla. Bitva na Vítkově je pak jednoduše strhující. A vůbec je kniha plná roztomilých detailů - třeba když Želivskému létá při plamenných projevech oheň z úst :) Hlavní hrdinka sice není vyloženě na druhé koleji, ale Žižka, Zikmund a spol. jsou natolik zajímaví, že Šárka tentokrát prostě trochu ostrouhala.
Napíšu jen: Dívčí válka mě až překvapivě hodně bavila, je nádherně nakreslená, japanizaci českých dějin jí nemusím odpouštět, protože právě kvůli ní jsem ji ze zvědavosti četl, a jsem vážně zvědavý, jak to všechno bude pokračovat, neboť co kapitola, to příslib budoucího utržení ze řetězu. A trochu škodolibě by mě zajímalo, co na to Petr Čornej :)
Kromě kresby, jež je na stejné úrovni, snad ve všech ohledech lepší čtení než minule. Škoda, že James Cameron tenhle nápad opustil, protože se mi zdá o kus atraktivnější než ten, který se dostal do kin. Je ale otázka, co bude s případnými dalšími díly - budou navazovat na Temný svět a ignorovat, kudy se vydá Cameron s dalšími filmy? No... Ať to vyřeší někdo jiný, mně stačí zábavné čtení, které není hloupé a na jehož postavách mi záleží. Takový je Temný svět.
Gerda je zpátky v akci, tentokrát tak trochu coby (super)hrdinka z donucení. Ano, ano, i já jsem si myslel, že Pohádkov čtvrtým dílem skončil, mrzelo mě to a zároveň jsem byl vrchovatě spokojený s tím, jak jsem si ho užil. To ale neznamená, že když se objevil nový díl, okamžitě jsem po něm neskočil. Jedno ujištění (téměř) na úvod: Nebojte se, není to nastavovaná kaše. Je to spíše jako rozjezd druhé řady vašeho oblíbeného seriálu. Gerda vyspěla (lepší výraz než "dospěla"), a to dalo Skottiemu Youngovi možnost podívat se na ni zase trochu jinak, čím zdaleka nemyslím jen odhalení, kde všude kromě vlasů je ještě zelená. Takže ano, i popáté je to nářez, ovšem stejně jako minule to i tentokrát není jen roztomilý masakr. Hluboko, hluboko pod tím masakrem se totiž skrývá něco víc. Co se týče kresby, měl jsem trochu obavy, ale pokud neotevřete některou z předchozích knih a neporovnáte Younga a Beana, změnu možná ani nezaznamenáte. Za naprostý triumf pátého Pohádkova ale považuji pátou kapitolu. Bylo to úplně poprvé, kdy jsem četl komiks se soundtrackem, který vznikl přímo k němu, a bylo to skvělé. Nápaditost na 110 %!
Že mě Smečka z Bagdádu takhle semele, to jsem nečekal. Úžasný nápad vyprávět příběh zvířat, ale zároveň toho víc než o nich pořád říkat o lidech. Scénář, kresba, nemám co vytknout. A ten konec... Ten konec...