DennisMoore komentáře u knih
Škoda, že se autoři víc neodvázali, protože na rozdíl od předchozích knih z téhle série kolem sebe neměli tak vysoké mantinely a mohli snad přijít s něčím lepším než s tuctovou a nepříliš věrohodnou historkou.
Tuhle knihu jsem četl dlouho, abych si ji užil. A stalo se. Pod slovem "užil" si nicméně nepředstavujte jen zábavu, ačkoliv s Karlem Krylem je i veselo. Rozhovory jsou především fascinující výpověď o člověku, kterého my pravděpodobně už nikdy nedokážeme patřičně docenit, protože ho měli doceňovat jiní, jeho názorů si měli vážit dříve, měli mu naslouchat, měli se jím nechat inspirovat a burcovat, dokud byl. Úplně se to nepovedlo a to Krylovo rozčarování, které hlavně z rozhovorů z let 91, 92, 93 a 94 přímo sálá, je děsně smutné. Kniha vás provede vlastně celým jeho životem, protože na dětství a dospívání vzpomíná v rozhovorech on sám, seznámí vás důkladně s jeho názory, jež málokdy měnil, a pokud, tak to přiznal a zdůvodnil. Představí vám člověka rovného, inteligentního až moudrého, umíněného, naštvaného i citlivého, pokrokového až dobu předbíhajícího.... Nakonec si řeknete, že jsme si ho snad ani nezasloužili.
Po superakční a superkrvavé jedničce, která mě ale zároveň přesvědčila, že tomuhle komiksu rozhodně půjde i o víc, je tu dvojka, která to jen a jen potvrzuje. Akce tentokrát udělala úkrok stranou a dala přednost zajímavě se vyvíjejícímu, skvěle odvyprávěnému příběhu a tajuplné poslední kapitole, která do budoucna slibuje... Něco. Leccos. Kdo ví, co vlastně.
Kromě toho, že se ve druhé knize nové série Ú.P.V.O. objevuje nová - a velmi slibná - postava, že se jedna vrací a že se některým, které jsme už znali, stane něco hrozného, se tady děje další velmi důležitá věc: Polovinu knihy ještě nakreslil osvědčený Guy Davis, druhou Tyler Crook, kterému tu Davis předává žezlo, respektive tužku. A jak dobře víme, Tyler Crook je borec. Příběh, který dostal na starost jako první, se sice poměrně drží při zemi, ale do budoucna nás i jeho čekají velké věci, na které se rád podívám.
Země je, velmi eufemisticky vyjádřeno, v pytli. A jestli jsme si doteď mysleli, že agenty Ú.P.V.O. potřebujeme, teď už budeme muset doufat, že brzy naberou i nějaké posily, protože pánové Mignola, Arcudi a Davis jim pořádně zatopí. První kniha nové série ukazuje, že bude zase oč stát, a kromě monstrózních záležitostí opět slibuje i docela komorní, o nic méně působivé věci. Těším se na obojí.
V poněkud zlomyslném epilogu George R. R. Martin říká, že sice mohl napsat knihu, ve které by byly i ty postavy, jež spoustě lidí chybí, jenomže ta kniha by skončila stylem "Pokračování příště", a tak se rozhodl raději než půl příběhu všech postav vyprávět celý příběh jedné poloviny. A já si myslím, že to byl dobrý nápad a že postavy, které z Hostiny pro vrány vynechal, vynechal oprávněně. Zejména Tyrion a Daenerys si ten oddych zasloužili, aby dostali čas na spřádání plánů, dorůstání draků a na to, aby byli čtenářstvu vzácní a i my se mohli ptát, kde je jim asi konec. To mě děsně bavilo. Co se týče postav, o nichž Hostina pro vrány byla, mojí absolutní jedničkou je Brienne z Tarthu, ale na chuť jsem přišel také Victarionu Greyjoyovi. Stále platí, že Martin má čtenáře stoprocentně v hrsti a ví, jak je potrápit. A že jeho dialogy jsou stejně skvělé jako popisy soubojů a bitev. Často jsou i stejně smrtící.
Napodruhé je to o něco lepší, ale ne o moc. V porovnání s předchozí sérií jako by se tady jelo hlavně na jistotu, chybí tomu odvaha a přebývá křeč. Ani moc hezkou kresbu to nemá. Pořád to ale nevzdávám.
Po tomhle Strangeovi se mi bude stýskat. Na první pohled praštěná série, ale přitom plná tak skvělých nápadů... Ohromné finále se prolíná s minulým dílem a částečně mu předchází, částečně na něj navazuje (neptejte se), je pekelně dobré, zábavné, krásně nakreslené. Prostě fakt kouzelné. A jestli někdo nemá rád Batse, nemá duši!
Moje první setkání se sérií Vrcholná republika, o které jsem se mylně domníval, že bude čistě komiksová, ale ono je to složitější. Příběh se mi docela líbil, ač nijak převratně nepůsobí, ovšem byl bych raději za zajímavější postavy, protože tito Jediové mě napoprvé nijak zvlášť neoslovili. Uvidíme, jak druhý díl. Rozhodně pochválit ale musím kresbu!
To údolí bezpochyby je plné zrůd, nicméně kdo vlastně jsou ty zrůdy? Mám moc rád tyhle příběhy, které v bezútěšných tmách rozsvěcují světýlka naděje a lidství. A když jsou navíc tak nádherně nakreslené, není co řešit.
Málo platné, ženy s vyvinutým smyslem pro humor jsou ty nejlépe vyvinuté ženy. O blogu té, která si vzala kritika, jsem neměl ani ponětí a knihu jsem dostal darem, ale druhý díl si už koupím sám, a to co nejdříve. Protože jestli je možné zamilovat se do někoho, koho vlastně vůbec neznáte, jen na základě četby, při níž soustavně bubláte smíchy a těší vás i tím, jak je chytrá, tak přísahám, že se mi to právě stalo.
Zhruba na stejném prostoru, který ve svých nejslavnějších knihách potřebuje k vyvraždění podstatné části některého rodu, vypráví tentokrát G. R. R. Martin pohádku. Ovšem samozřejmě tak trochu po svém, stylem, který by potěšil Erbena, Andersena i bratry Grimmovy. Takže mrtvola sem, mrtvola tam, hrdinka, kterou vlastní otec má i nemá rád, válka, epické vzdušné souboje draků... A ˇšťastný konec, který je zároveň smutný. Je to moc hezký doplněk Písně ledu a ohně. Budu-li hovořit o ilustracích, pak přímo krásný.
Trochu jsem se obával, aby Karel Čapek nedostal na frak, ale bylo to zbytečné. Alespoň tedy z pohledu čtenáře, který Čapka zná - jak by si povídky a jejich pointy přebral někdo, kdo s Čapkem nikdy do styku nepřišel, těžko říct. Asi by to tam tak jednoznačné nebylo. Každopádně více než slušná práce.
Klaun to zkusil znovu. A znovu se mu to povedlo. Číst cokoliv od Jiřího Suchého je zážitek, ale tyhle dvě útlé knížky z jeho tvorby opravdu vyčnívají. Trochu teologie, trochu filozofie, trochu humor. Boží.
Nádherné smutno. V jedné sbírce se sešli Seifert, Masaryk a Čapek, vlastenectví a krása českého jazyka.
Říkám si, koho G. R. R. Martin nenávidí víc. Jestli své postavy, nebo své čtenáře. Ale ono je to vlastně jedno, když výsledkem té nenávisti je další ďábelsky dobrá, ne-li výborná kniha, ve které se tedy opravdu dějí věci. Pokud jste stejně jako já ještě neviděli seriál a nějakým zázrakem se vyhýbali spoilerům, připravte si pořádnou zásobu kleteb, protože je budete chtít po Martinovi házet jednu za druhou, a doufejte, že postava, kterou jste si oblíbili, bude žít ještě alespoň pár kapitol. Je to skvěle napsané, promyšlené, zábavné a nekompromisní. Kniha patří k těm, které dokážou chytit a nepustit. I když u ní třeba nevydržíte ležet půl dne, budete se těšit, až ji vezmete do ruky a zase si kus přečtete.
Vyloženě legrácky, ale i příjemně hřejivé příběhy, zkrátka taková ta nálada, kterou od svátečního speciálu čekáte. Pár slabších kousků, ale v tom množství se to ztratí. Spojováky s Harley jsou prostě skvělé a musím se zeptat nahlas: Proč jsem se Detektivem Šimpym nesetkal už dávno???
Změna původního hlavního hrdiny Edwarda v novou hlavní hrdinku Ellen byl výborný nápad, jak se na klasiku podívat z trochu jiného úhlu. Ostrov Dr. Moreaua tím o nic nepřišel, naopak si myslím, že finále je o něco silnější, a to právě díky tomu, jak se k Ellen chová Montgomery a jak tragicky to vyzní. Dvoustrany Gabriela Rodrigueze jsou úžasné a také díky velkému formátu musím říct, že jde o jeden z nejkrásnějších komiksů, jaké mám doma.
Krásná kresba, zajímavě podaný příběh, ale nakonec jsem si řekl: "A co teď? Co bude dál?" Jenže ono dál bohužel nebude nic, a přitom Skřet vypadá jako slibný seznamovací úvod nějaké fantasy série, jejíž další díly mohly být ještě zajímavější.
To nejslabší nakonec, řekl bych. Kdyby to celé nebylo tak moc propojené s Věží, byl bych možná i trochu otrávený, protože třetí Gwendyin příběh se Richardu Chizmarovi už tolik nepovedl, působil na mě kapku nevěrohodně a plytce. Zachránil ho Kingův vklad, respektive možná ne přímo Kingův, ale ty Kingovy nápady, které už se osvědčily v jiných knihách (a jiných světech) a se kterými si mohl Chizmar dle libosti pohrát. Takže ano, trilogii se podařilo uzavřít dobře, ale čekal jsem něco lepšího, pánové se klidně mohli - doslova - držet při zemi.