DennisMoore komentáře u knih
To ale byla nádhera. A když jsem si poslechl titulní skladbu na YouTube, věřím, že klavíry doopravdy mohou létat.
On ten příběh není nijak přelomový, překvapivý nebo přímo šokující. Kdepak. Ale přesto je skvělý, protože... Ano, zase protože Jeff Lemire a jeho vypravěčské schopnosti a talent od pánaboha. Shrňte někomu děj Matky do pár vět a řekne si: "No a?" Dejte mu Matku přečíst, nechte ho, ať ji prožije... A pak ať se omluví.
Detektivní politický thriller ze světa Strážců? Ó ano, prosím! Edici DC Black Label se zkrátka zase jednou povedlo udeřit hřebík na hlavičku, a tentokrát to bylo obzvlášť potěšení. Tom King nejspíš zúročil leccos ze své kariéry v CIA a napsal Rorschacha tak, že ze čtenáře dělá druhého detektiva a nechává ho pátrat zároveň s hlavním hrdinou, být s ním při výsleších, při hledání stop, zažívat jeho vztek i jeho pochyby. Nikdy před ním nejsme ani o krok napřed a pokud čteme pozorně, nemá až do vypjatého nejednoznačného konce náskok ani on před námi. Vynikající. A pokud máte navíc rádi Franka Millera, připravte se na něco snad až neuvěřitelného.
První dvě knihy drží více pohromadě, tohle je spíše povídková sbírka, kterou ale naštěstí tvoří vynikající povídky. Především tedy ta první, jejíž hlavní hrdinové musejí udělat radost každému, a ta poslední s vypiplaným scénářem Cullena Bunna stojí za to. Ani zbylé dvě povídky nejsou špatné, navíc navazují na minulé knihy, jenže tolik mě zkrátka nezaujaly.
Chundelaté Ú.P.V.O. zasahuje aneb Edmunt a Smíšek do každé rodiny. Krásný příběh, akční, vtipný, napínavý a díky japonskému folklóru i exotický. Finále je nečekané, ale stoprocentně působivé. A přiměje k zamyšlení, což není nikdy na škodu.
Je to přesně tak dobré finále, v jaké jsem doufal. Ale je mnohem smutnější než jsem čekal. Kůstek během devíti knih ztemněl, dospěl, ale zároveň naštěstí neztratil nic ze své hravosti. Jen... Prostě skončil, a to mě tak trochu mrzí. Jeff Smith odvedl ohromný kus práce, navíc tohle kolorované vydání je vyloženě krásné (Původní černobílé verzi chybí kus duše!), a kdyby se mě někdo zeptal na fantasy komiksovou sérii, kterou si užijí jeho děti i on, tak "Kůstek, jedině Kůstek!" bude moje jediná možná odpověď.
Pokračování ve velkém stylu. Nebo spíš ve větším stylu. Přibylo postav, přibylo intrik, přibylo i pár desítek stran... A George R. R. Martin potvrdil, že to minule nebyla náhoda. Více než propracovaný svět obdivuji jeho vypravěčské schopnosti. Například k tomu, aby představil úplně novou postavu a aby si ji čtenář okamžitě zapamatoval a počítal s ní, mu stačí jedna dobře napsaná kapitola, jedna památná scéna. A ačkoliv tu bezpochyby jsou postavy kladné a postavy záporné, všechny jsou vykreslené tak skvěle, že o jejich motivaci (k čemukoliv) nelze pochybovat a že všechno, co dělají, dává dokonalý smysl. O řadu postav z obou táborů jsem se opravdu bál (To ti nezapomenu, Martine, ty dobře víš, co mám na mysli!) a na ty, které se dožily konce knihy, se těším zase příště. Bát se o ně ale asi nebudu o nic méně.
Bizarní šílenost pokračuje, ďáblové se rojí a prsa jsou tak blízko na dosah, že bude Dendži možná brzy potřebovat nějakou novou motivaci. Druhý díl Chainsaw Mana slupnete jako malinu za půl hodinky a možná si budete říkat, co že jste to vlastně právě četli, ale zároveň budete zvědaví, kam se to vydá příště. Tak uvidíme, uvidíme.
Kůstkovic hoši a spol. dorazili do města a Jeff Smith je nechává dělat to, co jim jde nejlépe - ano, i Podfu. Kde by jiným autorům po sedmi knihách mohl docházet dech, tam se Smith naopak ještě víc nadechuje před velkým finále. Ta rovnováha mezi roztomilým humorem a stoprocentní fantasy epikou, v níž jde o život, je obdivuhodná, a když se na město blíží nepřátelské hordy a bezpečno není ani uvnitř hradeb, napětí by se dalo ukrojit. Závěr je lehce na infarkt, ale naštěstí jsem měl další díl prozíravě připravený při ruce.
"Koho zajímá nějaká hloupá válka? Bojujeme o přežití!" Kůstek, ten "komiks pro děti" s roztomilými nosatými postavičkami, postupně dostal grády Pána prstenů a je z něj jedna z nejlepších fantasy ság vůbec. Tentokrát jde o putování, které si opravdu nezadá s hobití výpravou do Mordoru a během kterého dostanou snad všechny zúčastněné postavy nějakou lekci. Je radost sledovat, jak se každý s problémy vypořádává po svém tak, jak mu jeho povaha dovolí, a když se i Podfa Kůstek zachová jako hrdinný vůdce a není to vůbec neuvěřitelné, zkrátka víte, že Jeff Smith to zase dokázal.
S Paper Girls je to asi jako s filmovou trilogií Návrat do budoucnosti - teprve když vidíte, respektive přečtete všechny tři díly rychle po sobě, pořádně doceníte, jak skvěle je to vymyšlené. Klobouk dolů před Brianem K. Vaughanem, že to všechno ukočíroval, dokázal propojit, vysvětlit, uzavřít... A jak! Kapitola s navzájem se prolínajícími čtyřmi časovými liniemi je absolutní majstrštyk a Paper Girls jsou skvělá série, ke které se rád vrátím.
Trochu Highlander, trochu Wolverine, další inspirace by se také našly, ale stejně by člověk neměl pocit, že čte něco, co už tu bylo stokrát. BRZRKR se s ničím nemaže, trhá (nejen) lidi vejpůl a těmi půlkami pak zabíjí jiné lidi, no a stejně tak se s ním nemažou Matt Kindt a Keanu Reeves, kteří hrdinovi nepřipravili zrovna pohádkový život. Kam to všechno povede, netuším, ale zato tuším, respektive vím, že se to chci dozvědět.
Můj komentář z roku 2016:
Velmi čtivá fantasy záležitost, která se nepodobá asi ničemu, co jsem kdy z tohoto žánru četl. Do poslední zhruba stovky stran jsem se ale musel už trochu nutit, protože George R. R. Martin tam už spíše rozdával karty pro další díl a s výjimkou poslední kapitoly věnované Daenerys (mimochodem to členění podle postav se mi líbí moc) se toho už příliš nestalo.
Můj aktuální komentář:
Po šesti letech jsem se vrátil ke Hře o trůny s tím, že tentokrát už budu číst i další díly. Jestli se mi něco především líbí, pak je to jedinečný Martinův svět - jakýsi alternativní středověk, v němž sice kdysi byli draci, ale byla to zvířata, a v němž sice (asi) neexistuje magie, ale zato různé pohanské rituály, které ji připomínají. Člověk navíc úplně cítí tíhu, která příslušníkům všech těch starých rodů leží na ramenou, většinu hrdinů si oblíbí, a ti, které si neoblíbí, ho alespoň zajímají. Nový překlad Arga je fajn, ačkoliv i v něm zůstaly nějaké chyby, změny většinou dávají smysl a kniha rozhodně nijak neutrpěla, naopak díky většímu formátu a hezčí obálce vypadá ta cihla v poličce tak nějak důstojněji. Je tu ale záhada! Když čtu svůj původní komentář, říkám si, kam v novém vydání zmizela ta "poslední zhruba stovka stran", která mě minule nudila! Ne, vážně, kde jsou ty stránky? To mi tedy vysvětlete :) Do další knihy se pustím brzy, protože jsem opravdu zvědavý, co se bude se všemi těmi skvělými (tj. úplně všemi) postavami dít dál, jaké nové k nim přibudou... A jaké ubudou, protože i to se děje.
Hellboyovi sedne Mjölnir do kamenné pravačky stejně dobře jako on sám sedí do severských legend. Výborný příběh, kresba, zábava. Plus má tahle kniha asi nejkrásnější obálku ze všech Hellbových knih, jaké u nás zatím vyšly. Chtěl bych si moc přečíst románovou předlohu.
Poslední Ú.P.V.O. není bombastické, megalomanské finále, ale velmi citlivá tečka. Vlastně spíše tři tečky, protože hrdiny se samozřejmě budeme setkávat dál a jinde, ale tady už bylo řečeno (asi) vše. Úvodní příběh, který nádherně nakreslili Karl Moline a Andy Owens, se mi líbil asi nejvíc - Liz si rozhodně zasloužila, aby ten její byl nejdelší. Titulní povídka nakreslená Richardem Corbenem je samozřejmě horor jako čert, Johannův příběh je zase nesmírně dojemný (jak jen to pořád dělají?) a Oběti v hlavní roli s Abem jsou taková ta typicky krátká Mignolova povídka, která má ale úplně vše. Tak dík za tuhle sérii, a hurá dál Mignolovým světem.
Původně jsem měl v plánu přečíst jen dokončení Případu Dextera Warda, a potom se věnovat něčemu jinému a k Lovecraftovi se vrátit zase až za nějakou dobu. Jenže... Je to Lovecraft. A má milovaná Barva z kosmu následuje hned po Případu. A po ní je Potomek, pak Prastarý lid... Zkrátka jsem měl počítat s tím, že si na konci každé povídky řeknu "Dobře, tak ještě jednu." a postupně se tak pročtu až na konec. Ne, že by mi to vadilo :) Ale před pátým svazkem si tu pauzu fakt dám!
Manga není úplně můj šálek čaje - když se zdržím u nápojových přirovnání, je to taková ta různobarevná limonáda, která má v sobě krom nezbytných jedů sice i vitamíny a minerály, ale já jsem zvyklý pít něco jiného a tohle si dám, jen když to chci zkusit... A ne vždy je to dobré rozhodnutí. Chainsaw Man mě zaujal zcela šíleným nápadem. Lovec ďáblů, který se proměňuje v živou motorovou pilu, to je zkrátka stylové. A to jsem ještě nevěděl, co té proměně bude předcházet, jací jsou ti ďáblové a že hrdinova motivace bude tak pubertální. Čtenáře mangy nejspíš mnohé z toho nepřekvapí, ale na mě to působilo svěže, drze a sympaticky a věřte nevěřte, těším se na další díl (a zároveň doufám, že jich nebude třeba šedesát).
Krasojízda pokračuje, děsně si užívám nejen to, že po letech zase čtu Lovecrafta, ale především to, že ho díky sebraným spisům čtu chronologicky a je nesmírně zajímavé vidět, jak pracoval. Jak se během těch (velmi, velmi málo) let vyvíjel, jak se vracel k oblíbeným motivům, navazoval na své vlastní příběhy, jeden nápad zpracovával několikrát, dokud ho nevybrousil k dokonalosti. Jedním z vrcholů téhle knihy a Lovecraftovy tvorby celkově je rozhodně Snové putování k neznámému Kadathu, v němž mistrova fantazie pracuje minimálně na 200 %. Následující Případ Dextera Warda je zase neskutečně strhující a jeho přerušení v polovině považuji za dokonale ďábelský žert. Zkrátka skvělá, řekl bych snad až povinná četba. A to jsem se ani nezmínil o titulní povídce, o lahůdkách typu Pickmanův model nebo o ilustracích Františka Štorma.
Spíše než Kafku jsem v tom četl Havla. Absurdní svět - nesvět, ve kterém se bezejmenný hrdina pokouší vyznat, obstát, přežít... Kniha je o učiteli, který utekl na venkov. Věřili byste ale, že existují lidé, kteří si o ní myslí, že je JEN o učiteli, který utekl na venkov, a nic víc?
Dát Jonahu Hexovi (zpola) tvář a tělo Clinta Eastwooda a nechat ho, aby v jižanské uniformě připomínal jeho "hrdinu" z Oklamaného, to byl nápad za milion. Ne že by to tedy povídky potřebovaly, skvělé by byly i tak, ale takhle přece jenom... No je to zkrátka další westernová paráda. Můžeme litovat, že se tahle série neujala, a doufat, že se ji jednou podaří vzkřísit. Kéž by!