DennisMoore
komentáře u knih

To nejlepší, co si lze o Václavu Neckářovi přečíst. Čtení je to velmi osobní, v určitých pasážích až mrazivé (ano, ty pasáže se týkají Marty Kubišové) a rozhodně stojí za to. O důležitých životních okamžicích kniha pojednává stejně jako o všech zásadních albech Bacilů, a vzpomínky bratrů Neckářových jsou mnohdy okořeněny velice zajímavými historkami.


Pasáž s následovníky byla na můj vkus moc dlouhá a hlavně moc očekávatelná a předvídatelná, nicméně Nepravděpdoobná pouť Harolda Frye je i tak krásná kniha, která má co říct. Konec mi vehnal slzy do očí.


Pro fanoušky Miloše Kopeckého nezbytnost. Jeho odpovědi jsou podle očekávání pohotové, inteligentní i vtipné, a otázky Milana Heina s nimi drží krok. Nejde jen o obyčejné interview, ale skoro by se dalo říci, že Co za to stálo... je původně velice přátelský dialog, ze kterého až potom vznikla kniha (a ještě před ní tři půlhodinové televizní pořady).


Velmi čtivé dílko, ale musím souhlasit se všemi, kteří tvrdí, že konec byl příliš natahovaný. Každopádně Lisbeth Salanderová je naprosto úžasně napsaná postava! Kniha stojí a padá právě s ní, ať se Blomkvist snaží a pátrá sebevíc, ať časopisu Milénium hrozí sebevětší katastrofa, Lisbeth je to, oč tu běží.


Kouzlo rozhlasového originálu se v jistém smyslu podařilo zachovat, nicméně v ději je nacpána řada zbytečných věcí, které už z hlav Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse nepochází a působí tak nějak křečovitě. Tlučhořáky je nejlépe slyšet, případně vidět na jevišti.


Terry Pratchett má Zeměplochu, Walter Moers Zamonii... Ne, to není přehnané, věřte, že srovnání je stoprocentně na místě. 13 a 1/2 života Kapitána Modrého Medvěda dokáže dětského čtenáře strhnout jako dospělého, okouzlit nekonečným množstvím nespoutané fantazie, vynikajícím humorem, o němž bych nikdy neřekl, že pochází z německy mluvící země, trefnými ilustracemi a pohráváním s textem, velikostí písma... Je to moje nejoblíbenější dětská kniha, kterou jsem četl jako dospělý.


Absence naší bohaté tvorby trochu zabolí stejně jako fakt, že o Michaelu Kamenovi a Basilu Poledourisovi se v knize píše jako o stále žijících nadějích... Tohle mohl alespoň český vydavatel ohlídat (byl by vážně problém na závěr dodat jednu dvě stránky s československými skladateli?). Největší průšvih ale je, a to potvrdí snad každý fanoušek filmové hudby, naprosté opomenutí soundtracku k Barbaru Conanovi (zase ten Poledouris, co asi chudák Mervynu Cookovi udělal?)! Jinak ale velmi čtivá publikace s řadou užitečných informací a zajímavostí, navíc pěkně provedená (paperback nevadí).


Neocenitelný pomocník protřelého milovníka opery i posluchače začátečníka, kterého zajímá \"o čem to vlastně je\".


Kniha je skvělá, film je skvělý... Ačkoliv odlišnější být nemohou. Já osobně to beru tak, že se Michael Crichton a Steven Spielberg podívali na stejnou věc, ale každý jinak. Crichton vědecky, Spielberg dospěle dětsky.


Věřící mají své bible a korány, já mám Muže, který sázel stromy. V té útlé knížečce je naprosto vše. Odpovědi na všechny otázky, povzbuzení, snad i smysl života.


Ještě lepší než předchozí díl. Kurtz je tady mnohem zápornější postava, ale to neznamená, že mu nebudete fandit. Takhle má vypadat krutý mráz.


Velice čtivá záležitost s neskutečně sympatickým hlavním hrdinou. Dan Simmons si poctu drsné škole při psaní očividně náležitě užíval a já při čtení nedýchal, bavil se a žasl, že něco v podstatě tak jednoduchého může být tak skvělé.


Místy až příliš rozvláčné, ale atmosféra patřičně hustá a závěrečná zhruba čtvrtina bez nejmenšího zaškobrtnutí. Moje první setkání s autorem dopadlo dobře. Jen mě mátlo a nemohl jsem přijít na to, jakou řečí spolu postavy hovoří. Pochopil jsem, že Harry Hole umí anglicky a s Austrálci se tedy baví jejich řečí, jenže proč se tedy do textu tu a tam připletla věta psaná v angličtině?
